Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství

Jedna ze stran sporu oznámí tajemníkovi, že strany sporu se obracejí na rozhodčí soud v souladu s článkem 22. Toto oznámení musí uvádět předmět rozhodčího řízení a zahrnovat zejména články této smlouvy, jejichž výklad nebo použití jsou předmětem sporu. Jestliže se strany sporu nedohodnou v dané sporné záležitosti dříve, než je určen předseda rozhodčího soudu, rozhodčí soud spornou záležitost rozhodne. Tajemník předá takto obdrženou informaci všem smluvním stranám této smlouvy.

1. 1. Ve sporech mezi dvěma stranami se rozhodčí soud skládá ze tří členů. Každá ze stran sporu jmenuje jednoho rozhodce a tito dva rozhodci jmenovaní tímto způsobem zvolí na základě vzájemné dohody třetího rozhodce, který bude předsedou rozhodčího soudu. Předseda nesmí být občanem země žádné ze stran sporu, nesmí mít trvalé místo pobytu na území jedné ze stran, nesmí být některou z nich zaměstnán a ani se tímto případem v minulosti v jakékoli jiné funkci nezabýval.
2. 2. Ve sporech mezi více než dvěma smluvními stranami si strany sporu, které mají stejný zájem, zvolí jednoho rozhodce na základě společné dohody.
3. 3. Jakékoliv uvolněné místo musí být obsazeno způsobem předepsaným pro původní jmenování.

1. 1. Jestliže předseda rozhodčího soudu nebyl jmenován do dvou měsíců od jmenování druhého rozhodce, určí předsedu na žádost strany sporu generální ředitel FAO, a to během další dvouměsíční lhůty.
2. 2. Jestliže jedna ze stran sporu nejmenuje rozhodce během dvou měsíců od obdržení žádosti, druhá strana o tom může informovat generálního ředitele FAO, který jmenování provede během další dvouměsíční lhůty.

Rozhodčí soud vynese svá rozhodnutí v souladu s ustanoveními této smlouvy a mezinárodním právem.

Pokud se strany sporu nedohodnou jinak, určí si rozhodčí soud svůj vlastní jednací řád.

Rozhodčí soud může na žádost jedné ze stran sporu doporučit předběžná opatření.

Strany sporu musí usnadnit práci rozhodčího soudu, a zejména využít všech prostředků, které mají k dispozici, a:

1. a) poskytnout soudu veškeré relevantní dokumenty, informace a prostředky, a
2. b) umožnit mu v případě potřeby povolávat svědky nebo odborníky a získat jejich svědectví.

Strany sporu a rozhodci jsou vázáni povinností chránit důvěrnost jakýchkoli informací, které jako důvěrné získají během řízení před rozhodčím soudem.

Pokud rozhodčí soud nerozhodne z důvodu zvláštních okolností případu jinak, nesou náklady na rozhodčí soud strany sporu rovným dílem. Rozhodčí soud vede záznamy o svých nákladech a předloží stranám sporu závěrečný účet.

Kterákoli smluvní strana, která má na předmětu sporu zájem právního charakteru a která může být dotčena rozhodnutím v daném případě, může se souhlasem rozhodčího soudu zasahovat do řízení.

Rozhodčí soud může projednat a rozhodnout protižaloby vyplývající přímo z předmětu sporu.

Procesní i věcná rozhodnutí rozhodčího soudu se přijímají většinou hlasů jeho členů.

Pokud se jedna ze stran sporu před rozhodčí soud nedostaví nebo se v případu nehájí, smí druhá strana požádat soud, aby pokračoval v řízení a vydal rozhodčí nález. Nepřítomnost strany nebo její nehájení netvoří překážku řízení. Před vynesením konečného rozhodnutí se musí rozhodčí soud dostatečně ujistit, že se nárok zakládá na pravdě a právu.

Soud musí vynést své konečné rozhodnutí do pěti měsíců od data, kdy byl plně ustaven, pokud neshledá nezbytným prodloužit tuto lhůtu o dobu, která nesmí přesáhnout dalších pět měsíců.

Konečné rozhodnutí rozhodčího soudu musí být omezeno na předmět sporu a musí uvést důvody, na kterých je založeno. Musí obsahovat jména účastnících se členů a datum konečného rozhodnutí. Kterýkoli člen soudu může ke konečnému rozhodnutí přiložit odlišný nebo nesouhlasný názor.

Nález rozhodčího soudu je závazný pro strany sporu. Odvolání není přípustné, pokud se strany sporu předem nedohodnou na odvolacím postupu.

Jakýkoli spor, který může vzniknout mezi stranami sporu o výkladu nebo způsobu uplatnění konečného rozhodnutí, může kterákoli strana sporu předložit k rozhodnutí rozhodčímu soudu, který rozhodnutí vynesl.

Smírčí komise se ustavuje na žádost jedné ze stran sporu. Pokud se strany sporu nedohodnou jinak, tato komise se skládá z pěti členů, z nichž po dvou jmenuje každá strana a tito členové společně zvolí předsedu.

Ve sporu mezi více než dvěma smluvními stranami jmenují sporné strany se stejným zájmem své členy komise na základě vzájemné dohody. V případě, že dvě nebo více stran mají rozdílné zájmy, nebo nedojde-li ke shodě ohledně toho, zda mají stejné zájmy, jmenují své členy samostatně.

Jestliže kterákoli ze stran sporu nejmenuje své členy do dvou měsíců od data žádosti o ustavení smírčí komise, jmenuje během další dvouměsíční lhůty tyto členy generální ředitel FAO, je-li o to požádán stranou sporu, která žádost podala.

Není-li předseda smírčí komise zvolen do dvou měsíců od jmenování posledního člena komise, určí předsedu generální ředitel FAO, pokud je o to požádán stranou sporu, během další dvouměsíční lhůty.

Smírčí komise rozhoduje většinou hlasů svých členů. Pokud se strany sporu nedohodnou jinak, stanovuje komise svůj vlastní jednací řád. Navrhuje rozhodnutí sporu, které strany sporu zváží v dobré víře.

Spory o pravomoci smírčí komise rozhoduje tato komise.