Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Evropské úmluvě o přeshraniční televizi ve znění Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi

vyhlášené znění

DODATEK

Arbitrážní řízení

  1. 1. Žádost o arbitrážní řízení musí být dána na vědomí Generálnímu tajemníku Rady Evropy. Musí obsahovat jméno druhé strany sporu a předmět sporu. Generální tajemník seznámí s věcí všechny smluvní strany této Úmluvy.
  2. 2. V případě sporu mezi dvěma smluvními stranami, z nichž jedna je členským státem Evropského hospodářského společenství, přičemž i Evropské hospodářské společenství je smluvní stranou, musí žádost o arbitrážní řízení být zaslána jak tomuto členskému státu, tak i Společenství, které společně do měsíce po obdržení žádosti sdělí Generálnímu tajemníku, zda členský stát nebo Společenství nebo členský stát a Společenství společně budou stranou sporu. Pokud takové sdělení nebude učiněno během shora uvedené měsíční lhůty, považují se pro účely provádění ustanovení upravujících ustavení a jednání arbitrážního tribunálu členský stát a Společenství za jednu a tutéž stranu sporu. Stejně se postupuje, pokud členský stát a Společenství se společně prohlásí za stranu sporu. V případech, které zohledňuje tento odstavec, se lhůta jednoho měsíce, stanovená prvou větou odstavce 4, prodlužuje na dva měsíce.
  3. 3. Arbitrážní tribunál sestává ze tří členů. Každá strana sporu jmenuje jednoho arbitra. Dva takto jmenovaní arbitři určí po vzájemné dohodě třetího arbitra, jenž bude tribunálu předsedat. Předseda nesmí být státním příslušníkem žádné ze stran sporu, nesmí mít své stálé bydliště na území žádné ze stran, nesmí být žádnou stranou zaměstnáván, ani být ve věci zainteresován z jiného důvodu.
  4. 4. Pokud jedna ze stran nejmenovala arbitra do měsíce ode dne, kdy Generální tajemník Rady Evropy sdělí informaci o podání žádosti, bude jmenován na žádost druhé strany prezidentem Evropského soudu pro lidská práva v další lhůtě jednoho měsíce. Pokud prezident soudu je neschopen jednat nebo je státním příslušníkem jedné ze stran sporu, jmenování bude provedeno viceprezidentem soudu nebo jeho nejvýše postaveným soudcem, jenž je k dispozici a není státním příslušníkem jedné ze stran sporu. Stejným způsobem se bude postupovat, pokud předseda arbitrážního tribunálu nebude určen během jednoho měsíce po jmenování druhého arbitra.
  5. 5. Ustanovení odstavců 3 a 4 se použije v případech, kdy bude nutno zaplnit uprázdněné místo v arbitrážním tribunálu.
  6. 6. Dvě či více smluvních stran, které se shodly na společném zájmu, jmenují arbitra společně.
  7. 7. Strany sporu a Stálý výbor poskytnou arbitrážnímu tribunálu všechny náležitosti nezbytné k účinnému vedení jednání.
  8. 8. Arbitrážní tribunál určí svůj vlastní jednací řád. Rozhodnutí činí většinou hlasů svých členů. Jeho výrok je konečný a závazný.
  9. 9. Rozhodnutí arbitrážního tribunálu musí být oznámeno Generálnímu tajemníku Rady Evropy, jenž o něm vyrozumí všechny smluvní strany této Úmluvy.
  10. 10. Každá strana sporu nese náklady na arbitra, kterého jmenovala. Obě strany se stejnou měrou podílejí na úhradě výdajů třetího arbitra, jakož i dalších nákladů arbitrážního řízení.

PŘEKLAD

Rada Evropy
Evropské smlouvy
ETS 171

PROTOKOL POZMĚŇUJÍCÍ

EVROPSKOU ÚMLUVU O PŘESHRANIČNÍ TELEVIZI

Štrasburk 1. 10. 1998

Členské státy Rady Evropy a ostatní smluvní strany Evropské úmluvy o přeshraniční televizi (dále jen „Úmluva“), která byla poprvé předložena k podpisu ve Štrasburku dne 5. května 1989,

přivítaly skutečnost, že rozšíření členství Rady Evropy od roku 1989 vedlo k rozvoji a realizaci právního rámce daného Úmluvou na celoevropské úrovni;

vzaly v úvahu hlavní prvky technického a hospodářského rozvoje na úseku televizního vysílání, jakož i nástup nových komunikačních služeb, ke kterému v Evropě došlo od přijetí Úmluvy v roce 1989;

vzaly na vědomí, že s ohledem na tento vývoj je žádoucí uskutečnit revizi ustanovení Úmluvy;

mají v tomto ohledu na paměti, že Evropské společenství přijalo Směrnici č. 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady z 19. června 1997, která novelizovala Směrnici Rady č. 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání;

vzaly v úvahu naléhavou potřebu novelizace jistých ustanovení Úmluvy za tím účelem, aby bylo možno rozvíjet koherentní přístup k přeshraniční televizi spojující Úmluvu a Směrnici, jak je podtrženo v Deklaraci o sdělovacích prostředcích v demokratické společnosti, kterou přijali ministři států zúčastněných na 4. Evropské ministerské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků (Praha, 7. - 8. prosince 1994), a v politické Deklaraci 5. Evropské ministerské konference (Thessaloniki, 11. - 12. prosince 1997);

přejí si dále rozvíjet principy vtělené do Doporučení Rady Evropy, která byla v rámci Rady Evropy přijata od doby přijetí Úmluvy k otázkám formulace strategií boje proti kouření, alkoholu a drogové závislosti ve spolupráci s tvůrci veřejného mínění a se sdělovacími prostředky, k otázkám práva na vysílání stručných informací o významných událostech v přeshraničním kontextu tam, kde na jejich televizní vysílání byla udělena výhradní práva, a k otázkám zobrazování násilí v elektronických sdělovacích prostředcích.

S ohledem na výše uvedené se smluvní strany dohodly takto:

OdkazČlánek 1

Výraz „jurisdiction“ v článku 8 odst. 1 a v článku 16 odst. 2 a) ve francouzském textu se nahrazuje výrazem „competence“.

OdkazČlánek 2

Výraz „advertisements“ v článku 15 odst. 3 a 4 v anglickém textu se nahrazuje výrazem „advertising“.

OdkazČlánek 3

V článku 2 písmenu c) definice provozovatele vysílání zní:

  1. „c) „provozovatelem vysílání“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nese redakční odpovědnost za skladbu televizních programových služeb určených pro příjem veřejností, které vysílá nebo nechává vysílat v úplné a nezměněné podobě třetí osobou;“.
OdkazČlánek 4

V článku 2 písm. f) definice reklamy zní:

  1. „f) „reklamou“ se rozumí jakékoliv veřejné oznámení činěné za úhradu nebo podobnou protihodnotu nebo za účelem vlastní reklamy, jehož cílem je propagovat prodej, nákup nebo nájem určitého produktu nebo určité služby, podpořit určitou věc nebo myšlenku či vyvolat jiný účinek požadovaný zadavatelem reklamy nebo samotným provozovatelem vysílání;“.
OdkazČlánek 5

Do článku 2 se vkládá nové písmeno g), které zní:

  1. „g) „teleshoppingem“ se rozumí vysílání přímých nabídek, kterými se veřejnosti nabízejí dodávky zboží nebo služeb za úhradu, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků;“.
OdkazČlánek 6

Článek 2 písm. g) se označuje jako článek 2 písmeno h).

OdkazČlánek 7

Článek 5 zní:

Odkaz„Článek 5: Povinnosti vysílajících smluvních stran
  1. 1. Každá vysílající smluvní strana zajistí, aby veškeré programové služby zabezpečované provozovatelem vysílání v její pravomoci splňovaly podmínky této Úmluvy.
  2. 2. Pro účely této Úmluvy se provozovatelem vysílání pod jurisdikcí smluvní strany rozumí:
    1. - provozovatel vysílání, který je považován za subjekt usazený v dané smluvní straně v souladu s odstavcem 3;
    2. - provozovatel vysílání, na kterého se vztahuje ustanovení odstavce 4.
  1. 3. Pro účely této Úmluvy se předpokládá, že provozovatel vysílání je usazen v určité smluvní straně (dále jen „vysílající smluvní strana“) v těchto případech:
    1. a) jestliže tento provozovatel vysílání má sídlo svých řídících orgánů v dané smluvní straně a v této smluvní straně jsou též činěna rozhodnutí o skladbě programů;
    2. b) jestliže provozovatel vysílání má sídlo svých řídících orgánů v jedné smluvní straně, avšak rozhodnutí o skladbě programů jsou činěna v jiné smluvní straně, považuje se za provozovatele vysílání usazeného v té smluvní straně, kde pracuje významná část pracovníků, jejichž pracovní náplní jsou činnosti spjaté s televizním vysíláním; pokud významná část pracovníků s touto pracovní náplní zaměřenou na televizní vysílání pracuje v každé z těchto smluvních stran, považuje se provozovatel vysílání za usazeného v té smluvní straně, kde má své řídící orgány; pokud významná část pracovníků s pracovní náplní zaměřenou na televizní vysílání nepracuje ani v jedné z těchto smluvních stran, považuje se provozovatel vysílání za usazeného v té smluvní straně, kde poprvé zahájil vysílání podle platného právního řádu této smluvní strany, a to za předpokladu, že udržuje stabilní a efektivní spojení s hospodářstvím této smluvní strany;
    3. c) jestliže provozovatel vysílání má sídlo svých řídících orgánů v určité smluvní straně, avšak rozhodnutí o vysílaných programech jsou činěna ve státě, který není smluvní stranou této Úmluvy, nebo vice versa, má se za to, že provozovatel vysílání je usazen v příslušné smluvní straně, pokud v této smluvní straně pracuje významná část pracovníků, jejichž pracovní náplní jsou činnosti spjaté s televizním vysíláním;
    4. d) jestliže se provozovatel vysílání považuje za usazeného v členském státě Evropských společenství podle článku 2 odst. 3 Směrnice č. 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady z 19. června 1997, kterou se novelizovala Směrnice Rady č. 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, považuje se tento provozovatel vysílání za usazeného v tomto státě též pro účely této Úmluvy.
  1. 4. Provozovatel vysílání, na kterého se nevztahují ustanovení odstavce 3, se považuje za subjekt podléhající jurisdikci smluvní strany, tzv. vysílající smluvní strany, v následujících případech:
    1. a) jestliže využívá kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou;
    2. b) jestliže sice nevyužívá kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou, avšak využívá satelitní kapacity dotyčné smluvní straně příslušející;
    3. c) jestliže sice nevyužívá ani kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou, ani satelitní kapacity dotyčné smluvní straně příslušející, ale využívá vzestupný signál vysílaný k družici z území smluvní strany.
  1. 5. Pokud vysílající smluvní stranu nelze určit podle odstavce 4, posoudí tento problém Stálý výbor v souladu s článkem 21 odst. 1 písm. a) této Úmluvy, aby vysílající smluvní stranu určil.
  2. 6. Tato Úmluva se nevztahuje na televizní vysílání určená výhradně pro příjem ve státech, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy, pokud tato vysílání nejsou přímo nebo nepřímo přijímána veřejností jedné nebo více smluvních stran.“.
OdkazČlánek 8

Článek 8 zní:

Odkaz„Článek 8: Právo na odpověď
  1. 1. Každá vysílající smluvní strana zajistí, aby kterákoli fyzická či právnická osoba bez ohledu na svoji státní příslušnost či sídlo dostala příležitost uplatnit své právo na odpověď nebo hledat jinou srovnatelnou právní či správní nápravu v souvislosti s programy vysílanými provozovatelem vysílání podléhajícímu její jurisdikci, ve smyslu článku 5. Zejména zajistí, aby časové zařazení a ostatní náležitosti výkonu práva na odpověď byly takové, aby toto právo mohlo být účinně vykonáno. Účinný výkon tohoto práva nebo ostatních právních či správních opatření musí být zajištěn jak z hlediska vhodné lhůty, tak z hlediska způsobu uplatnění.
  2. 2. Pro účely uplatnění tohoto práva se název programové služby nebo provozovatele vysílání odpovědného za toto vysílání uvádí přímo v tomto vysílání, a to v pravidelných intervalech a vhodnými prostředky.“.
OdkazČlánek 9

Článek 9 zní:

Odkaz„Článek 9: Přístup veřejnosti k informacím

Každá smluvní strana přezkoumá a v případě potřeby přijme potřebná právní opatření, jako například zavedení práva na krátké zpravodajství o událostech zvýšeného zájmu veřejnosti, aby zamezila zpochybňování práva veřejnosti na přístup k informacím uplatňováním výhradních práv na vysílání nebo převzaté vysílání, ve smyslu článku 3, takových událostí provozovatelem vysílání, jenž podléhá jurisdikci smluvní strany.“.

OdkazČlánek 10

Vkládá se nový článek 9 bis, který zní:

Odkaz„Článek 9 bis: Přístup veřejnosti k událostem značného společenského významu
  1. 1. Každá smluvní strana si ponechává právo činit potřebná opatření, aby zajistila, že provozovatel vysílání v její působnosti nebude exkluzivně vysílat události pokládané dotyčnou smluvní stranou za události značného společenského významu takovým způsobem, kterým by značnou část veřejnosti v dané smluvní straně zbavil příležitosti takové události sledovat ve volně přístupném živém vysílání nebo ze záznamu. Přitom může dotyčná smluvní strana využít možnosti sestavení seznamu událostí, které považuje za události značného společenského významu.
  2. 2. Smluvní strany vhodnými prostředky a při respektování právních záruk vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i respektování ústavy dotyčného státu zajistí, aby provozovatelé vysílání v jejich působnosti neuplatňovali výhradní práva zakoupená těmito provozovateli vysílání po datu nabytí účinnosti Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi takovým způsobem, který by značnou část veřejnosti jiné smluvní strany zbavoval možnosti sledovat události určené touto druhou smluvní stranou pro úplné nebo částečné pokrytí živým vysíláním, nebo tam, kde je to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, pro úplné nebo částečné pokrytí vysíláním ze záznamu ve volně přístupném vysílání, jak určí dotyčná druhá smluvní strana podle odstavce 1, při respektování následujících požadavků:
    1. a) smluvní strana uplatňující opatření podle odstavce 1 sestaví seznam národních nebo zahraničních událostí, které dotyčná smluvní strana považuje za události značného společenského významu;
    2. b) smluvní strana toto provede jasným a průhledným způsobem a včas;
    3. c) smluvní strana stanoví, zda tyto události budou dostupné úplně nebo částečně přímým přenosem nebo v případech, kdy to je nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, úplně nebo částečně ze záznamu;
    4. d) opatření uskutečněná smluvní stranou, která sestavila seznam, musí být úměrná účelu a natolik podrobná, aby i jiným smluvním stranám umožnila uskutečnit opatření v tomto odstavci uvedená;
    5. e) smluvní strana, která sestavila seznam, postoupí tento seznam a související opatření Stálému výboru, přičemž časový limit, v jakém tak má učinit, stanoví Stálý výbor;
    6. f) opatření učiněná smluvní stranou, která sestavila seznam, musí odpovídat směrnicím Stálého výboru uvedeným v odstavci 3, a k těmto opatřením musí být vydáno kladné stanovisko Stálého výboru.

    Opatření založená na ustanovení tohoto odstavce platí jen pro takové události, které Stálý výbor zveřejní ve svém každoročně vydávaném seznamu uvedeném v odstavci 3, a vztahují se pouze na ta výhradní práva, která byla zakoupena po nabytí platnosti tohoto pozměňujícího Protokolu.

  1. 3. Jedenkrát ročně Stálý výbor provede následující:
    1. a) zveřejní souhrnný seznam zařazených událostí a odpovídajících opatření notifikovaných smluvními stranami v souladu s ustanovením odstavce 2 e);
    2. b) navrhne pravidla, jež musí být přijata většinou tří čtvrtin celkového počtu členů, za účelem doplnění požadavků vyjmenovaných v odstavci 2 a) až e), aby se zabránilo rozdílům v uplatňování tohoto článku a odpovídajících ustanovení Evropského společenství.“.
OdkazČlánek 11

Článek 10 odst. 1 zní:

  1. „1. Každá vysílající smluvní strana zajistí tam, kde je to proveditelné, a vhodnými prostředky, aby provozovatel vysílání v její působnosti vyhradil většinový podíl svého vysílacího času pro evropská díla, s výjimkou vysílacího času věnovaného zpravodajství, sportovním událostem, hrám, reklamě, teletextovým službám a teleshoppingu. Tohoto podílu se s ohledem na odpovědnost každého daného provozovatele vysílání vůči svým divákům na úseku informací, vzdělávání, kultury a zábavy má dosáhnout postupně, a to na základě vhodných kritérií.“.
OdkazČlánek 12

Článek 10 odst. 4 zní:

  1. „4. Smluvní strana zajistí, aby žádný provozovatel vysílání v její působnosti nevysílal filmová díla mimo dobu dohodnutou s držiteli práv.“.
OdkazČlánek 13

Vkládá se nový článek 10 bis, který zní:

Odkaz„Článek 10 bis: Pluralismus sdělovacích prostředků

V duchu spolupráce a vzájemné pomoci, na níž je celá Úmluva založena, se smluvní strany vynasnaží zamezit ohrožení pluralismu sdělovacích prostředků vysíláním nebo převzatým vysíláním některého provozovatele vysílání nebo jiných právnických či fyzických osob v jejich působnosti ve smyslu článku 3.“.

OdkazČlánek 14

Nadpis Hlavy III zní:

„REKLAMA A TELESHOPPING“.

OdkazČlánek 15

Článek 11 zní:

  1. „1. Reklama a teleshopping musí být poctivé a čestné.
  2. 2. Reklama a teleshopping nesmí být klamavé a nesmějí směřovat proti zájmu spotřebitelů.
  3. 3. Reklama a teleshopping, které jsou zaměřeny na děti nebo v nichž děti vystupují, se musí vyhnout všemu, co by mohlo poškozovat jejich zájmy, a musí brát ohled na jejich zvláštní citlivost.
  4. 4. Teleshopping nesmí vyzývat nezletilou mládež k uzavírání kupních nebo nájemních smluv na zboží a služby.
  5. 5. Zadavatel reklamy nesmí žádným způsobem ovlivňovat obsah programů.“.
OdkazČlánek 16

Článek 12 zní:

Odkaz„Článek 12: Časový rozsah reklamy a teleshoppingu
  1. 1. Podíl teleshoppingových spotů, reklamních spotů a jiných forem reklamy ve vysílání, s výjimkou teleshoppingových oken ve smyslu odstavce 3, nesmí přesáhnout 20 % denního vysílacího času. Podíl vysílání reklamy nesmí přesáhnout 15 % denního vysílacího času.
  2. 2. Podíl reklamních spotů a teleshoppingových spotů v průběhu jedné hodiny nesmí přesáhnout 20 % vysílacího času.
  3. 3. Teleshoppingová okna vysílaná na programech, které nejsou zaměřeny výhradně na vysílání teleshoppingu, musí trvat nejméně 15 minut nepřerušené. Maximální počet těchto oken v průběhu jednoho dne je osm. Jejich celkové trvání nesmí přesáhnout tři hodiny denně. Teleshoppingová okna musí být zřetelně označena obrazovými a zvukovými prostředky.
  4. 4. Reklama pro účely tohoto článku nezahrnuje:
    1. - oznámení provozovatele vysílání ve spojení s jeho vlastními programy a produkty z těchto programů přímo odvozenými;
    2. - oznámení činěná ve veřejném zájmu a charitativní výzvy, pokud jsou vysílány zdarma.“.
OdkazČlánek 17

Článek 13 zní:

Odkaz„Článek 13: Forma a uvádění
  1. 1. Reklama a teleshopping musí být jasně rozpoznatelné jako takové a obrazovými nebo zvukovými nebo zvukověobrazovými prostředky zřetelně oddělené od ostatních pořadů. Reklama a teleshopping se v zásadě vysílají v blocích.
  2. 2. Reklama a teleshopping nesmí používat techniku působící na podvědomí diváka.
  3. 3. Skrytá reklama a skrytý teleshopping se nepovolují a zvláště se nepovoluje předvádění produktů nebo služeb v programech, pokud by takové jejich předvádění sloužilo reklamním účelům.
  4. 4. V reklamě ani v teleshoppingu nesmí vizuálně ani hlasově vystupovat osoby, které pravidelně uvádějí zprávy a publicistické pořady.“.
OdkazČlánek 18

Článek 14 zní:

Odkaz„Článek 14: Zařazování reklam a teleshoppingu
  1. 1. Reklama a teleshopping se zařazují mezi pořady. Pokud jsou splněny podmínky obsažené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku, je možno reklamu a teleshopping zařazovat též během uváděných pořadů, a to takovým způsobem, aby nedocházelo k narušení celistvosti a hodnoty pořadů a poškození práv držitelů práv k těmto pořadům.
  2. 2. U pořadů sestávajících ze samostatných částí, nebo u sportovních pořadů a podobně rozčleněných událostí a představení obsahujících přestávky se reklama a teleshopping zařazují pouze mezi uvedenými částmi nebo v době přestávek.
  3. 3. Vysílání audiovizuálních děl jako například hraných filmů a filmů vyrobených pro televizi a trvajících déle než 45 minut (s výjimkou sérií a seriálů, programů lehkého zábavného žánru a dokumentárních filmů) je možno přerušit jedenkrát za každý dovršený 45 minutový časový úsek. Další přerušení se povoluje, jestliže jejich plánované trvání je alespoň o 20 minut delší než dva nebo více dovršené 45 minutové úseky.
  4. 4. Jestliže se vysíláním reklamy nebo teleshoppingu přerušují pořady jiné, než jak uvádí odstavec 2, musí uplynout nejméně 20 minut mezi každými dvěma po sobě následujícími reklamními nebo teleshoppingovými přerušeními pořadu.
  5. 5. Reklama a teleshopping se nesmí zařazovat do vysílání bohoslužeb. Zpravodajské, publicistické, dokumentární a náboženské pořady a pořady pro děti se nesmí přerušovat reklamou a teleshoppingem, je-li jejich plánované trvání kratší než 30 minut. U pořadů, jejichž plánované trvání činí alespoň 30 minut, platí ustanovení předchozích odstavců.“.
OdkazČlánek 19

Nadpis článku 15 a odst. 1 a 2 písm. a) tohoto článku zní:

Odkaz„Článek 15: Reklama a teleshopping na některé výrobky
  1. 1. Reklama a teleshopping na tabákové výrobky se nepovoluje.
  2. 2. Reklama a teleshopping na alkoholické nápoje všeho druhu musí splňovat následující pravidla:
    1. a) nesmí být zaměřena zejména na nezletilou mládež, osoby, které jsou v reklamě nebo teleshoppingu spjaty s konzumací alkoholických nápojů, nesmějí vypadat jako nezletilé;“.
OdkazČlánek 20

Ve francouzském textu článek 15 odst. 2 písm. b) až e) zní:1)

  1. „b) ils ne doivent pas associer la consommation de l’alcool a des performances physiques ou a la conduite automobile;
  2. c) ils ne doivent pas suggérer que les boissons alcoolisées sont dotées de propriétés thérapeutiques ou qu’elles ont un effet stimulant, sédatif, ou qu’elles peuvent résoudre des problemes personnels;
  3. d) ils ne doivent pas encourager la consommation immodérée de boissons alcoolisées ou donner une image négative de l’abstinence ou de la sobriété;
  4. e) ils ne doivent pas souligner indument la teneur en alcool des boissons.“.
OdkazČlánek 21

V článku 15 se dopňuje nový odstavec 5, který zní:

  1. „5. Teleshopping zaměřený na léky a léčebné procedury je zakázán.“.
OdkazČlánek 22

Článek 16 zní:

Odkaz„Článek 16: Reklama a teleshopping zaměřené na jedinou smluvní stranu
  1. 1. Aby se zamezilo nekalé soutěži a ohrožení systému televizního vysílání dané smluvní strany, nesmí reklama a teleshopping, které jsou specificky a s určitou frekvencí určeny pro diváky v jedné smluvní straně odlišné od smluvní strany provozovatele vysílání, obcházet platná pravidla této smluvní strany týkající se reklamy a teleshoppingu v televizním vysílání.
  2. 2. Ustanovení předchozího odstavce se nepoužije, jestliže:
    1. a) uvedená pravidla vytvářejí diskriminaci mezi reklamou a teleshoppingem vysílanými provozovatelem vysílání pod jurisdikcí jedné smluvní strany a reklamou a teleshoppingem přenášenými provozovatelem vysílání nebo jakoukoliv jinou právnickou či fyzickou osobou v působnosti jiné smluvní strany, nebo
    2. b) zúčastněné smluvní strany v této oblasti uzavřely dvoustranné nebo vícestranné dohody.“.
OdkazČlánek 23

Článek 18 odst. 1 zní:

  1. „1. Pořady nemohou být sponzorovány fyzickými ani právnickými osobami, jejichž hlavní činností je výroba nebo prodej produktů nebo poskytování služeb, jejichž reklama a teleshopping jsou podle článku 15 zakázány.“.
OdkazČlánek 24

V článku 18 se doplňuje nový odstavec 2, který zní:

  1. „2. Společnosti, jejichž činnost zahrnuje výrobu nebo prodej léků a léčebných prostředků, mohou sponzorovat pořady prostřednictvím svého názvu, obchodní značky, znaku nebo činností svého podniku, s výjimkou jakéhokoliv uvádění léků nebo specifických léčebných prostředků, které jsou ve státě, kde vysílání probíhá, k dostání pouze na lékařský předpis.“.
OdkazČlánek 25

V článku 18 se dosavadní odstavec 2 označuje jako odstavec 3.

OdkazČlánek 26

Doplňuje se nová Hlava IV bis, která zní:

PROGRAMOVÉ SLUŽBY ZAMĚŘENÉ VÝHRADNĚ NA VLASTNÍ PROPAGACI NEBO NA VYSÍLÁNÍ TELESHOPPINGU„HLAVA IV bis

OdkazČlánek 18 bis: Programy zaměřené výhradně na vlastní propagaci
  1. 1. Ustanovení této Úmluvy platí obdobně pro programy zaměřené výhradně na vlastní propagaci provozovatele vysílání.
  2. 2. Jiné formy reklamy se v takových programech povolují v mezích stanovených článkem 12 odst. 1 a 2.
OdkazČlánek 18 ter: Programy zaměřené výhradně na vysílání teleshoppingu
  1. 1. Ustanovení této Úmluvy platí obdobně pro programy zaměřené výhradně na vysílání teleshoppingu.
  2. 2. Jiné formy reklamy se ve vysílání takových programů povolují v mezích stanovených článkem 12 odst. 1. Článek 12 odst. 2 se nepoužije.“.