Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o silničním provozu, přijaté v Ženevě dne 19. září 1949

1. 1. Smluvní státy, plně si zachovávajíce právo na používání svých silnic, souhlasí s používáním svých silnic k mezinárodnímu provozu za podmínek stanovených v této Úmluvě.
2. 2. Od smluvních států se nepožaduje, aby udělovaly výhody opatření této Úmluvy pro motorová vozidla, přípojná vozidla nebo řidiče, kteří setrvávají na jejich území bez přerušení po dobu delší než jeden rok.

1. 1. Přílohy této Úmluvy se pokládají za integrální části Úmluvy, přičemž se však rozumí, že každý stát může, při podpisu, nebo ratifikaci, nebo při přistoupení k Úmluvě, nebo kdykoli později, prohlásit, že nebude používat přílohy 1 a 2 této Úmluvy.
2. 2. Každý smluvní stát může kdykoli oznámit generálnímu tajemníkovi Spojených národů, že od data tohoto oznámení je vázán přílohami 1 a 2, jejichž používání předtím vyloučil podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku.

1. 1. Opatření, která všechny smluvní státy, nebo některé z nich, dohodly, nebo dohodnou v budoucnu za účelem usnadnit mezinárodní silniční provoz zjednodušením celních, policejních, zdravotních nebo jiných požadavků, se pokládají za splňující cíle této Úmluvy.
2. 2. (a) Každý smluvní stát může požadovat složení kauce nebo jiný druh záruky k zajištění úhrady všech dovozních cel a poplatků, které by, bez takové záruky, mohl každý smluvní stát požadovat při dovozu každého motorového vozidla připuštěného do mezinárodního provozu.

   (b) Smluvní státy přijmou pro účely tohoto článku záruky od organizace se sídlem v daném státu, přidružené k mezinárodní společnosti, která vydala mezinárodní celní doklad platný pro dotyčné motorové vozidlo (jako je celní karnet).

1. 3. Ke splnění požadavků stanovených touto Úmluvou se smluvní státy vynasnaží, aby měly otevřeny ve stejných hodinách sousedící celní úřady a pošty na téže mezinárodní silnici.

1. 1. Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy níže definovaný význam:

   „Mezinárodní provoz“ znamená každý provoz, který překračuje nejméně jednu státní hranici.

   „Silnice“ znamená každou cestu přístupnou veřejnosti k provozu vozidel.

   „Vozovka“ znamená část silnice normálně používanou k provozu vozidel.

   „Jízdní pruh“ znamená jednu z částí, do kterých lze rozdělit vozovku, a přitom šířka každé z nich dostačuje pro jeden proud pohybujících se vozidel.

   „Řidič“ znamená každou osobu, která na silnici řídí vozidlo, včetně jízdního kola, nebo která na silnici vede potah, soumary nebo jezdecká zvířata, nebo žene stáda větších nebo menších zvířat, nebo je účinně ovládá.

   „Motorové vozidlo znamená jakékoliv vozidlo s vlastním pohonem, které se normálně používá k přepravě osob nebo zboží po silnici, jiné, než vozidla pohybující se na kolejích nebo která se dotýkají elektrických vodičů. Všechny státy, které jsou vázány přílohou 1, vyloučí z této definice jízdní kola s pomocným motorem druhu popsaného v uvedené příloze.

   „Návěsová souprava“ znamená jakékoli motorové vozidlo, které táhne přípojné vozidlo bez přední nápravy a připojené tak, že část přípojného vozidla spočívá na motorovém vozidle a podstatná část hmotnosti přípojného vozidla a jeho nákladu je nesena motorovým vozidlem. Takové přípojné vozidlo se nazývá „návěs“.

   „Přípojné vozidlo“ znamená jakékoli vozidlo určené k tomu, aby bylo taženo motorovým vozidlem.

   „Jízdní kolo“ znamená jakékoli kolo bez vlastního pohonu. Všechny státy, které jsou vázány přílohou 1, zahrnou do této definice jízdní kola s pomocným motorem druhu popsaného v uvedené příloze.

   „Hmotnost naloženého vozidla“ znamená hmotnost vozidla a jeho nákladu, když vozidlo stojí a je připraveno k provozu, a zahrnuje hmotnost řidiče a všech dalších zároveň přepravovaných osob.

   „Maximální hmotnost nákladu“ znamená hmotnost nákladu, kterou stanovil jako přípustnou příslušný orgán státu, v kterém je vozidlo registrováno.

   „Maximální povolená hmotnost vozidla“ znamená hmotnost vozidla a maximální hmotnost jeho nákladu, když je vozidlo připraveno k provozu.

Tato Úmluva nesmí být interpretována jako opravňující přepravu osob za úplatu, nebo přepravu zboží jiného, než osobních zavazadel osob ve vozidle. Přitom se rozumí, že tato záležitost a všechny ostatní záležitosti, pro které nejsou ustanovení v této Úmluvě, zůstávají v pravomoci vnitrostátní legislativy, s výhradou použití jiných příslušných mezinárodních úmluv nebo dohod.

Každý smluvní stát musí učinit vhodná opatření, aby zajistil, že budou dodržována pravidla stanovená v této kapitole.

Každý řidič, chodec nebo jiný uživatel silnice se musí chovat tak, aby neohrožoval nebo neomezoval provoz. Musí se vyvarovat každého chování, které by mohlo způsobit škodu osobám, nebo veřejnému, nebo soukromému majetku.

1. 1. Každé vozidlo nebo jízdní souprava jedoucí jako jednotka musí mít řidiče.
2. 2. U potahů, soumarů nebo jezdeckých zvířat musí být osoba, která je ovládá, a dobytek musí mít doprovod, s výjimkou zvláštních pozemků, které jsou označeny na místech vstupu.
3. 3. Kolony vozidel a zvířat musí mít počet řidičů předepsaný vnitrostátními předpisy.
4. 4. Kolony musí být, pokud je to potřebné, rozděleny na části přiměřené délky a dostatečně od sebe vzdálené, které zajistí vyhovující podmínky pro provoz. Toto ustanovení neplatí pro regiony, v nichž dochází k migracím nomádských kmenů.
5. 5. Řidiči musí být vždy schopni řídit svá vozidla nebo vést svá zvířata. Musí vykonat všechna opatření potřebná k bezpečnosti ostatních účastníků provozu, kteří se přibližují.

1. 1. Všechna vozidla jedoucí ve stejném směru musí být udržována na stejné straně silnice, která musí být jednotná v každém státu u všech silnic. Tím nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy pro jednosměrný provoz.
2. 2. Jako všeobecné pravidlo a kdykoli to požadují ustanovení článku 7, musí každý řidič:
   1. a) u vozovek s dvěma jízdními pruhy, určených k obousměrnému provozu, udržovat své vozidlo v jízdním pruhu určeném pro směr, v kterém jede;
   2. b) u vozovek s více než dvěma jízdními pruhy udržovat své vozidlo v jízdním pruhu, který je nejblíže k okraji vozovky a určeném pro směr, v kterém jede;

1. 3. Zvířata musí být udržována co nejblíže k okraji silnice podle vnitrostátních předpisů.

Řidič vozidla musí vždy ovládat rychlost svého vozidla a musí jet rozumným a rozvážným způsobem. Musí zpomalit nebo zastavit kdykoli to okolnosti vyžadují, a zejména při zhoršené viditelnosti.

1. 1. Řidiči při míjení, nebo když jsou předjížděni, musí se udržovat co nejblíže k okraji vozovky na straně odpovídající směru, ve kterém jedou. Při předjíždění musí řidič projet podle levé nebo pravé strany předjížděného vozidla nebo zvířete podle pravidla platného v dotyčném státu. Tato pravidla nemusí nutně platit u tramvají, vlaků na silnici, a na určitých horských silnicích.
2. 2. Při přibližování každého vozidla nebo zvířete s průvodcem musí řidiči:
   1. a) při míjení ponechat dostatek místa pro vozidlo nebo zvíře s průvodcem, které přijíždějí z opačného směru;
   2. b) když jsou předjížděni, držet se co nejblíže k příslušnému okraji vozovky a nezrychlovat.

1. 3. Řidiči, kteří mají záměr předjíždět, se musí ujistit, že vpředu je dostatek místa a dostatečná viditelnost, které umožňují předjet bez nebezpečí. Po předjetí musí uvést svá vozidla zpět na pravou nebo levou stranu, podle pravidla platného v dotyčném státu, avšak až po tom co se ujistili, že tím nebudou obtěžovat předjížděné vozidlo, chodce nebo zvíře.

1. 1. Každý řidič, který se přibližuje k rozcestí, křižovatce, spojení silnic nebo k úrovňovému přejezdu, musí dbát zvláštní opatrnosti, aby se vyvaroval nehody.
2. 2. Při křížení může být stanovena přednost v jízdě na určitých silnicích nebo úsecích silnic. Taková přednost musí být vyznačena dopravními značkami a každý řidič, který se přibližuje k takové silnici nebo úseku silnice musí dodržet právo přednosti řidičů jedoucích na nich.
3. 3. Ustanovení přílohy 2 týkající se práva přednosti v jízdě na kříženích, která nejsou zahrnuta v odstavci 2 tohoto článku, budou použita státy, které jsou vázány touto přílohou.
4. 4. Každý řidič musí před vjížděním na jinou silnici:
   1. a) se ujistit, že tak může učinit bez nebezpečí pro jiné uživatele silnice;
   2. b) jasně vyjádřit svůj záměr vjíždění;
   3. c) pohybovat se co nejblíže k okraji vozovky na straně odpovídající směru, v kterém jede, jestliže má záměr opustit silnici zatočením z této strany;
   4. d) pohybovat se co nejblíže ke střednici vozovky, jestliže má záměr opustit silnici zatočením na druhou stranu, s výjimkou ustanovení v odstavci 2 článku 16;
   5. e) v žádném případě neohrožovat provoz z opačného směru.

1. 1. Stojící vozidla nebo zvířata se mají držet mimo vozovku, jestliže je to možné, a pokud ne, mají být co nejblíže k okraji vozovky. Řidiči nesmějí opustit vozidla nebo zvířata dříve, než učiní všechna potřebná opatření k zabránění nehodě.
2. 2. Vozidla a zvířata nesmějí být ponechána stojící tam, kde představují nebezpečí nebo překážku, a zvláště ne u křížení silnic, zatáčky nebo vrcholu stoupání, nebo v jejich blízkosti.

Je nutno provést všechna potřebná opatření k zajištění, aby náklad vozidla nemohl být příčinou škody nebo nebezpečí.

1. 1. Od setmění a během noci, nebo když to vyžadují atmosférické podmínky, každé vozidlo nebo jízdní souprava na silnici musí být opatřeny nejméně jedením bílým světlem směřujícím dopředu a nejméně jedním červeným světlem směřujícím dozadu.
   Když je vozidlo jiné než jízdní kolo nebo motocykl bez postranního vozíku opatřeno jen jedním bílým světlem vpředu, musí být toto světlo umístěno na straně bližší k provozu z opačného směru.
   Ve státech, kde jsou povinná dvě bílá světla vpředu, musí být tato světla umístěna jedno na pravé straně vozidla a jedno na levé straně vozidla.
   Červené světlo může být vyzařováno buď zařízením jiným, než je zařízení vyzařující bílé světlo nebo bílá světla vpředu, nebo tímtéž zařízením, jestliže vozidlo je dostatečně krátké a je provedeno tak, aby to umožňovalo.
2. 2. V žádném případě nesmí mít vozidlo červené světlo nebo světlomet s červeným světlem směřující dopředu, nebo bílé světlo nebo světlomet s bílým světlem směřující dozadu. Toto ustanovení neplatí pro bílé nebo žluté světlo zpětného chodu v případech, kdy vnitrostátní legislativa státu, kde je vozidlo registrováno, připouští taková světla.
3. 3. Světla a odrazky musí být takové, aby zajišťovaly, že vozidlo bude zřetelně rozeznatelné ostatními uživateli silnice.
4. 4. Každý smluvní stát, nebo jeho část, může, za podmínky, že učiní všechna opatření k zajištění normálních podmínek bezpečnosti, vyjmout z určitých ustanovení tohoto článku:
   1. a) vozidla používaná pro zvláštní účely nebo za zvláštních podmínek;
   2. b) vozidla zvláštního tvaru a druhu;
   3. c) stojící vozidla na dostatečně osvětlených silnicích.

1. 1. Ustanovení této kapitoly se použijí na trolejbusy.
2. 2. a) Cyklisté musí používat cyklostezky tam, kde je to povinné podle příslušné dopravní značky, nebo kde takovou povinnost stanoví vnitrostátní předpisy.
   1. b) Cyklisté musí jet v jednom proudu, když to okolnosti vyžadují, a s výjimkou zvláštních případů stanovených vnitrostátními předpisy, nesmí nikdy jet více než dva vedle sebe na vozovce.
   2. c) Cyklisté nesmějí být taženi vozidly.
   3. d) Ustanovení odstavce 4(d) článku 12 neplatí pro cyklisty ve státech, kde vnitrostátní legislativa stanoví jinak.

1. 1. Za účelem zajistit ucelený systém v každém smluvním státu, musí být dopravní značky a signalizace umístěné na silnicích dotyčného státu, jak jen je možné, jednotné. Jestliže by bylo nutné zavést určitou novou značku, musí mít tvar, barvu a druh použitého symbolu odpovídající systému, který se používá v dotyčném státu.
2. 2. Počet schválených značek musí být omezen na zcela nezbytně nutný. Musí být umístěny jen v místech, kde jsou nezbytné.
3. 3. Značky varující před nebezpečím se umístí v dostatečné vzdálenosti před překážkou, tak aby dávaly uživatelům silnice účinné varování.
4. 4. Je zakázáno umístit na schválenou značku jakýkoli nápis, který se netýká účelu této značky a může ji zakrývat nebo změnit její charakter.
5. 5. Všechny tabule a nápisy, které by mohly vést k záměně se schválenými značkami, nebo znesnadňovaly jejich rozeznávání, jsou zakázány.

1. 1. Aby motorové vozidlo bylo oprávněno využívat výhody této Úmluvy, musí být registrováno smluvním státem, nebo jeho částí, způsobem předepsaným jejich legislativou.
2. 2. Příslušný orgán, nebo k tomu zmocněná organizace, vydá žadateli certifikát registrace, obsahující nejméně pořadové číslo, známé jako registrační číslo, název nebo obchodní značku výrobce vozidla, identifikační znak nebo pořadové číslo výrobce, datum první registrace, úplné jméno a stálou adresu žadatele o tento certifikát.
3. 3. Všechny smluvní státy přijmou tento certifikát jako legální potvrzení jeho obsahu.

1. 1. Každé motorové vozidlo musí být opatřeno, nejméně na zádi, na zvláštní tabulce nebo na vozidle samém, registračním číslem přiděleným příslušným orgánem. V případě, kdy motorové vozidlo táhne jedno nebo více přípojných vozidel, musí být přípojné vozidlo, jestliže je jedno, nebo poslední z přípojných vozidel, opatřeno registračním číslem tažného vozidla nebo svým vlastním registračním číslem.
2. 2. Registrační číslo musí mít skladbu a způsob jeho vyznačení, jak je stanoveno v příloze 3.

1. 1. Každé motorové vozidlo musí být opatřeno, kromě registračního čísla, na zádi, na tabulce nebo na vozidle samém, rozlišovacím znakem místa registrace tohoto vozidla. Tento znak musí udávat buď stát, nebo území, které tvoří oddělený celek z hlediska registrace. V případě, kdy motorové vozidlo táhne jedno nebo více přípojných vozidel, musí být přípojné vozidlo, jestliže je jedno, nebo poslední z přípojných vozidel opatřeno na zádi tímto znakem.
2. 2. Rozlišovací znak musí mít skladbu a způsob jeho vyznačení, jak je stanoveno v příloze 4.

Každé motorové vozidlo a přípojné vozidlo musí být opatřeno identifikačními značkami stanovenými v příloze 5.

1. 1. Motorová vozidla a jejich přípojná vozidla musí být v dobrém provozním stavu a fungovat bezpečně tak, aby nebyla nebezpečná pro řidiče, ostatní osoby ve vozidle ani pro ostatní uživatele silnice, a nemohla poškozovat veřejný nebo soukromý majetek.
2. 2. Kromě toho motorová vozidla, přípojná vozidla a jejich zařízení musí splňovat požadavky stanovené v příloze 6 a jejich řidiči musí dodržovat ustanovení této přílohy.
3. 3. Ustanovení tohoto článku se použijí na trolejbusy.

1. 1. Maximální rozměry a hmotnosti vozidel, která jsou připuštěna do silničního provozu smluvního státu nebo jeho části, jsou stanoveny vnitrostátní legislativou. Na určitých silnicích stanovených státy, které jsou smluvními stranami regionálních dohod, nebo jestliže takové dohody neexistují, stanovených smluvním státem, mají maximální povolené rozměry a hmotnosti vozidel hodnoty určené přílohou 7.
2. 2. Ustanovení tohoto článku se použijí na trolejbusy.

1. 1. Každý smluvní stát povolí řidiči, který byl vpuštěn na jeho území a který splňuje podmínky stanovené v příloze 8, aby řídil na jeho silnicích, bez nového přezkoušení, motorová vozidla kategorie nebo kategorií definovaných v přílohách 9 a 10, pro které po tom, co prokázal své schopnosti, mu byl vydán platný řidičský průkaz příslušným orgánem jiného smluvního státu nebo jeho části, nebo organizací zmocněnou tímto orgánem.
2. 2. Smluvní stát však může požadovat, aby řidič, který byl vpuštěn na jeho území, byl vybaven mezinárodním řidičským průkazem odpovídajícím vzoru v příloze 10, zvláště v případě řidiče přijíždějícího ze státu, kde se nevyžaduje vnitrostátní řidičský průkaz, nebo kde vydaný vnitrostátní řidičský průkaz není shodný se vzorem podle přílohy 9.
3. 3. Mezinárodní řidičský průkaz bude vydán příslušným orgánem smluvního státu nebo jeho části, nebo organizací zmocněnou tímto orgánem, a opatřen pečetí nebo razítkem orgánu nebo organizace, po tom, co řidič prokázal své schopnosti. Jeho držitel je oprávněn, bez nového přezkoušení a ve všech smluvních státech, řídit motorová vozidla kategorie nebo kategorií, pro které byl řidičský průkaz vydán.
4. 4. Oprávnění používat jak vnitrostátní, tak mezinárodní řidičský průkaz může být odepřeno, jestliže je zřejmé, že podmínky, za kterých byl vydán, již nejsou plněny.
5. 5. Smluvní stát, nebo jeho část, může řidiči odepřít používat některý z výše uvedených průkazů jen tehdy, jestliže se řidič dopustil v provozu takového provinění, které opravňuje odebrání jeho řidičského průkazu podle legislativy a předpisů dotyčného smluvního státu.
   V takovém případě smluvní stát, nebo jeho část, když odepře používání průkazu, může jej odebrat a uschovat až do uplynutí doby odepření jej používat, nebo do doby, kdy jeho držitel opustí území dotyčného státu, podle toho, co nastane dříve, a může do průkazu zaznamenat takové odepření jej používat a sdělit orgánu, který vydal průkaz, jméno a adresu řidiče.
6. 6. Po dobu pěti roků, počínaje vstupem v platnost této Úmluvy, se pokládá za splňujícího požadavky tohoto článku každý řidič připuštěný do mezinárodního provozu podle ustanovení Mezinárodní úmluvy týkající se provozu motorových vozidel, podepsané v Paříži dne 24. dubna 1926, nebo Úmluvy o předpisech pro meziamerický automobilový provoz, předložené k podpisu ve Washingtonu dne 15. prosince 1943, a mající dokumenty požadované těmito úmluvami.

Členské státy se zavazují, že si navzájem sdělí takové informace, které jim umožní určit identitu osob, které jsou držiteli vnitrostátních nebo mezinárodních řidičských průkazů, když jsou stíháni za dopravní provinění. Také si navzájem sdělí informace k určení identity vlastníka nebo osoby, na jejichž jméno je registrováno cizí vozidlo, které bylo účastníkem vážné nehody.

Každé jízdní kolo musí být vybaveno těmito zařízeními:

1. a) nejméně jedna účinná brzda;
2. b) zvukové výstražné zařízení tvořené zvonkem, majícím zvuk slyšitelný na dostatečnou vzdálenost, přičemž je vyloučeno každé jiné zvukové výstražné zařízení;
3. c) bílé nebo žluté světlo směřující dopředu a červené světlo nebo červená odrazka směřující dozadu, a to po setmění a v průběhu noci, nebo když to vyžadují atmosférické podmínky.