Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

VZHLEDEM K TOMU, že podle čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii Unie uznává základní práva tak, jak jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou dne 4. listopadu 1950 v Římě;

VZHLEDEM K TOMU, že Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc zajišťovat, aby Evropské společenství při výkladu a používání čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii dodržovalo právní předpisy;

VZHLEDEM K TOMU, že podle článku O Smlouvy o Evropské unii je každý stát, který žádá o členství v Unii, povinen dodržovat zásady stanovené v čl. F odst. 1 Smlouvy o Evropské unii;

BEROUCE V ÚVAHU, že článek 236 Smlouvy o založení Evropského společenství vytváří mechanismus pro pozastavení určitých práv v případě závažného a dlouhotrvajícího porušování těchto zásad členským státem;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že každý státní příslušník členského státu požívá jako občan Unie zvláštního postavení a zvláštní ochrany, které zaručují členské státy v souladu s druhou částí Smlouvy o založení Evropského společenství;

BEROUCE V ÚVAHU, že Smlouva o založení Evropského společenství vytváří prostor bez vnitřních hranic a poskytuje každému občanu Unie právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;

MAJÍCE NA PAMĚTI, že otázka vydávání státních příslušníků členských států Unie je předmětem Evropské úmluvy o vydávání ze dne 13. prosince 1957 a Úmluvy ze dne 27. září 1996 o vydávání mezi členskými státy Evropské unie, uzavřené na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii;

PŘEJÍCE SI zabránit, aby právo azylu bylo užíváno k jiným než předpokládaným účelům;

VZHLEDEM K TOMU, že tento protokol uznává účel a cíle Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951;

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

Jediný článek

Se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie se členské státy navzájem považují pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu. Žádost příslušníka členského státu o azyl může proto jiný členský stát zvažovat nebo přijmout k dalšímu zpracování pouze v následujících případech:

1. a) jestliže se členský stát, jehož příslušníkem je žadatel, rozhodne poté, co vstoupí Amsterodamská smlouva v platnost, využívaje článku 15 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přijmout opatření, která se na jeho území odchylují od povinností vyplývajících z úmluvy;
2. b) jestliže bylo zahájeno řízení podle čl. F.1 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii a Rada o něm ještě nerozhodla;
3. c) jestliže Rada na základě čl. F.1 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii rozhodla, že se členský stát, jehož příslušníkem je žadatel, dopouští závažného a dlouhotrvajícího porušování zásad uvedených v čl. F odst. 1;
4. d) jestliže členský stát s ohledem na žádost státního příslušníka jiného členského státu o azylu rozhodl jednostranně; v takovém případě bude Rada neprodleně informována; při zkoumání žádosti se vychází z domněnky, že žádost je zjevně neodůvodněná, aniž je jakýmkoli způsobem ohrožena rozhodovací pravomoc členského státu.

Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

ODHODLÁNY stanovit podmínky použití zásad subsidiarity a proporcionality, zakotvených v článku 3b Smlouvy o založení Evropského společenství, aby se přesněji vymezila kritéria jejich použití a zajistilo se jejich přísné dodržování a koherentní provádění všemi orgány;

PŘEJÍCE SI zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána nejblíže občanům Unie;

BEROUCE V ÚVAHU interinstitucionální dohodu ze dne 25. října 1993 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o postupech při provádění zásady subsidiarity;

POTVRDILY, že činnost orgánů Unie a rozvoj používání zásady subsidiarity se budou nadále řídit závěry zasedání Evropské rady v Birminghamu ze dne 16. října 1992 a obecným přístupem k používání zásady subsidiarity, dohodnutým na zasedání Evropské rady v Edinburghu ve dnech 11. a 12. prosince 1992, a proto

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

1. 1. Každý orgán zajistí při výkonu jemu svěřených pravomocí dodržování zásady subsidiarity. Rovněž zajistí dodržování zásady proporcionality, podle které žádná činnost Společenství nepřekročí míru nezbytnou k dosažení cílů Smlouvy.
2. 2. Používání zásad subsidiarity a proporcionality zohledňuje obecná ustanovení a cíle Smlouvy, zejména pokud jde o důsledné dodržování acquis communautaire a rovnováhy mezi orgány; tím nejsou dotčeny zásady formulované Soudním dvorem, které se týkají vztahu mezi vnitrostátním právem a právem Společenství, a zohledňuje se čl. F odst. 4 Smlouvy o Evropské unii, podle něhož „Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosahování svých cílů a provádění svých politik“.
3. 3. Zásada subsidiarity nezpochybňuje pravomoci svěřené Smlouvou Evropskému společenství, jak jsou vykládány Soudním dvorem. Kritéria uvedená v čl. 3b druhém pododstavci Smlouvy se vztahují na oblasti, které nespadají do výlučné působnosti Společenství. Zásada subsidiarity naznačuje směr, jak mají být tyto pravomoci vykonávány na úrovni Společenství. Subsidiarita je dynamická koncepce a měla by být používána s ohledem na cíle stanovené Smlouvou. Umožňuje, vyžadují-li to okolnosti, činnost Společenství v mezích jeho pravomocí rozšířit, a naopak ji omezit nebo zastavit, není-li nadále odůvodněna.
4. 4. Všechny návrhy právních předpisů Společenství musí být odůvodněny, aby bylo prokázáno, že jsou v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality; závěr, že cílů Společenství lze lépe dosáhnout na úrovni Společenství, musí být podložen kvalitativními nebo, kdekoli je to možné, kvantitativními údaji.
5. 5. Aby činnost Společenství byla odůvodněná, je třeba splnit obě podmínky zásady subsidiarity: cílů navrhované činnosti nelze dostatečně dosáhnout činností členských států v rámci jejich vnitrostátního ústavního pořádku, a lze jich proto lépe dosáhnout činností Společenství.

   Zkoumání, zda je výše uvedená podmínka splněna, by se mělo řídit těmito hledisky:

   1. — posuzovaná záležitost má nadnárodní povahu, kterou nelze uspokojivě vyřešit činností členských států;
   2. — činnost pouze na vnitrostátní úrovní nebo nečinnost Společenství by byla v rozporu s požadavky Smlouvy (jako nezbytnost napravit narušení hospodářské soutěže nebo vyvarovat se zastřeného omezování obchodu nebo posílit hospodářskou a sociální soudržnost) nebo by jinak významně poškodila zájmy členských států;
   3. — činnost na úrovni Společenství by vzhledem ke svému rozsahu nebo účinkům přinesla ve srovnání s činností na úrovni členských států zřejmé výhody.

1. 6. Měla by být zvolena co nejjednodušší forma činnosti Společenství, která umožňuje uspokojivé dosažení cíle opatření a jeho účinné prosazení. Společenství přijímá právní předpisy pouze v nezbytné míře. Za jinak stejných podmínek by se směrnicím měla dávat přednost před nařízeními a rámcovým směrnicím před podrobnými opatřeními. Směrnice podle článku 189 Smlouvy, přestože jsou závazné pro každý členský stát, kterému jsou určeny, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, ponechávají volbu forem a prostředků vnitrostátním orgánům.
2. 7. Pokud jde o povahu a rozsah činnosti Společenství, měla by opatření Společenství ponechávat co nejvíce prostoru vnitrostátnímu rozhodování slučitelnému se zajištěním cíle opatření a s dodržením požadavků Smlouvy. Při dodržování práva Společenství by měly být dodržovány zavedené vnitrostátní předpisy a organizace a fungování právních systémů členských států. Ve vhodných případech a s výhradou potřeby náležitého prosazování by opatření Společenství měla členským státům poskytovat alternativní řešení pro dosažení cílů opatření.
3. 8. Jestliže použití zásady subsidiarity vede k nečinnosti Společenství, řídí se členské státy ve své činnosti obecnými pravidly článku 5 Smlouvy, přijímají veškerá vhodná opatření k zajištění plnění závazků vyplývajících ze Smlouvy a zdrží se jakýchkoli opatření, která by mohla ohrozit dosažení cílů Smlouvy.
4. 9. Komise, aniž je dotčeno její právo podávat návrhy, by měla:
   1. — s výjimkou případů zvláštní naléhavosti nebo důvěrnosti konzultovat široký okruh subjektů, než předpis navrhne, a zveřejňovat podklady pro konzultace, kdykoli je to vhodné;
   2. — odůvodňovat prospěšnost svých návrhů s ohledem na zásadu subsidiarity; v odůvodnění návrhu k tomu uvede podrobnosti, kdykoli je to nezbytné. Úplné nebo částečné financování činnosti Společenství z rozpočtu Společenství vyžaduje vysvětlení;
   3. — náležitě zohledňovat potřebu, aby finanční nebo správní zatížení Společenství, vlád členských států, místních orgánů, podnikatelských subjektů a občanů, bylo co nejnižší a úměrné cíli, kterého má být dosaženo;
   4. — každoročně předkládat Evropské radě, Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o uplatňování článku 3b Smlouvy. Tuto výroční zprávu rovněž předloží Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

1. 10. Evropská rada přihlédne ke zprávě Komise uvedené v bodu 9 čtvrté odrážce ve zprávě o pokroku Unie, kterou v souladu s článkem D Smlouvy o Evropské unii předkládá Evropskému parlamentu.
2. 11. Při celkovém přezkoumávání návrhu Komise zkoumá Evropský parlament a Rada slučitelnost návrhu Komise s článkem 3b Smlouvy, přičemž plně dodrží platné postupy. To se týká jak původního návrhu Komise, tak změn, které Evropský parlament a Rada zamýšlejí k návrhu předložit.
3. 12. Evropský parlament je v rámci postupů uvedených v článcích 189b a 189c Smlouvy informován o postoji Rady k použití článku 3b Smlouvy prostřednictvím uvedení důvodů, které Radu vedly k přijetí společného postoje. Rada informuje Evropský parlament o důvodech, pro které návrh Komise považuje za zcela nebo zčásti neslučitelný s článkem 3b Smlouvy.
4. 13. Dodržování zásady subsidiarity se přezkoumává v souladu s pravidly uvedenými ve Smlouvě.

Protokol o vnějších vztazích členských států, pokud jde o překračování vnějších hranic

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU potřebu členských států zajistit, kde je to potřebné ve spolupráci s třetími zeměmi, účinnou kontrolu na svých vnějších hranicích,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropských společenství,

Ustanovení o opatřeních ohledně překračování vnějších hranic, zahrnutá v čl. 73j bodě 2 písm. a) hlavy IIIa Smlouvy, se nedotýkají pravomoci členských států sjednávat nebo uzavírat dohody se třetími zeměmi, pokud jsou v souladu s právem Společenství a ostatními příslušnými mezinárodními dohodami.

Protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

BEROUCE V ÚVAHU, že systém veřejnoprávního vysílání v členských zemích je přímo spjat s demokratickými, společenskými a kulturními potřebami každé společnosti a s potřebou zachovat mediální pluralitu,

SE DOHODLY na následujících výkladových ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání k plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě, a pokud takové financování neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž ve Společenství v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby.

Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI zajistit lepší ochranu a dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

Při stanovování a provádění politik Společenství v zemědělství, v dopravě, v oblasti vnitřního trhu a ve výzkumu berou Společenství a členské státy plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.

ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ, EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A

OCELI A EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ PRO ATOMOVOU ENERGII

Protokol o orgánech s ohledem na rozšíření Evropské unie

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství: