Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změny Úmluvy COTIF z roku 2009 a o odvolání výhrady k Úmluvě COTIF učiněné v roce 2008  

Prohlašování technických norem pro železniční materiál za závazné, jakož i přijímání JTP pro železniční materiál, mají

1. a) usnadňovat volný oběh vozidel a volné používání ostatního železničního materiálu v mezinárodní dopravě;
2. b) přispívat k zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a provozuschopnosti v mezinárodní dopravě;
3. c) mít na zřeteli ochranu životního prostředí a zdraví obyvatelstva.

Při prohlašování technických norem za závazné nebo přijímání JTP se akceptují výlučně takové, které byly vypracovány na mezinárodní úrovni.

Podle možností

1. a) je vhodné zajistit interoperabilitu potřebných technických systémů a komponent pro mezinárodní dopravu;
2. b) se technické normy a JTP zaměřují na výkonnost; případně obsahují varianty.

Vypracovávání technických norem týkajících se železničního materiálu a normování průmyslových produktů a postupů je úkolem uznávaných národních a mezinárodních institucí.

Vypracování JTP je, na základě návrhů ve smyslu článku 6, úkolem Odborné komise pro technické otázky, která je podpořena vhodnými pracovními skupinami a generálním sekretářem.

O validaci technické normy nebo určité její části rozhoduje Odborná komise pro technické otázky podle postupu předepsaného v článcích 16, 20 a 33 § 6 Úmluvy. Rozhodnutí vstupuje v platnost dle článku 35 §§ 3 a 4 Úmluvy.

Žádost o validaci technické normy může podat:

1. a) každý smluvní stát;
2. b) každá regionální organizace ve smyslu článku 2, písmeno x) ATMF;
3. c) každá národní nebo mezinárodní normalizační instituce zabývající se normalizací v oblasti železniční dopravy; nutno mít na zřeteli článek 3 § 2;
4. d) každý reprezentativní mezinárodní svaz, pro jehož členy je při provozování jejich činnosti existence technických norem pro železniční materiál nezbytná z důvodů bezpečnosti a hospodárnosti.

Odkazy na validované technické normy zveřejní generální sekretář na webových stránkách Organizace. Po jejich zveřejnění je použití těchto technických norem předpokladem k dodržení shody s odpovídajícími JTP.

Použití validovaných technických norem je dobrovolné; norma nebo její část však může být vyžadována závazně prostřednictvím ustanovení JTP.

Odborná komise pro technické otázky rozhoduje o přijetí JTP nebo o jejich změně podle postupu stanoveného v článcích 16, 20 a 33 § 6 Úmluvy. Rozhodnutí vstupuje v platnost dle článku 35 §§ 3 a 4 Úmluvy.

Žádost o přijetí nebo změnu JTP podle § 1 mohou podat:

1. a) každý smluvní stát;
2. b) každá regionální organizace ve smyslu článku 2, písmeno x) ATMF;
3. c) každý representativní mezinárodní svaz, pro jehož členy je při provozování jejich činnosti existence JTP pro železniční materiál nezbytná z důvodů bezpečnosti a hospodárnosti.

Odborná komise pro technické otázky přijme rozhodnutí po zvážení žadatelem předloženého zdůvodnění a oprávněnosti.

Zhodnocení pravděpodobných následků se stanoví pro všechny členské státy, provozovatele dopravy a další dotčené. Má-li žádost důsledky na jiné JTP než na ty, kterých se žádost bezprostředně týká, je třeba tato související místa taktéž zohlednit.

Na zhodnocení spolupracují všechna dotčená místa prostřednictvím bezplatného poskytování potřebných údajů, pokud tyto nejsou chráněny vlastnickými právy.

Přijaté JTP jsou zveřejněné na webových stránkách Organizace.

V zásadě každý dílčí systém podléhá jedněm JTP. Podle okolností může být dílčí systém kryt prostřednictvím více JTP a jedny JTP mohou krýt více dílčích systémů.

JTP se použijí na nové dílčí systémy. Na stávající dílčí systém se použijí, pokud je obnoven nebo modernizován, ve shodě s § 4 písmenem f) řízenou migrační strategií.

Po oznamovacím postupu podle článku 35 §§ 3 a 4 Úmluvy a nejméně jeden měsíc před vstupem v platnost zveřejní generální sekretář na webových stránkách Organizace:

1. a) přijaté a avizované JTP,
2. b) datum vstupu v platnost,
3. c) seznam smluvních států, pro které JTP platí a
4. d) aktualizovaný seznam JTP a data jejich vstupu v platnost.

Pokud je to potřebné k dosažení účelu uvedenému v článku 3, obsahují dílčí systémy vztahující se k JTP alespoň:

1. a) stanovení zamýšleného rozsahu platnosti (část sítě nebo vozidel, subsystém nebo část z něho);
2. b) stanovení základních požadavků pro každý dotčený dílčí systém a jejich rozhraní k jiným dílčím systémům;
3. c) stanovení funkčních a technických specifikací, které musí odpovídat dílčímu systému a jeho rozhraním s jinými dílčími systémy; v případě potřeby se mohou odchylovat specifikace podle použití dílčího systému, například v závislosti na kategoriích tratí, uzlů a/nebo vozidel;
4. d) stanovení konstrukčních prvků nebo prvků interoperability a rozhraní, které musí být předmětem technických norem potřebných k dosažení interoparability železničního systému;
5. e) stanovení postupů pro každý v úvahu připadající případ, které musí být použity k zhodnocení shody s ustanoveními JTP. Tyto postupy se opírají o stanovené hodnotící moduly v obecných JTP ve smyslu § 8;
6. f) stanovení strategie k prosazování JTP. Zejména je nutné stanovit etapy k realizaci postupného přechodu od současného stavu ke konečnému stavu, kdy bude soulad s JTP obecně dodržen; pro každou fázi se přijímají vhodná přechodná ustanovení, a
7. g) stanovení podmínek pro příslušné pracovníky ve vztahu k pracovní kvalifikaci, jakož i zdravotním a bezpečnostním podmínkám na pracovišti, které jsou potřebné pro provoz a údržbu příslušného dílčího systému, jakož i zavedení JTP.

Každá JTP má být vypracována na základě prověření existujícího dílčího systému a stanoví jeden nebo více cílových dílčích systémů, kterých má být dosaženo postupně v průběhu přiměřené doby. Postupné přijímání JTP a jejich dodržování tímto způsobem umožní dosáhnout krok za krokem interoperability železničního systému.

JTP mají vhodným způsobem zachovat kompatibilitu existujícího železničního systému každého smluvního státu. Tímto cílem může každá JTP ve vztahu k síti a vozidlům vydat ustanovení pro „zvláštní případy“ pro jeden nebo více smluvních států. Zvláště je nutné dbát pozornosti u průjezdného průřezu, rozchodu nebo vzdálenosti mezi kolejemi a u vozidel pocházejících/směřujících z/do třetích zemí. JTP obsahují pro každý zvláštní případ prováděcí předpisy prvků uvedených v § 4 písmena c) až g).

Nemohou-li být jednotlivé technické aspekty, které odpovídají základním požadavkům, výslovně pojednány v JTP, jsou jednoznačně označeny jako „otevřené body“.

Odborná komise pro technické otázky může přijmout JTP, která se nevztahují na konkrétní dílčí systémy, jako všeobecná ustanovení, základní požadavky nebo hodnotící moduly.

JTP jsou rozepsány ve dvou sloupcích. Text v plné šíři bez sloupců je totožný s odpovídajícími texty technické specifikace pro interoperabilitu (TSI) Evropského společenství. U textů rozdělených do dvou sloupců se JTP rozcházejí s odpovídajícími TSI nebo jinou regulací Evropského společenství. Levý sloupec obsahuje text JTP (regulace OTIF), zatímco pravý sloupec obsahuje text TSI Evropského společenství. Úplně vpravo jsou uvedeny odkazy na TSI.

Pokud Odborná komise pro technické otázky zjistila, že přijatý JTP obsahuje chyby nebo nedostatky nebo nevede k naplňování základních požadavků, zasáhne komise vhodnými opatřeními, včetně:

1. a) rozhodnutí, zda odpovídající JTP mají být upraveny podle článku 6 a 8 a
2. b) doporučení k odůvodněnému předběžnému řešení.

Pokud smluvní státy, regionální organizace či klasifikační subjekty zjistí v JTP chybu nebo nedostatek, jsou povinny o tom neprodleně informovat generálního sekretáře.

Každý smluvní stát může ve lhůtě čtyř měsíců, počítané ode dne sdělení rozhodnutí Odborné komise pro technické otázky prostřednictvím generálního sekretáře, učinit vůči němu prohlášení, že ve vztahu k železniční infrastruktuře, která se nalézá na území tohoto státu, a ve vztahu k provozu na této infrastruktuře, nebude technickou normu prohlášenou za závaznou nebo přijatý jednotný technický předpis používat nebo jej bude používat jenom zčásti.

Smluvní státy, které učinily prohlášení podle § 1, nejsou zohledněny při zjišťování počtu států, které podle článku 35 § 4 Úmluvy musí vznést námitku, aby rozhodnutí Odborné komise pro technické otázky nevstoupilo v platnost.

Stát, který učinil prohlášení podle § 1, může toto prohlášení kdykoliv odvolat prostřednictvím sdělení generálnímu sekretáři. Odvolání nabývá účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího po sdělení.

Nabytím platnosti JTP, schválených ve smyslu článku 6 § 1 Odbornou komisí pro technické otázky, mají technické normy a JTP ve vztazích mezi smluvními státy přednost před ustanoveními mezinárodní úmluvy o Technické jednotnosti v železniční dopravě, podepsané v Bernu 21. října 1882, ve znění z roku 1938.

Nabytím platnosti JTP schválených ve smyslu článku 6 § 1 Odbornou komisí pro technické otázky, mají tyto Jednotné právní předpisy, jakož i technické normy a JTP ve smluvních státech přednost před technickými ustanoveními

1. a) Úmluvy o vzájemném používání osobních a zavazadlových vozů v mezinárodní přepravě (RIC),
2. b) Úmluvy o vzájemném používání nákladních vozů v mezinárodní přepravě (RIV).

Smluvní státy musí zajistit, aby byl generální sekretář informován o jejich národních technických požadavcích, které platí pro železniční vozidla a ostatní železniční materiál. Generální sekretář zveřejní tato data v databázi ve smyslu článku 13 Jednotných právních předpisů ATMF.

Tyto informace musí být generálnímu sekretáři doručeny během 3 měsíců po vstupu v platnost změněných Jednotných právních předpisů.

Takovéto požadavky mohou být platné jen tak dlouho, dokud tyto nebo analogický požadavek vstoupí v platnost prostřednictvím přijetí předpisů ve smyslu výše uvedených článků. Smluvní stát může přechodná ustanovení kdykoliv odvolat a toto sdělit generálnímu sekretáři.

Po přijetí nebo změně JTP musí smluvní stát zajistit, že generální sekretář je (s odůvodněním) informován o těch národních technických požadavcích ve smyslu § 1, které se nadále budou dodržovat z důvodu zajištění technické kompatibility mezi vozidly a dotčenou sítí; toto zahrnuje národní předpisy, které platí pro „otevřené body“ v technických předpisech a pro Zvláštní případy řádně označené v technických předpisech.

Informace mají obsahovat označení „Otevřeného bodu (bodů)“ a/nebo „Zvláštního případu (případů)“ v JTP, ke kterému se každý národní technický požadavek vztahuje.

Národní technické požadavky jsou platné pouze za předpokladu, že je o nich generální sekretář informován v průběhu 6 měsíců ode dne, ve kterém vstoupil v platnost dotčený technický předpis nebo jeho změna.

Informace obsahuje plné znění národního technického ustanovení v úředním jazyku smluvního státu, jakož i titul a shrnutí v jednom z oficiálních jazyků OTIF.

Aby se minimalizovalo hodnocení a tím náklady na žádosti ke schvalovacímu procesu, jsou národní technické požadavky ve smyslu článku 12 adekvátně ohodnoceny v seznamu parametrů a zásad uvedenému v příloze k těmto Jednotným právním předpisům. Za provedení ohodnocení je odpovědná Odborná komise pro technické otázky. Smluvní státy a regionální organizace spolupracují na tomto úkolu s Odbornou komisí pro technické otázky a s generálním sekretářem.

Odborná komise pro technické otázky může, s ohledem na zkušenosti se vzájemným uznáváním vozidel ve smluvních státech, přílohu přezkoumat.

Odborná komise pro technické otázky musí zajistit sestavení srovnávacího dokumentu, který obsahuje odkazy napříč všem ohlášeným národním technickým požadavkům. Dokument stanoví další relevantní ustanovení v JTP a odpovídající TSI (článek 8 § 9). Dokumentu je publikován na webových stránkách Organizace a je průběžně aktualizován.

Odborná komise pro technické otázky může po náležitém zohlednění názorů zúčastněných smluvních států a dotčených regionálních organizací rozhodnout o rovnocennosti bezpečnostních podmínek:

1. a) mezi národními technickými požadavky různých smluvních států;
2. b) mezi ustanoveními JTP a odpovídajícími TSI a
3. c) mezi národními technickými požadavky jednoho nebo více smluvních států a ustanoveními JTP a/nebo ustanoveními v TSI.

Prohlášení ekvivalence je nutno vyznačit v ekvivalenční tabulce v dokumentu sestaveném ve smyslu § 3.