vyhlášené znění

48

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu 2001 byl ve Štrasburku otevřen k podpisu Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních*).

Jménem České republiky byl Protokol podepsán ve Štrasburku dne 18. prosince 2003.

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Protokolu, dne 1. března 2006.

Při ratifikaci Protokolu byla učiněna následující prohlášení České republiky:

  1. 1. „V souladu s článkem 15 odstavec 8 písmeno a) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že kopie žádostí o právní pomoc musí být vždy zasílány ústředním orgánům, a to:
    1. – Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v případě žádosti podané v řízení před podáním obžaloby;
    2. – Ministerstvu spravedlnosti České republiky v případě žádosti podané v řízení po podání obžaloby.“
  1. 2. „Česká republika prohlašuje k článku 15 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu, že vzhledem k tomu, že Česká republika neučinila prohlášení podle článku 27 Druhého dodatkového protokolu, mohou být žádosti správních orgánů podle článku 1 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 1 Druhého dodatkového protokolu zasílány pouze justičním orgánům České republiky.“
  2. 3. „V souladu s článkem 15 odstavec 9 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že v případě zaslání žádostí elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky je třeba vždy následně doručit originál žádosti v listinné podobě.“
  3. 4. „V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 6 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a jejích dodatkových protokolů se za justiční orgány považují následující orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, vrchní, krajská, okresní a obvodní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Městské státní zastupitelství v Brně, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Nejvyšší soud České republiky, vrchní, krajské, okresní a obvodní soudy, Městský soud v Praze a Městský soud v Brně.“
  4. 5. „V souladu s článkem 13 odstavec 7 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že souhlas uvedený v článku 13 odstavec 3 Druhého dodatkového protokolu bude vyžadován před uzavřením dohody o dočasném předání osoby podle článku 13 odstavec 1 Druhého dodatkového protokolu.“
  5. 6. „V souladu s článkem 17 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že
    1. a) orgánem příslušným pro přijímání žádosti o pomoc uvedené v článku 17 odstavec 1 Druhého dodatkového protokolu je:

      Krajské státní zastupitelství v Praze

      Husova 11

      110 01 Praha 1

      tel.: ++420/222 111 700

      fax: ++420/222 220 075,

    1. b) orgánem příslušným pro přijímání sdělení podle článku 17 odstavec 2 písmeno a) Druhého dodatkového protokolu je:

      Policejní prezídium České republiky

      Strojnická 27

      170 89 Praha 7

      tel.: ++420/974 834 380

      fax: ++420/974 834 716 nebo 974 834 718,

    1. c) přeshraniční sledování podle článku 17 odstavce 1 a 2 Druhého dodatkového protokolu jsou za Českou republiku oprávněny provádět útvary Policie České republiky a celní orgány.“
  1. 7. „V souladu s článkem 18 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 18 je:

    Krajské státní zastupitelství v Praze

    Husova 11

    110 01 Praha 1

    tel.: ++420/222 111 700

    fax: ++420/222 220 075.“

  1. 8. „V souladu s článkem 19 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 19 je:

    Vrchní státní zastupitelství v Praze

    Náměstí Hrdinů 1300

    140 65 Praha 4

    tel.: ++420/261 196 111

    fax: ++420/241 401 400.“

  1. 9. „V souladu s článkem 15 odstavec 8 písmeno d) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro přijímání a odesílání žádostí podle článku 20 Druhého dodatkového protokolu je:

    Nejvyšší státní zastupitelství České republiky

    Jezuitská 4

    660 55 Brno

    tel.: ++420/542 512 202

    fax: ++420/542 512 414.“

    Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 30 odstavec 2 dne 1. února 2004. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 1. července 2006.

    Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL

K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI

VE VĚCECH TRESTNÍCH

Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu,

berouce v úvahu své závazky vyplývající ze Statutu Rady Evropy,

s přáním nadále přispívat k ochraně lidských práv, podporovat právní stát a dále posilovat demokratickou strukturu společnosti,

považujíce za žádoucí posílit pro tyto účely jejich individuální a kolektivní schopnost reagovat na kriminalitu,

rozhodly zlepšit a doplnit v jistých ohledech Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních, která byla otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 20. dubna 1959 (dále jen „Úmluva“), jakož i její Dodatkový protokol, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 17. března 1978,

berouce v úvahu Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, otevřenou k podpisu v Římě dne 4. listopadu 1950, a Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 28. ledna 1981,

se dohodly na následujícím:

HLAVA I

OdkazČlánek 1

Rozsah působnosti

Článek 1 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:

  1. „1. Strany se zavazují poskytovat si neprodleně v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany.
  2. 2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva.
  3. 3. Vzájemná pomoc může být také poskytnuta v řízeních o činech, které jsou postihovány podle právního řádu dožádané nebo dožadující strany jako jakékoli porušení právního řádu stíhané správními orgány, jejichž rozhodnutí může být důvodem pro zahájení řízení před soudním orgánem, příslušným zejména v trestních věcech.
  4. 4. Vzájemná pomoc nebude odmítnuta jen z důvodu, že se týká činů, za které může být činěna odpovědnou v dožadující straně právnická osoba.“.
OdkazČlánek 2

Přítomnost orgánů dožadující strany

Článek 4 Úmluvy se doplňuje o následující text, původní článek 4 Úmluvy se stane odstavcem 1 a níže uvedená ustanovení se stanou odstavcem 2:

  1. „2. Žádosti týkající se přítomnosti těchto orgánů nebo zúčastněných osob by neměly být zamítnuty, jestliže jejich přítomnost přispěje k tomu, aby vyřízení žádosti co nejlépe odpovídalo potřebám dožadující strany, a tím umožnilo vyhnout se doplňujícím žádostem o pomoc.“.
OdkazČlánek 3

Dočasné předání osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožadující strany

Článek 11 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:

  1. „1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast při vyšetřování s výjimkou jejího postavení před soud za účelem odsouzení je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na její území za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanovení článku 12 Úmluvy, pokud jsou použitelné.

    Předání může být odmítnuto, pokud:

    1. a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit,
    2. b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané strany,
    3. c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu, nebo
    4. d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany.
  1. 2. Za podmínek ustanovení článku 2 této Úmluvy, v případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Tato strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů.
  2. 3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.“.
OdkazČlánek 4

Způsob styku

Článek 15 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:

  1. „1. Žádosti o vzájemnou pomoc a informace bez žádosti budou zaslány v písemné formě ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. Mohou však být také zaslány přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.
  2. 2. Žádosti uvedené v článku 11 této Úmluvy stejně tak jako žádosti uvedené v článku 13 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě budou vždy zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.
  3. 3. Žádosti o vzájemnou pomoc, které se týkají řízení stanovených v odstavci 3 článku 1 této Úmluvy mohou být podle okolností případu také zaslány přímo správními nebo justičními orgány dožadující strany správním nebo justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.
  4. 4. Žádosti o vzájemnou pomoc uvedené v článcích 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zaslány přímo příslušnými orgány dožadující strany příslušným orgánům dožádané strany.
  5. 5. Žádosti uvedené v odstavci 1 článku 13 této Úmluvy mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany a vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti upravené v odstavci 2 článku 13 této Úmluvy budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany.
  6. 6. Žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zasílány přímo příslušným orgánům. Smluvní strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit orgány, které považuje za příslušné orgány pro účely tohoto odstavce.
  7. 7. V naléhavých případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol).
  8. 8. Smluvní strana si může kdykoliv prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo podmínit vyřízení všech nebo některých žádostí o pomoc splněním jedné nebo více následujících podmínek:
    1. a) kopie dožádání musí být zaslána ústřednímu orgánu určenému v prohlášení,
    2. b) žádosti, kromě žádostí naléhavých, musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení,
    3. c) v případě přímého zaslání z důvodů naléhavosti bude zároveň zaslána kopie ministerstvu spravedlnosti,
    4. d) některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku.
  1. 9. Žádosti o pomoc a veškerá další sdělení na základě této Úmluvy nebo jejích Protokolů mohou být zasílána prostřednictvím elektronických a jiných telekomunikačních prostředků, za podmínky, že dožadující strana je kdykoliv na žádost připravena předložit písemný záznam o jejím odeslání, jakož i její originál. Kterákoli strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, stanovit podmínky, za nichž je připravena přijímat a vyřizovat žádosti, které obdrží elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky.
  2. 10. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.“.
OdkazČlánek 5

Náklady

Článek 20 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:

  1. „1. Strany nebudou od sebe vzájemně požadovat náhradu výdajů vyplývajících z použití této Úmluvy nebo jejích Protokolů, kromě:
    1. a) výdajů na účast znalců na území dožádané strany,
    2. b) výdajů na předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, které je prováděno podle článku 13 nebo 14 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě nebo podle článku 11 této Úmluvy,
    3. c) vysokých nebo mimořádných výdajů.
  1. 2. Náklady na zřízení video nebo telefonního spojení, náklady vztahující se k uskutečnění video nebo telefonního spojení v dožádané straně, odměna tlumočníkům, kterou tato strana poskytne, a náhrady vyplacené svědkům, jakož i jejich cestovné v dožádané straně budou této straně uhrazeny dožadující stranou, pokud se strany nedohodnou jinak.
  2. 3. Strany budou vzájemně konzultovat za účelem stanovení podmínek uhrazení výdajů, které by mohly být nárokovány podle odstavce 1 c) tohoto článku.
  3. 4. Ustanovení tohoto článku se nedotýká použití ustanovení článku 10 odstavec 3 této Úmluvy.“.
OdkazČlánek 6

Justiční orgány

Článek 24 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:

„Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určí, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány. Následně bude moci kdykoliv a stejným způsobem změnit znění tohoto prohlášení.“.