24. Tam, kde u "starých" komunikací povolených a umístěných před 1. 1. 2001 tato výjimka v minulosti povolena nebyla, došlo naopak k dramatickému nárůstu hygienických limitů. U silnic a místních komunikací III. třídy a účelových komunikací limity vzrostly o 13 dB (z 55 dB/45 dB na 68 dB/58 dB). U dálnic, silnic I. a II. třídy, místních komunikací I. a II. třídy povolených a umístěných před 1. 1. 2001 byly limity navýšeny o 8 dB (z 60 dB/50 dB na 68 dB/58 dB), což umožňuje několikanásobné zvýšení hluku. Stejné limity platí i pro následnou rekonstrukci a modernizaci těchto pozemních komunikací. V rámci rekonstrukce již investor nebude motivován provádět opatření ke snížení hlukové zátěže (na rozdíl např. od úpravy v Německu).
25. Při takto zásadním a plošném zvýšení hlukových limitů na pozemních komunikacích, které výrazně přesahuje hodnoty doporučené Světovou zdravotnickou organizací (bod 113 nálezu) a monitorované podle evropských předpisů, lze mít pochybnost o tom, zda je minimální standard plynoucí z jádra práva na příznivé životní prostředí skutečně naplněn, tj. zda je i nadále zajištěna dlouhodobě udržitelná kvalita životního prostředí, jež by respektovala základní životní potřeby člověka.
26. Stát je ve vztahu k obtěžování nadměrným hlukem vázán pozitivními závazky. Ačkoliv je na něm, jaký systém ochrany jednotlivců před nadměrným hlukem zvolí, je potřeba, aby nalezl spravedlivou rovnováhu mezi protichůdnými zájmy a aby státem zvolená opatření byla opravdu účinná (nález ze dne 23. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 818/24, bod 40). Opakujeme, že nalezení rovnováhy nemůže být svěřeno vládě, nýbrž Parlamentu.
27. Jak Ústavní soud zdůraznil např. v nedávném nálezu ze dne 17. 6. 2026 sp. zn. I. ÚS 143/26, hlukové limity stanovené veřejnoprávními předpisy jsou ze své povahy plošnou regulací, jejíž schopnost reagovat na individuální situaci v konkrétním místě je omezená, a doplňuje ji proto soukromoprávní ochrana, která umožňuje zohlednit konkrétní situaci a okolnosti individuální věci. Ačkoliv lze konstatovat, že oba způsoby ochrany, veřejnoprávní i soukromoprávní, se vzájemně doplňují, nelze připustit, aby se jeden z nich stal zcela neúčinným.
28. Veřejnoprávní úprava ochrany před hlukem je, na rozdíl od úpravy soukromoprávní, vysoce formalizovaná, spojená s exaktními limity. Naproti tomu obtěžování hlukem ve smyslu § 1013 občanského zákoníku je v zásadě neurčitým právním pojmem bez jednoznačně stanovených limitů. Veřejnoprávní regulace představuje minimální standard nutný pro ochranu zdraví lidí. Hlukové limity se však nyní posouvají dokonce daleko za mez hluku, kterou obecné soudy označily jako ještě přiměřenou poměrům v oblasti blízko autodromu (hranice hladiny ekvivalentního akustického tlaku pro denní dobu Laeq, 16h, 55 dB(A), viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2025 č. j. 14 Co 132/2023-863, body 61 a 64; ústavní stížnost provozovatelky autodromu proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta již odkazovaným nálezem sp. zn. I. ÚS 143/26). S trochou nadsázky řečeno, limity jsou natolik rozvolněné, že možná umožní řadě osob vyzkoušet si, jaké by to bylo žít u autodromu. Pochybujeme, že taková regulace ještě plní nějakou funkci. Vyprázdněním veřejnoprávní ochrany dochází k nepřípustnému přenesení zátěže na jednotlivce, který se má napříště ochrany svého zdraví domáhat soukromoprávní cestou.
IV.
Závěr
29. Ze všech výše uvedených důvodů měl Ústavní soud zvolit přísnější standard přezkumu. Nechtěla-li většina dostatečně přísně vymezit zákonné limity pro nařízení vlády, měla alespoň důkladně posoudit, zda nyní napadená úprava neupřednostňuje nepřiměřeně zájem původců hluku nad zájmem jednotlivce na ochranu před jeho škodlivými vlivy. Máme za to, že optikou přísnějšího testu proporcionality by se úprava hygienických limitů ukázala jako neústavní. Nelze v tomto kontextu akceptovat tezi uvedenou v bodě 131 nálezu, že až pro další možné rozvolnění hlukových limitů by mohlo dojít k dostatečnému oslabení ochrany tak, že bude nutné konečně začít poměřovat proti sobě působící zájmy.
30. Namísto toho většina bohužel akceptovala jako ústavně souladné řešení, které z výjimečně přijatelného nadlimitního hluku udělalo obecný standard a prohlásilo jej do budoucna za ticho.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová
Josef Baxa