133. Je-li napadené ustanovení vyloženo výše popsaným zužujícím způsobem, nemůže způsobit neústavní následky, proti nimž navrhovatel brojí. Je-li možné o žádosti meritorně rozhodnout i bez využití tlumočníka, nelze řízení zastavit. Pokud bez využití tlumočníka není možné meritorně rozhodnout, ale žadatel usiluje o splnění své povinnosti si tlumočníka obstarat (neobstruuje), rovněž nelze řízení zastavit.
IX.2.e) K dalším námitkám navrhovatele
134. Provedený ústavně konformní výklad řeší podstatu neústavnosti napadeného ustanovení, na kterou navrhovatel poukazoval. Z argumentace navrhovatele je patrné, že by napadené ustanovení i podle něj mohlo být ústavně konformní, pokud by se týkalo jen případů, kdy obstrukční postup žadatele spočívající v neopatření si tlumočníka brání meritornímu rozhodnutí (body 20 a 47 výše).
135. Přesto je vhodné se k části navrhovatelovy argumentace ještě vrátit. Podle navrhovatele by napadené ustanovení mohlo být nahrazeno úpravou, která by umožňovala ukládat žadatelům v případě neplnění povinnosti opatřit si tlumočníka pořádkové pokuty. Ani ukládání pořádkových pokut však nemusí vést k tomu, že si žadatel opatří tlumočníka, a umožňuje mu tedy obstruovat. Navíc pokuta nemusí být dobrovolně uhrazena a její vymáhání může být stejně obtížné, jako dříve bylo - podle tvrzení vlády a důvodové zprávy - vymáhání nákladů za již poskytnuté tlumočnické úkony po žadatelích. Nejde tedy o alternativu, která by umožnila dosáhnout sledovaných cílů "ve srovnatelné míře", jak to v rámci testu proporcionality vyžaduje kritérium potřebnosti (bod 81 výše).
136. Navrhovatelem zmiňovaná alternativa, která spočívá ve vybírání záloh na náklady tlumočení, by byla o něco lepším řešením. Pokud by cizinci skládali zálohu na tlumočné, významně by se tím omezila možnost, že by tlumočení musela hradit veřejná moc. Zátěž a náklady se ovšem nepojí jen se samotným placením tlumočnických úkonů, nýbrž již se samotným nalezením tlumočníka. Je třeba připomenout, že podle navrhovatelem nezpochybněného § 16 odst. 3 správního řádu si cizinec v řízení o žádosti musí tlumočníka obstarat nejen "na své náklady", ale i "sám". Ne pro všechny jazyky jsou přitom k dispozici zapsaní tlumočníci (viz https://seznat.justice.cz/, kde nefigurují všechny jazyky, a i pro některé tam uvedené jazyky v době rozhodnutí není zapsaný tlumočník, například pro barmský jazyk, nebo je pro ně zapsaný jen jediný tlumočník, například pro estonský či thajský jazyk). Nalezení jiné vhodné osoby, která může být tlumočníkem ustanovena, nemusí být triviální úkol. Tato okolnost by pak poskytovala žadatelům i prostor obstruovat prohlášením, že ovládají toliko některý z méně obvyklých cizích jazyků.
137. Pro úplnost je třeba dodat, že přijetí této argumentace navrhovatele by zpochybňovalo ústavnost i řady jiných ustanovení. Zejména jde o povinnost účastníka (žadatele) předložit na výzvu správního orgánu úředně ověřený překlad dokumentu vyhotoveného jinak než v češtině (§ 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců; § 16 odst. 2 správního řádu). I zde by bylo možné tvrdit, že při uhrazení zálohy si má správní orgán zajistit překlad sám. Jak již bylo uvedeno, taková argumentace se ale přesvědčivě nevypořádává s další zátěží a náklady spojenými s opatřováním překladu.
IX.2.f) Shrnutí
138. Ústavní soud přezkoumal napadené ustanovení ve výše uvedeném rozsahu. Shledal, že napadené ustanovení lze vyložit tak, aby nezpůsobovalo namítané neústavní důsledky. Ve světle vznesených námitek navrhovatele tedy není nutné napadené ustanovení zrušit, je však třeba jej ústavně konformně vykládat. Napadené ustanovení, takto vykládáno, tedy umožňuje zastavit řízení o žádosti jen tehdy, neplní-li žadatel svou povinnost obstarat si tlumočníka či osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem, a zároveň nelze-li bez využití tlumočníka o žádosti meritorně rozhodnout. Pokud by správní orgány zastavily řízení a tyto podmínky splněny nebyly, správní soudy takové jejich rozhodnutí zruší. V dalším řízení pak bude mít žadatel možnost domáhat se meritorního rozhodnutí o své žádosti nejprve u správního orgánu a poté přezkumu merita věci u správního soudu. Bude mu tedy zachován přístup k soudu ve vztahu k meritu věci.
139. Zamítnutí návrhu na zrušení napadeného ustanovení neznamená, že ze všech dalších myslitelných pohledů jde o ustanovení souladné s ústavním pořádkem. Nynější rozhodnutí totiž zakládá překážku věci rozsouzené jen v rozsahu zkoumaných důvodů protiústavnosti (nález sp. zn. Pl. ÚS 52/23, Chirurgický zákrok včetně sterilizace jako podmínka úřední změny pohlaví, body 39 a 40).
140. Judikatura navíc může vymezit i další podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné řízení zastavit. Jednou z nich je například opakovaně připomenutá povinnost za stanovených podmínek posuzovat, zda zastavení řízení o žádosti cizince nezpůsobí nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života, jak plyne z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025 č. j. 8 Azs 99/2023-65. Další podmínky mohou plynout z unijního práva, které by navíc mělo aplikační přednost. Proto Ústavní soud zdůrazňuje, že výše provedený výklad se nijak nedotýká dalších případných podmínek pro zastavení řízení.
X. Závěr
141. Znění napadeného ustanovení umožňuje zastavit řízení i v případech, kdy není naplněn žádný z legitimních cílů tímto ustanovením sledovaných. V této podobě by ustanovení způsobovalo neústavní omezení základního práva na přístup k soudní ochraně podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
142. Napadené ustanovení je však možné vykládat zužujícím způsobem. Tedy tak, že umožňuje zastavit řízení o žádosti jen tehdy, neplní-li žadatel svou povinnost obstarat si tlumočníka či osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem, a zároveň nelze-li bez využití tlumočníka o žádosti meritorně rozhodnout. Není jej tedy třeba rušit.
143. Ústavní soud proto výrokem I zamítl návrh na zrušení napadeného ustanovení podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ve výroku II shrnul, jaký výklad napadeného ustanovení je třeba volit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. června 2026
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu