Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy ve formě výměny dopisů o zdanění příjmů z úspor a jejího prozatímního provádění mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím se zřetelem na Arubu

Účel

1. 1. Účelem směrnice je umožnit, aby příjmy z úspor v podobě úrokových plateb vyplacených v jednom členském státě jejich skutečným vlastníkům – fyzickým osobám, které mají bydliště pro daňové účely v jiném členském státu – podléhaly účinnému zdanění v souladu s právními předpisy uvedeného jiného členského státu.
2. 2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby platební zprostředkovatelé usazení na jejich území splnili povinnosti nezbytné k provádění této směrnice, a to bez ohledu na místo usazení dlužníka, z jehož dluhu úroky plynou.

Definice skutečného vlastníka

1. 1. Pro účely teto směrnice se „skutečným vlastníkem“ rozumí fyzická osoba, která přijme úrokovou platbu, nebo fyzická osoba, v jejíž prospěch je úroková platba připsána, pokud neprokáže, že úroková platba nebyla provedena nebo připsána v její prospěch, a že tedy:
   1. a) tato osoba jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu čl. 4 odst. 1 nebo
   2. b) tato osoba jedná jménem právnické osoby, subjektu, jehož zisk je zdaněn v souladu s obecnou úpravou zdanění podniků, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) povoleného podle směrnice 85/611/EHS nebo subjektu uvedeného v čl. 4 odst. 2 této směrnice, při čemž v posledně jmenovaném případě oznámí osoba jméno a adresu tohoto subjektu hospodářskému subjektu, který úroky vyplácí, a ten pak předá tyto informace příslušnému orgánu členského státu, v němž je sám usazen nebo
   3. c) tato osoba jedná jménem jiné fyzické osoby, která je skutečným vlastníkem, a v souladu s čl. 3 odst. 2 informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.

1. 2. Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, která přijímá úrokovou platbu nebo v jejíž prospěch je platba připsána, možná není skutečným vlastníkem a pokud se na tuto fyzickou osobu nevztahují odst. 1 písm. a) ani b), přijme platební zprostředkovatel přiměřená opatření, aby zjistil totožnost skutečného vlastníka v souladu s 3 odst. 2. Není-li platební zprostředkovatel schopen zjistit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou fyzickou osobu.

Totožnost a bydliště skutečných vlastníků

1. 1. Každý členský stát přijme postupy nezbytné k tomu, aby mohl platební zprostředkovatel zjistit pro účely článků 8 až 12 totožnost a bydliště skutečných vlastníků, a zajistí na svém území používání těchto postupů.
   Tyto postupy musejí být v souladu s minimálními požadavky stanovenými v odstavcích 2 a 3.
2. 2. Platební zprostředkovatel zjistí totožnost skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle počátku vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem:
   1. a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem a adresou na základě informací, jež má k dispozici, a to zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je platební zprostředkovatel usazen, a se směrnicí Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz (¹):
   2. b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem, adresou a, pokud existuje, z jeho daňového identifikačního čísla přiděleného členským státem, v němž má skutečný vlastník bydliště. Tyto údaje se zjistí na základě cestovního pasu nebo úředního průkazu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem. Pokud není adresa v cestovním pasu či na úředním průkazu totožnosti uvedena, je zjištěna na základě jiného průkazného dokladu předloženého skutečným vlastníkem. Není-li daňové identifikační číslo uvedeno v cestovním pasu, na úředním průkazu totožnosti, ani na jiném průkazném dokladu, včetně případného potvrzení o daňovém bydlišti, který skutečný vlastník předložil, jsou informace o totožnosti doplněny datem a místem narození skutečného vlastníka; tyto údaje se zjistí na základě jeho cestovního pasu či úředního průkazu totožnosti.

1. 3. Platební zprostředkovatel zjistí bydliště skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle počátku vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem úroků. S výjimkou níže uvedených ustanovení platí, že se bydliště skutečného vlastníka nachází v té zemi, v níž má skutečný vlastník trvalé bydliště:
   1. a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel bydliště skutečného vlastníka na základě informací, které má k dispozici, zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je usazen, a směrnice 91/308/EHS;
   2. b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 a později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel bydliště skutečného vlastníka na základě adresy uvedené v cestovním pasu, v úředním průkazu totožnosti nebo případně z jakéhokoli průkazného dokladu předloženého skutečným vlastníkem, a to podle následujícího postupu: u fyzických osob, které předkládají cestovní pas či úřední průkaz totožnosti vystavený členským státem a které jsou dle vlastního prohlášení osobami s bydlištěm ve třetí zemi, se bydliště zjistí na základě potvrzení o daňovém bydlišti, které vydal příslušný orgán třetí země, v níž má daná fyzická osoba dle vlastního prohlášení bydliště. Pokud takové potvrzení není předloženo, má se za to, že se bydliště skutečného vlastníka nachází v členském státě, který vydal cestovní pas nebo jiný úřední doklad totožnosti.

Definice platebního zprostředkovatele

1. 1. Pro účely této směrnice se „platebním zprostředkovatelem“ rozumí hospodářský subjekt, který provádí nebo připisuje úrokovou platbu přímo ve prospěch skutečného vlastníka bez ohledu na to, zda je tento subjekt dlužníkem, z jehož dluhu úroky plynou, nebo subjektem, jenž byl dlužníkem nebo skutečným vlastníkem pověřen úrokovou platbu provést nebo připsat.
2. 2. Jakýkoli subjekt, který je usazen v členském státě a provádí nebo připisuje platbu úroku ve prospěch skutečného vlastníka, je v okamžiku provedení či připsání této platby rovněž považován za platebního zprostředkovatele. Toto ustanovení se nepoužije, pokud má hospodářský subjekt provádějící nebo připisující úrokovou platbu důvod se na základě úředního dokladu předloženého druhým z uvedených subjektů domnívat, že:
   1. a) se jedná o právnickou osobu, s výjimkou právnických osob uvedených v odstavci 5 nebo
   2. b) zisky této osoby podléhají zdanění v souladu s obecnou úpravou zdanění podniků nebo
   3. c) se jedná o SKIPCP povolený podle směrnice 85/611/EHS.

   Hospodářský subjekt provádějící či připisující úrokovou platbu ve prospěch subjektu usazeného v jiném členském státě, který je dle tohoto odstavce považován za platebního zprostředkovatele, sdělí jméno a adresu tohoto subjektu a celkovou výši úrokové platby prováděné nebo připisované v jeho prospěch příslušnému orgánu členského státu, v němž je sám usazen, a tento orgán pak informace předá příslušnému orgánu členského státu, v němž je usazen subjekt považovaný podle tohoto odstavce za platebního zprostředkovatele.

1. 3. Subjekt považovaný za platebního zprostředkovatele podle odstavce 2 má však možnost být pro účely této směrnice považován za SKIPCP uvedený v odst. 2 písm. c). K využití této možnosti je nutné, aby členský stát, v němž je tento subjekt usazen, vydal potvrzení, které pak tento subjekt předloží hospodářskému subjektu, jenž provádí či připisuje úrokovou platbu.
   Členské státy stanoví podrobná pravidla k uplatnění této možnosti subjekty usazenými na jejich území.
2. 4. Jsou-li subjekt považovaný za platebního zprostředkovatele podle odstavce 2 i hospodářský subjekt usazeni ve stejném členském státě, přijme tento členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby subjekt jednající jako platební zprostředkovatel dodržoval ustanovení této směrnice.
3. 5. Právnickými osobami, na které se nevztahuje odst. 2 písm. a), jsou:
   1. a) ve Finsku: „avoin yhtiö (Ay)“ a „kommandiittiyhtiö (Ky)“/„öppet bolag“ a „kommanditbolag“,
   2. b) ve Švédsku: „hadelsbolag (HB)“ a „kommanditbolag (KB)“.

Definice příslušného orgánu

Pro účely této směrnice se „příslušným orgánem“ rozumí:

1. a) v případě členských států veškeré orgány, které členské státy oznámí Komisi;
2. b) v případě třetích zemí příslušný orgán pro účely dvoustranných a mnohostranných daňových smluv nebo, pokud takovýto orgán neexistuje, jiný orgán, který je oprávněn vydávat potvrzení o daňovém bydlišti.

Definice úrokové platby

1. 1. Pro účely této směrnice se „úrokovou platbou“ rozumí:
   1. a) vyplacené nebo na účet připsané úroky, které souvisejí s pohledávkami jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům; penále ukládané za pozdní platbu se za úrokovou platbu nepovažuje;
   2. b) úroky vzniklé nebo kapitalizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu pohledávek uvedených v písmeni a);
   3. c) příjmy plynoucí z úrokové platby prováděné přímo či prostřednictvím subjektu uvedeného v čl. 4 odst. 2 a rozdělované:
      1. i) SKIPCP povoleným podle směrnice 85/611/EHS,
      2. ii) subjekty, které mají právo využít možnosti uvedené v čl. 4 odst. 3,
      3. iii) subjekty kolektivního investování usazenými mimo území uvedené v článku 7;
   1. d) příjmy z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů v následujících subjektech, pokud tyto subjekty investují přímo či nepřímo, prostřednictvím jiných subjektů kolektivního investování nebo subjektů uvedených níže, více než 40 % svých aktiv do pohledávek uvedených v písmeni a):
      1. i) v SKIPCP povoleném podle směrnice 85/611/EHS,
      2. ii) v subjektech, které mají právo využít možnosti uvedené v čl. 4 odst. 3,
      3. iii) v subjektech kolektivního investování usazených mimo území uvedené v článku 7.

         Členské státy však mají možnost příjmy podle písmene d) do definice úrokové platby zahrnout pouze v rozsahu, v jakém tyto příjmy odpovídají příjmům přímo nebo nepřímo plynoucím z úrokových plateb ve smyslu písmen a) a b).

1. 2. Pokud jde o odst. 1 písm. c) a d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu příjmů, který plyne z úrokových plateb, je za úrokovou platbu považována celková výše příjmu.
2. 3. Pokud jde o odst. 1 písm. d), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu aktiv investovaných do pohledávek nebo do akcií či podílů vymezených v uvedeném odstavci, je tento podíl považován za vyšší než 40 %. V případě, že platební zprostředkovatel nemůže zjistit výši příjmů realizovaných skutečným vlastníkem, má se za to, že tyto příjmy odpovídají výnosům z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů.
3. 4. Jsou-li úroky vymezené v odstavci 1 vyplaceny subjektu uvedenému v čl. 4 odst. 2 nebo připsány na jeho účet a tento subjekt nemá právo využít možnosti podle čl. 4 odst. 3, jsou tyto úroky považovány za úrokovou platbu provedenou tímto subjektem.
4. 5. Pokud jde o odst. 1 písm. b) a d), členské státy mají možnost požadovat od platebních zprostředkovatelů na svém území, aby úroky za období ne delší než jeden rok přepočetli na roční základ, a takto přepočtené úroky mají možnost považovat za úrokovou platbu i v případě, že během tohoto období nedojde k žádnému převodu, zpětnému odkupu ani splacení.
5. 6. Odchylně od odst. 1 písm. c) a d) mají členské státy možnost vyloučit z definice úrokové platby všechny příjmy ve smyslu uvedených ustanovení pocházející od subjektů usazených na jejich území, pokud investice těchto subjektů do pohledávek podle odst. 1 písm. a) nepřevýší 15 % jejich aktiv. Podobně mají členské státy odchylně od odstavce 4 možnost vyloučit z definice úrokové platby v odstavci 1 úroky vyplacené či připsané na účet subjektu uvedenému v čl. 4 odst. 2, který nemá právo využít možnosti dle čl. 4 odst. 3 a je usazen na území příslušného členského státu, pokud investice takového subjektu do pohledávek ve smyslu odst. 1 písm. a) nepřesáhnou 15 % jeho aktiv.
   Uplatnění této možnosti členským státem je pro ostatní členské státy závazné.
6. 7. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 3 bude od 1. ledna 2011 činit 25 %.
7. 8. Podíl uvedený v odst. 1 písm. d) a v odstavci 6 se stanoví na základě investiční politiky vymezené v předpisech či v zakládacích dokumentech těchto subjektů; v případě neexistence těchto údajů se tento podíl stanoví na základě skutečného složení aktiv těchto subjektů.

Územní působnost

Tato směrnice se vztahuje na úroky vyplacené platebním zprostředkovatelem usazeným na území, na než se vztahuje Smlouva podle článku 299 Smlouvy.