Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami

Soudní dvůr

1. 1. Pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy má Soudní dvůr Evropských společenství, kdykoli se prokáže, že Rada nemůže urovnat spor do šesti měsíců od jeho předložení Radě jedním z jejích členů.
2. 2. Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy a Komisí, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy, který není možné urovnat jednáním. Spor může být Soudnímu dvoru předložen po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze stran úředně oznámila druhé straně existenci sporu.
3. 3. Soudní dvůr má za podmínek stanovených v odstavcích 4 až 7 pravomoc vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy.
4. 4. Na základě prohlášení učiněného při podpisu této úmluvy nebo kdykoli poté bude mít každý členský stát možnost vyjádřit se k pravomoci Soudního dvora Evropských společenství vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy podle odst. 5 písm. a) nebo b).
5. 5. Členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 4, určí, že:
   1. a) každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem podle vnitrostátních právních předpisů, může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí nebo
   2. b) každý soud tohoto státu může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí.

1. 6. Pro řízení se uplatní Protokol o statutu Soudního dvora Evropských společenství a Jednací řád Soudního dvora.
2. 7. Každý členský stát, bez ohledu na to, zda učinil prohlášení podle odstavce 4 či nikoli, má právo v případech uvedených v odstavci 5 předložit Soudnímu dvoru svá podání nebo písemná vyjádření.
3. 8. Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací provedených příslušnými donucovacími orgány podle této úmluvy nebo rozhodovat o výkonu povinností členských států při zachovávání práva a pořádku a při zajišťování vnitřní bezpečnosti.

Důvěrnost

Celní správy berou v každém jednotlivém případě výměny informací v úvahu nezbytnost zachovávání tajnosti vyšetřování. Za tímto účelem může členský stát stanovit podmínky pro využívání informací jiným členským státem, kterému mohou být informace předány.

Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc

1. 1. Tato úmluva nezavazuje orgány členských států poskytnout vzájemnou pomoc v případech, pokud je pravděpodobné, že by tato pomoc poškodila veřejný pořádek nebo jiné zásadní zájmy dotyčného státu, zejména v oblasti ochrany údajů nebo v případech, kdy je rozsah požadovaných akcí, zejména v souvislosti se zvláštními formami spolupráce uvedenými v hlavě IV, zjevně nepřiměřený závažnosti předpokládaného deliktu. V těchto případech může být pomoc odmítnuta buď zcela, nebo částečně nebo může být podmíněna splněním určitých podmínek.
2. 2. Každé odepření pomoci musí být odůvodněno.

Výdaje

1. 1. Členské státy se obvykle vzdají všech nároků na náhradu nákladů při uplatňování této úmluvy s výjimkou výdajů na poplatky zaplacené znalcům.
2. 2. Pokud jsou nebo budou k vyřízení žádosti nezbytné značné a neobvyklé výdaje, projednají společně tento problém zúčastněné celní správy s cílem určit způsob a podmínky pro vyřízení žádosti, jakož i způsob hrazení nákladů.

Výhrady

1. 1. S výjimkami uvedenými v čl. 20 odst. 8, čl. 21 odst. 5 a čl. 23 odst. 5 nejsou výhrady k této úmluvě přípustné.
2. 2. Členské státy, které již mezi sebou upravily řešení otázek upravených v hlavě IV této úmluvy, mohou učinit výhrady podle odstavce 1 pouze v míře, ve které tyto výhrady neovlivní jejich závazky vyplývající z těchto úprav.
3. 3. Závazky vyplývající z ustanovení Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 k provedení Schengenské úmluvy podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, které umožňují užší spolupráci, nebudou touto úmluvou, pokud jde o vztahy mezi členskými státy vázanými těmito ustanoveními, dotčeny.

Územní působnost

1. 1. Tato úmluva se vztahuje na území členských států ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství², pozměněného aktem o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravami smluv, na kterých je založena Evropská unie³, a ve smyslu nařízení (ES) č. 82/97 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 1996⁴, včetně ostrova Heligoland a území Büsingenu pro Spolkovou republiku Německo (v rámci a podle smlouvy ze dne 23. listopadu 1964 mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací o začlenění obce Büsingen am Hochrhein do celního území Švýcarské konfederace nebo jejího současného znění) a obcí Livigno a Campione ďltalia pro Italskou republiku, a na teritoriální vody, pobřežní vody a na vzdušný prostor území členských států.
2. 2. Rada může jednomyslně postupem uvedeným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii přizpůsobit odstavec 1 jakékoli změně ustanovení práva Společenství, na které uvedený odstavec odkazuje.

Vstup v platnost

1. 1. Tuto úmluvu přijmou členské státy v souladu se svými ústavními požadavky.
2. 2. Členské státy sdělí depozitáři ukončení ústavního procesu pro přijetí této úmluvy.
3. 3. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesát dní po sdělení podle odstavce 2 učiněné státem, který je v okamžiku přijetí právního aktu o dohotovení této úmluvy Radou členem Evropské unie, a tuto formalitu provedl jako poslední.
4. 4. Do vstupu této úmluvy v platnost může každý členský stát při sdělení uvedeném v odstavci 2 nebo kdykoli později prohlásit, že se tato úmluva, s výjimkou jejího článku 26, bude vztahovat na vztahy tohoto státu s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinnosti devadesát dní po jejich uložení.
5. 5. Tato úmluva se vztahuje pouze na žádosti předané po dni, kdy vstoupí v platnost nebo začne být uplatňována ve vztazích mezi dožádaným a dožadujícím členským státem.
6. 6. Úmluva o poskytování vzájemné pomoci mezi celními správami ze dne 7. září 1967 se dnem vstupu této úmluvy v platnost zrušuje.

Přístup

1. 1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členským státem Evropské unie.
2. 2. Znění této úmluvy v jazyce přistupujícího členského státu vypracované Radou Evropské unie je závazné.
3. 3. Listiny o přístupu se uloží u depozitáře.
4. 4. Tato úmluva vstoupí pro přistupující stát v platnost devadesát dní po uložení jeho ratifikačních listin nebo v den vstupu této úmluvy v platnost, pokud již nevstoupila v platnost uplynutím uvedené lhůty devadesáti dní.
5. 5. Pokud tato úmluva dosud nevstoupila v okamžiku uložení listin o přístupu přistupujících členských států v platnost, vztahuje se na přistupující členské státy čl. 32 odst. 4.

Změny

1. 1. Změny této úmluvy může navrhnout každý členský stát, který je Vysokou smluvní stranou. Každý návrh na změnu se zašle depozitáři, který ho předá Radě a Komisi.
2. 2. Aniž je dotčen čl. 31 odst. 2, přijme změny této úmluvy Rada, která je doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními požadavky.
3. 3. Změny přijaté podle odstavce 2 vstoupí v platnost podle čl. 32 odst. 3.

Depozitář

1. 1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie.
2. 2. Depozitář zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství informace o pokroku v přijímání a přistupování, provádění, prohlášeních a výhradách a také o jakýchkoli jiných oznámeních týkajících se této úmluvy.