Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Julií Filipovou, advokátkou, sídlem Luční 207, Horšovský Týn, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2026 č. j. 14 Co 2/2026-380, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a 1. B. B., 2. nezletilé C. C. (jedná se o pseudonymy) a 3. Krajského státního zastupitelství v Plzni, sídlem Veleslavínova 27/38, Plzeň, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice. Otec s matkou nezletilé (první vedlejší účastnice) nesdílí společnou domácnost od r. 2024 a nezletilá byla po většinu času u prarodičů z otcovy strany. Stěžovatel podal dne 10. 2. 2025 Okresnímu soudu v Domažlicích návrh na svěření nezletilé do jeho péče a určení výživného matce. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že se dozvěděl, že nezletilá byla sexuálně zneužívána jeho matkou (babičkou nezletilé) a jejím přítelem a podal proto trestní oznámení. Současně podal návrh na vydání předběžného opatření spočívající v zákazu kontaktu nezletilé s jeho matkou s ohledem na podezření z pohlavního zneužívání. Okresní soud tento návrh zamítl. Matka nezletilé následně dne 19. 3. 2025 podala soudu návrh na svěření nezletilé do její primární péče a stanovení výživného otci. Poukázala na to, že má již zajištěné nájemní bydlení a že otec matce o možném zneužívání nezletilé nic nesdělil.
2. Při prvním jednání okresního soudu oba rodiče uzavřeli mezitímní dohodu v podobě rodičovského styku stěžovatele s nezletilou o víkendu jednou za 14 dní. Jednání soudu bylo odročeno za účelem zadání znaleckého posudku z pedopsychologie a rodinné terapie rodičů a nezletilé.
3. V mezidobí vydal okresní soud k návrhu OSPOD předběžné opatření ze dne 12. 5. 2025 sp. zn. 13 Nc 2218/2025, 8 P a Nc 36/2025, kterým byla nezletilá předána do Dětského diagnostického ústavu Plzeň. Předána byla za účelem odborné diagnostiky, nápravy vztahu k otci, z důvodu poškozování zájmu nezletilé přístupem matky, která zjevně nemá náhled na skutečný zájem nezletilé, který účelově zaměňuje s jejím přáním. Nezletilá z důvodu své osobnostní charakteristiky a závadné sexuální motivace odmítá otce, který se jí snažil chránit prostřednictvím podání trestního oznámení pro pohlavní zneužívání ze strany otcovy matky a jejího přítele. Krajský soud v Plzni toto předběžné opatření potvrdil.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 9. 2025 č. j. 13 Nc 2218/2025-189 soud bez návrhu, na základě závěrů písemného znaleckého posudku z psychologie (který doporučoval ústavní péči), zahájil řízení o nařízení ústavní výchovy a úpravě rodičovského styku k nezletilé a všechna řízení spojil ke společnému projednání.
5. Při posledním jednání okresního soudu stěžovatel s odkazem na závěry znaleckého posudku uvedl, že souhlasí s umístěním nezletilé do dětského domova, s realizací svého rodičovského styku o víkendu a asistovaného rodičovského styku matky doporučeného znalkyní. Matka po provedeném dokazování prostřednictvím obecného zmocněnce navrhla svěření nezletilé do její péče a ponechání rodičovského styku otce v souladu s předchozí dohodou rodičů.
6. Okresní soud nařídil ústavní výchovu nezletilé na dobu do nabytí zletilosti, a to v dětském domově. Vyslovil předběžnou vykonatelnost rozhodnutí (výrok I), matce zakázal přímý a nepřímý rodičovský styk s nezletilou, vyjma asistovaného styku pod dohledem sociálního pracovníka a za podmínek ústavního zařízení s tím, že matka byla oprávněna se osobně stýkat s nezletilou v zařízení v rozsahu nejvýše čtyř hodin jednou za 14 dnů v termínu stanoveném zařízením, nebyla oprávněna nezletilou kontaktovat telefonicky, písemně či jinou elektronickou komunikací bez předchozího souhlasu a v souladu s pokyny ústavního zařízení (výrok II). Oběma rodičům uložil povinnost hradit na nezletilou výživné k rukám zařízení (výroky III a IV). Matčin návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok V). Jak matce (výrok VI), tak otci (výrok VII) uložil povinnost zaplatit státu - Okresnímu soudu v Domažlicích polovinu nákladů spojených s vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalkyně. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII).
7. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že se ústavní výchova nezletilé nenařizuje [výrok I písm. a)], nad výchovou nezletilé stanovil dohled [výrok I písm. b)], o nezletilou bude pečovat otec od pátku lichého týdne 18:30 hod. do neděle lichého týdne 18:30 hod. a jinak bude o nezletilou pečovat matka [výrok I písm. c)]. Stanovil výživné otci ve výši 4 000 Kč [výrok I písm. d)]. Výrok V rozsudku okresního soudu potvrdil (výrok II) a uložil matce (výrok III) i otci (výrok IV) povinnost zaplatit státu - Okresnímu soudu v Domažlicích polovinu nákladů spojených s vyhotovením znaleckého posudku a výslechem znalkyně. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V). Uzavřel, že přestože podle závěrů znaleckého posudku nevychází matka jako pečovatel ideálně, odvolací soud neshledal důvod, proč jí nedat šanci, a to především v zájmu nezletilé. Péče o nezletilou je nepochybně náročnější tím, že je mentálně na úrovni, která neodpovídá jejímu fyzickému věku, je v důsledku toho zranitelnější než její běžní vrstevníci. I proto stanovil nad výchovou nezletilé dohled, přičemž o tom, v jakých intervalech a jakým způsobem bude vykonáván, rozhodne okresní soud. Taková pomoc má podle krajského soudu přednost před ústavní péčí i podle aktuální judikatury Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
8. Stěžovatel namítá porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 6, čl. 19 a čl. 37 písm. a) Úmluvy o právech dítěte. Tvrdí, že krajský soud rozhodl v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé, protože nezvolil možnost preferovanou znaleckým posudkem, a to ústavní péči. Krajský soud taktéž neměl přistoupit k výslechu nezletilé, neboť je to pro ni zátěžová situace.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Nařízení ústavní výchovy nepochybně představuje velmi závažný zásah do práva na rodinný život zaručeného v čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy, jehož základním prvkem je soužití rodičů a dětí. Právě v rámci rodinného života se má uskutečňovat péče o děti a jejich výchova rodiči, na což mají jak děti, tak i rodiče právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny (srov. např. nález ze dne 10. 10. 2007 sp. zn. II. ÚS 838/07 či ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10).
10. Za účelem hodnocení ústavnosti takového zásahu proto Ústavní soud ve své judikatuře (s odkazem i na závěry judikatury Evropského soudu pro lidská práva) vymezil podmínky, které musí být v daném konkrétním případě splněny, přičemž vždy musí být kladen důraz na nejlepší zájem dítěte (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14). Při posuzování odnětí dítěte z péče rodičů je tedy esenciálním kritériem nejlepší zájem dítěte. Důvodem pro odnětí dítěte z péče rodičů nemůže být pouze skutečnost, že by dítě bylo možno umístit do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu. Nadto odnětí dítěte z péče rodičů musí být chápáno zásadně jako dočasné opatření, které bude ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí, a veškerá opatření související s dočasnou náhradní péčí o dítě by měla být souladná s primárním cílem opětovného sloučení rodičů s dětmi. Oddělení rodičů a dětí je chápáno jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná mírnější alternativní opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná. Svěření dítěte do ústavní výchovy by tedy mělo představovat poslední možné řešení, které představuje vygradování zásahů orgánů veřejné moci do vztahů rodičů a dětí.
11. Krajský soud se v nyní posuzovaném případě těmito požadavky řídil. Ústavní výchovu nezletilé, na rozdíl od okresního soudu, nenařídil a dal přednost péči rodičů. Rozvrhl péči tak, že o ni bude pečovat matka a stanovil styk se stěžovatelem. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že neshledal důvod, proč nedat matce šanci, s ohledem na její vážný zájem o péči a na zájmy nezletilé (srov. bod 26 rozsudku krajského soudu). Přihlédl i k názoru ředitele dětského domova, který taktéž neshledal důvod pro umístění nezletilé do ústavní péče. Zároveň bral zřetel i na možné ovlivňování nezletilé matkou, nicméně uvedl, že důvod postoje nezletilé se zcela objasnit nepodařilo (srov. bod 28 rozsudku krajského soudu). Krajský soud považoval za podstatné, že z obsahu spisu ani chování a jednání matky nelze dospět k závěru, že by se snažila programově stěžovatele ze života nezletilé vymazat (srov. bod 29 rozsudku krajského soudu). Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že krajský soud neměl přistoupit k výslechu nezletilé, protože se jedná o zátěžovou situaci. Krajský soud nezletilou vyslechl na její vlastní žádost (srov. bod 8 rozsudku krajského soudu).
12. Krajský soud dostatečně zohlednil veškeré skutkové okolnosti a to, že péče o nezletilou bude nepochybně náročnější s ohledem na její mentální úroveň, která neodpovídá jejímu fyzickému věku, a proto stanovil nad výchovou nezletilé dohled (srov. bod 27 rozsudku krajského soudu). Uzavřel, že nebyly prokázány tak zásadní důvody, které by odůvodňovaly ústavní péči o nezletilou. Rozhodl, že o ni bude pečovat matka, neboť nikdo jiný jako pečující osoba nepřicházel v úvahu (srov. bod 30 rozsudku krajského soudu). Na tomto postupu krajského soudu nelze shledat žádný ústavněprávní deficit, který by měl vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu. Posouzení skutkového stavu, hodnocení důkazů a zvážení nejlepšího zájmu nezletilé je především věcí obecných soudů, které jsou v přímém kontaktu s účastníky řízení.
13. K samotnému procesu hodnocení důkazů Ústavní soud pro úplnost dodává, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94). Pokud jde o pouhou věcnou polemiku se správností rozhodnutí, resp. se způsobem hodnocení důkazů, není v kompetenci Ústavního soudu suplovat činnost další soudní instance.
14. Z ústavní stížnosti navíc není zcela zřejmé, jakým způsobem zasahuje do ústavních práv stěžovatele závěr krajského soudu, že před ústavní výchovou nezletilé má mít přednost péče rodičů, resp. že nezletilá má v soudním řízení právo vyjádřit svůj názor.
15. Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu