Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Senegalské republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti

ZÁKAZ DISKRIMINACE

1. 1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. 2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty smluvního státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
3. 3. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. 4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5. 5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. 6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
3. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. 4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců, a to včetně prostřednictvím společné komise složené z nich samých nebo jejich zástupců.

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. 2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
   3. c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

1. 4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
2. 5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.

POMOC PŘI VYBÍRÁNÍ DANÍ

1. 1. Smluvní státy si vzájemně poskytnou pomoc při vybírání daňových pohledávek. Tato pomoc není omezena články 1 a 2. Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto článku.
2. 2. Výraz „daňová pohledávka“ použitý v tomto článku označuje dlužnou částku v kontextu daní všeho druhu a pojmenování ukládaných jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud předmětné zdanění není v rozporu s touto smlouvou nebo s jakýmkoliv jiným dokumentem, jímž jsou smluvní státy vázány, a rovněž úroky, správní pokuty a náklady spojené s vybíráním nebo zajištěním vztahujícím se k takové částce.
3. 3. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je podle právních předpisů tohoto státu vymahatelná a dlužníkem je osoba, která v té době nemůže, podle právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu vybírání, bude taková daňová pohledávka, na žádost příslušného úřadu tohoto státu, přijata pro účely vybírání příslušným úřadem druhého smluvního státu. Tato daňová pohledávka bude vybírána tímto druhým státem v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, které se vztahují na vymáhání a vybírání jeho vlastních daní, jako kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou tohoto druhého státu.
4. 4. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je pohledávkou, u níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění, a to s cílem zajistit její vybrání, bude taková daňová pohledávka, na žádost příslušného úřadu tohoto státu, přijata pro účely přijetí opatření k zajištění příslušným úřadem druhého smluvního státu. Tento druhý stát přijme opatření k zajištění, pokud jde o tuto daňovou pohledávku, v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, jako kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou tohoto druhého státu, i když v době, kdy jsou tato opatření uplatňována, daňová pohledávka není v prvně zmíněném státě vymahatelná nebo je dlužníkem osoba, která má právo bránit jejímu vybírání.
5. 5. Daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro účely odstavce 3 nebo 4 nebude podrobena v tomto státě časovým lhůtám, ani jí nebude udělena jakákoliv přednost, které se používají nebo která se uděluje ve vztahu k daňové pohledávce podle právních předpisů tohoto státu z důvodu její povahy jako takové, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 3 a 4. Daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro účely odstavce 3 nebo 4 nebude mít v tomto státě rovněž žádnou přednost, která se uděluje ve vztahu k takové daňové pohledávce podle právních předpisů druhého smluvního státu.
6. 6. Řízení s ohledem na existenci, právoplatnost nebo částku daňové pohledávky jednoho smluvního státu nebudou zahajována u soudů nebo správních úřadů druhého smluvního státu.
7. 7. Jestliže kdykoliv po učinění žádosti jedním smluvním státem podle odstavce 3 nebo 4 a před tím, než druhý smluvní stát vybral a poukázal příslušnou daňovou pohledávku do prvně zmíněného státu, příslušná daňová pohledávka přestává být
   1. a) v případě žádosti podle odstavce 3, daňovou pohledávkou prvně zmíněného státu, která je vymahatelná podle právních předpisů tohoto státu a jejímž dlužníkem je osoba, která v té době nemůže, podle právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu vybírání, nebo
   2. b) v případě žádosti podle odstavce 4, daňovou pohledávkou prvně zmíněného státu, u níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění, a to s cílem zajistit její vybrání,

   příslušný úřad prvně zmíněného státu neprodleně vyrozumí příslušný úřad druhého státu o této skutečnosti a, dle rozhodnutí druhého státu, prvně zmíněný stát svoji žádost buď odloží, nebo vezme zpět.

1. 8. Ustanovení tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) provést opatření, která by byla v rozporu s veřejným pořádkem;
   3. c) poskytnout pomoc, jestliže druhý smluvní stát neučinil všechna přiměřená opatření pro vybírání nebo k zajištění podle toho, o jaký případ jde, která jsou dostupná podle jeho právních předpisů nebo správní praxe;
   4. d) poskytnout pomoc v takových případech, kdy je administrativní zatížení pro tento stát v zřejmém nepoměru vůči prospěchu, který má být dosažen druhým smluvním státem.

ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ

Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

SMÍŠENÁ USTANOVENÍ

1. 1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí z této smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení této smlouvy.
2. 2. Ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím vyhýbaní se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.

VSTUP V PLATNOST

Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny co možná nejdříve. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení se budou provádět:

1. a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
2. b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.

UKONČENÍ PLATNOSTI

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:

1. a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
2. b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.