Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání

(K článku 1 Úmluvy)

Právní pomoc se poskytuje také v řízení o činech, k jejichž stíhání v době, kdy je o právní pomoc žádáno, jsou příslušné justiční orgány dožadujícího státu a na výsostném území dožádaného státu by byly příslušné orgány justiční či správní.

(K článku 1 Úmluvy)

Úmluva a tato smlouva budou použity také:

1. 1. ve věcech milosti;
2. 2. v řízeních o nárocích na odškodnění za neoprávněné odnětí svobody, za neoprávněné odsouzení nebo jinou újmu vzniklou v důsledku trestního řízení, pokud nemají být použita ustanovení jiných mezistátních dohod.

(K článku 2 Úmluvy)

Právní pomoc může být odmítnuta, jestliže náročnost spojená s poskytnutím právní pomoci by byla ve zjevném nepoměru k závažnosti činu.

(K článkům 3 a 5 Úmluvy)

(1) Právní pomoc ve formě vydání předmětů je poskytována pouze tehdy, jestliže jednání, které zakládá dožádání, je trestné podle práva obou smluvních států. K takovémuto dožádání se připojuje vyhotovení nebo ověřená kopie

1. 1. nařízení příslušného místa dožadujícího smluvního státu, podle něhož je třeba vzít předměty do úřední úschovy i proti vůli osoby, v jejíž úschově se nacházejí, nebo
2. 2. prohlášení takového místa, ze kterého vyplývá, že předměty by mohly být převzaty do úřední úschovy i proti vůli osoby, v jejíž úschově se nacházejí, kdyby se nacházely na výsostném území dožadujícího státu.

(2) Kromě předmětů uvedených v článku 3 odst. 1 Úmluvy se za účelem vrácení věci oprávněné osobě vydávají rovněž předměty trestným činem získané, jakož i získaná úplata, jestliže

1. 1. předmětů není zapotřebí na výsostném území dožádaného státu pro trestní řízení,
2. 2. k nim neuplatňují práva třetí osoby a
3. 3. vydání není v rozporu se soudním rozhodnutím.

Předložení nařízení nebo prohlášení ve smyslu odstavce 1 věty druhé není třeba.

(3) Předložení nařízení nebo prohlášení ve smyslu odstavce 1 věty druhé dále není třeba, jestliže se žádá o předání písemností včetně spisů nebo jejich kopií nacházejících se v úschově orgánu dožádaného smluvního státu nebo jsou těmto dobrovolně dány k dispozici. S takovými dožádáními bude naloženo jako s žádostmi o poskytnutí informací.

(4) Práva dožádaného smluvního státu a třetích osob k předmětům a písemnostem včetně spisů, které jsou předány dožadujícímu smluvnímu státu, zůstávají nedotčena.

(5) Dožádaný smluvní stát, který se při předání předmětů současně zřekl jejich vrácení, neuplatní celní právo zástavní nebo jiná věcná ručení podle předpisů celního nebo daňového práva, ledaže by poplatek dlužil sám trestným činem poškozený vlastník věci.

(6) Za předpokladů uvedených v předcházejících odstavcích 1 a 4 mohou být předměty vydány také k zajištění výkonu rozhodnutí o zabavení nebo propadnutí věci na výsostném území dožadujícího smluvního státu.

(K článku 4 Úmluvy)

Zástupcům orgánů činných v trestním řízení, jakož i ostatním osobám, které se účastní trestního řízení, a jejich zmocněncům bude s výhradou článku 2 Úmluvy na požádání dožadujícího smluvního státu povolena přítomnost při provádění úkonů právní pomoci na výsostném území dožádaného smluvního státu. Mohou dát podnět k doplňujícím otázkám nebo opatřením. Na tyto osoby se vztahuje ochrana podle článku 12 Úmluvy.

(K článku 7 Úmluvy)

(1) Písemnosti uvedené v článku 7 odst. 1 Úmluvy mohou být doručovány bezprostředně poštou doporučeně s doručenkou. Toto neplatí, pokud by smluvní stát, v němž má být doručeno, podle Úmluvy mohl vyřízení dožádání o doručení písemností odepřít. Nedotčeno zůstává právo dožadujícího smluvního státu směřovat žádost o doručení písemností justičním orgánům druhého smluvního státu, jestliže to dožadující smluvní stát v konkrétním případě považuje za účelné.

(2) Doručení podle odstavce 1 věty první je co do svých právních účinků rovno doručení justičními orgány smluvního státu, v němž je doručení provedeno.

(K článku 10 Úmluvy)

Článek 10 odst. 2 a 3 Úmluvy bude použit na všechny případy předvolání svědka nebo znalce. Žádost o poskytnutí zálohy může podat i svědek nebo znalec.

(K článkům 11 a 12 Úmluvy)

(1) Jestliže dožádaný smluvní stát povolí při provádění úkonu právní pomoci přítomnost osoby, která byla na výsostném území dožadujícího smluvního státu na trestněprávním podkladu zbavena svobody, pak musí tuto osobu po dobu jejího pobytu na svém výsostném území držet ve vazbě a po provedení úkonů právní pomoci ji bezodkladně předat zpět dožadujícímu smluvnímu státu, pokud tento nepožádá o její propuštění.

(2) Předání osoby podle odstavce 1 může být provedeno pouze se souhlasem dotčené osoby. To neplatí, jestliže v řízení, pro které je úkon právní pomoci dožádán, je tato osoba obviněna a její přítomnost je pro provedení úkonu právní pomoci nezbytná.

(3) Povolí-li třetí stát přítomnost osoby při provádění úkonu právní pomoci, která byla na výsostném území jednoho ze smluvních států zbavena svobody, pak pro průvoz této osoby přes výsostné území druhého smluvního státu platí obdobně odstavce 2 a 3 článku 11 Úmluvy.

(4) Ustanovení článku 12 Úmluvy se odpovídajícím způsobem použijí na případy uvedené v předcházejících odstavcích 1 a 3.

(K článku 13 Úmluvy)

(1) Dožádaný smluvní stát předá podklady a informace uvedené v článku 13 odst. 1 Úmluvy i tehdy, když o ně požádají policejní orgány druhého státu v trestní věci, a to v rozsahu, v jakém by je mohly v podobných případech obdržet jeho policejní orgány.

(2) Pro jiné účely než pro trestní věc předá dožádaný smluvní stát tyto podklady a informace na požádání orgánů druhého smluvního státu v rozsahu, v jakém by je mohly v podobných případech obdržet jeho orgány.

(K článku 14 Úmluvy)

V žádosti o doručení bude u údajů o předmětu a důvodu dožádání označen také druh doručovaných písemností a postavení příjemce v řízení.

(K článku 15 Úmluvy)

(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, probíhá styk právní pomoci přímo mezi justičními orgány. Tím není vyloučeno zprostředkování Ministerstvem spravedlnosti nebo Nejvyšším státním zastupitelstvím České republiky na jedné straně a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti nebo Ministerstvy spravedlnosti (Zemskými justičními správami) spolkových zemí Spolkové republiky Německo na straně druhé.

(2) Žádosti o předání nebo průvoz osob zbavených svobody budou podávány Ministerstvem spravedlnosti nebo Nejvyšším státním zastupitelstvím České republiky na jedné straně a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti nebo Ministerstvy spravedlnosti (Zemskými justičními správami) spolkových zemí Spolkové republiky Německo na straně druhé. V naléhavých případech je přípustný přímý styk mezi justičními orgány obou smluvních států.

(3) Žádosti o předání informací nebo podkladů z rejstříku trestů pro trestněprávní účely budou směřovány v České republice k Rejstříku trestů a ve Spolkové republice Německo ke Spolkovému ústřednímu rejstříku (Bundeszentralregister). Dožádání podle článku 9 této smlouvy mohou orgány uvedené v tomto článku směřovat přímo k orgánům uvedeným ve větě první.

(4) Pro provádění a usnadnění styků při právní pomoci si smluvní strany vzájemně poskytnou seznamy míst nebo jiné vhodné seznamy, z nichž lze zjistit místní příslušnosti jednotlivých justičních a policejních orgánů.

(K článku 16 Úmluvy)

(1) K dožádáním a přiloženým písemnostem je třeba připojit překlad do jazyka dožádaného smluvního státu vyhotovený úředně ustaveným nebo přísežným překladatelem dožadujícího smluvního státu. Ověření podpisu překladatele není třeba. Přiložení překladu doručovaných písemností není zapotřebí, jestliže příjemce zásilky je znalý jazyka, v němž je doručovaná písemnost sepsána.

(2) Pokud existují důvody domnívat se, že v případě doručení písemnosti podle článku 6 odst. 1 této smlouvy příjemce doručení není znalý jazyka, v němž je písemnost sepsána, je třeba tuto písemnost nebo alespoň její podstatný obsah přeložit do jazyka smluvního státu, na jehož výsostném území příjemce pobývá. Pokud je doručujícímu orgánu známo, že příjemce je znalý pouze jiného jazyka, je třeba písemnost nebo alespoň její podstatný obsah přeložit do tohoto jiného jazyka.

(K článku 20 Úmluvy)

(1) Náklady vzniklé předáním předmětů za účelem vydání oprávněné osobě (článek 4 odst. 2 této smlouvy) a předáním nebo průvozem osob zbavených svobody (článek 8 této smlouvy) budou hrazeny dožadujícím smluvním státem.

(2) Dožádaný smluvní stát může požádat, aby mu byly uhrazeny náklady vzniklé vyřízením žádosti o sledování telekomunikačního provozu. V tomto případě sdělí bezodkladně dožadujícímu smluvnímu státu předpokládanou výši těchto nákladů. Pokud bylo sledování podle článku 17 odst. 3 této smlouvy ukončeno, je dožadující stát povinen nést již vzniklé náklady.

(K článku 21 Úmluvy)

(1) Písemný styk podle článku 21 Úmluvy se uskutečňuje cestou uvedenou v článku 11 odst. 1 této smlouvy.

(2) Na základě oznámení předaného podle článku 21 Úmluvy zahájí příslušné orgány dožádaného smluvního státu podle vnitrostátního práva trestní nebo správní řízení.

(3) Je-li třeba při posuzování skutkového stavu ve smyslu odstavce 2 přihlížet k dopravním předpisům, pak je třeba vycházet z dopravních pravidel platných na místě činu.

(4) Návrh nebo zmocnění potřebné pro zahájení trestního řízení, existující na výsostném území dožadujícího smluvního státu, má účinnost i na výsostném území dožádaného smluvního státu; návrhy a zmocnění potřebné pouze podle práva dožádaného smluvního státu mohou být předány dodatečně během dvouměsíční lhůty poté, co bylo orgánu tohoto smluvního státu příslušnému pro trestní stíhání oznámení doručeno.

(5) Oznámení musí obsahovat popis skutkového stavu. K němu se připojí:

1. 1. spisy v prvopise nebo ověřené opisy, jakož i věcné důkazy přicházející v úvahu;
2. 2. opis předpisů týkajících se skutkové podstaty a trestu, které se použijí na čin podle práva platného v místě činu;
3. 3. u trestných činů v dopravě kromě toho také opis dopravních pravidel rozhodných pro posouzení;
4. 4. překlad oznámení, popisu skutkového stavu a písemností uvedených v bodech 2 a 3 do jazyka dožádaného státu.

(6) Předměty a prvopisy podkladů ve smyslu odstavce 5 bodu 1 budou dožadujícímu smluvnímu státu vráceny co možná nejdříve, pokud se vrácení nezřekl. Případně existující práva dožádaného smluvního státu nebo třetích osob k předaným věcem zůstávají nedotčena.

(7) Jestliže na výsostném území dožádaného smluvního státu bylo zahájeno trestní stíhání, pak orgány dožadujícího smluvního státu upustí od dalších opatření ke stíhání nebo výkonu trestu proti obviněnému pro tentýž čin. Mohou však ve stíhání nebo výkonu pokračovat nebo je obnovit, jestliže

1. 1. se ukázalo, že příslušný orgán dožádaného smluvního státu nemůže trestní řízení dovést do konce především proto, že obviněný se trestnímu stíhání nebo výkonu trestu na výsostném území dožádaného smluvního státu vyhýbá, nebo že tento orgán trestní řízení sice uzavřel, avšak nepřijal o trestném činu, pro který je dožádání podáno, žádné rozhodnutí ve věci;
2. 2. z důvodů, které se staly známými po podání dožádání, dožadující orgán vzal dožádání zpět před vydáním soudního trestního příkazu, před začátkem hlavního líčení v prvním stupni nebo před vynesením správního rozhodnutí na výsostném území dožádaného smluvního státu.

(8) Každý úkon vyšetřování a každý úkon přerušující promlčecí lhůtu, provedený na výsostném území jednoho ze smluvních států podle předpisů na něm platných má stejnou platnost i na výsostném území druhého smluvního státu tak, jako by byl proveden s právní účinností na výsostném území tohoto smluvního státu.

(9) Dožadující smluvní stát bude co nejdříve informován o opatřeních učiněných na základě oznámení a v případech podle odstavce 7. Po ukončení řízení mu bude zasláno jedno vyhotovení nebo ověřený opis rozhodnutí, kterým bylo řízení ukončeno.

(10) Náklady vzniklé použitím článku 21 Úmluvy a tohoto článku se neuhrazují.

(K článku 22 Úmluvy)

Výměna informací z rejstříku trestů bude mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Spolkovým ústředním rejstříkem Spolkové republiky Německo prováděna nejméně jednou za čtvrt roku.

(K článku 22 Úmluvy)

Orgány obou smluvních států se budou vzájemně informovat o případech, kdy na výsostném území jednoho smluvního státu bylo státnímu občanu druhého smluvního státu pravomocným rozhodnutím soudu odňato právo používat v tuzemsku řidičské oprávnění vydané na výsostném území druhého smluvního státu. Tyto zprávy budou předávány mezi příslušným justičním orgánem a příslušným správním orgánem druhého smluvního státu. Tímto správním orgánem je v České republice Policejní prezídium České republiky a ve Spolkové republice Německo Spolkový úřad pro řízení motorových vozidel (Kraftfahrt-Bundesamt).