Vyhláška ministerstva vnitra o provozu na silnicích.

§ 58.

Řidičské povolení.

(1) Motorová nebo městská kolejová vozidla je oprávněn řídit jen ten, kdo k tomu obdržel povolení. Povolení obdrží pouze ten, kdo je duševně a tělesně schopný, dosáhl předepsaného věku, je k řízení vozidel spolehlivý, podrobil se předepsanému výcviku a prokáže zkouškou odbornou způsobilost. Pro dosažení oprávnění k řízení některých skupin motorových vozidel může hlavní dopravní inspektorát stanovit zvláštní podmínky.

(2) Bez řidičského povolení smí řídit motorové nebo městské kolejové vozidlo jen ten, kdo se je učí řídit nebo kdo se podrobuje zkoušce z jízdy vozidlem, vždy však jen pod vedením a dohledem oprávněného učitele. Učitel má v takovém případě všechny povinnosti řidiče vozidla.

(3) K řízení motorových vozidel, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, se řidičské povolení nevyžaduje.

§ 59.

Druhy řidičských oprávnění.

(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel se prokazuje řidičským průkazem, který žadateli po složení zkoušky vydá okresní dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého, po případě přechodného pobytu žadatele.

(2) Do řidičských průkazů se zapisují tyto druhy řidičských oprávnění:

1. a) řidičské oprávnění řidiče I. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,
2. b) řidičské oprávnění řidiče II. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,

   (K získání řidičského oprávnění řidiče I. třídy je třeba větších theoretických i praktických odborných znalostí.)

1. c) řidičské oprávnění řidiče III. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů, s výjimkou autobusů pro dopravu osob v dopravním podnikání, trolejbusů a pohotovostních vozidel požární ochrany, používajících zvláštní výstražná znamení (§ 30),
2. d) řidičské oprávnění řidiče osobního automobilu opravňující k řízení osobních automobilů a dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg,
3. e) řidičské oprávnění motocyklisty opravňující k řízení motocyklů všech druhů a vozíků pro invalidy s motocyklovým motorem,
4. f) řidičské oprávnění řidiče traktoru opravňující k řízení traktorů všech druhů i s přívěsem a motorových pojízdných strojů s rychlostí do 30 km za hodinu,
5. g) řidičské oprávnění řidiče trolejbusu opravňující k řízení trolejbusů,
6. h) řidičské oprávnění řidiče městských kolejových vozidel opravňující k řízení těchto vozidel (pro dopravu osob i nákladů).

(3) Vzor řidičského průkazu stanoví hlavní dopravní inspektorát, který může zavést i jiné průkazy pro některé osoby nebo druhy vozidel.

§ 60.

Podmínky pro získání některých druhů řidičských oprávnění.

(1) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče I. třídy musí mít nejméně dva roky oprávnění k řízení vozidel jako řidiči II. nebo III. třídy.

(2) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče II. třídy musí mít nejméně jeden rok oprávnění k řízení vozidel jako řidiči III. třídy.

(3) Těm, kdo se osvědčili v socialistickém soutěžení jako vzorní řidiči, mohou být lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 krajským dopravním inspektorátem přiměřeně zkráceny.

(4) Uchazeč o řidičské oprávnění řidiče trolejbusu musí mít řidičské oprávnění řidiče I. nebo II. třídy, výjimečně též III. třídy, prokáže-li nejméně dvouletou praxi v řízení nákladních automobilů.

§ 61.

Podmínky pro řízení některých druhů vozidel.

(1) Řídit autobusy pro dopravu osob v dopravním podnikání a pohotovostní vozidla požární ochrany, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řidič I. nebo II. třídy. Nejde-li o vozidla veřejných požárních útvarů, může pohotovostní vozidlo požární ochrany, používající zvláštní výstražné znamení, řídit výjimečně též řidič III. třídy s alespoň dvouletou praxí.

(2) Pohotovostní vozidla záchranné služby, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řídit i řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky.

(3) Řídit autobusy neveřejné, t. j. závodové a podobné dopravy, smí též řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky a je starší 21 let.

(4) Desinfekční a jiná speciální motorová vozidla zdravotní nebo technické služby a vozidla požární ochrany, pokud nejde o vozidla uvedená v odstavcích 1 a 2, mohou řídit i řidiči III. třídy.

(5) Motorové vozidlo, které je vlečeno jiným, může řídit řidič I., II. nebo III. třídy. Je-li vlečen osobní automobil, může jej řídit i řidič osobního automobilu, je-li vlečen traktor, řidič traktoru.

§ 62.

Omezení řidičského oprávnění.

Řidičské oprávnění řidiče I. a II. třídy nelze omezit. Řidičské oprávnění řidiče III. třídy lze omezit na jednotlivý druh vozidel, patřících do této třídy, vyhovuje-li uchazeč jen podmínkám pro řízení vozidla tohoto druhu; omezení se vyznačí v řidičském průkazu.

§ 63.

Schopnost k řízení vozidel.

(1) Tělesná a duševní schopnost k řízení motorových a městských kolejových vozidel se zjišťuje lékařskou prohlídkou, které se uchazeč o řidičský průkaz musí podrobit ještě před zahájením výcviku.

(2) Tělesně nebo duševně neschopnou k řízení motorových a městských kolejových vozidel je osoba, která má vadu nebo chorobu, jež svou povahou zřejmě znemožňuje bezpečné ovládání vozidla:

(3) Je-li při lékařské prohlídce žadatel uznán schopným k řízení motorových vozidel jen částečně, omezí okresní dopravní inspektorát řidičské oprávnění tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele pro bezpečné řízení vozidla.

(4) Za omezeně schopného lze uznat žadatele, jehož tělesná vada může být vyrovnána vhodným způsobem, který zajišťuje bezpečné řízení vozidla (na př. pomocným zařízením na vozidle). Okresní dopravní inspektorát v takových případech omezí řidičské oprávnění na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením. Může také oprávnění omezit na určitou trať nebo uložit, že při řízení musí, být žadatel doprovázen osobou bez tělesné vady nebo stanovit jiné podmínky k zajištění bezpečného řízení. Může také nařídit přezkoumání schopnosti řidiče v určitých lhůtách.

(5) Všechna omezení musí být vyznačena v řidičském průkazu.

(6) Řidiči uvedení v § 61 odst. 1 a 2 a řidiči trolejbusů a městských kolejových vozidel jsou povinni se podrobit vždy po třech letech lékařské prohlídce.

(7) Podrobnosti upravují směrnice vydané ministerstvem zdravotnictví v dohodě s příslušnými ministerstvy.

§ 64.

Věk řidičů.

Oprávnění k řízení motorových a městských kolejových vozidel lze udělit jen osobám starším 18 let, k řízení osobního automobilu nebo motocyklu osobám starším 17 let. Uchazeči o řidičské oprávnění motocyklisty mohou je výjimečně získat již po dovržení 16. roku věku za podmínek, které stanoví krajský dopravní inspektorát. Povolení k řízení motorových vozíků pro invalidy lze udělit osobám, které dovršily aspoň 15. rok věku.

§ 65.

Spolehlivost k řízení vozidel.

(1) Spolehlivým k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel není,

1. a) kdo byl odsouzen pro trestný čin proti bezpečnosti života a zdraví, spáchaný při užívání silnice, nebo byl opětovně trestán pro vážný přestupek proti předpisům na ochranu silničního provozu, nebo byl odsouzen pro jiný trestný čin nebo přestupek, z něhož lze usuzovat, že žadatel nemá dostatek kázně nebo smyslu pro povinnost a odpovědnost ke společnosti,
2. b) kdo požívá nadměrně alkoholické nápoje nebo jiné omamné prostředky anebo jeví sklon k výtržnostem nebo surovostem, nebo
3. c) ten, jemuž byl vysloven zákaz řídit motorová nebo městská kolejová vozidla.

(2) Zjistí-li okresní dopravní inspektorát, že uchazeč není spolehlivý k řízení vozidel, odmítne jeho žádost o připuštění ke zkoušce.

(3) Ztratí-li řidič spolehlivost po vydání řidičského průkazu, odejme mu okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.

§ 66.

Výcvik řidičů.

(1) Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět ve svých učilištích, kursech a kroužcích

1. a) Svaz pro spolupráci s armádou,
2. b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro členy dobrovolných organisací,
3. c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově.

(2) Výcviková zařízení uvedená v odstavci 1 mohou s výcvikem započít teprve po registraci u krajského dopravního inspektorátu. O provedené registraci se vydá registrační listina.

(3) V žádosti o registraci je třeba uvést:

1. a) stanoviště, resort, do jehož působnosti výcvikové zařízení přísluší, a bezprostředně nadřízený orgán, jméno a příjmení vedoucího, jeho bydliště, po případě číslo telefonu,
2. b) účel, který je výcvikem sledován,
3. c) učební plán a rozsah učební osnovy,
4. d) zda je zajištěn potřebný počet učitelů,
5. e) jaká je k disposici místnost, učební pomůcky a vozidla upravená pro potřebu výcviku,
6. f) jaká je předpokládaná výkonnost výcvikového zařízení (počet žáků za jeden běh a za jeden rok).

(4) Registrace může být provedena i na delší dobu, jde-li o orgán, který se výcvikem zabývá trvale.

(5) Ve výjimečných případech, kdy uchazeči o řidičské oprávnění se nemohou cvičit ve výcvikových zařízeních podle odstavce 1, mohou výcvik provádět také odborně způsobilí řidiči cvičitelé. Řidič cvičitel musí mít řidičské oprávnění nejméně v tom rozsahu, v jakém bude žáka vyučovat, a musí být aktivním řidičem s nejméně dvouletou praxí.

(6) Řidič cvičitel je povinen žádat o povolení k provádění individuálního výcviku krajský dopravní inspektorát prostřednictvím okresního dopravního inspektorátu. V žádosti uvede jméno a příjmení, bydliště a zaměstnání uchazeče, druh řidičského oprávnění, k jehož získání jej bude připravovat a důvody, proč uchazeč nemůže navštěvovat výcvikové zařízení.

(7) Výcvik řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel provádí příslušný dopravní podnik. Výcvik musí být podle možnosti prováděn i v provozu té městské sítě, kde řidič bude trvale pracovat.

(8) Podrobné směrnice o provádění výcviku stanoví ministerstvo dopravy.

§ 67.

Odborná způsobilost.

(1) Odborná způsobilost uchazečů o oprávnění k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel se zjišťuje zkouškou

1. a) z předpisů o provozu na silnicích,
2. b) z jízdy motorovým nebo městským kolejovým vozidlem,
3. c) z nauky o motorových nebo městských kolejových vozidlech a jejich udržování.

(2) Zkoušky uchazečů se konají u okresního dopravního inspektorátu, ve výcvikovém zařízení, a je-li přihlášeno více osob, v podnicích a pod.

(3) Zkouška se provede v jednom dni. Zkouška uchazečů o řidičské oprávnění řidiče I. třídy může trvat i déle než jeden den. Podrobnosti o zkouškách stanoví ministerstvo vnitra — hlavní dopravní inspektorát.

(4) Řidiči, kteří chtějí řídit motorová vozidla s pohonem na generátorový plyn, musí se podrobit ještě zvláštní zkoušce. Oprávnění k řízení těchto vozidel se poznamená v řidičském průkazu.

(5) Žádá-li řidič, který má řidičský průkaz, o povolení řídit vozidlo jiného druhu, na které se jeho oprávnění nevztahuje, musí se podrobit předepsanému výcviku a nové zkoušce.

§ 68.

Vydání řidičského průkazu.

Splní-li uchazeč všechny podmínky pro udělení povolení k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, vydá mu okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz a kupon čís. 1. Bez kuponu je řidičský průkaz neplatný. Kupon slouží k poznamenávání trestů uložených řidiči. Kupon čís. I. může být nahrazen kuponem čís II. nebo III. v případech uvedených v části V. vyhlášky.

§ 69.

Povinnosti držitele řidičského průkazu.

(1) Řidič musí mít řidičský průkaz s kuponem při provozu vozidla stále u sebe a musí se jím na požádání prokázat orgánům ministerstva vnitra.

(2) Řidič je povinen neprodleně hlásit dopravnímu inspektorátu ztrátu řidičského průkazu nebo kuponu a změnu skutečností v nich uvedených.

§ 70.

Přezkoušení schopnosti a odborné způsobilosti.

(1) Okresní dopravní inspektorát může rozhodnout, aby byla přezkoumána tělesná a duševní schopnost řidiče lékařskou prohlídkou, nebo aby byla přezkoušena jeho odborná způsobilost, jsou-li pro to vážné důvody.

(2) Podle výsledku přezkoumání nebo přezkoušení může okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz odejmout nebo omezit, po případě při zjištění nedostatečné odborné způsobilosti uložit řidiči nový výcvik.

§ 71.

Byl-li řidičský průkaz odňat na dobu delší než jeden rok nebo vyžadují-li to zvláštní okolnosti, může okresní dopravní inspektorát stanovit pro jeho vrácení podmínky, na př. nový výcvik, zkoušku, přezkoumání tělesné nebo duševní schopnosti.

§ 72.

Učitelé výcviku.

(1) Oprávnění vyučovat v učilištích, v kursech a kroužcích pro výcvik řidičů motorových vozidel mohou obdržet osoby, které se podrobí zkoušce před krajským dopravním inspektorátem.

(2) V osvědčení pro učitele řidičů musí být uvedeny předměty, které je učitel oprávněn vyučovat.

(3) Oprávnění vyučovat předpisům o silničním provozu mohou obdržet osoby, které při zkoušce prokáží dokonalou znalost těchto předpisů.

(4) Oprávnění vyučovat jízdě mohou obdržet řidiči I. nebo II. třídy. Oprávnění vyučovat jízdě na motocyklu nebo traktoru mohou obdržet řidiči, kteří jezdí nejméně dva roky bez nehod na vozidle téhož druhu.

(5) Oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech a jejich udržování mohou obdržet osoby, které prokáží nejméně dvouletou praxi v opravách motorových vozidel nebo vynikající znalosti motorových vozidel. Absolventi odborných škol II. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického mohou být ke zkoušce připuštěni bez předchozí praxe. Absolventi vysoké školy technické oboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, technické školy III. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického nebo vojenských automobilních učilišť mohou toto oprávnění obdržet beze zkoušky. Totéž platí i pro absolventy vysoké školy zemědělského inženýrství — oboru mechanisace, pokud jde o traktory.

(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se vztahuje též na uchazeče o oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech s pohonem na generátorový plyn a jízdě s nimi.

(7) Osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel může být krajským dopravním inspektorátem odňato, zjistí-li se, že učitel neposkytuje záruku svědomitého a důkladného výcviku nebo že plánovaná potřeba učitelů výcviku je kryta. Osvědčení musí být v těchto případech vráceno dopravnímu inspektorátu, který je vydal.

(8) Učitele výcviku řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel určí dopravní podnik v dohodě s krajským dopravním inspektorátem po případném jejich přezkoušení z předpisů o silničním provozu.

§ 73.

(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukcí a vybavením neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici.

(2) Motorových vozidel a přívěsů se smí užívat jen tehdy,

1. a) byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu na silnicích nebo shodují-li se se schváleným typem a
2. b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka.

§ 74.

(1) Technická způsobilost motorových vozidel, která jsou hromadně vyráběna nebo dovážena, musí být osvědčena příslušným výrobním nebo dovozním podnikem v technickém průkazu motorového vozidla.

(2) O technické způsobilosti jednotlivých motorových vozidel a přívěsů, které se neshodují se schválenými typy, rozhoduje krajský dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého pobytu nebo sídla držitele vozidla.

§ 75.

Stavba jednotlivých motorových vozidel.

(1) Jednotlivá motorová vozidla, která se neshodují se schváleným typem, mohou být vyráběna jen tehdy, byla-li jejich konstrukce schválena krajským dopravním inspektorátem na podkladě žádosti podané u okresního dopravního inspektorátu, příslušného podle trvalého pobytu nebo sídla žadatele. K žádosti je třeba připojit náčrtek vozidla s podrobnými technickými údaji, zejména o druhu a způsobu pohonu, o spotřebě paliv a popis řízení a brzd. Před rozhodnutím o této žádosti nesmí žadatel se stavbou započít.

(2) Před schválením technické způsobilosti vozidla může krajský dopravní inspektorát stanovit, aby byly provedeny jízdní zkoušky vozidla a aby vozidlo k tomu účelu bylo na náklad žadatele na přiměřenou dobu přivezeno.

(3) Zjistí-li dopravní inspektorát při zkoušce vozidla závady, urči lhůtu k jejich odstranění. Schválí-li technickou způsobilost vozidla k provozu na silnicích, dá příslušnému okresnímu dopravnímu inspektorátu pokyn, aby držiteli vozidla vydal technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.

(4) Stavba jednotlivých motorových vozidel může být povolena jen ve výjimečných případech se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, že pro stavbu svědčí hospodářské nebo jiné důvody.

§ 76.

Platnost schválení technické způsobilosti motorového vozidla.

Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyřazení z provozu, nebyla-li změněna některá podstatná část vozidla.

§ 77.

Schválení technické způsobilosti motorového vozidla po změně jeho podstatných částí.

(1) Je-li třeba, aby byla změněna některá podstatná část mechanismu anebo konstrukce motorového vozidla, nebo změněny rozměry nebo vlastní váha vozidla, může být vozidlo znovu dáno do provozu jen tehdy, byla-li po provedené změně opět schválena jeho technická způsobilost.

(2) Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla se považují:

1. a) změna druhu pohonu, vestavění jiného motoru, výměna motoru nebo výměna té části motoru, na níž je vyznačeno jeho číslo,
2. b) takové změny nosného rámu, karoserie, pérování vozidla a kol, kterými nastává změna v dovoleném zatížení, jakož i změna té části nosného rámu, na které je vyznačeno číslo spodku,
3. c) změna karoserie, kterou se mění způsob použití vozidla,
4. d) opatření motocyklu postranním vozíkem.

(3) Změny uvedené v odstavcích 1 a 2 lze provést teprve tehdy, dal-li k tomu předem souhlas dopravní inspektorát. Žádost podává držitel u okresního dopravního inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci. K přestavbám vozidel prováděným v celostátním měřítku je třeba souhlasu ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem dopravy.

(4) Změny podstatných částí vozidel mohou být prováděny jen v odůvodněných případech. Změnu druhu motorového vozidla nebo jeho pohonu může povolit krajský dopravní inspektorát, a to jen se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, zda změna je hospodářsky odůvodněná.

(5) Nové schválení technické způsobilosti není však třeba:

1. a) povolí-li příslušný dopravní inspektorát přestavbu vozidla poháněného plynem na původní pohon, připojení dvoukolového přívěsného vozíku za osobní automobil nebo motocykl, namontování druhého sedadla na motocykl, montáž zadního pérováni na pevný rám motocyklu nebo výměnu přední vidlice motocyklu za jinou,
2. b) při výměně motoru nebo rámu za jiné, pokud jsou stejného typu, a to i když jsou opatřeny výrobními čísly, a při odmontování postranního vozíku od motocyklu; změna však musí být oznámena okresnímu dopravnímu inspektorátu, který ji vyznačí v dokladech vozidla.

(6) Podniky socialistického sektoru mohou ve svých vozidlech vyměňovat motory za motory téhož typu bez schválení technické způsobilosti. Musí však vést a doplňovat seznamy motorů používaných ve svých vozidlech a každou změnu zaznamenat i s číslem motoru v technickém průkazu vozidla. Okresní dopravní inspektorát připojí v těchto případech v technickém průkazu a v osvědčení o technickém průkazu u čísla motoru poznámku „Výměnný motor“.

(7) Ustanovení § 75 odst. 2 a 3 platí také pro schválení technické způsobilosti motorového vozidla po provedené změně podstatných částí.

§ 78.

Schvalování technické způsobilosti částí motorového vozidla.

Technickou způsobilost částí motorového vozidla vyráběných hromadně, pokud pro ně není stanovena zvláštní technická norma, schvaluje ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy nebo orgány jím zmocněné mohou určit části nebo skupiny motorového vozidla, na které se toto ustanovení nevztahuje.

§ 79.

Schvalování způsobilosti motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob.

(1) Motorová vozidla určená pro hromadnou dopravu osob musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého motorového vozidla nebo typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost vozidla přezkoušena. Výsledek se poznamená v technickém průkazu vozidla.

§ 80.

Výjimky ze schvalování technické způsobilosti.

(1) Schvalování technické způsobilosti nepodléhají:

1. a) motorová vozidla, zejména motorové pojizdné stroje a akumulátorové vozíky, které nemají rychlost větší než 15 km za hodinu, bez ohledu na výkon motoru. U pásových a kolových traktorů musí však být schválena technická způsobilost bez ohledu na rychlost a výkon motoru,
2. b) přívěsné vozy do 900 kg celkové váhy, které jsou určeny k zvláštním účelům (na př. protipožární stříkačky, benzinoelektrické agregáty).

(2) Technický stav těchto vozidel a jejich vybavení musí zajišťovat bezpečný provoz na silnici, a to i za ztížených podmínek provozních, zejména za snížené viditelnosti, a nesmí poškozovat silnici.

§ 81.

Výjimky z ustanovení o tlaku náprav nebo o přípustných rozměrech.

(1) Při schvalování technické způsobilosti lze v odůvodněných případech povolit vyšší tlaky náprav, a to až do 14 t, nebo větší rozměry, než jak je stanoveno technickými podmínkami pro provoz motorových vozidel, nebo určit i jiné úlevy nebo podmínky.

(2) O povolení rozhoduje hlavní dopravní inspektorát v součinnosti s ministerstvem dopravy.

§ 82.

Přezkoušení tlaku náprav.

(1) Orgány dopravního inspektorátu mohou nařídit v případě pochybnosti přezkoušení tlaku náprav nebo celkové váhy vozidla. Není-li váha v místě kontroly vozidla nebo ve směru jeho jízdy, je řidič povinen dát tyto údaje přezkoušet jen tehdy, nečiní-li zajížďka k váze více než 12 km. Překročení dovolených tlaků náprav do 10 % se nepozastavuje. O výsledku vážení vydá kontrolující orgán řidiči potvrzení. Výlohy za vážení hradí držitel vozidla. Po provedeném vážení může kontrolující orgán nařídit, aby část nákladu nad dovolené zatížení byla na vozidle přemístěna nebo složena.

(2) U vozidel nemotorových nesmí být zajížďka k váze delší než 2 km.

§ 83.

Technické kontroly motorových vozidel.

(1) Dopravní inspektoráty kontrolují, zda motorová vozidla užívaná k provozu na silnicích splňují podmínky stanovené v § 73, a dbají, aby zjištěné závady byly odstraněny a tím byla zvýšena bezpečnost a plynulost provozu na silnicích. Za tím účelem provádějí technické prohlídky motorových vozidel, zejména při jejich zápisu do evidence, při silničních kontrolách, na stanovištích, v závodech a garážích.

(2) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti vozidla, provede dopravní inspektorát, v jehož obvodu vozidlo právě je, technickou prohlídku vozidla.

(3) Zjistí-li dopravní inspektorát, že vozidlo nevyhovuje podmínkám, za kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí přiměřenou lhůtu k odstranění závad.

(4) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám určeným pro jejich stavbu a provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu, může okresní dopravní inspektorát nařídit, aby držitel vozidla mu odevzdal státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu nebo omezit platnost osvědčení o technickém průkazu jen pro jízdu nutnou k opravě vozidla.

(5) Byl-li držitel vozidla vyrozuměn o tom, že technická prohlídka bude provedena, je povinen dopravit vozidlo vyčištěné v určenou dobu na stanovené místo. Současně je povinen předložit technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu.

(6) Předvolávat držitele vozidel k technickým prohlídkám vozidel je třeba tak, aby nebyly ohroženy plánované úkoly podniků.

(7) Technické prohlídky se provádějí na náklad držitele vozidla.

(8) Vyžaduje-li to zlepšení technického stavu motorových vozidel, může hlavní dopravní inspektorát nařídit, aby všechna motorová vozidla nebo jen některé druhy byly podrobeny pravidelným technickým prohlidkám jednou za rok.

§ 84.

Trvalé vyřazení motorového vozidla z provozu.

(1) Žádost o trvalé vyřazení vozidla z provozu předkládá držitel u okresního dopravního inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci.

(2) O trvalém vyřazení vozidla z provozu rozhoduje krajský dopravní inspektorát. Vyřazení osobních, nákladních a speciálních automobilů a autobusů může být povoleno jen se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, zda trvalé vyřazení je hospodářsky odůvodněné.

(3) Vozidlo trvale nepojízdné, které držitel ve lhůtě stanovené okresním dopravním inspektorátem neuvede do provozu, může být navrženo k trvalému vyřazení z úředního příkazu.

(4) Držitel vozidla, které bylo trvale vyřazeno z provozu, je povinen odevzdat okresnímu dopravnímu inspektorátu technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.

§ 85.

Přihlašování motorových vozidel.

(1) Všechna motorová vozidla s výjimkou těch, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, musí být přihlášena u okresního dopravního inspektorátu, příslušného podle trvalého pobytu nebo sídla držitele vozidla.

(2) Držitel je povinen přihlásit vozidlo do 5 dnů po jeho nabytí na předepsaném tiskopise a připojit potřebné doklady.

(3) Dopravní inspektorát provede technickou prohlídku přihlašovaného motorového vozidla a shledá-li je způsobilým k provozu:

1. a) přidělí vozidlu státní poznávací značku, kterou zaznamená do technického průkazu motorového vozidla; jde-li o vozidlo uvedené v § 74 odst. 2, vydá sám technický průkaz,
2. b) vydá osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.

(4) Nová motorová vozidla se při přihlašování technické prohlídce nepodrobují.

§ 86.

Změny stanoviště vozidla.

(1) Motorové vozidlo musí mít trvalé stanoviště v obvodu dopravního inspektorátu, u kterého je evidováno. Okresní dopravní inspektorát může povolit trvalé stanoviště i v obvodu jiného dopravního inspektorátu. V takových případech je držitel vozidla povinen oznámit i tomuto dopravnímu inspektorátu, že v jeho obvodě má vozidlo trvalé stanoviště.

(2) Je-li vozidlo přemístěno na dobu delší než 3 měsíce do obvodu jiného dopravního inspektorátu, je jeho držitel povinen oznámit přemístění do 5 dnů dopravnímu inspektorátu, u něhož je vozidlo evidováno, jakož i dopravnímu inspektorátu, do jehož obvodu je vozidlo přemístěno.

(3) Skončení platnosti osvědčení o technickém průkazu u vozidla přemístěného podle odstavce 2 musí držitel vozidla oznámit včas dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je stanoviště vozidla.

(4) Ukončení přemístění vozidla je třeba oznámit způsobem uvedeným v odstavci 2.

§ 87.

1. Vedle změn uvedených v § 77 odst. 5 písm. b) a § 86 je držitel vozidla povinen oznámit do 5 dnů dopravnímu inspektorátu, u kterého je vozidlo evidováno:
   1. a) převod vozidla na jiného držitele,
   2. b) změnu trvalého pobytu držitele (u podniku přesídlení),
   3. c) trvalou změnu stanoviště vozidla,
   4. d) dopravní methodu, při níž došlo k poškození důležité části vozidla k jeho vyřazení,
   5. e) poškození nebo zničení vozidla, zejména požárem a pod.,
   6. f) odcizení vozidla.

§ 88.

Technický průkaz motorového vozidla.

(1) Technický průkaz motorového vozidla je dokladem o technickém stavu vozidla a obsahuje údaje o držiteli a o vozidle.

(2) Do technického průkazu jsou zapisovány:

1. a) přidělení a změny státní poznávací značky,
2. b) změna držitele vozidla,
3. c) změna trvalého pobytu (sídla) držitele vozidla,
4. d) změna trvalého stanoviště vozidla,
5. e) technické prohlídky vozidla,
6. f) schválení technické způsobilosti vozidla po změně podstatných částí nebo po provedení podstatných změn,
7. g) generální a střední opravy vozidla a výměny hlavních částí vozidla,
8. h) počet ujetých kilomerů, u traktorů počet odpracovaných hodin.

(3) Zápis o opravě vozidla podle odstavce 2 písm. g) je povinen provést ten, kdo vozidlo opravil, a to hned po skončení opravy; zápis o počtu ujetých kilometrů provádí držitel vozidla vždy do 10. dne měsíce, následujícího po uplynulém kalendářním čtvrtletí. Za provedení zápisu odpovídá držitel vozidla, u právnických osob osoba odpovědná za jeho provoz. Ostatní zápisy uvedené v předchozím odstavci provádí dopravní inspektorát.

(4) Technický průkaz motorového vozidla musí být bezpečně uložen a předkládá se jen v těch případech, které jsou v něm výslovně uvedeny.

(5) Není-li pro nedostatek místa v technickém průkazu možné některé zápisy provést, nebo je-li průkaz poškozen, vydá okresní dopravní inspektorát držiteli vozidla průkaz nový.

(6) Ztrátu nebo zničení technického průkazu je držitel povinen hlásit neprodleně okresnímu dopravnímu inspektorátu.

§ 89.

Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.

(1) Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla obsahuje nejdůležitější údaje technického průkazu a slouží k tomu, aby se jím řidič prokazoval kontrolním orgánům současně s řidičským průkazem. Řidič je povinen mít osvědčení vždy u sebe.

(2) Osvědčení platí na dobu, která je v něm vyznačena. Okresní dopravní inspektorát držiteli odebere osvědčení při:

1. a) změně státní poznávací značky,
2. b) změně držitele vozidla,
3. c) změně trvalého pobytu (sídla) držitele vozidla,
4. d) změně trvalého stanoviště vozidla,
5. e) vyřazení vozidla z provozu,
6. f) změně čísla motoru nebo podvozku vozidla,
7. g) jiných změnách skutečností zapsaných v osvědčení.

(3) Bez platného osvědčení o technickém průkazu nemůže být motorové vozidlo používáno k provozu na silnicích.

§ 90.

(1) Každé motorové vozidlo musí mít státní poznávací značku. Bez státní poznávací značky nesmí být vozidla k provozu na silnicích používáno.

(2) Tabulka se státní poznávací značkou vydá držiteli vozidla po zaplacení stanoveného poplatku a po předložení potvrzení o zaplacení pojistného dopravní inspektorát, u něhož se vozidlo přihlašuje; držitel vozidla je povinen neprodleně ji připevnit na vozidlo.

(3) Státní poznávací značku tvoří serie dvou písmen a čtyřmístné číslo.

(4) Při změně trvalého pobytu (sídla) z obvodu okresního dopravního inspektorátu do obvodu jiného dopravního inspektorátu je držitel povinen odevzdat státní poznávací značku u okresního dopravního inspektorátu, u něhož vozidlo nově přihlašuje do evidence a obdrží novou státní poznávací značku. Rovněž je povinen vrátit státní poznávací značku při trvalém vyřazení vozidla z provozu. Ztrátu státní poznávací značky je držitel povinen hlásit do 5 dnu okresnímu dopravnímu inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci.

(5) Není-li státní poznávací značka čitelná nebo byla-li poškozena, je držitel vozidla povinen odevzdat ji neprodleně okresnímu dopravnímu inspektorátu, který mu vydá značku novou.

§ 91.

Provedení státní poznávací značky.

(1) Jednotlivé druhy motorových vozidel jsou označeny státní poznávací značkou, která je provedena:

1. a) u osobních automobilů, dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg, motocyklů, motorových tříkolek a vozíku pro invalidy černými písmeny a číslicemi na bílém podkladě,
2. b) u nákladních automobilů, autobusů, speciálních vozidel, traktorů, motorových pojízdných strojů a přívěsů černými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě,
3. c) u motorových vozidel, jejichž držitelé jsou cizinci, červenými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě.

(2) Pro motocykly, motorové tříkolky a vozíky pro invalidy, traktory a motorové pojízdné stroje s omezenou rychlostí do 30 km za hodinu je státní poznávací značka provedena v menších rozměrech.

(3) Písmena a číslice státní poznávací značky jsou vypouklé.

(4) Tvar a rozměry tabulky se státní poznávací značkou, jakož i tvar a rozměry písmen a číslic stanoví ministerstvo vnitra, které může podle potřeby nařídit hromadnou výměnu státních poznávacích značek.

§ 92.

Umístění státní poznávací značky.

(1) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na motorovém vozidle umístěna vpředu i vzadu a musí s ním být pevně spojena. Vpředu je tabulka umístěna uprostřed vozidla; vzadu u osobních automobilů uprostřed, u nákladních automobilů, traktorů, přívěsů a návěsů na levé straně vozidla.

(2) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na vozidle upevněna kolmo ke směru jízdy. Spodní hrana tabulky umístěné vpředu nesmí být méně než 20 cm, tabulky umístěné vzadu méně než 30 cm nad vozovkou. Horní hrana tabulky umístěné vzadu nesmí být výše než 125 cm nad vozovkou.

(3) Přívěsy mají tabulku se státní poznávací značkou jen vzadu. Státní poznávací značky přívěsů jsou samostatné a nejsou shodné se státní poznávací značkou tažného vozidla. Stejná ustanovení platí pro návěsy. Přívěsné vozíky k motocyklům a osobním automobilům opatří držitel vzadu na levé straně namalovanou státní poznávací značkou, shodnou se státní poznávací značkou tažného vozidla.

(4) Motocykly musí mít přední státní poznávací značku vyznačenou barvou na obou stranách předních blatníků. Není-li to možné pro tvar blatníku, musí být tabulka se státní poznávací značkou přizpůsobena zaoblení předního blatníku a řádně k němu připevněna.

(5) Nákladní automobily o nosnosti nad 900 kg a přívěsné vozy musí mít státní poznávací značku vyznačenou též na karoserii, a to po obou stranách a vzadu uprostřed. Státní poznávací značka musí být provedena bílou barvou. Písmena a číslice musí být 250 mm vysoké, 120 mm široké a 25 mm silné. Náklad musí být vždy tak uložen, aby značky nezakrýval. Ustanovení o vyznačování státní poznávací značky na karoserii se nevztahuje na vozidla s pevnou skříňovou karoserií (jako stěhovací vozy, vozy s chladírenským zařízením, cisternové vozy, vozidla a skříňové přívěsy pro zvláštní účely).

(6) V blízkosti státní poznávací značky nesmějí být na motorovém vozidle umístěny s výjimkou mezinárodní poznávací značky žádné jiné nápisy. Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná.

(7) V odůvodněných případech může příslušný okresní dopravní inspektorát povolit jiné umístění státní poznávací značky. Povolení poznamená v osvědčení o technickém průkazu.

§ 93.

Označení vozidel diplomatických a vozidel používaných k mezinárodnímu provozu.

(1) Motorová vozidla členů cizích zastupitelských úřadů v Československu nebo vozidla osob, které jsou jim postaveny na roveň, mohou být opatřena ještě oválnou značkou s písmeny CD. Pro provedení této značky platí ustanovení § 91.

(2) Vozidla registrovaná v cizině musí být při pobytu v Československu označena podle platných mezinárodních dohod.

(3) Československá vozidla, jichž má být použito k jízdě do ciziny, musí být opatřena mezinárodní značkou pro Československo. Tato značka se skládá z písmen ČS. Značku je nutno si opatřit před jízdou do ciziny u okresního dopravního inspektorátu, u kterého je vozidlo evidováno. Tabulka s touto značkou musí být umístěna na motorovém vozidle vzadu na dobře viditelném místě, musí být upevněna svisle a kolmo k podélné ose souměrnosti vozidla. Při provozu v tuzemsku nesmí být vozidla touto mezinárodní poznávací značkou určenou pro Československo označena.

(4) Má-li být k jízdě do ciziny použito též přívěsu, musí být mezinárodní poznávací značka umístěna též vzadu na posledním přívěsu.

§ 94.

Zvláštní státní poznávací značka.

(1) Motorová vozidla dosud nepřihlášena do evidence, jichž má být použito ke zkušební nebo jiné jízdě, musí být opatřena zvláštní státní poznávací značkou, kterou vydá na požádání okresní dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého pobytu (sídla) držitele. Totéž platí pro převoz dosud neevidovaného vozidla, které má být po vlastní ose dopraveno k držiteli, pokud místo, kde bylo převzato a místo, kde bude přihlášeno, leží v obvodu dvou dopravních inspektorátů. V takovém případě lze o přidělení značky žádat i okresní dopravní inspektorát, v jehož obvodě bylo vozidlo převzato.

(2) Tvar a provedení zvláštní státní poznávací značky stanoví hlavní dopravní inspektorát. Značka se připevňuje na vozidlo vpředu a vzadu, u motocyklů, přívěsů a návěsů jen vzadu.

(3) O přidělení zvláštní státní poznávací značky vydá dopravní inspektorát potvrzení, v kterém stanoví dobu jeho platnosti a určí trať, na níž může být vozidlo použito.

(4) Podnikům vyrábějícím vozidla, přívěsy, návěsy a karoserie a obchodujícím s nimi jakož i technickým ústavům, které zkoušejí prototypy, může příslušný okresní dopravní inspektorát na požádání přidělit potřebný počet zvláštních státních poznávacích značek. Se značkami obdrží podnik stejný počet tiskopisů „Záznam jízd”, do kterých dopravní inspektorát vyznačí přidělení zvláštní státní poznávací značky. Každou jízdu vozidla se zvláštní státní poznávací značkou je vedoucí podniku nebo osoba jím zmocněná povinna potvrdit v záznamu jízd. Řidič je povinen kontrolujícím orgánům předložit záznam k nahlédnutí.

(5) U vozidel, která již mají přidělenu státní poznávací značku, používá se této i při zkušebních jízdách, prováděných opravnou vozidel. Pro zkušební jízdy vozidel, která nemají dosud státní poznávací značku, může dopravní inspektorát přidělit opravně k používání potřebný počet zvláštních státních poznávacích značek; o jejich používání platí obdobně ustanovení odstavce 4.

§ 95.

Označování motorových vozidel.

Motorová vozidla lze opatřovat nápisy a znaky jen na dveřích kabiny. K užívání nápisů a znaků na jiných místech motorových vozidel v obvodu okresu (kraje nebo v celostátním rozsahu) je třeba povolení okresního (krajského nebo hlavního) dopravního inspektorátu.

§ 96.

Označování potahových vozidel.

Na potahových vozidlech — s výjimkou vozidel ozbrojených sborů — musí být čitelně vyznačeno na pravé straně jméno a bydliště držitele vozidla.

§ 97.

Přívěsy.

Ustanovení části IV. platí přiměřeně též pro přívěsné vozy motorových vozidel (přívěsy), pokud není výslovně stanoveno jinak.

§ 98.

Stíhání přestupků.

Přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu stíhají v rozsahu dále uvedeném okresní dopravní inspektoráty a jiné orgány ministerstva vnitra k tomu zmocněné.

§ 99.

Druhy trestů.

(1) Držitele a řidiče motorových vozidel a řidiče městských kolejových vozidel trestají okresní dopravní inspektoráty a k tomu zmocněné orgány veřejné bezpečnosti

1. a) písemným pokáráním nebo
2. b) pokutou do 500.— Kčs.

Vedle uložení pokuty může být vyměněn i kupon k řidičskému průkazu.

(2) Závažné přestupky osob uvedených v předchozím odstavci trestá tříčlenná trestní komise zřízená u okresního dopravního inspektorátu (dále jen „komise”), která může uložit

1. a) písemné pokárání nebo
2. b) pokutu do 3.000.— Kčs.

Vedle uložení pokuty může komise vyměnit kupon k řidičskému průkazu nebo odejmout řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.

(3) Všechny vykonatelné tresty eviduje příslušný okresní dopravní inspektorát.

§ 100.

Písemné pokárání.

(1) Dopustí-li se držitel nebo řidič motorového vozidla nebo řidič městského kolejového vozidla přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, kterým byl ohrožen nebo porušen provoz na silnicích nepatrnou měrou, potrestá ho orgán dopravního inspektorátu písemným pokáráním, má-li za to, že k nápravě pachatele tento trest postačí.

(2) Písemné pokárání odevzdá trestající orgán pachateli přestupku, který potvrdí jeho převzetí. Písemné pokárání vyznačí orgán na kuponu k řidičskému průkazu trojúhelníkovým proštípnutím.

§ 101.

Pokuta.

(1) Přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, jimiž byla bezprostředně ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na silnicích, trestají dopravní inspektoráty pokutou do 500.— Kčs.

(2) Orgány dopravního inspektorátu jsou oprávněny ukládat pokuty do 100.— Kčs v blokovém řízení.

(3) Pokuty nad 100.— Kčs ukládá dopravní inspektorát výměrem. O uložení pokuty rozhodne na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Protokol podepíše pachatel a podle možnosti dva svědci.

(4) Uložená pokuta se vyznačí kruhovým proštípnutím kuponu k řidičskému průkazu.

(5) Pokuty uložené výměrem se platí vplatním lístkem.

§ 102.

Výměna kuponu.

(1) Dopustí-li se řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým projevil hrubou bezohlednost k bezpečnosti ostatních uživatelů silnic a byla mu uložena pokuta, může mu být vedle tohoto trestu vyměněn také kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.

(2) O výměně kuponu rozhodne dopravní inspektorát (po případě komise) na základě protokolu o přestupku, sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích.

(3) Nedopustí-li se řidič v době šesti měsíců ode dne výměny kuponu přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, vrátí mu dopravní inspektorát na požádání kupon s původním číslem.

(4) Dopustí-li se řidič, který má v řidičském průkazu kupon číslo III., opět přestupku, za který by měl být potrestán výměnou kuponu, rozhodne o trestu komise.

§ 103.

Tresty ukládané komisí.

(1) Závažnými přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, které trestá komise, jsou zejména použití vozidla, jehož způsobilost k provozu nebyla schválena nebo jehož stav neodpovídá stanoveným podmínkám, řízení vozidla bez povolení, nedodržení pravidel o přednosti v jízdě, rychlosti, osvětlení, dopravě osob na nákladních automobilech a na nákladních přívěsech traktorů, o přejíždění železničních přejezdů a o přepravě nebezpečných nákladů, pokud tím došlo k ohrožení bezpečnosti osob, majetku nebo provozu.

(2) Písemné pokárání uloží komise tehdy, jde-li o přestupek uvedený v § 100 odst. 1. Pokárání se vyznačí proštípnutím kuponu.

(3) Při stanovení výše pokuty přihlédne komise ke stupni společenské nebezpečnosti přestupku vzhledem k dopravně bezpečnostní situaci v okrese, k míře zavinění, k osobě pachatele, k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům, jakož i k okolnostem přitěžujícím a polehčujícím. Uložení pokuty se vyznačí proštípnutím kuponu.

(4) Vedle uložení pokuty může komise vyměnit kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.

(5) Vedle uložení pokuty může komise odejmout řidičský průkaz dočasně, zejména:

1. a) dopustil-li se řidič v době, kdy má již poslední kupon k řidičskému průkazu, opět přestupku, za který mu má být kupon vyměněn,
2. b) umožnil-li řidič zneužití řidičského průkazu, nedbal-li omezení stanoveného v něm nebo odmítl-li bez zvláštních důvodů podrobit se přezkoušení odborné způsobilosti nebo přezkoumání schopnosti k řízení vozidel.

(6) Dopustí-li se řidič přestupku v důsledku požití alkoholického nápoje, je komise povinna odejmout řidičský průkaz.

(7) Trvale odejme komise řidičský průkaz zejména tehdy, jestliže řidičský průkaz byl řidiči již třikráte dočasně odňat.

(8) Má-li řidič oprávnění řídit vozidla více druhů, může komise vyslovit trest odnětí řidičského průkazu též jen pro některý druh vozidel.

§ 104.

Řízení před komisí.

(1) Komise dopravního inspektorátu může uložit trest za přestupek na základě protokolu bez dalšího řízení výměrem, není-li pochybnosti o tom, že obviněný přestupek spáchal.

(2) Jsou-li pochybnosti co do rozsahu provinění a co do viny a není-li účelné zjišťovat skutkovou podstatu přestupku při ústním jednání, provede dopravní inspektorát potřebné doplnění výslechem obviněného nebo svědků a znalců a rozhodne v nepřítomnosti obviněného.

(3) Komise projedná přestupek v ústním jednání v přítomnosti obviněného a podle okolností případu též v přítomnosti zúčastněných osob, svědků, znalců a poškozeného,

1. a) nepodepsal-li obviněný protokol sepsaný dopravním orgánem,
2. b) má-li být uložena pokuta vyšší než 1000 Kčs,
3. c) má-li být odňat řidičský průkaz.

Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.

(4) Nedostaví-li se obviněný v případech uvedených v odstavci 3 před komisi ani na opětovné předvolání, rozhodne komise i v těchto případech v jeho nepřítomnosti.

(5) Komise může provést ústní a veřejné jednání i v jiných případech, a to i v závodě, jehož řidič přestupek spáchal.

§ 105.

Ukládání pokut právnickým osobám.

Pokuty za porušení předpisů na ochranu silničního provozu, týkající se řádného stavu motorových vozidel, lze ukládat také podnikům, ústavům, úřadům a jiným organisacím (dále jen „podniky”).

§ 106.

Odvolací řízení.

(1) Proti trestům uloženým dopravním inspektorátem nebo komisí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání může vyhovět sám dopravní inspektorát nebo komise, které trest uložily. Neučiní-li tak, rozhodne o odvolání s konečnou platností:

1. a) jde-li o rozhodnutí komise okresního dopravního inspektorátu, tříčlenná odvolací komise zřízená u krajského dopravního inspektorátu,
2. b) v ostatních případech krajský dopravní inspektorát.

(2) Proti písemnému pokárání a pokutě uložené v blokovém řízení není odvolání přípustné.

§ 107.

Vymáhání pokut.

(1) Pokuty uložené osobám uvedeným v § 99 odst. 1 třeba zaplatit do 15 dnů ode dne doručení výměru.

(2) Pokutu uloženou podniku odčerpá financující peněžní ústav z účtu podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.

(3) Pokutu uloženou zaměstnanci vymáhá účtárna jeho podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty, a to srážkou z platu až do 25 % jeho výše. Srážky včetně srážek s předchozím pořadím nesmějí však činit více, než kolik dovolují obecné předpisy o exekuci na plat.

(4) Nelze-li pokutu vymáhat podle odstavců 2 a 3, vymáhá se soudní exekucí.

(5) Za nedobytnou pokutu nelze uložit náhradní trest odnětí svobody.

§ 108.

Trestání jiných uživatelů silnic.

(1) Porušení předpisů na ochranu silničního provozu chodci, cyklisty a vozky trestají dopravní inspektoráty na místě uložením pokuty. Pokuta se vybere v blokovém řízení.

(2) Není-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatit, upustí orgán dopravního inspektorátu od uložení pokuty a oznámí přestupek příslušnému výkonnému orgánu okresního národního výboru.

§ 109.

Trestní působnost jiných orgánů.

Shledá-li dopravní inspektorát, že porušení předpisů na ochranu silničního provozu má být potrestáno přísněji, než stanoví § 99, postoupí věc prokurátoru.

§ 110.

Platnost obecných předpisů.

Nestanoví-li se v této vyhlášce jinak, platí pro stíhání přestupků proti předpisům na ochranu silničního provozu přiměřeně ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního.