Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství o specializaci veterinárních lékařů

§ 1

Úvodní ustanovení

Touto vyhláškou se upravují podmínky odborné přípravy veterinárních lékařů k dosažení specializace, jejíž účelem je zvýšení jejich odborné kvalifikace v jednotlivých oborech veterinárního lékařství.

§ 2

Druhy specializace

Specializace veterinárních lékařů (dále jen „specializace”) je základní a užší. S výjimkou uvedenou v § 15 lze získat užší specializaci jen po dosažení základní specializace v témže oboru.

§ 3

Základní specializace

1. Základní specializaci lze získat v těchto oborech:
   1. 1. vnitřní lékařství,
   2. 2. chirurgie, ortopedie a radiologie,
   3. 3. porodnictví, nemoci pohlavních ústrojí a umělá inseminace,
   4. 4. parazitologie,
   5. 5. hygiena potravin a surovin živočišného původu,
   6. 6. veřejné veterinářství, epizootologie a zoohygiena,
   7. 7. laboratorní vyšetřovací metody.

§ 4

Užší specializace

1. Užší specializaci lze získat v těchto oborech:
   1. 1. vnitřní lékařství:

      a) nemoci přežvýkavců, b) nemoci vepřového bravu, c) nemoci jednokopytníků, d) nemoci masožravců a kožišinných a laboratorních zvířat, e) nemoci drůbeže, f) nemoci zvěře, g) nemoci ryb, h) nemoci včel, ch) nemoci zvířat zoologických zahrad;

   1. 2. chirurgie, ortopedie a radiologie:

      a) anesteziologie, b) ortopedie, c) rentgenologie, d) radiologie, e) fyzikální terapie, f) oftalmologie;

   1. 3. porodnictví, nemoci pohlavních ústrojí a umělá inseminace:

      a) sterilita, b) nemoci mláďat, c) umělá inseminace;

   1. 4. parazitologie:

      a) protozoologie, b) helmintologie, c) arachnoentomologie;

   1. 5. hygiena potravin a surovin živočišného původu:

      a) hygiena masa a masných výrobků včetně zvěře a ryb, b) hygiena mléka, vajec a mléčných a vaječných výrobků;

   1. 6. veřejné veterinářství, epizootologie a zoohygiena:

      a) epizootologie tuberkulózy, b) epizootologie mimotuberkulózních nákaz, c) zoohygiena prostředí, d) hygiena výživy zvířat, e) statistika a ekonomika, f) soudní veterinářství;

   1. 7. laboratorní vyšetřovací metody:

      a) mikrobiologie a imunologie, b) patologická morfologie a fyziologie, c) farmakologie, d) toxikologie, e) hematologie, f) biochemie.

§ 5

Základní podmínky specializace

1. Základní podmínky pro získání specializace jsou:
   1. 1. přidělení specializačního oboru;
   2. 2. tříletá činnost v příslušném oboru specializace;
   3. 3. úspěšné prověření znalostí veterinárního lékaře kvalifikační atestací (dále jen „atestace”).

§ 6

Přihláška ke specializaci

Veterinární lékaři, kteří hodlají dosáhnout specializace, podají ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství přihlášku, doporučenou jejich nadřízeným orgánem. V přihlášce uvedou jméno a příjmení, data narození, adresu bydliště a pracoviště, místo, dobu a druh dosavadní veterinární činnosti a obor, v němž si přejí dosáhnout specializace.

§ 7

Přidělení specializačního oboru

(1) Specializační obor přiděluje na základě plánu specializace ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství. Tento plán stanoví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství po projednání s Československou akademií zemědělských věd, veterinárními fakultami a ústředními úřady, v jejichž oboru působnosti pracují veterinární lékaři. Při přidělování specializačního oboru se v mezích plánu specializace přihlédne k přání přihlašovaného, jeho způsobilosti a dosavadní odborné činnosti.

(2) Zároveň s přidělením specializačního oboru určí ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství způsob odborné přípravy a osobu za ni odpovědnou, a to zpravidla vedoucího veterinárního lékaře pracoviště (dále jen „odpovědný veterinární lékař”).

§ 8

Příprava ke specializaci

(1) Rozsah znalostí nutných k získání specializace určí pro jednotlivé obory ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

(2) Znalosti potřebné k dosažení specializace lze získat:

1. a) na odborných pracovištích příslušného specializačního oboru,
2. b) na jiných odborných pracovištích ve spojení se školením ve specializačních kursech,
3. c) na školicích zařízeních.

   Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství určí odborná pracoviště [písm. b)] a školicí zařízení a upraví náplň školení ve specializačních kursech; jde-li o obor hygieny potravin a surovin živočišného původu, postupuje přitom v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Veterinární lékař přihlášený ke specializaci (dále jen „uchazeč”) se připravuje na specializaci podle individuálního plánu, který spolu s uchazečem sestaví odpovědný veterinární lékař s přihlédnutím k dosavadní činnosti uchazeče.

(4) Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vydá uchazeči specializační index, do něhož se zapisují údaje o přípravě ke specializaci, zejména výsledky pololetních prověrek znalostí uchazeče; pololetní prověrky provádí odpovědný veterinární lékař.

§ 9

Návrh na povolání k atestaci

Odpovědný veterinární lékař předloží ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství návrh na povolání uchazeče k atestaci, jakmile uchazeč splní předepsané podmínky; k návrhu připojí posudek o celkové způsobilosti uchazeče.

§ 10

Povolání k atestaci

(1) Uchazeče k atestaci povolává ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství po přezkoumání návrhu předloženého odpovědným veterinárním lékařem; uchazeče, kterého nepovolá k atestaci, vyrozumí s uvedením důvodů.

(2) Atestace se koná před čtyřčlennou komisí, jejíž členy jmenuje ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství.

(3) Místo a dobu atestaci, jakož i počet a složení komisí stanoví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na základě plánu, který sestavuje vždy na dobu tří až šesti měsíců podle došlých návrhů na povolání veterinárních lékařů k atestaci.

§ 11

Atestace

(1) Atestace se skládá z dvou teoretických a dvou praktických otázek. Klasifikační stupně atestace jsou: prospěl výtečně, prospěl, neprospěl.

(2) Výsledek atestace se zapíše do specializačního indexu s uvedením druhu specializace. Zápis ve specializačním indexu je zároveň osvědčením o specializaci.

(3) Atestaci lze opakovat nejdříve po půl roce; ustanovení § 9 platí tu obdobně.

(4) Výsledek atestace oznámí komise po skončení atestací ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství.

§ 12

Pozbytí specializace

(1) Přeruší-li veterinární lékař činnost ve svém oboru specializace na dobu delší než pět let, pozbývá specializace a může ji opět nabýt po nové atestaci.

(2) Pozbytí specializace je veterinární lékař povinen oznámit neprodleně odboru zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru, příslušného podle pracoviště veterinárního lékaře. Odbor zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru zapíše pozbytí specializace do specializačního indexu veterinárního lékaře.

(3) Případ pozbytí specializace oznámí odbor zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru do jednoho měsíce ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství.

§ 13

Specializace vědeckých pracovníků

Universitní profesoři, docenti, doktoři a kandidáti veterinárních věd mají nárok na specializaci ve svém oboru, i když nesplňují podmínky stanovené pro získání specializace (§ 5). Osvědčení o specializaci s uvedením druhu specializace vydá jim ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na žádost potvrzenou děkanátem veterinární fakulty. Ustanovení § 12 odstavec 1 tu neplatí.

§ 14

(1) Specializaci bez splnění podmínek stanovených v § 5 nabývají veterinární lékaři, kteří v den počátku účinnosti táto vyhlášky jsou úspěšně činní po dobu alespoň pěti let v některém oboru základní specializace a dalších pěti let v oboru užší specializace nebo po dobu alespoň 10 let v oboru užší specializace.

(2) Osvědčení o specializaci vydá těmto veterinárním lékařům ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na žádost, podanou nejpozději do šesti měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. Žádost musí být doporučena orgánem žadateli nadřízeným a je nutno k ní připojit doklady o žadatelově odborné činnosti.

§ 15

Veterinární lékař, který byl v den počátku účinnosti této vyhlášky činný v některém oboru užší specializace nejméně šest let a podrobí se v témže oboru s úspěchem atestaci, může dosáhnout užší specializace, aniž předtím dosáhl specializace základní.

§ 16

Ustanovení §§ 5 až 13 platí jak pro základní, tak i pro užší specializaci.

§ 17

Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.

§ 18

Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady bližší směrnice k provedení této vyhlášky.

§ 19

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1958.