Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje konsolidovaný text Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)

(a) před uvedením dopravního nebo přepravního prostředku do provozu;

(b) periodicky, nejméně jednou za šest let;

(c) kdykoliv o to požádá příslušný orgán státní správy.

Kromě případů uvedených v dodatku 2, částech 5 a 6 k této příloze, se kontroly, provádějí ve zkušebních stanicích určených nebo schválených příslušným orgánem země, v níž je dopravní nebo přepravní prostředek registrován nebo evidován, pokud kontrola dopravního nebo přepravního prostředku samého nebo jeho prototypu uvedená výše pod bodem (a) nebyla již provedena zkušební stanicí určenou nebo schválenou příslušným orgánem země, ve které byl tento dopravní nebo přepravní prostředek vyroben.

Osvědčení o shodě musí být během přepravy v dopravním prostředku a musí být kdykoliv podáno na vyžádání kontrolního orgánu. Nicméně, pokud je certifikační štítek, jak je uvedeno v dodatku 3 k této příloze, připevněn k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku, certifikační štítek může být brán jako rovnocenný k Osvědčení o shodě. Certifikační štítek o shodě může být k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku připevněn pouze když je k dispozici Osvědčení o shodě. Certifikační štítek o shodě musí být sejmut ihned poté, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestal splňovat normy uvedené níže v této příloze.

V případě, že dopravní nebo přepravní prostředek je převeden do jiné země, která je smluvní stranou dohody ATP, musí být vybaven dále uvedenými doklady, na jejichž základě příslušný orgán země, ve které má být tento dopravní nebo přepravní prostředek registrován nebo evidován, vydá osvědčení ATP:

(a) v každém případě protokol o zkoušce, a to dopravního nebo přepravního prostředku samotného nebo v případě sériové výroby zkušebního vzorku;

(b) v každém případě osvědčení o shodě vydané příslušným orgánem země výroby nebo v případě převedení dopravního nebo přepravního prostředku z provozu příslušným orgánem země jeho registrace. Takové osvědčení bude považováno za prozatímní osvědčení v nezbytném případě s platností šest měsíců;

(c) v případě sériově vyrobeného dopravního nebo přepravního prostředku osvědčením technické specifikace vydaným výrobcem zařízení nebo jeho pověřeným zástupcem (obsahujícím tytéž technické údaje, které jsou předepsány pro obsah protokolu o zkoušce tohoto dopravního nebo přepravního prostředku sepsaném nejméně v jednom ze tří oficiálních jazyků).

V případě dopravního nebo přepravního prostředku převedeného potom, co již byl používán, může být tento prostředek podroben vizuální kontrole za účelem potvrzení jeho stavu před vydáním osvědčení o shodě příslušným orgánem země, ve které má být prostředek registrován nebo nahlášen.

Pro výrobní řadu stejných sériově vyráběných izotermických dopravních nebo přepravních prostředků mající vnitřní objem menší než 2m³, může být příslušným orgánem vydán certifikát o shodě pro celou výrobní řadu. V takových případech budou uvedena na osvědčení o shodě namísto sériového čísla každé samostatné jednotky, identifikační čísla všech izotermických dopravních nebo přepravních prostředků, nebo první a poslední identifikační číslo série. V takovém případě musí být izotermické dopravní nebo přepravní prostředky uvedené v tomto osvědčení, označeny certifikačním štítkem shody, jak je uvedeno v příloze 1, dodatku 3 B, vydané příslušným orgánem.

V případě převodu tohoto izotermického dopravního nebo přepravního prostředku (kontejneru) do jiné země, která je smluvní stranou této dohody, pro tamní registraci nebo zápis, může příslušný orgán země nové registrace nebo zápisu, poskytnout samostatné osvědčení o shodě na základě původního certifikátu shody stanoveného pro celou výrobní řadu.

Země výrobce nebo písmena používaná v mezinárodní značce státu;

Jméno nebo firma výrobce;

Typ (číslice a/nebo písmena);

Sériové číslo;

Měsíc a rok výroby.

(b) Příslušný orgán učiní opatření k ověření, zda výroba dalších dopravních a přepravních prostředků odpovídá schválenému typu. K tomu účelu je možno provádět kontroly zkouškou vzorků dopravních nebo přepravních prostředků vybraných namátkově z výrobních sérií.

(c) Dopravní nebo přepravní prostředek se považuje za dopravní nebo přepravní prostředek stejného typu jako vzorek podrobený zkoušce pouze v tom případě, vyhovuje-li těmto minimálním podmínkám:

(i) Jedná-li se o izotermické dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický, chlazený, chladící a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

konstrukce je obdobná a zejména izolační materiál i způsob izolace je stejný;

tloušťka izolačního materiálu není menší než tloušťka izolačního materiálu dopravního nebo přepravního prostředku sloužícího za zkušební vzorek;

vnitřní zařízení jsou stejná nebo jednodušší;

počet dveří a počet příklopů a ostatních otvorů musí být stejný nebo nižší; a

plocha vnitřního povrchu skříně nesmí být menší nebo větší než 20 %;

menší a omezené úpravy přidaných nebo vyměněných vnitřních a vnějších zařízení mohou být povoleny⁴:

1. pokud je ekvivalentní objem celkového izolačního materiálu všech těchto modifikací menší než 1 setina celkového objemu izolačního materiálu v izotermické jednotce;
2. pokud K koeficient zkušebního referenčního zařízení, upraveného kalkulací dodaných tepelných ztrát, je menší nebo roven povolenému K koeficientu pro danou kategorii dopravních nebo přepravních prostředků; a
3. pokud taková úprava vnitřního zařízení je uskutečňována použitím stejné technologie, zejména pokud jde o přilepená zařízení.

Všechny úpravy musí být schváleny nebo provedeny výrobcem izotermického dopravního nebo přepravního prostředku.

(ii) Jedná-li se o chlazené dopravní a přepravní prostředky, v takovém případě zkušebním vzorkem musí být chlazený dopravní nebo přepravní prostředek,

1. podmínky uvedené v (i) výše musí být dodrženy;
2. vnitřní větrací zařízení musí být obdobné;
3. zdroj chladu musí být stejný; a
4. zásoba chladu na jednotku vnitřního povrchu musí být větší nebo stejná;

(iii) Jedná-li se o chladicí a mrazicí dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být buď:

(a) chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek,

1. - podmínky uvedené v (i) výše musí být splněny; a
2. - výkon strojního chladicího zařízení na jednotku vnitřního povrchu musí být za stejných teplotních podmínek větší nebo stejný; nebo

(b) izolovaný dopravní nebo přepravní prostředek, který je zkompletován v každém detailu, ale bez strojní chladicí jednotky, která je určena pro pozdější zamontování.

Otvor pro ni se vyplní během měření součinitele prostupu tepla „K“ uzavíracími panely stejné tloušťky stěny a stejného typu izolace, jaká je na přední stěně. V tom případě:

1. - podmínky uvedené v (i) výše musí být splněny; a
2. - výkon strojní chladicí jednotky montované do izolovaného zkušebního vzorku musí splňovat ustanovení přílohy 1, dodatku 2, oddílu 3.2.6.

(iv) Jedná-li se o vyhřívací dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

1. - podmínky uvedené v (i) výše musí být splněny;
2. - zdroj tepla je stejný; a
3. - výkon topného zařízení na jednotku vnitřního povrchu je větší nebo stejný.

(d) Přesáhne-li během šestiletého období série dopravních prostředků 100 kusů, musí příslušný orgán stanovit, jaká část z těchto dopravních nebo přepravních prostředků se musí podrobit zkouškám.

1. 1.1 Součinitel „K“: Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel „K“),charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:
   1. kde W je tepelný příkon, nebo chladící výkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu ∆T mezi střední vnitřní teplotou T_i, a střední vnější teplotou T_e, jestliže je střední vnější teplota T_e stálá.

1. 1.2. Střední povrch skříně „S“ je geometrický průměr vnitřního povrchu S_i a vnějšího povrchu S_e skříně:

   Velikost obou povrchů S_i a S_e se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

   Body pro měření teploty

1. 1.3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (T_i) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 bodech:

   (a) v osmi vnitřních rozích skříně; a

   (b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

   Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 bodů měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

1. 1.4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (T_e) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěny těchto 12ti bodů:

   (a) v osmi vnějších rozích skříně;

   (b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

   Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 bodů měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

1. 1.5 Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně

1. 1.6 Přístroje pro měření teploty chráněné proti sálání musí být umístěny uvnitř a vně skříně na místech uvedených v odstavcích 1.3 a 1.4 tohoto dodatku

   Nepřetržitá doba a doba trvání zkoušky

1. 1.7 Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 K a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ±1,0 K během předcházejících 6 hodin.
   Rozdíl mezi topným výkonem měřeným během dvou period trvajících nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.
   Střední hodnoty teplot a tepelného nebo chladícího výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet součinitele prostupu tepla „K“.
   Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 K.

Metody měření součinitele „K“

1. 2.1 Zařízení jiná než cisterny určené k přepravě kapalných potravin
   1. 2.1.1 Součinitel „K“ se zjišťuje za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.

      Zkušební metody

   1. 2.1.2. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu tekutiny o teplotě ne nižší než 0 °C⁵ střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví ventilátory dodávajícími dostatečný výkon pro 40 až 70 násobnou výměnu vzduchu za hodinu vztaženou na prázdný objem zkoušené skříně a dostatečný rozvod vzduchu kolem všech vnitřních povrchů zkoušené skříně zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných 2 ze 12 bodů uvedených odstavci 1.3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 2 K.
   2. 2.1.3 Množství tepla: Odvedené teplo u odporu ohřívače elektrického ventilátoru nesmí překročit 1W/cm² proudu vzduchu a topení jednotky musí být chráněno krytem s nízkou sálavostí. Spotřeba elektrické energie se určí s přesností ± 0,5%.

      Postup zkoušky

   1. 2.1.4 Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota v souladu s odstavcem 1.7 této přílohy, s tolerancí nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 °C ± 2 K, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 °C ± 0,5 K.
   2. 2.1.5 Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
   3. 2.1.6 Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi zařízením měřícím tepelný příkon a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.
   4. 2.1.7 Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 K.
   5. 2.1.8 Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

1. 2.2 Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin
   1. 2.2.1 Níže popsaná metoda se týká výhradně cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).
   2. 2.2.2 Měření součinitele „K“ se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.

      Zkušební metody

   1. 2.2.3 Uvnitř cisterny se umísťuje elektrické topné zařízení (odpory apod.). Má-li cisterna několik komor, umístí se elektrické topné zařízení do každé z nich. Tato elektrická topná zařízení mají ventilátory, jejichž výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 K. Má-li cisterna několik komor, rozdíl mezi střední teplotou nejchladnější komory a střední teplotou nejteplejší komory nesmí překročit 2 K, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v oddíle 2.2.4 tohoto dodatku.
   2. 2.2.4 Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:

      (a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 bodech:

      1. Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou konců cisteren;
      2. Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny;

      (b) Je-li cisterna rozdělena na 2 komory, měří se nejvyšší teplota v těchto místech:

      1. V blízkosti konce první komory a v blízkosti části s druhou komorou, na koncích tří poloměrů, svírající úhel 120°, jeden z poloměrů směřuje kolmo vzhůru.
      2. V blízkosti konce druhé komory a v blízkosti části s první komorou, na koncích tří poloměrů, svírající úhel 120°, jeden z poloměrů směřuje svisle dolů.

      (c) Je-li cisterna rozdělena na více komor, měří se nejvyšší teplota v těchto místech: u obou krajních komor alespoň:

      1. Na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky;
      1. a u každé z ostatních komor alespoň:
         1. Na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého k předchozímu v blízkosti druhé přepážky.

      (d) Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s nejméně 2 komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot v každé komoře nesmí být menší než čtyři a celkový počet naměřených hodnot ve všech komorách nesmí být menší než 12.

      Postup zkoušky

   1. 2.2.5 V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat v souladu s odstavcem 1.7 tohoto dodatku na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 °C ± 2 K s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 °C ± 0,5 K.
   2. 2.2.6 Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla mezi 1 až 2 m/s.
   3. 2.2.7 Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.
   4. 2.2.8 Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 K.
   5. 2.2.9 Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

1. 2.3 Ustanovení platná pro všechny typy izolovaných zařízení
   1. 2.3.1 Kontrola součinitele „K“

      Není-li cílem zkoušek určení součinitele „K“, nýbrž pouze kontrola, je-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle oddílu 2.1.1 až 2.2.9 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel „K“ odpovídá stanoveným podmínkám.

   1. 2.3.2 Přesnost měření součinitele „K“

      Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele „K“ s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.

Zkušební metody pro určení účinnosti tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků

1. 3.1 Chlazené dopravní a přepravní prostředky
   1. 3.1.1. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí do izotermické komory, v níž je třeba udržovat rovnoměrnou a stálou střední teplotu + 30 °C ± 0,5 K. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu, jak je popsáno výše v oddílu 2.1.5 tohoto dodatku.
   2. 3.1.2 Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí uvnitř a vně skříně tak, jak je uvedeno v odstavci 1.3 a 1.4 tohoto dodatku.

      Postup zkoušky

   1. 3.1.3 (a) V případě dopravního nebo přepravního prostředku, jiného než dopravního a přepravního prostředku s nesnímatelnými eutektickými deskami a dopravního a přepravního prostředku chlazeného zkapalněným plynem, se naplní obvyklé, nebo maximální množství chladiva předepsané výrobcem, jestliže střední vnitřní teplota skříně rovna střední vnější teplotě skříně (+ 30 °C). Dveře, příklopy a ostatní otvory se zakryjí a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Kromě toho se v nových dopravních nebo přepravních prostředcích uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné žádné dodatečné plnění chladicí látky.

      (b) V případě dopravního a přepravního prostředku s nesnímatelnými eutektickými deskami musí zkouška zahrnovat předběžnou fázi zmrazování eutektického roztoku. Za tím účelem, jakmile střední vnitřní teplota skříně i teplota desek dosáhnou střední vnější teploty (+ 30 °C), uzavřou se dveře i ostatní otvory a uvede se v činnosti zařízení pro vychlazování desek na dobu následujících 18 hodin. Pracuje-li zařízení pro vychlazování desek v automatických cyklech, prodlužuje se celkový zkušební provoz tohoto zařízení na 24 hodin. U nových dopravních a přepravních prostředků se po zastavení vychlazovacího zařízení uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné znovuzmrazení roztoku.

      (c) V případě dopravního a přepravního prostředku vybaveného systémem chlazení zkapalněným plynem je nutno dodržet tento zkušební postup: jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne hodnoty střední vnější teploty (+ 30 °C), naplní se cisterny určené pro zkapalněný plyn do úrovně předepsané výrobcem. Potom se dveře, příklopy a ostatní otvory zakryjí jako v podmínkách normálního provozu a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Termostat se seřídí na teplotu, která je nejvýše o 2 °C nižší než mezní teplota stanovená pro danou třídu dopravních, nebo přepravních prostředků. Během ochlazování skříně se současně doplňuje spotřebovaný zkapalněný plyn. Tento proces probíhá po dobu, která je rovna kratšímu z těchto dvou časových úseků:

      1. buď době mezi začátkem ochlazování a okamžikem, kdy bylo poprvé dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků,
      2. nebo době tří hodin od počátku ochlazování, která z nich je kratší.

      V dalším průběhu zkoušky se uvedené cisterny už nedoplňují.

      V případě nových dopravních a přepravních prostředků se po dosažení teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu.

      Ustanovení platná pro všechny typy chlazených dopravních a přepravních prostředků

   1. 3.1.4 Střední vnější teplotu, jakož i střední vnitřní teplotu skříně, je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
   2. 3.1.5 Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla dolní meze předepsané pro třídu, do níž má dopravní nebo přepravní prostředek náležet (A = + 7 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C; D = 0 °C), u dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami od okamžiku vypnutí vychlazovacího zařízení. Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže střední vnitřní teplota nepřesáhne v průběhu těchto 12 hodin uvedenou dolní mez.

      Kritéria úspěšnosti

   1. 3.1.6 Zkouška se považuje za úspěšnou pokud střední vnitřní teplota skříně nepřesáhne výše uvedenou dolní mez trvající uvedených 12 hodin.

1. 3.2 Chladicí a mrazící dopravní a přepravní prostředky

   Zkušební metody

   1. 3.2.1 Zkouška se provádí za podmínek uvedených v oddílech 3.1.1 a 3.1.2 tohoto dodatku.

      Postup zkoušky

   1. 3.2.2 Jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne vnější teploty (+ 30 °C), dveře, příklopy a ostatní otvory se uzavřou a chladicí zařízení včetně vnitřní ventilace (pokud je) se uvede v činnost s maximálním výkonem. Kromě toho se u nových dopravních a přepravních prostředků uvede ve skříni v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků.
   2. 3.2.3 Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
   3. 3.2.4 Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla:
      1. buď spodní meze stanovené pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, jedná-li se o třídy A, B a C (A = 0 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C); nebo
      2. nejméně horní meze stanovené pro danou třídu, jedná-li se o třídy D, E a F (D = 0 °C; E = - 10 °C; F = - 20 °C).

      Kritéria úspěšnosti

   1. 3.2.5 Výsledek zkoušky se pokládá za uspokojivý, jestliže je chladicí zařízení schopno udržet předepsané teplotní podmínky po dobu těchto 12 hodin, přičemž se intervaly automatického odtávání chladicí jednotky neberou v úvahu.
   2. 3.2.6 Jestliže chladicí zařízení s veškerým svým vybavením prošlo samostatnou zkouškou pro určení svého užitečného chladicího výkonu za předepsané teploty a bylo příslušným orgánem shledáno vyhovujícím, může být tento dopravní nebo přepravní prostředek uznán za chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek bez jakékoli zkoušky účinnosti, jestliže chladicí výkon zařízení za setrvalého teplotního režimu je vyšší než tepelné ztráty prostupem stěnami skříně příslušné třídy dopravních a přepravních prostředků znásobené součinitelem 1,75.
   3. 3.2.7 Jestliže se strojní chladicí jednotka nahradí jednotkou jiného typu, může příslušný orgán:

      (a) požadovat, aby dopravní nebo přepravní prostředek byl podroben měření a kontrole, předepsaným v oddílech 3.2.1 až 3.2.4; nebo

      (b) se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové chladicí jednotky za teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků je stejný nebo vyšší než užitečný chladicí výkon původní jednotky; nebo

      (c) se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové jednotky vyhovuje ustanovením oddílu 3.2.6.

1. 3.3 Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

Zkušební metody

1. 3.3.1 Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí v izotermické komoře, ve které se udržuje rovnoměrná a stálá teplota na nejnižší možné úrovni. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu za podmínek stanovených v oddílu 2.1.5 tohoto dodatku.
2. 3.3.2 Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí vně i uvnitř skříně v místech určených v odstavcích 1.3 a 1.4 tohoto dodatku.

   Postup zkoušky

1. 3.3.3 Dveře, příklopy a jiné otvory se uzavřou a vytápěcí zařízení včetně vnitřní ventilace (je-li instalována) se uvede v činnost s maximálním výkonem.
2. 3.3.4 Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.
3. 3.3.5 Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy rozdíl mezi střední vnitřní teplotou skříně a střední vnější teplotou skříně dosáhl hodnoty odpovídající podmínkám stanoveným pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, přičemž se tato hodnota zvyšuje o 35 % u nových dopravních a přepravních prostředků.

   Kritéria úspěšnosti

1. 3.3.6 Výsledky zkoušky se považují za vyhovující, jestliže je vytápěcí zařízení schopno udržet předepsaný rozdíl teplot po dobu těchto 12 hodin.

1. 4.1 Obecná ustanovení
   1. 4.1.1 Je-li jednotka dopravního, nebo přepravního zařízení připevněna na kalorimetrický box, nebo izolovanou skříň a pracuje-li kontinuálně, její výkon je:
      1. kde U je tepelná ztráta kalorimetru, nebo izolovaného boxu ve Wattech/°C
      2. ∆T je rozdíl mezi střední vnitřní teplotou T_i a střední vnější teplotou T_e kalorimetru, nebo izolované skříně (K);
      3. W_j je teplo rozptýlené ventilátorem topného zařízení tak, aby každý teplotní rozdíl byl udržen v rovnováze.

1. 4.2 Zkušební metody
   1. 4.2.1 Chladicí jednotka je připevněna buď na kalorimetrický box, nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.

      V každém případě je před měřením výkonu změřen celkový prostup tepla při jedné střední teplotě stěny. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečného chladícího výkonu.

      Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat kalibrovanou kalorimetrickou skříň.

      Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích oddílech 1.1 až 2.1.8; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto součinitele se pak určí podle vztahu:

      1. kde:
         1. W je tepelná energie (ve wattech) spotřebovaná vnitřním topením a ventilátory;
         2. ∆T_m je rozdíl mezi střední vnitřní teplotou T_i a střední vnější teplotou T_e;
         3. U je tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.

      Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň, U.∆T nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku W_o.

      Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.

   1. 4.2.2 Měřící přístroje

      Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Chladicí výkon musí být stanoven s přesností ± 5 %.

      Měřicí přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 1.3 a 1.4. Následující musí být měřeno:

      (a) Teplota vzduchu: Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;

      Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;

      Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu(ech) vzduchu do chladicí jednotky;

      Teploměry musí být chráněny proti sálání (radiačnímu teplu).

      Přesnost systému měřícího teploty musí být ± 0,2 K.

      (b) Spotřeba energie: Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.

      Elektrická energie a spotřeba paliva musí být stanovena s přesností ± 0,5 %.

      (c) Rychlost otáček: Přístroje musí zajistit měření rychlosti otáček kompresorů a ventilátorů nebo jejich záznam pro výpočet, pokud jejich přímé měření není možné.

      Rychlost otáček musí být měřena s přesností ± 1 %.

      (d) Tlak: Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být připojeny ke kondenzátoru a výparníku a ke vstupu kompresoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.

   1. 4.2.3 Zkušební podmínky

      (i) Průměrná teplota vzduchu ve vstupu(ech) do chladicí jednotky musí být udržována na úrovni 30 °C ± 0,5 K.
      Maximální rozdíl mezi teplotami v nejteplejších a nejchladnějších bodech nesmí přesáhnout 2 K.

      (ii) Uvnitř kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi - 25 °C a + 12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1K.

      Střední vnitřní teplota musí být udržována s tolerancí ± 0,5 K. Během měření chladícího výkonu tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.

      Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:

      1. - dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;
      2. - technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah;
      3. - charakteristiky série zkoušeného zařízení; a
      4. - druh(y) energie, který(é) musí být použita(y) při zkoušce.

1. 4.3 Zkušební metody
   1. 4.3.1 Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečného chladícího výkonu při třech zvyšujících se úrovních teploty.

      (a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí 30 °C ± 3 K poté snížena na - 25 °C pro třídu -20 °C, -13 °C pro třídu -10 °C, nebo -2 °C pro třídu 0 °C.

      (b) Měření skutečného chladícího výkonu při každé úrovni vnitřní teploty.

      První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku.

      Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního chladícího výkonu chladicí jednotky, při kterém topný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje ustálené podmínky při každé úrovni teploty podle ustanovení v oddílu 4.2.3.

      Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.

      Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo jednotka ručně odmrazit.

      Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.

      Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

      Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

   1. 4.3.2 Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené níže, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla ventilátorem výparníku při každé úrovni teploty.

      Tato metoda může být alternativně použita pro zkušební vzorek dopravních a přepravních prostředků. V tomto případě skutečný chladící výkon se určuje vynásobením hmotnostního toku (m) chladiva a rozdílem entalpie mezi výstupem par chladiva z jednotky (h_o) a kapalinou na vstupu do jednotky (h_i).

      Pro zjištění skutečného chladicího výkonu se odečítá topný výkon přenášený ventilátory pro cirkulaci vzduchu (W_f). Je obtížné měřit W_f, jestliže ventilátory pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem: v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou ventilátory poháněny elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností ± 3 %. Hmotnostní tok chladiva se měří s přesností ± 3 %.

      Tepelná bilance se určuje podle vzorce:

      W_o = (h_o - h_i) m - W_f

      Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 917, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.

   1. 4.3.3 Zvláštní opatření

      Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:

      1. jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;
      2. jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce (pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.
   1. 4.3.4. Kontroly

      Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:

      (i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;

      (ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.

      Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, AMCA 210-07, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.

      (iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.

1. 4.4 Výsledek zkoušky
   1. 4.4.1 Chladicí výkon pro účely ATP je takový, který zabezpečuje střední teplotu na vstupu do výparníku. Přístroje měřící teplotu musí být chráněny před sáláním.

1. 5. KONTROLA IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ V PROVOZU