Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

PROHLÁŠENÍ PŘIJATÁ KONFERENCÍ

1. 1. Prohlášení o zrušení trestu smrti

   Pokud jde o čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, konference připomíná, že Protokol č. 6 k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách podepsaný v Římě dne 4. listopadu 1950, kterou podepsala a ratifikovala velká většina členských států, stanoví zrušení trestu smrti.

   V této souvislosti konference konstatuje, že od podepsání výše uvedeného protokolu ze dne 28. dubna 1983 byl trest smrti zrušen ve většině členských států Unie a v žádném z nich nebyl použit.

1. 2. Prohlášení o prohloubení spolupráce mezi Evropskou unií a Západoevropskou unií

   S cílem prohloubit spolupráci mezi Evropskou unií a Západoevropskou unií konference vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala vhodná pravidla pro bezpečnostní prověření zaměstnanců generálního sekretariátu Rady.

1. 3. Prohlášení o Západoevropské unii

   Konference bere na vědomí následující prohlášení, které přijala Rada ministrů Západoevropské unie dne 22. července 1997:

   „PROHLÁŠENÍ ZÁPADOEVROPSKÉ UNIE K ÚLOZE ZÁPADOEVROPSKÉ UNIE A JEJÍMU VZTAHU K EVROPSKÉ UNII A SEVEROATLANTICKÉ ALIANCI“

   (Překlad)

   ÚVOD

   1. 1. Členské státy Západoevropské unie (ZEU) se v Maastrichtu v roce 1991 dohodly, že je nezbytné vybudovat věrohodnou evropskou bezpečnostní a obrannou jednotku (EBOJ), která převezme větší odpovědnost Evropy za záležitosti obrany. S ohledem na Amsterodamskou smlouvu znovu potvrzují důležitost pokračování a prohlubování těchto snah. ZEU je nedílnou součástí vývoje Evropské unie (EU), která poskytuje Unii přístup k operační kapacitě, zejména v souvislosti s petersberskými úkoly, a je základním prvkem vývoje EBOJ v rámci Severoatlantické aliance v souladu s Pařížským prohlášením a rozhodnutími ministrů NATO v Berlíně.
   2. 2. V současnosti se jednání Rady ZEU účastní všechny členské státy Evropské unie a všichni evropští členové Severoatlantické aliance v souladu se svými statuty. V Radě zasedají také státy střední a východní Evropy, které podepsaly s Evropskou unií dohodu o přidružení a které žádají o členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. ZEU se rozvíjí jako skutečný rámec pro dialog a spolupráci mezi Evropany v širších otázkách evropské bezpečnosti a obrany.
   3. 3. V této souvislosti bere ZEU na vědomí hlavu V Smlouvy o Evropské unii týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, zejména čl. J.3 odst. 1, článek J.7 a Protokol k článku J.7, které znějí:
      OdkazUstanovení čl. J.3 odst. 1

      1. „1. Evropská rada vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně věcí souvisejících s obranou.“
      OdkazČlánek J.7

      1. „1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky, které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení rámce společné obranné politiky v souladu s druhým pododstavcem, která by mohla vyústit ve společnou obranu, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.

         Západoevropská unie (ZEU) je nedílnou součástí vývoje Unie, která poskytuje Unii přístup k operativním prostředkům, zejména v rámci odstavce 2. Podporuje Unii při vymezování obranných hledisek společné zahraniční a bezpečnostní politiky v souladu s tímto článkem. Unie napomáhá vytváření užších institucionálních vztahů se ZEU s ohledem na možnost začlenění ZEU do Unie, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.

         Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.

         V míře, v jaké to členské státy považují za vhodné, bude postupné vytváření rámce společné obranné politiky podporováno vzájemnou spoluprací v oblasti vyzbrojování.

      1. 2. Otázky upravené tímto článkem zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru.
      2. 3. Unie využívá ZEU, aby vypracovávala a prováděla rozhodnutí a akce Unie, které souvisejí s obranou.

         Pravomoc Evropské rady vypracovat obecné směry v souladu s článkem J.3 se vztahuje i na ZEU v otázkách, ve kterých Unie ZEU využívá.

         Využívá-li Unie ZEU, aby vypracovala a provedla rozhodnutí Unie o misích uvedených v odstavci 2, mohou se těchto misí účastnit v plném rozsahu všechny členské státy Unie. Rada po dohodě s orgány ZEU přijme nezbytná praktická opatření, která by všem členským státům podílejícím se na těchto misích umožnila se plně a rovnocenně podílet na plánování a rozhodování ZEU.

         Rozhodnutí, která se týkají obrany podle tohoto odstavce, jsou přijímána, aniž jsou dotčeny politiky a závazky uvedené v odst. 1 třetím pododstavci.

      1. 4. Tento článek nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na dvoustranné úrovni v rámci ZEU a Severoatlantické aliance, pokud tato spolupráce není v rozporu se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji neztěžuje.
      2. 5. Za účelem dosažení cílů tohoto článku budou jeho ustanovení znovu posouzena v souladu s článkem N.“

      Protokol k článku J.7

      „VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

      BEROUCE V ÚVAHU potřebu provádět ustanovení čl. J.7 odst. 1 druhého pododstavce a odst. 3 Smlouvy o Evropské unii v plném rozsahu,

      BEROUCE V ÚVAHU, že politika Unie v souladu s článkem J.7 se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států, které svou společnou bezpečnost uskutečňují prostřednictvím Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci,

      SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Evropské unii:

      Evropská unie vypracuje společně se Západoevropskou unií do jednoho roku od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost pravidla pro posílení vzájemné spolupráce.“

   1. A. VZTAHY ZEU S EVROPSKOU UNIÍ: DOPROVODNÁ OPATŘENÍ K PROVEDENÍ AMSTERODAMSKÉ SMLOUVY
      1. 4. V „Prohlášení o úloze Západoevropské unie a jejích vztazích s Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí“ ze dne 10. prosince 1991 si členské státy ZEU stanovily za cíl „budovat ZEU postupně jako obranný prvek Evropské unie“. Dnes znovu potvrzují tento cíl, jak je uveden v Amsterodamské smlouvě.
      2. 5. Obrátí-li se Unie na ZEU, ZEU vypracuje a provede rozhodnutí a akce Unie, které souvisejí s obranou.

         Při vypracování a provádění rozhodnutí a akcí EU, při kterých se Unie obrací na ZEU, jedná ZEU v souladu s obecnými směry stanovenými Evropskou radou.

         ZEU podporuje Unii při vymezení obranných hledisek společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie podle článku J.7 Smlouvy o Evropské unii.

      1. 6. ZEU potvrzuje, že pokud se Evropská unie obrátí ZEU s žádostí o vypracování a provádění rozhodnutí Unie o misích uvedených v čl. J.7 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, jsou všechny členské státy Unie oprávněny účastnit se těchto misí v plném rozsahu v souladu s čl. J.7 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii.

         ZEU vymezí úlohu pozorovatelů v ZEU v souladu s čl. J.7 odst. 3 a přijme nezbytné praktické postupy, které umožní všem členským státům EU přispívajícím k misím ZEU uskutečňovaným na žádost EU plně a rovnocenně se podílet na plánování a rozhodování v ZEU.

      1. 7. V souladu s Protokolem k článku J.7 Smlouvy o Evropské unii vypracuje ZEU společně s Evropskou unií předpisy pro prohloubení spolupráce mezi oběma organizacemi. V tomto smyslu je možné provádět některá opatření, na nichž již ZEU pracuje, zejména:
         1. — mechanismus pro zlepšení koordinace konzultací a rozhodování v obou organizacích, zejména v krizových situacích;
         2. — pořádání společných jednání příslušných orgánů obou organizací;
         3. — co nejvyšší harmonizaci posloupnosti předsednictví v ZEU a EU, jakož i administrativních postupů a praxe obou organizací;
         4. — úzkou spolupráci zaměstnanců generálního sekretariátu ZEU a generálního sekretariátu Rady EU, včetně výměny a dočasného přidělení pracovníků;
         5. — mechanismus, který umožní příslušným orgánům EU, včetně Jednotky pro strategické plánování a včasné varování, využívat zdroje Plánovacího oddělení, Situačního střediska a Satelitního střediska ZEU;
         6. — spolupráci v oblasti vyzbrojování, je-li to vhodné, v rámci Západoevropské skupiny pro vyzbrojování (ZESV) jako evropského fóra pro spolupráci v oblasti vyzbrojování, EU a ZEU v rámci racionalizace evropského zbrojního trhu a vytváření Evropské zbrojní agentury;
         7. — praktické mechanismy pro zajištění spolupráce s Evropskou komisí odrážející úlohu SZBP definované ve Smlouvě o Evropské unii;
         8. — zdokonalení bezpečnostních mechanismů s Evropskou unií.
   1. B. VZTAHY MEZI ZEU A NATO V RÁMCI VÝVOJE EBOJ UVNITŘ SEVEROATLANTICKÉ ALIANCE
      1. 8. Severoatlantická aliance je i nadále základem pro kolektivní obranu na základě Severoatlantické smlouvy. Zůstává základním fórem pro konzultace mezi spojenci a rámcem, ve kterém se sjednává politika vztahující se k jejich bezpečnostním a obranným závazkům vyplývajícím z Washingtonské smlouvy. Severoatlantická aliance zahájila proces přizpůsobování a reforem, aby mohla účinněji plnit celou škálu svých poslání. Cílem tohoto procesu je posílení a obnovení transatlantického partnerství, včetně vybudování EBOJ uvnitř aliance.
      2. 9. ZEU je základním prvkem vývoje Evropské bezpečnostní a obranné jednotky v rámci Severoatlantické aliance a bude se i nadále snažit po posílení institucionální a praktické spolupráce s NATO.
      3. 10. Kromě podpory společné obranné politiky vymezené v článku 5 Washingtonské smlouvy a v článku V změněné Bruselské smlouvy hraje ZEU aktivní úlohu v předcházení střetům a v řešení krizí v souladu s petersberským prohlášením. V této souvislosti se ZEU zavazuje svou úlohu naplňovat a plně respektovat průhlednost a doplňkovost mezi oběma organizacemi.
      4. 11. ZEU potvrzuje, že tato jednotka bude založena na uznávaných vojenských zásadách, bude podporována vhodným vojenským plánováním a umožní vytvoření vojensky soudržných a účinných sil schopných operovat pod politickou kontrolou a strategickým vedením ZEU.
      5. 12. Za tímto účelem bude ZEU budovat svou spolupráci s NATO, zejména v těchto oblastech:
         1. — mechanismy konzultací mezi ZEU a NATO v případě krize;
         2. — aktivní zapojení ZEU do procesu obranného plánování NATO;
         3. — operační vazby mezi ZEU a NATO pro plánování, přípravu a provádění operací za použití prostředků a kapacit NATO pod politickou kontrolou a strategickým vedením ZEU, včetně:
         4. — vojenského plánování prováděného NATO v koordinaci se ZEU a cvičení;
         5. — vypracování rámcové dohody o přemísťování, monitorování a vracení prostředků a kapacit NATO;
         6. — vztahy mezi ZEU a NATO v rámci úpravy evropského velení.

         Tato spolupráce se bude nadále rozvíjet zejména s ohledem na přizpůsobování Severoatlantické aliance.

   1. C. OPERAČNÍ ÚLOHA ZEU VE VÝVOJI EBOJ
      1. 13. ZEU bude rozvíjet svou úlohu evropského politicko-vojenského orgánu pro řešení krizí, přičemž bude využívat prostředky a kapacity poskytnuté členskými státy ZEU na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni s tím, že bude mít popřípadě přístup k prostředkům a kapacitám NATO podle připravovaných řešení. V této souvislosti bude ZEU rovněž podporovat OSN a OBSE v jejich úkolech při řešení krizí.

         V rámci článku J.7 Smlouvy o Evropské unii bude ZEU přispívat k postupnému vytváření rámce společné obranné politiky a bude tuto politiku konkrétně uskutečňovat, přičemž bude dále rozvíjet svou operační úlohu.

      1. 14. Za tímto účelem bude ZEU dále pracovat v následujících oblastech:
         1. — ZEU vyvinula mechanismy a postupy řešení krizí, které budou aktualizovány s rostoucími zkušenostmi ZEU z cvičení a operací. Plnění petersberských úkolů vyžaduje pružné akce přizpůsobené různorodosti krizových situací a optimální využití dostupných kapacit včetně využití vnitrostátního velení, které může být velením v „rámcovém státě“, nebo mezistátního velení odpovědného ZEU nebo prostředků a kapacit NATO;
         2. — ZEU již zpracovala „Předběžné závěry k vymezení společné evropské obranné politiky“, které jsou prvním příspěvkem k cílům, rozsahu a prostředkům společné evropské obranné politiky.

         ZEU bude v této práci pokračovat zejména na základě Pařížského prohlášení a zohlední důležité prvky rozhodnutí vrcholných schůzek a schůzek ministrů ZEU a NATO od zasedání v Birminghamu. Soustředí se na následující oblasti:

         1. — vymezení zásad používání ozbrojených sil států ZEU pro petersberské operace ZEU při hledání společných evropských bezpečnostních zájmů;
         2. — organizace operačních prostředků pro petersberské úkoly, jako je obecné a nouzové plánování a cvičení, příprava a schopnost spolupráce sil, včetně účasti na procesu obranného plánování NATO, je-li to nezbytné;
         3. — strategická mobilita na základě její současné práce;
         4. — obranné zpravodajství zajišťované prostřednictvím jejího Plánovacího oddělení, Situačního střediska a Satelitního střediska;
         5. — ZEU přijala mnohá opatření k posílení své operační úlohy (Plánovací oddělení, Situační středisko, Satelitní středisko). Zlepšení fungování vojenských složek velení ZEU a vytvoření vojenského výboru spadajícího do pravomoci Rady bude znamenat další posílení struktur důležitých pro úspěšnou přípravu a provedení operací ZEU;
         6. — s cílem umožnit účast na všech operacích pro přidružené členy a státy se statutem pozorovatele, ZEU rovněž prověří nezbytné postupy umožňující přidruženým členům a státům se statutem pozorovatele plnou účast na všech operacích ZEU v souladu s jejich statutem;
         7. — ZEU připomíná, že přidružení členové se zúčastňují na stejném základě jako řádní členové všech operací, ke kterým přispívají, jakož i příslušných cvičení a plánování. ZEU dále prozkoumá otázku co nejširší možné účasti pozorovatelů na plánování a rozhodování v ZEU u operací, ke kterým přispívají, v souladu s jejich statutem;
         8. — ZEU prozkoumá, popřípadě po konzultacích s příslušnými subjekty, možnosti nejširší účasti přidružených členů a států se statutem pozorovatele na svých činnostech v souladu s jejich statutem. Bude přitom řešit zejména činnosti v oblasti vyzbrojování, vesmíru a vojenských studií;
         9. — ZEU bude zkoumat možnosti posílení účasti přidružených partnerů na stále větším počtu činností.“

1. 4. Prohlášení k článkům J.14 a K.10 Smlouvy o Evropské unii

   Články J.14 a K.10 Smlouvy o Evropské unii a veškeré dohody z nich vyplývající neznamenají přenos pravomocí členského státu na Evropskou unii.

1. 5. Prohlášení k článku J.15 Smlouvy o Evropské unii

   Konference souhlasí s tím, že členské státy zajistí, aby se politický výbor uvedený v článku J.15 Smlouvy o Evropské unii v případě mezinárodní krize nebo jiné naléhavé záležitosti mohl sejít kdykoli v co nejkratší lhůtě na úrovni politických ředitelů či jejich zástupců.

1. 6. Prohlášení o zřízení jednotky pro strategické plánování a včasné varování

   Konference se dohodla, že:

   1. 1. V generálním sekretariátu Rady se zřizuje jednotka pro strategické plánování a včasné varování, která je odpovědná generálnímu tajemníkovi, vysokému představiteli pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Zavede se příslušná spolupráce s Komisí, aby byl zajištěn plný soulad s vnější hospodářskou a rozvojovou politikou Unie.
   2. 2. Úkoly jednotky zahrnují následující oblasti:
      1. a) monitorovat a analyzovat vývoj v oblastech spadajících pod společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;
      2. b) vyhodnocovat zahraničněpolitické a bezpečnostní zájmy Unie a vyhledávat oblasti, na které by se společná zahraniční a bezpečností politika mohla zaměřit v budoucnosti;
      3. c) poskytovat včasná hodnocení a včasná varování k událostem nebo situacím, které by mohly mít významný vliv na zahraniční a bezpečnostní politiku Unie, včetně možných politických krizí;
      4. d) na základě žádosti Rady nebo předsednictví či z vlastního podnětu zpracovávat dokumenty o politických alternativách, které jsou předloženy pod záštitou předsednictví jako příspěvek k vymezení politiky Rady a které mohou zahrnovat analýzy, doporučení a strategie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
   1. 3. Jednotka se skládá ze zaměstnanců generálního sekretariátu, členských států, Komise a ZEU.
   2. 4. Kterýkoli členský stát nebo Komise mohou předkládat jednotce návrhy na práci, kterou by měla vykonat.
   3. 5. Členské státy a Komise napomáhají plánování politiky tím, že poskytují co nejúplnější důležité informace, včetně informací důvěrných.

1. 7. Prohlášení k článku K.2 Smlouvy o Evropské unii

   Opatření v oblasti policejní spolupráce podle článku K.2 Smlouvy o Evropské unii, včetně činnosti Europolu, podléhají příslušnému soudnímu přezkoumání ze strany příslušných vnitrostátních orgánů v souladu s právními předpisy platnými v každém členském státě.

1. 8. Prohlášení k čl. K.3 písm. e) Smlouvy o Evropské unii

   Konference souhlasí s tím, že členský stát, jehož právní řád neobsahuje minimální sankce, není na základě čl. K.3 písm. e) Smlouvy o Evropské unii povinen je zavést.

1. 9. Prohlášení k čl. K.6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii

   Konference souhlasí, že podněty k opatřením uvedeným v čl. K.6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a aktům přijatým Radou na základě tohoto ustanovení se zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství v souladu s příslušným jednacím řádem Rady a Komise.

1. 10. Prohlášení k článku K.7 Smlouvy o Evropské unii

   Konference bere na vědomí, že při předložení prohlášení podle čl. K.7 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii si členské státy mohou vyhradit právo zavést do svého vnitrostátního právního řádu ustanovení vyžadující, aby otázku týkající se platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v čl. K.7 odst. 1, která se v řízení před vnitrostátním soudem vyskytla, napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, postoupil tento vnitrostátní soud věc Soudnímu dvoru.

1. 11. Prohlášení o postavení církví a nekonfesních organizací

   Evropská unie uznává a neovlivňuje postavení církví a náboženských sdružení či společenství v členských státech podle vnitrostátního právního řádu.

   Evropská unie stejným způsobem uznává postavení ideových a nekonfesních organizací.

1. 12. Prohlášení o hodnocení vlivu na životní prostředí

   Konference bere na vědomí závazek Komise vypracovat studie o hodnocení vlivu na životní prostředí při předkládání návrhů, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.

1. 13. Prohlášení k článku 7d Smlouvy o založení Evropského společenství

   Při provádění článku 7d Smlouvy o založení Evropského společenství o veřejných službách se zohlední judikatura Soudního dvora mimo jiné s ohledem na zásady rovného zacházení, kvality a kontinuity těchto služeb.

1. 14. Prohlášení o zrušení článku 44 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Zrušení článku 44 Smlouvy o založení Evropského společenství, který obsahuje odkaz na přirozenou preferenci mezi členskými státy v souvislosti se stanovením minimálních cen během přechodného období, nemá vliv na zásadu preference Společenství vymezenou v judikatuře Soudního dvora.

1. 15. Prohlášení o zachování úrovně ochrany a bezpečnosti stanovené v schengenském acquis

   Konference souhlasí, že opatření, která má schválit Rada a která budou znamenat nahrazení ustanovení o zrušení kontrol na společných hranicích obsažená v Schengenské úmluvě z roku 1990, musí poskytovat alespoň stejnou úroveň ochrany a bezpečnosti jako zmíněná ustanovení Schengenské úmluvy.

1. 16. Prohlášení k čl. 73j bodu 2) písm. b) Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí, že při uplatňování čl. 73j bodu 2) písm. b) Smlouvy o založení Evropského společenství budou zohledněna zahraničněpolitická hlediska Unie a členských států.

1. 17. Prohlášení k článku 73k Smlouvy o založení Evropského společenství

   V otázkách týkajících se azylové politiky budou zahájeny konzultace s vysokým komisařem OSN pro uprchlíky a dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi.

1. 18. Prohlášení k čl. 73k odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí s tím, že členské státy mohou sjednávat a uzavírat dohody se třetími zeměmi v oblastech spadajících pod čl. 73k odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení Evropského společenství, pokud jsou tyto dohody v souladu s právem Společenství.

1. 19. Prohlášení k čl. 73l odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí s tím, že členské státy při výkonu svých povinností podle čl. 73 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství mohou zohlednit zahraničněpolitická hlediska.

1. 20. Prohlášení k článku 73m Smlouvy o založení Evropského společenství

   Opatření přijatá na základě článku 73m Smlouvy o založení Evropského společenství nebrání členským státům v uplatňování jejich ústavních předpisů týkajících se svobody tisku a svobody projevu v ostatních sdělovacích prostředcích.

1. 21. Prohlášení k článku 73o Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí s tím, aby Rada prozkoumala prvky rozhodnutí uvedeného v čl. 73o odst. 2 druhé odrážce Smlouvy o založení Evropského společenství před ukončením pětiletého období uvedeného v článku 73o, aby toto rozhodnutí mohlo být přijato a použito okamžitě po skončení tohoto období.

1. 22. Prohlášení o osobách se zdravotním postižením

   Konference souhlasí s tím, aby při přípravě opatření podle článku 100a Smlouvy o založení Evropského společenství orgány Společenství zohlednily potřeby osob se zdravotním postižením.

1. 23. Prohlášení o stimulačních opatřeních uvedených v článku 109r Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí s tím, že stimulační opatření uvedená v článku 109r Smlouvy o založení Evropského společenství by měla vždy blíže určit následující údaje:

   1. — důvody pro jejich přijetí na základě objektivního hodnocení jejich potřeby a existence přidané hodnoty na úrovni Společenství;
   2. — jejich trvání, které by nemělo přesáhnout pět let;
   3. — nejvyšší částka jejich financování, která by měla odrážet stimulační povahu takového opatření.

1. 24. Prohlášení k článku 109r Smlouvy o založení Evropského společenství

   Je ujednáno, že výdaje podle článku 109r Smlouvy o založení Evropského společenství budou spadat do rubriky 3 finančního výhledu.

1. 25. Prohlášení k článku 118 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Je ujednáno, že výdaje podle článku 118 Smlouvy o založení Evropského společenství budou spadat do rubriky 3 finančního výhledu.

1. 26. Prohlášení k čl. 118 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Vysoké smluvní strany konstatují, že v diskusi o čl. 118 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství bylo ujednáno, že Společenství nemá v úmyslu při stanovování minimálních požadavků na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků neodůvodněně znevýhodňovat pracovníky malých a středních podniků.

1. 27. Prohlášení k čl. 118b odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Vysoké smluvní strany prohlašují, že první prováděcí předpis k dohodám mezi sociálními partnery na úrovni Společenství – uvedeným v čl. 118b odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství – se bude skládat z přípravy obsahu dohod na základě kolektivního vyjednávání podle pravidel jednotlivých členských států a že následně tyto dohody nebudou zavazovat členské státy, aby uplatnily tyto dohody přímo nebo vypracovaly pravidla pro jejich převedení do vnitrostátního právního řádu ani aby změnily platné vnitrostátní právní předpisy pro usnadnění jejich provádění.

1. 28. Prohlášení k čl. 119 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Při přijímání opatření uvedených v čl. 119 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství by měly členské státy nejprve usilovat o zlepšení postavení žen v pracovním životě.

1. 29. Prohlášení o sportu

   Konference zdůrazňuje společenský význam sportu, zejména jeho úlohu při utváření osobnosti a setkávání lidí. Konference proto vyzývá orgány Evropské unie, aby konzultovaly sportovní sdružení při projednávání významných otázek souvisejících se sportem. V této souvislosti by se měla zvláštní pozornost věnovat zvláštnostem amatérského sportu.

1. 30. Prohlášení o ostrovních regionech

   Konference uznává, že ostrovní regiony trpí strukturálním znevýhodněním způsobeným jejich ostrovní povahou, jehož trvání brzdí jejich hospodářský a sociální rozvoj.

   Konference proto uznává, že právo Společenství musí zohlednit tato znevýhodnění a v odůvodněných případech přijmout opatření ve prospěch těchto regionů s cílem lépe je integrovat do vnitřního trhu za rovných podmínek.

1. 31. Prohlášení o rozhodnutí Rady ze dne 13. července 1987

   Konference vyzývá Komisi, aby Radě předložila nejpozději do konce roku 1998 návrh na změnu rozhodnutí Rady ze dne 13. července 1987 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi.

1. 32. Prohlášení o organizaci a fungování Komise

   Konference bere na vědomí úmysl Komise připravit reorganizaci úkolů ve sboru v přiměřené době pro Komisi, která se ujme úřadu v roce 2000, s cílem zajistit optimální dělbu mezi tradiční činností a zvláštními úkoly.

   V této souvislosti shledává, že předseda Komise musí mít široké uvážení při přidělování úkolů v rámci sboru, jakož i možnost přerozdělení těchto úkolů během funkčního období Komise.

   Konference také bere na vědomí úmysl Komise zároveň provést odpovídající reorganizaci svých útvarů. Zejména bere na vědomí, že je žádoucí, aby byly vnější vztahy převedeny do působnosti místopředsedy.

1. 33. Prohlášení k čl. 188c odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference vyzývá Účetní dvůr, Evropskou investiční banku a Komisi, aby ponechaly v platnosti současnou trojstrannou dohodu. Pokud kterákoli ze stran požaduje nová znění nebo změny, snaží se strany dosáhnout dohody o tomto znění při zohlednění svých zájmů.

1. 34. Prohlášení o dodržování lhůt v postupu spolurozhodování

   Konference vyzývá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby všemi silami zajistily, aby postup spolurozhodování fungoval co nejrychleji. Připomíná důležitost přísného dodržování lhůt stanovených v článku 189b Smlouvy o založení Evropského společenství a potvrzuje, že prodloužení těchto lhůt podle odstavce 7 tohoto článku by mělo být zvažováno pouze v případech naprosté nezbytnosti. V žádném případě nesmí doba mezi druhým čtením v Evropském parlamentu a výsledkem dohodovacího výboru přesáhnout devět měsíců.

1. 35. Prohlášení k čl. 191a odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství

   Konference souhlasí s tím, že zásady a podmínky uvedené v čl. 191a odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství umožní členskému státu požádat Komisi nebo Radu, aby nepředávaly dokument třetím osobám pocházejícím z tohoto státu bez jeho předchozího souhlasu.

1. 36. Prohlášení o zámořských zemích a územích

   Konference uznává, že zvláštní úprava pro přidružení zámořských zemí a území podle části čtvrté Smlouvy o založení Evropského společenství byla zamýšlena pro velké množství zemí a území s velkou rozlohou a vysokým počtem obyvatelstva. Tato úprava se od roku 1957 příliš nevyvíjela.

   Konference konstatuje, že v současnosti existuje pouze dvacet zámořských zemí a území a že jsou to velmi roztroušená ostrovní území s celkovým počtem obyvatelstva přibližně 900 000. Navíc většina zámořských zemí a území strukturálně značně zaostává, což je způsobeno jejich zvlášť závažným zeměpisným a hospodářským znevýhodněním. Za těchto okolností nemůže zvláštní úprava přidružení, která byla navržena v roce 1957, již nadále účinně řešit otázky vývoje zámořských zemí a území.

   Konference znovu slavnostně konstatuje, že účelem přidružení je podporovat hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí a území a vybudovat úzké hospodářské vztahy mezi nimi a Společenstvím jako celkem.

   Konference vyzývá Radu, aby v souladu s článkem 136 Smlouvy o založení Evropského společenství do února 2000 přezkoumala úpravu přidružení s ohledem na čtyři cíle:

   1. — účinnější podporu hospodářského a sociálního rozvoje zámořských zemí a území;
   2. — rozvoj hospodářských vztahů mezi zámořskými zeměmi a územími a Evropskou unií;
   3. — větší zohlednění různorodosti a zvláštních charakteristik jednotlivých zámořských zemí a území včetně hledisek spojených se svobodou usazování;
   4. — podporu větší účinnosti finančních nástrojů.

1. 37. Prohlášení o veřejnoprávních úvěrových institucích v Německu

   Konference bere na vědomí stanovisko Komise týkající se toho, že stávající pravidla hospodářské soutěže ve Společenství umožňují, aby služby obecného hospodářského zájmu poskytované veřejnoprávními úvěrovými institucemi existujícími v Německu a nástroje jim poskytované pro vyrovnání nákladů spojených s těmito službami byly plně zohledněny. V této souvislosti je způsob, jakým Německo umožňuje místním orgánům plnit jejich úkol poskytovat ve svých regionech komplexní a účinnou finanční infrastrukturu, záležitostí organizace tohoto členského státu. Tyto nástroje nesmějí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže v míře, která by překračovala míru požadovanou pro plnění těchto úkolů a která by byla v rozporu se zájmy Společenství.

   Konference připomíná, že Evropská rada vyzvala Komisi, aby zjistila, zda existují podobné případy v jiných členských státech, a aby popřípadě uplatnila stejné normy v podobných případech a informovala o výsledcích Radu ve složení pro hospodářství a finance.

1. 38. Prohlášení o dobrovolných službách

   Konference uznává významný příspěvek dobrovolných služeb pro rozvoj sociální solidarity.

   Společenství bude podporovat evropský rozměr dobrovolných organizací s důrazem zejména na výměnu informací a zkušeností, jakož i na účast mládeže a starších občanů na dobrovolné práci.

1. 39. Prohlášení o redakční kvalitě právních předpisů Společenství

   Konference konstatuje, že redakční kvalita právních předpisů Společenství má zásadní význam, pokud mají být řádně uplatňovány příslušnými vnitrostátními orgány a pokud je má lépe pochopit veřejnost a hospodářské kruhy. Připomíná závěry přijaté k této věci předsednictvím Evropské rady v Edinburghu ve dnech 11. a 12. prosince 1992 a usnesení Rady o redakční kvalitě právních předpisů Společenství schválené dne 8. června 1993 (Úřední věstník Evropských společenství, č. C 166 ze dne 17. dubna 1993, s. 1).

   Konference bere v úvahu, že tři orgány, které se účastní procesu přijímání právních předpisů Společenství, totiž Evropský parlament, Rada a Komise, by měly stanovit obecné zásady pro zajištění redakční kvality těchto právních předpisů. Také zdůrazňuje, že právní předpisy Společenství by měly být přístupnější, a vítá v tomto ohledu schválení a první uplatnění zrychlené pracovní metody pro úřední kodifikaci právních dokumentů zřízené interinstitucionální dohodou ze dne 20. prosince 1994 (Úřední věstník Evropských společenství, č. C 102 ze dne 4. dubna 1996, s. 2).

   Konference tudíž prohlašuje, že Evropský parlament, Rada a Komise:

   1. — vytvoří na základě vzájemné dohody obecné zásady pro zlepšení redakční kvality právních předpisů Společenství a uplatní tyto obecné zásady při zvažování návrhů právních předpisů Společenství a přijmou vnitřní organizační opatření, která považují za nezbytná pro správné uplatňování těchto obecných zásad;
   2. — učiní vše pro urychlení úřední kodifikace právních dokumentů.

1. 40. Prohlášení o postupu, kterým Evropské společenství uhlí a oceli uzavírá mezinárodní dohody

   Zrušení článku 14 Úmluvy o přechodných ustanoveních připojené ke Smlouvě o založení Evropského společenství uhlí a oceli nemění stávající praxi týkající se postupu, kterým Evropské společenství uhlí a oceli uzavírá mezinárodní dohody.

1. 41. Prohlášení o ustanoveních týkajících se průhlednosti, přístupu k dokumentům a boje proti podvodům

   Konference bere v úvahu, že Evropský parlament, Rada a Komise při jednání v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii by se měly řídit ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství o průhlednosti, přístupu k dokumentům a boji proti podvodům.

1. 42. Prohlášení o konsolidaci smluv

   Vysoké smluvní strany souhlasí s tím, že technická práce zahájená během této mezivládní konference bude pokračovat co nejrychleji s cílem vypracovat konsolidované znění všech příslušných smluv, včetně Smlouvy o Evropské unii.

   Dále se dohodly, že závěrečné výsledky této technické práce, které budou zveřejněny pro orientační účely pod odpovědností generálního tajemníka Rady, nebudou mít právní účinky.

1. 43. Prohlášení k Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality

   Vysoké smluvní strany potvrzují na jedné straně Prohlášení o používání práva Společenství, které je připojeno k Závěrečnému aktu Smlouvy o Evropské unii, a na druhé straně závěry zasedání Evropské rady v Essenu stanovící, že administrativní provádění práva Společenství je v zásadě součástí odpovědnosti členských států v souladu s jejich ústavními předpisy. To nijak neovlivňuje dohlížecí, kontrolní a prováděcí působnost orgánů Společenství uvedenou v článcích 145 a 155 Smlouvy o založení Evropského společenství.

1. 44. Prohlášení k článku 2 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie

   Vysoké smluvní strany souhlasí s tím, že Rada přijme veškerá nezbytná opatření uvedená v článku 2 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie ke dni vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost. Za tímto účelem budou provedeny nezbytné přípravné práce tak, aby mohly být dokončeny před tímto dnem.

1. 45. Prohlášení k článku 4 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie

   Vysoké smluvní strany vyzývají Radu, aby si vyžádala stanovisko Komise před rozhodnutím o žádosti podle článku 4 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie předložené Irskem a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a týkající se účasti na některých nebo všech ustanoveních schengenského acquis.

   Zavazují se dále udělat vše pro to, aby umožnily Irsku a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, pokud si to přejí, použít článek 4 zmíněného protokolu tak, aby Rada mohla přijmout rozhodnutí uvedená v tomto článku v den vstupu tohoto protokolu v platnost nebo kdykoli později.

1. 46. Prohlášení k článku 5 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie

   Vysoké smluvní strany se zavazují učinit vše, co je v jejich silách, aby umožnily činnost všech členských států v oblasti schengenského acquis, zejména v případech, kdy Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska přijaly určitá nebo všechna ustanovení tohoto acquis v souladu s článkem 4 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie.

1. 47. Prohlášení k článku 6 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie

   Vysoké smluvní strany souhlasí s přijetím všech nezbytných kroků k tomu, aby dohody uvedené v článku 6 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie mohly vstoupit v platnost ke dni, kdy vstoupí v platnost Amsterodamská smlouva.

1. 48. Prohlášení k Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie

   Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie se nedotýká práva jednotlivých členských států přijímat organizačních opatření, která považují za nezbytná pro plnění svých závazků vyplývajících ze Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951.

1. 49. Prohlášení k písmenu d) jediného článku Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie

   Konference prohlašuje, že ačkoli uznává význam usnesení ministrů členských států Evropských společenství odpovědných za přistěhovalectví ze dne 30. listopadu a 1. prosince 1992 o zřejmě neoprávněných žádostech o azyl a usnesení Rady ze dne 20. června 1995 o minimálních zárukách pro azylové řízení, je třeba dále zkoumat otázku zneužívání azylového řízení a příslušné rychlé postupy pro odmítnutí zjevně neodůvodněných žádostí o azyl, aby mohla být zavedena nová zlepšení ke zrychlení tohoto řízení.

1. 50. Prohlášení k Protokolu o orgánech s ohledem na rozšíření Evropské unie

   Je dohodnuto, že platnost rozhodnutí Rady ze dne 29. března 1994 („Janinský kompromis“) bude prodloužena do okamžiku vstupou v platnost prvního rozšíření a že do tohoto okamžiku bude nalezeno řešení pro zvláštní případ Španělska.

1. 51. Prohlášení k článku 10 Amsterodamské smlouvy

   Amsterodamská smlouva zrušuje již neúčinná ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii tak, jak platila před vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost, a upravuje znění některých jejich ustanovení, včetně vložení některých ustanovení Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství a Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách. Tyto změny nemají vliv na acquis communautaire.

SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII

JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO, PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA, PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT IRSKA, PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA, PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

ROZHODNUTI vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace zahájeného založením Evropských společenství,

PŘIPOMÍNAJÍCE dějinný význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu vytvořit pevné základy podoby budoucí Evropy,

POTVRZUJÍCE oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turíně a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989,

POTVRZUJÍCE svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního státu,

PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic,

PŘEJÍCE SI dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů a umožnit jim tak v jednotném institucionálním rámci lépe plnit úkoly, jež jim jsou svěřeny,

ROZHODNUTI dosáhnout posílení a konvergence svých hospodářství a zavést hospodářskou a měnovou unii, jež v souladu s ustanoveními této smlouvy zahrnuje jednotnou a stabilní měnu,

ODHODLÁNI podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje a v rámci dotvoření vnitřního trhu a posilování soudržnosti a ochrany životního prostředí a provádět politiku, která bude zajišťovat, že rozvoj hospodářské integrace bude provázen rozvojem ostatních oblastí,

ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí,

ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem 17 ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě,

ROZHODNUTI usnadnit volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu svého lidu vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s ustanoveními této smlouvy,

ROZHODNUTI pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity,

SE ZŘETELEM k dalším krokům, jež je třeba učinit v zájmu dosažení pokroku v evropské integraci,

SE ROZHODLI založit Evropskou unii, a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE BELGIČANŮ:

Mark EYSKENS, ministr zahraničních věcí,

Philippe MAYSTADT, ministr financí;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA:

Uffe ELLEMANN-JENSEN, ministr zahraničních věcí,

Anders FOGH RASMUSSEN, ministr hospodářství;

ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO:

Hans-Dietrich GENSCHER, spolkový ministr zahraničních věcí,

Theodor WAIGEL, spolkový ministr financí;

ZA PREZIDENTA ŘECKÉ REPUBLIKY:

Antonios SAMARAS, ministr zahraničních věcí,

Efthymios CHRISTODOULOU, ministr hospodářství;

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠPANĚLSKA:

Francisco FERNANDEZ ORDÓÑEZ, ministr zahraničních věcí,

Carlos SOLCHAGA CATALÁN, ministr hospodářství a financí;

ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY:

Roland DUMAS, ministr zahraničních věcí,

Pierre BEREGOVOY, ministr hospodářství, financí a rozpočtu;

ZA PREZIDENTA IRSKA:

Gerard COLLINS, ministr zahraničních věcí,

Bertie AHERN, ministr financí;

ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY:

Gianni DE MICHELIS, ministr zahraničních věcí,

Guido CARLI, ministr státního pokladu;

ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA:

Jacques F. POOS, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí,

Jean-Claude JUNCKER, ministr financí;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA:

Hans van den BROEK, ministr zahraničních věcí,

Willem KOK, ministr financí;

ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY:

Joăo de Deus PINHEIRO, ministr zahraničních věcí,

Jorge BRAGA DE MACEDO, ministr financí;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA:

Rt. Hon. Douglas HURD, státní tajemník pro zahraniční věci a Britské společenství národů,

The Hon. Francis MAUDE, finanční tajemník státního pokladu;

KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli na těchto ustanoveních:

SPOLEČNÁ USTANOVENÍHLAVA I