Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

ZÁKAZ DISKRIMINACE

1. 1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. 2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. 3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 nebo článku 12 odst. 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. 4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. 5. Nic z toho, co obsahuje tento článek, nebude vykládáno tak, že by bránilo Belgii:
   1. a) zdanit sazbou daně upravenou belgickým zákonem zisky, které lze přičíst stálé provozovně, jež má v Belgii společnost, která je rezidentem České republiky, pokud tato sazba nepřekročí maximální sazbu použitelnou na zisky společností, které jsou rezidenty Belgie;
   2. b) uložit zálohu vybíranou na movitý majetek na dividendy pobírané z účasti, která se skutečně váže ke stálé provozovně udržované v Belgii společností, která je rezidentem České republiky.

1. 6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
3. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy.
4. 4. Příslušné úřady smluvních států se dohodnou na administrativních opatřeních nezbytných k provádění ustanovení Smlouvy a zejména na důkazech, které mají být předkládány rezidenty každého smluvního státu, aby mohli využívat ve druhém státě výhod vyplývajících z osvobození nebo snížení daní, které Smlouva upravuje.
5. 5. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem provádění Smlouvy.

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
   3. c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

VSTUP V PLATNOST

1. 1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. 2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její ustanovení se budou provádět:
   1. a) pokud jde o daně vybírané u zdroje příjmu, na příjmy připisované nebo vyplácené k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost;
   2. b) pokud jde o ostatní daně ukládané z příjmů, na daňová období začínající 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost;
   3. c) pokud jde o daně z majetku, na majetek existující v každém daňovém období začínajícím 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost.

1. 3. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze 19. června 1975, se přestane ve vztazích mezi Českou republikou a Belgií provádět dnem, kdy se začne provádět tato smlouva.

VÝPOVĚĎ

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze smluvních států. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět diplomatickou cestou, podáním písemné výpovědi druhému smluvnímu státu, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne, kterým Smlouva vstoupila v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:

1. a) pokud jde o daně vybírané u zdroje příjmu, na příjmy připisované nebo vyplácené k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
2. b) pokud jde o ostatní daně ukládané z příjmů, na daňová období začínající 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
3. c) pokud jde o daně z majetku, na majetek existující v každém daňovém období začínajícím 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.