Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o policejní spolupráci a o změně Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání ze dne 2. února 2000

Nasazení vozidel, letadel a plavidel

(1) Policisté působící podle této smlouvy na území druhého smluvního státu mohou používat služební vozidla, letadla a plavidla. Přitom podléhají stejným dopravním předpisům, včetně pravidel provozu pro vnitrozemskou plavbu a předpisů pro letecký provoz, jako policisté druhého smluvního státu. To platí zejména ve vztahu k využití zvláštních oprávnění a práva přednosti v jízdě.

(2) Služební vozidla jsou na území druhého smluvního státu osvobozena od silničních a dálničních poplatků ve stejném rozsahu jako služební vozidla používaná policisty tohoto smluvního státu.

(3) Letadla musí mít v zemi původu povolení k příslušnému druhu nasazení.

(4) U letů podle pravidel pro lety za viditelnosti ve dne není stanovena povinnost podávat letový plán. Lety podle přístrojů se mohou provádět pouze v řízeném vzdušném prostoru a jsou řízeny příslušným stanovištěm řízení letového provozu. Před vstupem letadla do úseku letu podle přístrojů nebo před vstupem do vzdušného prostoru třídy C nebo D je třeba předat příslušnému stanovišti řízení letového provozu potřebné údaje o letovém plánu a získat povolení stanoviště řízení letového provozu ke vstupu. To platí i pro lety podle pravidel pro lety za viditelnosti v noci.

(5) Při zohlednění veřejného pořádku a bezpečnosti mohou letadla vzlétat a přistávat také mimo letiště nebo k tomu určené plochy a odchýlit se od stanovené minimální výšky letu, pokud je to nutné k plnění úkolů podle této smlouvy.

Právní postavení policistů na území druhého smluvního státu

(1) Policisté, kteří při plnění úkolů podle této smlouvy působí na území druhého smluvního státu, jsou vázáni vnitrostátními právními předpisy druhého smluvního státu. Nemají žádná oprávnění, pokud tato smlouva výslovně nestanoví jinak.

(2) Policisté mohou na území druhého smluvního státu, pokud tato smlouva výslovně nestanoví jinak,

1. a) nosit uniformu a nosit služební zbraně, střelivo, donucovací prostředky, jakož i jiné součásti výzbroje, povolené vnitrostátními právními předpisy jejich smluvního státu, ledaže orgán smluvního státu, na jehož území policisté působí, v konkrétním případě sdělí, že to nepovoluje nebo povoluje jen za určitých podmínek,
2. b) použít donucovací prostředky v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvního státu, na jehož území se nacházejí,
3. c) při plnění úkolů podle této smlouvy vstupovat na území druhého smluvního státu bez cestovního dokladu a zdržovat se na jeho území po nezbytnou dobu, pokud u sebe mají služební průkaz opatřený fotografií,
4. d) překračovat státní hranice na jakémkoli místě, vyžaduje-li to plnění úkolů podle této smlouvy,
5. e) mít u sebe a používat vybavení a služební zvířata, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů podle této smlouvy, v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvního státu, na jehož území se nacházejí.

(3) Služební zbraně se mohou používat pouze v případě nutné obrany nebo krajní nouze. V případě článků 10 a 12 mohou být v konkrétním případě služební zbraně použity i nad tento rámec, pokud to výslovně povolí policista řídící zásah a pokud je použití služební zbraně v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvního státu, na jehož území zásah probíhá.

(4) Policisté, kteří při plnění úkolů podle této smlouvy působí na území druhého smluvního státu, jsou osvobozeni od jízdného v železniční dopravě ve stejném rozsahu jako policisté druhého smluvního státu.

(5) Policisté, kteří při plnění úkolů podle této smlouvy působí na území druhého smluvního státu, jsou ve vztahu k trestným činům, které spáchají nebo které jsou spáchány na nich, postaveni na roven policistům tohoto smluvního státu.

Služební poměry

(1) Z hlediska služebního poměru podléhají policisté působící na území druhého smluvního státu, zejména pokud jde o disciplinární předpisy a předpisy upravující jejich odpovědnost, výlučně vnitrostátním právním předpisům svého smluvního státu.

(2) Každý smluvní stát je povinen chránit policisty druhého smluvního státu vyslané na jeho území a pomáhat jim stejným způsobem jako vlastním policistům.

Odpovědnost za škodu

(1) Smluvní státy se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením jejich majetku, jestliže byla škoda způsobena policistou druhého smluvního státu při plnění úkolů podle této smlouvy.

(2) Smluvní státy se zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené újmou na zdraví nebo smrtí policisty, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů podle této smlouvy. Tím nejsou dotčeny nároky na náhradu škody policisty nebo pozůstalých osob.

(3) Ustanovení odstavce 1 a první věta odstavce 2 se nepoužijí, pokud byla škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

(4) Za Škodu, kterou způsobí policista jednoho smluvního státu při plnění úkolů podle této smlouvy na území druhého smluvního státu třetí osobě, odpovídá smluvní stát, na jehož území škoda vznikla, podle vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě, že by škodu způsobil jeho vlastní policista. Celková částka náhrady škody, kterou tento smluvní stát poskytl, mu bude uhrazena smluvním státem, jehož policista škodu způsobil. Druhá věta se nepoužije, byl-li policista, který škodu způsobil, podřízen orgánům druhého smluvního státu podle článku 12, jakož i v případech, ve kterých byla škoda způsobena v důsledku pokynu policisty druhého smluvního státu, řídícího zásah.

(5) V případě škody na majetku jednoho smluvního státu, která vznikla na území druhého smluvního státu v důsledku jednání třetí osoby, vymáhá náhradu škody smluvní stát, na jehož území škoda vznikla. To neplatí, pokud smluvní stát, jemuž škoda vznikla, od požadavku na náhradu škody ustoupí. Získaná náhrada škody bude postoupena smluvnímu státu, jemuž škoda vznikla.

Jazyky

Při provádění této smlouvy jsou používány úřední jazyky smluvních států nebo anglický jazyk.

Náklady

Není-li v této smlouvě nebo v prováděcích ujednáních podle článku 34 odst. 1 stanoveno nebo mezi orgány předem dohodnuto jinak, hradí každý smluvní stát sám náklady vznikající jeho orgánům z provádění této smlouvy.

Omezení spolupráce

(1) Má-li některý ze smluvních států za to, že splnění žádosti o spolupráci nebo jiné opatření na základě této smlouvy může omezit jeho svrchovanost, ohrozit bezpečnost nebo jiné podstatné zájmy nebo porušit jeho vnitrostátní právní předpisy, může spolupráci nebo jiné opatření zcela nebo z části odepřít nebo vázat na splnění určitých podmínek. Splnění žádosti o spolupráci týkající se správního deliktu je možno odepřít i tehdy, pokud jsou pracovní nebo finanční zátěž související s jejím vyřízením ve zjevném nepoměru k závažnosti správního deliktu.

(2) Písemnosti, informace a vybavení, které byly předány na základě této smlouvy, nesmí být bez předchozího souhlasu předávajícího orgánu postupovány třetím subjektům.

Utajované informace

Pro předávání utajovaných informací se použijí ustanovení platné mezinárodní smlouvy upravující předávání a vzájemnou ochranu utajovaných informací s tím, že utajované informace mohou být předávány bezprostředně mezi orgány smluvních států.

Ochrana osobních údajů

Pokud jsou na základě této smlouvy předávány osobní údaje (dále jen „údaje“), jejich zpracování probíhá v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních států při dodržování následujících ustanovení:

1. a) Použití údajů přijímajícím orgánem je v rámci této smlouvy přípustné pouze k účelu, pro který byly předány, a pouze za podmínek stanovených předávajícím orgánem. Kromě toho je v rámci této smlouvy a při dodržování podmínek stanovených předávajícím orgánem jejich použití přípustné za účelem předcházení a objasňování trestných činů závažného významu, jakož i za účelem předcházení závažnému porušení veřejného pořádku a bezpečnosti. K jiným účelům lze údaje použít pouze s předchozím písemným souhlasem předávajícího orgánu. Souhlas nebude udělen, lze li důvodně předpokládat, že by tím byly porušeny vnitrostátní právní předpisy nebo pokud je to v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby.
2. b) Přijímající orgán na požádání informuje předávající orgán o použití předaných údajů a o výsledcích tím dosažených.
3. c) Předávající orgán je povinen dbát na správnost údajů, které zamýšlí předat, jakož i na jejich potřebnost a přiměřenost s ohledem na účel sledovaný předáním. Přitom je předávající orgán povinen dbát na zákazy předávání údajů platné podle jeho vnitrostátních právních předpisů. K předání údajů nedojde, lze-li důvodně předpokládat, že by tím byly porušeny vnitrostátní právní předpisy nebo pokud je to v rozporu s oprávněnými zájmy dotčené osoby. Ukáže-li se, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které nesměly být předány, je předávající orgán povinen tuto skutečnost sdělit co možná nejdříve přijímajícímu orgánu. Přijímající orgán je povinen nesprávné údaje bez zbytečného odkladu opravit a údaje, které nesměly být předány, vymazat.
4. d) Dotčené osobě je nutno na její žádost poskytnout informaci o údajích o ní existujících, jakož i o zamýšleném účelu jejich použití. Povinnost poskytnout informaci neexistuje, převáží-li nad zájmem dotčené osoby na poskytnutí informace veřejný zájem na tom, aby informace nebyla poskytnuta. Před rozhodnutím o takové žádosti bude vyžádáno stanovisko orgánu druhého smluvního státu. Každý smluvní stát může v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy požádat, aby druhý smluvní stát dotčenou osobu neinformoval. Smluvní stát, který o žádosti dotčené osoby rozhoduje, neinformuje dotčenou osobu bez předchozího souhlasu druhého smluvního státu. Jinak se právo dotčené osoby na poskytnutí informace o údajích k ní existujících řídí vnitrostátními právními předpisy toho smluvního státu, který o žádosti dotčené osoby rozhoduje.
5. e) Při předávání údajů upozorní předávající orgán na lhůty pro přezkoumání nebo výmaz osobních údajů platné podle jeho vnitrostátních právních předpisů. Nezávisle na těchto lhůtách je nutno předané údaje vymazat, pokud již nejsou potřebné k účelu, za jakým byly předány.
6. f) Předávající orgán a přijímající orgán jsou povinny vést evidenci předání a převzetí údajů.
7. g) Předávající orgán a přijímající orgán přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby účinně chránili předávané údaje proti neoprávněnému přístupu, neoprávněným změnám, jakož i jejich neoprávněnému dalšímu předávání nebo neoprávněnému zveřejňování.
8. h) Bude-li někdo v souvislosti s předáním údajů podle této smlouvy nezákonně poškozen, odpovídá za škodu orgán zodpovědný za zpracování údajů nebo orgán jinak příslušný podle vnitrostátních právních předpisů, a to podle vnitrostátních právních předpisů. Přijímající orgán se nemůže ve vztahu k poškozenému zprostit podle vnitrostátních právních předpisů odpovědnosti tím, že se odvolá na nesprávnost předaných osobních údajů. Jestliže přijímající orgán poskytne náhradu škody, která vznikla použitím nesprávných údajů, nahradí příslušný předávající orgán přijímajícímu orgánu částku vyplacenou jako náhradu škody, přičemž zohlední jakoukoli možnou chybu přijímajícího orgánu.