Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID), který je přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)

(a) Obalová skupina I: velmi nebezpečné látky a směsi;

(b) Obalová skupina II: látky a směsi představující střední nebezpečí;

(c) Obalová skupina III: látky a směsi představující nízké nebezpečí.

(a) K obalové skupině I jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 60 minut, začínají působit po době působení 3 minut nebo kratší nevratné poškození neporaněné kožní tkáně;

(b) K obalové skupině II jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 3 minuty, nejvýše však 60 minut, začínají působit nevratné poškození neporaněné kožní tkáně;

(c) K obalové skupině III jsou přiřazeny látky:

(i) které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 60 minut, nejvýše však 4 hodiny, začínají působit nevratné poškození neporaněné kožní tkáně; nebo

(ii) u kterých se předpokládá, že nezpůsobí nevratné poškození neporaněné kožní tkáně, u kterých však rychlost koroze buď na ocelových, nebo hliníkových površích při zkušební teplotě 55 °C překračuje hodnotu 6,25 mm za rok, zkouší-li se na obou materiálech. Pro zkoušky je nutno použít ocel typu S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2), S275J2G3+CR(1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574, Unifikovaný číslovací systém (UNS) G10200 nebo SAE 1020 a pro zkoušky hliníku nepotažené typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Uznávaná zkouška je předepsána v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 37.

U směsí je nezbytné získat nebo odvodit informace, které umožní využití kritérií pro klasifikaci a přiřazení obalových skupin. Přístup ke klasifikaci a přiřazení obalových skupin je odstupňován a je závislý na množství dostupných informací pro směs samotnou, pro podobné směsi a/nebo pro její složky. Schematický postup na Obrázku 2.2.8.1.6.1 níže popisuje proces, který má být dodržen:

Schéma 2.2.8.1.6.1: Vývojový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím

Pokud směs nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího potenciálu žíravosti pro kůži, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích tak, aby bylo možné směs klasifikovat a přiřadit k obalové skupině, budou tato data použita v souladu s následujícími zásadami extrapolace. Tím je zajištěno, že se v procesu klasifikace využívají k charakterizaci nebezpečí směsi dostupné údaje v největší možné míře.

(a) Ředění: Pokud je testovaná směs zředěna ředidlem, které nesplňuje kritéria pro třídu 8 a neovlivňuje obalovou skupinu ostatních složek, smí být nová zředěná směs přiřazena ke stejné obalové skupině jako původní zkoušená směs.

1. 2.2.8.1.6.3.1 Pokud směs nebyla zkoušena za účelem stanovení jejího potenciálu žíravosti pro kůži a zároveň nejsou k dispozici ani dostatečné údaje o podobných směsích, považuje se za nutné klasifikovat žíravé vlastnosti látek ve směsi a přiřadit směs k obalové skupině.

   Použití výpočtové metody je povoleno pouze tehdy, pokud neexistují žádné synergické efekty, které činí směs více žíravou než součet jejích látek. Toto omezení platí pouze tehdy, bude-li směs zařazena do obalové skupiny II nebo III.

1. 2.2.8.1.6.3.2 Při použití výpočtové metody musí být vzaty v úvahu všechny složky třídy 8, které jsou přítomny v koncentraci ≥ 1%, nebo <1%, jsou-li tyto složky stále relevantní pro klasifikaci směsi jako žíravé pro kůži.
2. 2.2.8.1.6.3.3 Pro stanovení, zda směs obsahující žíravé látky musí být považována za žíravou směs a musí být přiřazena k obalové skupině, se použije výpočtová metoda uvedená v diagramu na Obrázku 2.2.8.1.6.3.
3. 2.2.8.1.6.3.4 Je-li v tabulce A kapitoly 3.2 nebo ve zvláštním ustanovení určité látce přiřazen specifický koncentrační limit (SCL), použije se tento limit namísto obecných koncentračních limitů (GCL). To je znázorněno na Obrázku 2.2.8.1.6.3, pro hodnocení obalové skupiny I se v prvním kroku použije 1% látek a v dalších krocích 5 %.
4. 2.2.8.1.6.3.5 Pro tento účel musí být sumární vzorec pro každý krok výpočtu přizpůsoben. To znamená, že tam, kde je to vhodné, se obecný koncentrační limit nahradí specifickým koncentračním limitem pro látku/y (SCLi), a upravený vzorec je váženým průměrem různých přiřazených koncentračních limitů různých látek ve směsi:
   1. Kde:

      PG X_i = je koncentrace látky 1, 2,...i ve směsi přiřazené k obalové skupině x (I, II nebo III)

      GCL = obecný koncentrační limit

      SCLi = specifický koncentrační limit přiřazený látce i

      Kritérium pro obalovou skupinu je splněno, když je výsledek výpočtu ≥ 1. Obecné koncentrační limity, které se použijí pro hodnocení v každém kroku výpočtové metody, jsou uvedeny v Obrázku 2.2.8.1.6.3.

   Příklady použití výše uvedeného vzorce naleznete v poznámce níže.

5. POZNÁMKA: Příklady použití výše uvedeného vzorce

   Příklad 1: Směs obsahuje jednu žíravou látku v koncentraci 5% přiřazenou k obalové skupině I bez specifického koncentračního limitu:

   Výpočet pro obalovou skupinu I: 5/(5 (GCL))=1 → Zařadit do třídy 8, obalová skupina I.

   Příklad 2: Směs obsahuje tři látky žíravé pro kůži; dvě z nich (A a B) mají specifické koncentrační limity; pro třetí (C) platí obecný koncentrační limit. Zbytek směsi není třeba brát v úvahu:

   Tabulka 2.2.8.1.5.3 Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.1.5.3 Schéma 2.2.8.1.6.1: Vývojový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím

   Látka X ve směsi a její obalová skupina v rámci třídy 8	Koncentrace (konc.) ve směsi v %	Specifický koncentrační limit (SCL) pro OS I	Specifický koncentrační limit (SCL) pro OS II	Specifický koncentrační limit (SCL) pro OS III
   A, přiřazená k obalové skupině I	3	30%	žádný	žádný
   B přiřazená k obalové skupině I	2	20%	10%	žádný
   C, přiřazená k obalové skupině III	10	žádný	žádný	žádný

   Výpočet pro obalovou skupinu I:

   Kritérium pro obalovou skupinu I není splněno.

   Výpočet pro obalovou skupinu II:

   Kritérium pro obalovou skupinu I není splněno.

   Výpočet pro obalovou skupinu III:

   Kritérium pro obalovou skupinu III je splněno, směs musí být zařazena do třídy 8, obalová skupina III.

   Schéma 2.2.8.1.6.3: Výpočtová metoda

   

1. – UN 1798 KYSELINA DUSIČNÁ A CHLOROVODÍKOVÁ (solná), SMĚS,
2. – chemicky nestálé směsi odpadní kyseliny sírové,
3. – chemicky nestálé směsi nitrační kyseliny nebo směsi odpadní kyseliny sírové a dusičné, nedenitrované,
4. – kyselina chloristá, vodné roztoky s více než 72 % hm. čisté kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jinými kapalnými látkami než s vodou.

Následující látka není připuštěna k železniční přepravě:

1. – oxid sírový, minimálně 99,95 % čistý, nestabilizovaný (bez inhibitorů).

1. 2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.
2. 2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:

   Tabulka 2.2.8.1.5.3 Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.1.5.3 Schéma 2.2.8.1.6.1: Vývojový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím Schéma 2.2.8.1.6.3: Výpočtová metoda

   M1	látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
   M2	látky a předměty, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
   M3	látky uvolňující hořlavé páry
   M4	lithiové baterie
   M5	záchranné prostředky
   M6-M8	látky ohrožující životní prostředí
   	M6	látky znečišťující vodu, kapalné
   	M7	látky znečišťující vodu, tuhé
   	M8	geneticky změněné mikroorganismy a organismy
   M9-M10	zahřáté látky
   	M9	kapalné
   	M10	tuhé
   M11	jiné látky a předměty, které během přepravy představují nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.

Definice a klasifikace

1. 2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.8, 2.2.9.1.10, 2.2.9.1.11, 2.2.9.1.13 a 2.2.9.1.14.

Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

1. 2.2.9.1.4 Látky, které mohou při vdechnutí jemného prachu ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.

Látky a předměty, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny

1. 2.2.9.1.5 Látky a předměty, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i předměty, jako transformátory, kondenzátory a jiné předměty, které tyto látky nebo směsi obsahují.
2. POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům RID.

Látky uvolňující hořlavé páry

1. 2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55 °C.

Lithiové baterie

1. 2.2.9.1.7 Lithiové baterie musí splňovat následující požadavky, pokud není v RID stanoveno jinak (např. pro prototypy a malé výrobní série baterií platí zvláštní ustanovení 310 nebo pro poškozené baterie zvláštní ustanovení 376).
2. POZNÁMKA: Pro UN 3536 BATERIE LITHIOVÉ ZABUDOVANÉ V NÁKLADNÍ DOPRAVNÍ JEDNOTCE, viz zvláštní ustanovení 389 v kapitole 3.3.
1. Články a baterie, články a baterie obsažené v zařízení nebo články a baterie balené se zařízením, obsahující lithium v jakékoli formě, musí být přiřazeny k UN 3090, 3091, 3480 nebo 3481, jak je to náležité. Smějí být přepravovány pod těmito položkami, jestliže splňují následující ustanovení:

   (a) Každý článek nebo baterie je typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje požadavky každé zkoušky uvedené v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;

2. POZNÁMKA: Baterie musí být typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje zkušební požadavky Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, bez ohledu na to, zda jsou články, z nichž jsou baterie složeny, zkoušeného typu.

(b) Každý článek a baterie je opatřen(a) ochranným zařízením proti vnitřnímu přetlaku, nebo zkonstruován(a) tak, aby se zabránilo jejich prudkému roztržení za normálních podmínek přepravy;

(c) Každý článek a baterie je vybaven(a) účinným systémem k zabránění vnějším zkratům;

(d) Každá baterie s více články nebo sériemi článků s paralelním zapojením je vybavena účinným zařízením, které zabraňuje nebezpečným zpětným proudům (např. diody, pojistky atd.);

(e) Články a baterie musí být vyráběny pod programem řízení kvality, který zahrnuje:

(i) Popis organizační struktury a odpovědností personálu s ohledem na konstrukci a kvalitu výrobku;

(ii) Příslušné instrukce pro inspekce a zkoušky, kontrolu kvality, zajištění kvality a výrobní postup, které budou používány;

(iii) Kontroly výroby, které by měly zahrnovat příslušné činnosti k zamezení a zjištění závad, pokud jde o vnitřní zkraty, během výroby článků;

(iv) Záznamy o kvalitě, jako jsou inspekční zprávy, údaje ze zkoušek, kalibrační údaje a osvědčení. Údaje ze zkoušek musí být uchovávány a být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu;

(v) Audit k zajištění účinného fungování programu řízení kvality;

(vi) Postup pro kontrolu dokladů a jejich revize;

(vii) Způsoby kontroly článků nebo baterií, které neodpovídají typu vyzkoušenému podle ustanovení uvedených pod písmenem (a) výše;

(viii) Školicí programy a kvalifikační postupy pro příslušný personál; a

(ix) Postupy garantující, že finální výrobek není poškozen.

3. POZNÁMKA: Mohou být akceptovány vlastní programy řízení kvality. Osvědčení od třetí strany se nevyžaduje, ale postupy uvedené pod (i) až (ix) výše musí být řádně zaznamenané a sledovatelné. Kopie programu řízení kvality musí být na požádání poskytnuta příslušnému orgánu.

(f) Lithiové baterie, obsahující jak primární lithiové kovové články, tak i dobíjecí lithium-iontové články, které nejsou konstruovány k externímu nabíjení (viz zvláštní ustanovení 387 kapitoly 3.3) musí splňovat následující podmínky:

(i) dobíjecí lithium-iontové články mohou být nabíjeny jen z primárních lithiových kovových článků;

(ii) přebití dobíjecích lithium-iontových článků je vyloučeno konstrukcí;

(iii) baterie byla odzkoušena jako lithiová primární baterie;

(iv) články jako součásti baterie musí být typu, který vyhověl příslušným zkušebním požadavkům Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;

(g) Výrobci a následně distributoři článků nebo baterií musí mít k dispozici zkušební protokol, jak je stanoveno v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, odstavci 38.3.5.

Lithiové baterie nepodléhají ustanovením RID, jestliže splňují požadavky zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3.

Záchranné prostředky

1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.
2. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)
3. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
   1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
      1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

         Pro účely 2.2.9.1.10,

         „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

      1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí¹⁰. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním nebo bioakumulačním chování.
      2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod¹¹.
      3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:

         Tabulka 2.2.8.1.5.3 Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.1.5.3 Schéma 2.2.8.1.6.1: Vývojový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím Schéma 2.2.8.1.6.3: Výpočtová metoda Definice a klasifikace Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví Látky a předměty, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie

         - BCF:	Faktor biokoncentrace;
         - BOD:	Biochemická potřeba kyslíku;
         - COD:	Chemická potřeba kyslíku;
         - GLP:	Dobré laboratorní praktiky;
         - ECx:	koncentrace spojená s X % reakcí;
         - EC50:	účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
         - ErC50:	EC50 ve smyslu brzdění růstu;
         - KOW:	rozdělovací koeficient oktanol/voda;
         - LC50:	(50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
         - L(E)C50:	LC50 nebo EC50;
         - NOEC:	(No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
         - OECD	Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

   1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
      1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:

         (a) akutní vodní toxicita;

         (b) chronická vodní toxicita;

         (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a

         (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemické látky.

      1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně mohou být za rovnocenné údaje považovány údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praxí (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
      2. 2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.

         Krátkodobé (akutní) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.

         Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC₅₀ (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhrady pro všechny vodní organizmy. Údaje z jiných druhů, jako je okřehek, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.

      1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.

         Dlouhodobé (chronické) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.

         Chronická toxicita – údaje jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity „Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek“ (NOEC) nebo jiné ekvivalentní EC_x.

      1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

         Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log K_ow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107, 117 nebo 123. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

      1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly, a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.

         Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické rozložitelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině vodních prostředí. Vzhledem k tomu, že toto jsou sladkovodní zkoušky, je zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořské prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD₅ (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

         Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být brány v úvahu při definování snadné rozložitelnosti¹².

         Látky jsou považovány za snadno rozložitelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

         (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

         (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

         (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

         Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů¹³;

         (b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD₅ /COD ≥ 0,5;

         nebo

         (c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

   1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek