Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. 1. V případě Francie bude dvojímu zdanění zamezeno následujícím způsobem:
   1. a) Příjem, který může být v souladu s ustanoveními Smlouvy zdaněn v České v republice nebo podléhá zdanění jen v České republice, bude bez ohledu na jakékoliv jiné ustanovení této smlouvy brán v úvahu při výpočtu francouzské daně, pokud takovýto příjem není osvobozen od daně společností v souladu s francouzským domácím zákonem. Česká daň nebude v takovém případě odpočitatelná od takovéhoto příjmu, ale rezident Francie bude s výhradou podmínek a omezení stanovených v pododstavcích (i) a (ii) oprávněn k daňovému zápočtu oproti francouzské dani. Takovýto daňový zápočet se bude rovnat:

      (i) v případě jiného příjmu, než který je uveden v pododstavci (ii), částce francouzské daně, která poměrně připadá na takovýto příjem za předpokladu, že příjemce je podroben české dani, pokud jde o takovýto příjem;

      (ii) v případě příjmu - podléhajícího francouzské dani společností - uvedeného v článku 7 a v článku 13 odstavci 2, a v případě příjmu uvedeného v článku 10, článku 12, článku 13 odstavci 1, článku 15 odstavci 3, článku 16 a článku 17 v odstavcích 1 a 2, částce daně zaplacené v České republice v souladu s ustanoveními těchto článků. Takový daňový zápočet však nepřesáhne částku francouzské daně, která poměrně připadá na takovýto příjem.

   1. b) Rezident Francie, který vlastní majetek, který může být v souladu s článkem 22 odstavci 1 a 2 zdaněn v České republice, podléhá zdanění rovněž ve Francii, pokud jde o takovýto majetek. Francouzská daň bude vypočtena tak, že se povolí daňový zápočet rovnající se částce daně zaplacené v České republice z tohoto majetku. Takový daňový zápočet však nepřesáhne částku francouzské daně, která poměrně připadá na takovýto majetek.
   2. c)

      (i) Rozumí se, že výraz „částka francouzské daně, která poměrně připadá na takovýto příjem“ použitý v písmenu a) označuje:

      1. - pokud je daň z takového příjmu vypočtena použitím poměrné sazby, částku příslušného čistého příjmu vynásobenou sazbou, která se skutečně používá na tento příjem;
      2. - pokud je daň z takového příjmu vypočtena použitím progresivní stupnice, částku příslušného čistého příjmu vynásobenou sazbou vyplývající z poměru skutečně splatné daně z celkového zdanitelného čistého příjmu v souladu s francouzským zákonem k částce tohoto celkového čistého příjmu.

         Tento výklad se analogicky použije ve vztahu k výrazu „částka francouzské daně, která poměrně připadá na takovýto majetek“ použitému v písmenu b);

      (ii) Rozumí se, že výraz „částka daně zaplacená v České republice“ použitý v písmenech a) a b) označuje částku české daně skutečně a definitivně odvedenou v souladu s ustanoveními Smlouvy příjemcem nebo vlastníkem, který je rezidentem Francie, pokud jde o části příslušného příjmu nebo majetku.

1. 2. V případě České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následujícím způsobem:

   Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny ve Francii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Francii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny ve Francii.

   Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.

ZÁKAZ DISKRIMINACE

1. 1. a) Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
   1. b) Rozumí se, pro účely písmene a), že fyzická osoba, právnická osoba, osobní společnost nebo sdružení, která nebo které je rezidentem jednoho smluvního státu, se nenachází ve stejné situaci jako fyzická osoba, právnická osoba, osobní společnost nebo sdružení, která nebo které není rezidentem tohoto státu; toto se použije, ať je definice státní příslušnosti jakákoliv, i když právnické osoby, osobní společnosti nebo sdružení jsou považovány za státní příslušníky smluvního státu, jehož jsou rezidenty.

1. 2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má rezident jednoho smluvního státu k dispozici ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
2. 3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 5 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
3. 4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. 5. a) Příspěvky odvedené fyzickou osobou, která vykonává zaměstnání v jednom smluvním státě, do penzijního systému, který je založen a pro daňové účely uznáván ve druhém smluvním státě, budou v prvně zmíněném státě odpočitatelné při stanovování zdanitelného příjmu fyzické osoby a bude se s nimi v tomto státě zacházet stejným způsobem a s výhradou stejných podmínek a omezení jako s příspěvky prováděnými do penzijního systému, který je pro daňové účely uznáván v tomto prvně zmíněném státě za předpokladu, že penzijní systém je přijímán příslušným úřadem tohoto státu jako obecně odpovídající penzijnímu systému uznávanému tímto státem pro daňové účely.
   1. b) Pro účely písmene a):

      (i) výraz „penzijní systém“ označuje soustavu, na které se fyzická osoba účastní, aby si zajistila důchodové peněžní dávky splatné pokud jde o zaměstnání uvedené v písmenu a); a

      (ii) penzijní systém je ve státě „pro daňové účely uznáván“, jestliže příspěvky do systému jsou v tomto státě způsobilé k daňovému odpočtu.

1. 6. Osvobození a jiné výhody stanovené daňovými zákony jednoho smluvního státu ve prospěch tohoto státu nebo jeho místních úřadů, které vykonávají neobchodní činnost, se použijí podle stejných podmínek ve vztahu k druhému smluvnímu státu nebo k jeho místním úřadům, které vykonávají stejnou nebo obdobnou činnost. Bez ohledu na ustanovení odstavce 7 se ustanovení tohoto odstavce nevztahují na daně nebo poplatky splatné za prokázané služby.
2. 7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, jestliže její případ spadá pod článek 24 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. 4. Příslušné úřady smluvních států nebo jejich zástupci mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců tohoto článku. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna uskutečnit prostřednictvím komise složené z příslušných úřadů smluvních států nebo jejich zástupců.

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
   3. c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

DIPLOMATÉ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

1. 1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí, členů konzulárních úřadů a členů stálých misí při mezinárodních organizacích, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
2. 2. Bez ohledu na ustanovení článku 4 se pro účely Smlouvy předpokládá, že fyzická osoba, která je členem diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo stálé mise jednoho smluvního státu, která je umístěna nebo který je umístěn ve druhém smluvním státě nebo ve třetím státě, je rezidentem vysílajícího státu, jestliže tato fyzická osoba je podrobena ve vysílajícím státě stejným povinnostem ve vztahu k dani z jejího celkového příjmu a majetku, jako jsou rezidenti tohoto státu.
3. 3. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, orgány nebo úředníky těchto organizací a na osoby, které jsou členy diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo stálé mise třetího státu, které nebo kteří se nacházejí nebo se zdržují v jednom smluvním státě a které nebo kteří nejsou podrobeni v žádném smluvním státě stejným povinnostem ve vztahu k dani z jejich celkového příjmu a majetku, jako jsou rezidenti tohoto státu.

ZPŮSOB PROVÁDĚNÍ

1. 1. Příslušné úřady smluvních států mohou společně nebo odděleně upravit způsob provádění Smlouvy.
2. 2. Obzvláště, aby v jednom smluvním státě získali výhody stanovené v článcích 10, 11 a 12, předloží rezidenti druhého smluvního státu, pokud to není jinak upraveno příslušnými úřady, formulář o potvrzení rezidence stanovující obzvláště charakter a částku nebo hodnotu příslušného příjmu a obsahující potvrzení daňové správy tohoto druhého státu.

VSTUP V PLATNOST

1. 1. Smluvní státy si vzájemně oznámí splnění příslušných postupů požadovaných pro vstup v platnost této smlouvy. Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce, který následuje den přijetí pozdějšího z těchto oznámení.
2. 2. Ustanovení Smlouvy se budou provádět:
   1. a) pokud jde o daně z příjmů vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k částkám zdanitelným po kaléndářním roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
   2. b) pokud jde o daně z příjmů, které nejsou vybírány srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům vážícím se k jakémukoliv kalendářnímu roku nebo účetnímu období, podle toho, o jaký případ jde, začínajícímu po kalendářním roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
   3. c) pokud jde o ostatní daně, ve vztahu ke zdaňování daňových případů, které se vyskytnou po kalendářním roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost.

1. 3. Dnem, kdy se začne provádět tato smlouva, se ve vztazích mezi Českou republikou a Francouzskou republikou přestane provádět Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu, podepsaná v Paříži 1. června 1973.

VÝPOVĚĎ

1. 1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne, kdy Smlouva vstoupí v platnost.
2. 2. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
   1. a) pokud jde o daně z příjmů vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k částkám zdanitelným po kalendářním roce, ve kterém byla dána výpověď;
   2. b) pokud jde o daně z příjmů, které nejsou vybírány srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům vážícím se k jakémukoliv kalendářnímu roku nebo účetnímu období, podle toho, o jaký případ jde, začínajícímu po kalendářním roce, ve kterém byla dána výpověď;
   3. c) pokud jde o ostatní daně, ve vztahu ke zdaňování daňových případů, které se vyskytnou po kalendářním roce, ve kterém byla dána výpověď.