léčebný řád

§ 27

Rozsah ústavní péče

(1) Ústavní péče zahrnuje

1. 1. nemocniční péči (včetně ošetřování v porodnicích),
2. 2. odbornou ústavní péči v odborných léčebných ústavech (včetně lázeňských ústavů).

   Odborná ústavní péče, která navazuje na péči ambulantní nebo nemocniční, se poskytuje za odlišných podmínek jako ústavní péče o dospělé (kromě péče lázeňské), ústavní lázeňská péče o dospělé a ústavní péče (včetně péče lázeňské) o děti.

(2) Při ústavním ošetřování nemocného, který nebyl přijat na vlastní žádost (např. do psychiatrické léčebny), postupuje správa ústavu podle ustanovení občanského soudního řádu a předpisů vydaných k jeho provedení, jimiž se upravuje řízení o povolení k zadržení v ústavu.¹)

(3) Za ústavní léčení alkoholiků vybírají zdravotnická zařízení příplatek (§ 12).

§ 28

Poskytování nemocniční péče

(1) Nemocniční péče se poskytuje, jestliže i při vyčerpání dostupných možností ambulantního ošetřování nelze poskytnout nemocnému potřebnou péči nebo ambulantně provést potřebná vyšetření.

(2) Nemocniční péči poskytuje zpravidla okresní nemocnice (porodnice) v tom okrese, ve kterém má nemocný pobyt, popř. krajská nemocnice, pokud plní zároveň úkoly okresní nemocnice. Není-li v okrese nemocnice nebo nemá-li nemocnice potřebné oddělení, poskytne nemocnému ústavní ošetřování nemocnice příslušná podle úpravy stanovené odborem rady krajského národního výboru.

(3) Pracujícím ze závodů, v nichž je zřízena závodní nemocnice, se poskytuje nemocniční péče především v závodní nemocnici.

(4) Za podmínek dohodnutých mezi ministerstvy zdravotnictví a národní obrany mohou být nemocní přijímáni i ve vojenských nemocnicích.

§ 29

(1) Do okresní nemocnice (porodnice) jsou nemocní přijímáni na doporučení ošetřujícího lékaře s výjimkou případů, kdy je ústavní ošetřování nutné jako první pomoc.

(2) Vyžaduje-li stav nemocného takový druh nemocniční péče, kterou nelze zajistit v okresní nemocnici, poskytne mu ji příslušná krajská nemocnice na návrh přednosty odborného oddělení okresní nemocnice, popř. okresního nebo závodního zdravotnického střediska (polikliniky).

(3) Vyžaduje-li stav nemocného nemocniční péči, kterou nelze zajistit ani v krajské nemocnici, poskytne mu ji na návrh přednosty oddělení krajské nemocnice, popř. krajského zdravotnického střediska (polikliniky) odborné oddělení fakultní nemocnice příslušné podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví. Kromě těchto případů je přijímání nemocných do fakultních nemocnic, jakož i do výzkumných ústavů přípustné podle zvláštních předpisů.

(4) Je-li výjimečně v odůvodněných případech třeba, aby nemocný byl — kromě první pomoci — ústavně ošetřován v nepříslušné nemocnici, může být přijat na základě předchozí dohody odesílajícího lékaře s přednostou oddělení nemocnice.

§ 30

(1) Nemocnice nesmí odepřít přijetí v případech, kdy odložením nástupu by byl ohrožen život nemocného nebo by bylo vážně ohroženo jeho zdraví.

(2) V případě, kdy nemocný nebyl přijat do příslušné nemocnice, ačkoliv přijetí je odůvodněno, sjedná lékař nemocnice s nemocným dobu nástupu podle provozních možností; i v tomto případě je však nemocnice povinna poskytnout nemocnému neprodleně potřebnou první pomoc. Odmítne-li nemocnice přijetí nebo sjedná-li s nemocným nástup na pozdější dobu, je povinna vydat o tom písemné potvrzení pro odesílajícího lékaře, uvést důvod odmítnutí a výsledek svého vyšetření nebo ošetření a popř. doporučit postup další léčby pro nejbližší dobu.

§ 31

Poskytování odborné ústavní péče

(1) Odborná ústavní péče — kromě péče lázeňské — se poskytuje dospělým nemocným zejména v těchto zařízeních:

1. a) v tuberkulózních léčebnách,
2. b) v psychiatrických léčebnách,
3. c) v léčebnách nemocí vnitřních,
4. d) v onkologických ústavech,
5. e) v rehabilitačních ústavech.

Poskytování odborné ústavní péče dětem se řídí ustanovením § 36.

(2) Vysílání do odborných ústavů se provádí výběrově na základě návrhů, jež zpravidla podávají přednostové odborných oddělení nemocnic a středisek (poliklinik) podle indikací stanovených ministerstvem zdravotnictví. Odbor rady krajského národního výboru zajistí podle potřeby přezkoumání návrhů.

(3) Ministerstvo zdravotnictví stanoví příslušnost odborných ústavů pro jednotlivé kraje vymezením jejich územního okruhu působnosti. Je-li výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech třeba, aby nemocný byl vyslán do jiného odborného ústavu, musí navrhující lékař jeho umístění napřed dohodnout s ředitelem nepříslušného ústavu.

(4) Výběr navržených nemocných provádí a nemocné do odborné ústavní péče povolává ředitel odborného ústavu. Nemocné vybírá a povolává do léčení podle stupně naléhavosti zdravotní péče a nemocné se stejným stupněm naléhavosti podle společenského významu jejich práce a pracovních zásluh. Do psychiatrických léčeben se nemocní přijímají podle zvláštních směrnic.

§ 32

Noční sanatoria

(1) Odbornou ústavní péči poskytují též noční sanatoria.¹) Výběr nemocných do nich provádějí ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí lékaři závodních zdravotnických zařízení, při nichž jsou noční sanatoria zřízena.

(2) Při ošetřování v nočním sanatoriu hradí zaměstnanec náklady stravování, snížené o příspěvek závodu a odborového orgánu.

§ 33

Závodní lůžkové ošetřovny

Pro krátkodobé ošetřování nebo pozorování těch nemocných zaměstnanců, u nichž povaha nemoci nevyžaduje ústavní péči a jimž při jejich ubytovacích poměrech nemůže být poskytnuto dobré domácí ošetřování, zřizují a provozují závody zpravidla ze svých prostředků lůžkové ošetřovny. Zřizování a provoz závodních lůžkových ošetřoven upraví příslušné ústřední orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a Ústřední radou odborů.¹)

§ 34

Poskytování ústavní lázeňské péče

(1) Ústavní lázeňskou péčí se rozumí preventivní a léčebná péče, při níž se využívá především místních přírodních léčivých zdrojů nebo příznivých klimatických podmínek a při níž je nemocný umístěn v lůžkovém lázeňském zařízení.¹)

(2) Tato péče může být poskytnuta na základě výběrového řízení dospělým osobám, jejichž zdravotní stav to vyžaduje, pokud indikační zaměření a rozsah lázeňských zařízení umožňuje umístění nemocného. Poskytování lázeňské péče dětem ve věku do 15 roků se řídí ustanovením § 36.

§ 35

Navrhování a povolování ústavní lázeňské péče

O způsobu výběru dospělých osob na ústavní lázeňskou péči, o podmínkách jejího poskytování a o vlivu lázeňské péče na dovolenou, platí zvláštní předpisy,¹) které též upravují řízení při poskytování této péče.

§ 36

Dětské léčebny a ozdravovny

(1) Dětem ve věku do 15 roků se poskytuje odborná ústavní péče (včetně lázeňské péče) zejména v těchto zařízeních:

1. a) dětské tuberkulózní léčebny,
2. b) dětské psychiatrické léčebny,
3. c) interní, nervové a jiné dětské léčebny (včetně léčeben vad zraku, řeči, sluchu a ortopedických vad).

(2) Dětem, jimž je třeba v rekonvalescenci nebo při ohrožení zdraví poskytnout ústavní ošetřování, jejichž stav však nevyžaduje nemocničního ošetřování nebo ústavní péče v dětských léčebnách, poskytuje se péče v ozdravovnách.

(3) Ustanovení § 31 odst. 3 platí obdobně.

§ 37

Přijetí do léčebny nebo ozdravovny

(1) Návrhy na přijetí dítěte do léčebny nebo ozdravovny podávají zpravidla odborná oddělení nemocnic a středisek (poliklinik), popř. též lékaři obvodních zdravotnických zařízení a školní zdravotní služby, a to podle indikací stanovených ministerstvem zdravotnictví. Je-li třeba, zajistí odbor rady krajského národního výboru přezkoumání návrhů.

(2) Způsob výběru dětí a jejich umísťování v dětských léčebnách a ozdravovnách upravují zvláštní směrnice.¹) Oddělení a lékaři uvedení v odstavci 1 sledují, zda jimi podané návrhy jsou včas vyřizovány.

§ 38

Péče v těhotenství a šestinedělí

(1) V těhotenství a šestinedělí se poskytuje ženám

1. a) preventivní péče včetně potřebných odborných vyšetření a přípravků, jimiž se má předejít komplikacím ohrožujícím průběh těhotenství, šestinedělí, zdravý vývoj plodu nebo kojení anebo způsobujícím neplodnost ženy,
2. b) léčebná péče ambulantní a ústavní při potratu, při předčasném porodu, při souběžných (interkurentních) onemocněních a při krvácení z rodidel.

(2) O umělém přerušení těhotenství platí zvláštní předpisy.¹)

§ 39

Porodní péče

(1) Porodní péče se poskytuje pokud možno v lůžkových zařízeních, a to na ženských a porodnických odděleních nemocnic, popř. v porodnicích. Tato péče se poskytuje přednostně ženám, u nichž se vyskytly komplikace při porodu nebo u nichž lze takové komplikace očekávat, prvorodičkám starším 30 let, ženám po čtvrtém porodu a ženám, které žijí v nevyhovujícím prostředí.

(2) Ženám, kterým nelze poskytnout ústavní porodní péči, se poskytuje potřebná porodní péče lékaře nebo porodní asistentky v domácnosti.

§ 40

Péče o chrup dospělých

Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, poskytuje se jim s výjimkou případů uvedených v § 42 bezplatně též péče o chrup, která zahrnuje souborné vyšetření chrupu a úst, jakož i souborné ošetření konzervační, chirurgické, protetické a ortodontické (rovnání zubů). Tuto péči poskytují zdravotnická zařízení příslušná podle oddílů III. až V.

§ 41

Péče o chrup dětí a mládeže

(1) Všem dětem ve věku do 15 roků se poskytuje mimo péči uvedenou v § 40 bezplatně ještě soustavná péče o stálý chrup, popř. též o mléčný chrup, která zahrnuje plánovité preventivní prohlídky s ošetřením (včetně potřebných úkonů protetických a ortodontických) alespoň jednou ročně.

(2) Ministerstvo zdravotnictví může péči podle odstavce 1 postupně rozšiřovat i na mladistvé.

§ 42

Úhrada a příplatky v péči o chrup

(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 nemají nárok na bezplatnou péči, poskytuje se jim péče o chrup za úhradu (§ 12). Členové jednotných zemědělských družstev, která uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A, platí úhradu za ošetření protetické a ortodontické.

(2) I osoby, které jinak mají nárok na bezplatnou péči, hradí příplatek

1. a) za snímací protézy v jiném než běžném provedení, zejména za kovové desky, ledaže takové provedení je z lékařského hlediska nutné,
2. b) za prozatímní snímací protézy poskytované na dobu, než dojde k trvalé úpravě čelisti, pokud jejich poskytnutí není zvlášť odůvodněno výkonem povolání nebo není nutné z lékařského hlediska,
3. c) za opravy protéz a upevňovacích dlah v případě zaviněného poškození,
4. d) za nové snímací protézy nebo snímací upevňovací dlahy, pokud dosavadní protézy nebo dlahy jsou ještě z lékařského hlediska použivatelné anebo byly zaviněně zničeny nebo ztraceny,
5. e) za zhotovení pevných protéz (např. korunek a můstků) s výjimkou pevných protéz
   1. 1. poskytovaných náhradou za zuby ztracené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo škodlivými vlivy při výrobě (např. prachem a anorganickými kyselinami),
   2. 2. nutných k zachování pracovní výkonnosti,
   3. 3. zhotovených mladistvým nebo ženám v době těhotenství a do 6 měsíců po porodu,
   4. 4. předních zubů (včetně zubů pilířových) u osob do dovršení 30 roků věku.

(3) Potřebné drahé kovy dodává nebo hradí nemocný, který též nese náklad spojený s afinací kovu, zlacením a chromováním náhrad chrupu.

(4) O výjimkách podle předchozích odstavců rozhoduje přednosta zubního oddělení zdravotnického zařízení.

§ 43

Rehabilitace

(1) Součástí ambulantní i ústavní péče je též rehabilitace, jejímž účelem je zabránit trvale a zcela nebo částečně následkům úrazu nebo onemocnění, zkrátit rekonvalescenci a umožnit nemocnému touto péčí (včetně vhodné volby pracovních úkonů) opětovné uplatnění v práci.

(2) Rehabilitační péče se poskytuje v nemocnicích, ambulantních zařízeních i odborných léčebných ústavech, zejména rehabilitačních ústavech, tuberkulózních a psychiatrických léčebnách, jakož i v dětských léčebnách v rozsahu a za podmínek uvedených v oddílech II až V.

§ 44

Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách

(1) Má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon dosavadního povolání nebo na činnost jemu přiměřenou, popř. na činnost odpovídající školení, výcviku a schopnostem postiženého, poskytuje se mu potřebná ambulantní a ústavní péče podle oddílů II až V. V tom jsou zahrnuty i potřebné plastické operace, pokud nejde o odstranění prostých vad kosmetických.

(2) U rodinných příslušníků se klade na roveň povolání postiženého podle odstavce 1 i budoucí přiměřené povolání a vedení domácnosti.

(3) V případech hodných zvláštního zřetele může ředitel ústavu na návrh přednosty oddělení výjimečně povolit s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého poskytnutí pomoci při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, i když nejsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 45

Pomoc při neplodnosti

(1) Je-li zjištěna neplodnost manželů (druha a družky) nebo je-li na ni podezření, poskytuje se ambulantní i ústavní péče zahrnující zjištění příčiny a potřebné léčení neplodnosti, a to v rozsahu a za podmínek uvedených v oddílech II až V.

(2) Vyšetření se provede podle potřeby u obou účastníků (muže i ženy), při čemž vyšetření muže se provede napřed.

§ 46

Péče o děti v kojeneckých ústavech

(1) V kojeneckém ústavu se poskytuje péče novorozencům a kojencům (zpravidla do 1 roku), jejichž vývoj je ohrožen nezralostí, vrozenou slabostí, vrozenými vadami, proběhlou nemocí, nesprávnou výživou nebo nevhodným domácím prostředím a jež nelze umístit ve vhodném prostředí mimo ústav. V kojeneckém ústavu může být v nutném případě umístěna též kojící matka nebo těhotná žena.

(2) Příslušným pro poskytování péče je kojenecký ústav, v jehož územním obvodu působnosti určeném odborem rady krajského národního výboru má pobyt osoba, která má dítě ve své péči.

(3) Návrh na přijetí do kojeneckého ústavu opatřený potřebnými doklady podávají dětská, popř. ženská a porodnická oddělení nemocnic a středisek (poliklinik), v naléhavých případech i obvodní zdravotnická zařízení.

(4) Pobyt dítěte v kojeneckém ústavu se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho léčení mimo ústav, nebo jestliže jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v ústavu.

(5) Dítě se propouští z ústavu, jestliže odpadly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zejména bylo-li dítě osvojeno nebo dosáhlo-li jednoho roku.

(6) Výběr dětí provádí, povolává je do péče ústavu a z ní je propouští ředitel ústavu.

(7) Na zaopatření dětí v kojeneckých ústavech, pro jejichž umístění v těchto ústavech nejsou splněny zdravotní nebo sociální indikace, hradí povinné osoby příplatek (§ 12). Pobyt kojící matky nebo těhotné ženy v kojeneckém ústavu se považuje za ústavní ošetřování; proto ženy, které mají nárok na bezplatnou péči, za toto ošetřování neplatí úhradu.

§ 47

Péče o děti v dětských domovech

(1) V dětském domově se poskytuje péče dětem ve věku od 1 do 3 roků, o něž nemá kdo pečovat nebo jimž nelze zajistit řádnou péči v rodině vlastní nebo cizí.

(2) Návrh na přijetí dítěte opatřený potřebnými doklady podává orgán péče o mládež příslušný podle pobytu dítěte, popř. podle pobytu rodičů. Návrh posuzuje přednosta dětského oddělení okresního zdravotnického střediska (polikliniky), který také projedná přijetí dítěte do některého z domovů zpravidla téhož kraje.

(3) Při přijímaní dětí do domovů mají přednost děti, které náhle zůstaly bez péče, a děti umísťované na základě usnesení soudu. U ostatních dětí se stanoví pořadí přijímání podle naléhavosti potřeby umístění.

(4) Pobyt dítěte v domově se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho léčení mimo domov, nebo jestliže jeho stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v domově.

(5) Dítě se propouští z domova, jestliže odpadly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zpravidla bylo-li dítě osvojeno nebo dosáhlo-li tří let.

(6) Výběr dětí provádí, povolává je do péče domova a z ní je propouští ředitel domova.

(7) Na zaopatření dětí v domově hradí povinné osoby příplatek (§ 12).

§ 48

Péče o děti v jeslích

(1) Zdravým dětem ve věku od 3 měsíců (výjimečně již od 6 týdnů) do 3 let se poskytuje zdravotně výchovná péče v jeslích. Jesle jsou určeny pro děti zaměstnaných matek a jiných osob, které mají děti ve své péči; výjimky povoluje odbor rady okresního národního výboru.

(2) Příslušnými pro přijetí dětí jsou územní jesle, v jejichž územním obvodu působnosti určeném odborem rady okresního národního výboru má pobyt osoba, která má dítě ve své péči, popř. závodní jesle závodu, v němž tato osoba pracuje. Přijetí do jiných jeslí je přípustné jen ve výjimečných případech se souhlasem nebo na základě zmocnění odboru rady okresního národního výboru.

(3) Děti se přijímají na žádost osob, které mají děti ve své péči, po předložení potřebných dokladů.

(4) Péče o dítě v jeslích se přerušuje při jeho onemocnění. Dítě se propouští z jeslí, jestliže

1. a) jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v jeslích,
2. b) osoba, která má dítě v péči, soustavně přes opakované domluvy porušuje domácí řád jeslí nebo neplatí na zaopatření dítěte příplatek,
3. c) odpadnou podmínky nebo důvody jeho umístění, zejména dovrší-li dítě 3 roky věku.

Osoba, která má dítě v péči, může je vzít z péče jeslí též z vlastního rozhodnutí; toto rozhodnutí je třeba aspoň 3 dny napřed oznámit vedoucí sestře jeslí.

(5) Výběr dětí provádí, povolává je do péče jeslí a z ní je propouští vedoucí jeslí, a to po vyjádření lékaře pověřeného dohledem na jesle, jde-li o rozhodnutí na základě zdravotních důvodů nebo o přijetí dítěte mladšího 3 měsíců; v závodních jeslích je nutno vždy projednat věc též se závodním výborem základní organizace odborového svazu.

(6) Na zaopatření dětí v jeslích platí osoby povinné jejich výživou příplatek (§ 12).

§ 49

Poskytování léků

(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, poskytují se jim při ambulantní péči potřebné léky bezplatně; ostatní osoby včetně členů jednotných zemědělských družstev, jež uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A nebo B, hradí léky poskytnuté při ambulantní péči ze svého.

(2) Při ústavní péči se poskytují osobám, pokud mají nárok na bezplatnou péči, bezplatně též potřebné léky. U ostatních osob je úhrada za léky zahrnuta v nákladech ústavní péče.

§ 50

Předpisování léků při ambulantní péči

(1) Při ambulantní péči se poskytují nemocným potřebné léky na základě předpisu ošetřujícího lékaře, vystaveného po vyšetření nemocného; z předpisu musí být patrno, zda má být lék vydán bezplatně nebo na účet nemocného. Lékař je povinen řídit se při předpisování léků směrnicemi ministerstva zdravotnictví.¹)

(2) Léky, které si nemocný obstaral ze zahraničí, stát zpravidla nehradí.²)

§ 51

Výdej léků

(1) Zásobování nemocných léky je zabezpečeno sítí lékáren a výdejen léčiv, sběrnou službou na závodech i v obcích, jakož i pohotovostní službou lékáren v době pracovního klidu. V zájmu účelné distribuce může být výdej některých léků soustředěn jen do určitých lékáren; na to upozorní nemocného lékař při předepsání léku.

(2) Lékárna nebo výdejna léčiv vydá lék na předložení řádně vystaveného lékařského předpisu. Je-li lék předepsán na účet nemocného, hradí se cena léku při vyzvednutí.

(3) Lékařský předpis pozbývá platnosti, neurčí-li lékař jinak, za 1 týden, a jde-li o antibiotika, za tři dny po vystavení předpisu; pro určité druhy léků může ministerstvo zdravotnictví stanovit odchylky. Lékařský předpis vystavený při pohotovostní službě platí nejdéle následující pracovní den.

(4) Bez lékařského předpisu může si nemocný v lékárně zakoupit volně prodejná léčiva, jejichž seznam je k nahlédnutí v lékárnách.

§ 52

Poskytování léčebných a ortopedických pomůcek

(1) Léčebnými pomůckami se rozumějí jiné prostředky než léky, jichž je třeba při léčení, jako jsou kapátka, oční pásky, gumové nebo kožené prsty, kýlní nebo břišní pasy, inhalační přístroje, jakož i podložní kola, mísy apod.

(2) Ortopedickými pomůckami se rozumějí prostředky, které mají nahrazovat nebo doplňovat funkci ztraceného nebo postiženého orgánu, a jiné prostředky, jež mají odvracet pracovní neschopnost nebo mírnit její následky.

(3) Při ambulantní péči se potřebné pomůcky bezplatně poskytují nebo zapůjčují osobám uvedeným v §§ 3 až 11, pokud mají nárok na bezplatnou péči; ostatní osoby včetně členů jednotných zemědělských družstev, jež uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A nebo B, hradí tyto pomůcky ze svého.

(4) Při ústavní péči se potřebné léčebné a ortopedické pomůcky nemocným zapůjčují s výjimkou pomůcek, u nichž je při dlouhodobé ústavní péči třeba, aby byly nemocnému poskytnuty trvale.

§ 53

Předpisování a výdej léčebných a ortopedických pomůcek

(1) Léčebné a ortopedické pomůcky předpisují zpravidla ošetřující lékaři. V některých případech jsou oprávněni tyto pomůcky předpisovat pouze lékaři určitých odborných oddělení. Ministerstvo zdravotnictví stanoví směrnicemi,¹) při kterých indikacích lze jednotlivé pomůcky poskytnout a která odborná oddělení jsou oprávněna určité pomůcky předpisovat.

(2) Nákladnější pomůcky, u nichž je potřeba pouze dočasná nebo jichž lze po zániku potřeby použít pro jinou osobu, se zapůjčují a nemocní jsou povinni je po použití vrátit.

(3) Předepsané léčebné a ortopedické pomůcky vydávají lékárny a prodejny (služebny) zdravotnických, optických a ortopedických potřeb. Je-li to účelnější, zejména jde-li o pomůcky nemocným pouze půjčované, mohou je vydávat přímo zdravotnická zařízení. Předpis musí být předložen do měsíce po vystavení a pomůcka vyzvednuta do měsíce po dni, k němuž bylo stanoveno její zhotovení nebo vydání jinak předpis pozbývá platnosti.

(4) Pomůcky se poskytují v běžném provedení. Vyžádá-li si nemocný nákladnější provedení, hradí rozdíl v ceně ze svého.

(5) Novou pomůcku lze bezplatně poskytnout, pokud trvá potřeba, zpravidla teprve po uplynutí stanovené užívací doby, stane-li se dosavadní pomůcka nadále nepouživatelnou.

§ 54

Zvláštní ustanovení o poskytování ortopedických pomůcek

(1) Při ztrátě končetin se poskytují protézy horních a dolních končetin a při ztrátě oka oční protézy; ženám, které pozbyly vlasů, se poskytuje paruka, pokud ztráta vlasů má nebo může mít vliv na výkon povolání. K protézám se poskytuje též nutné příslušenství, jehož je třeba k jejich řádnému používání nebo ke zmírnění obtíží s ním spojených.

(2) K nápravě nebo zabránění následků tělesných vad se poskytují podpěrné přístroje pro horní a dolní končetiny, při zranění nebo vadách páteře korzety a při jiných ortopedických vadách potřebné bandáže. Při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů u dětí se rovněž poskytují, popř. půjčují potřebné pomůcky. Důchodcům, u nichž potřeba ortopedických pomůcek vznikla jako následek zranění utrpěných v boji za osvobození Československé republiky, se poskytují tyto pomůcky bezplatně.

(3) Při deformacích nebo onemocněních nohou se poskytují hole nebo berle a ve zvlášť indikovaných případech ortopedická obuv; osoby, které mají nárok na bezplatné poskytování pomůcek, platí na ortopedickou obuv příplatek.

(4) Při ztrátě nebo ochrnutí obou dolních končetin se půjčují postiženým vozíky, a to mechanické vozíky s pákovým převodem, je-li nemocný schopen užívat paží k pohybování vozíku, jinak posunovací vozíky pro nemocné. V případech hodných zvláštního zřetele může být vozík půjčen i při ztrátě nebo ochrnutí jedné nohy. Opatří-li si nemocný se souhlasem ředitele ústavu národního zdraví vozík s motorovým pohonem, obdrží příspěvek ve výši ceny mechanického vozíku, a potřebuje-li ho pro výkon povolání, příspěvek ve výši ceny vozíku zesílené konstrukce. Při poskytnutí příspěvku může si stát vyhradit na dobu nejvýše 5 let předkupní právo, popř. i jiná práva k vozíku; z předkupního práva nevyplývá pro stát povinnost vozík vykoupit. Při uplatnění předkupního práva se vozík vykoupí za obecnou cenu po odečtení opotřebení a poskytnutého příspěvku. Náklady na pohonné látky stát nehradí.

(5) Nedoslýchavým se poskytují při odůvodněné potřebě naslouchací přístroje běžné výroby; speciální nákladné naslouchací přístroje mohou být po příslušném odborném vyšetření nemocného a vyzkoušení půjčeny na dobu potřeby, a to přednostně osobám, které je potřebují pro výkon povolání. Baterie do naslouchacích přístrojů stát neposkytuje ani nehradí na ně náklady.

(6) Nevidomým může být při odůvodněné potřebě poskytnut příspěvek na zakoupení vodicího psa.

(7) V nutných případech mohou být uživateli pomůcky, který má nárok na bezplatnou péči, poskytnuty nebo hrazeny opravy nezaviněně poškozených nebo opotřebovaných pomůcek, popř. přiznán úhrnkový příspěvek na jejich udržování.

(8) Bližší podrobnosti určují směrnice ministerstva zdravotnictví,¹) v nichž se stanoví počet poskytovaných vyhotovení, rozsah příslušenství a užívací doba; těmito směrnicemi se upravují též zvláštní podmínky pro poskytování pomůcek invalidům z řad bojovníků za svobodu a válečných poškozenců.

§ 55

Zvláštní ustanovení o poskytování brýlí a jiných očních pomůcek

(1) Návrhy na zhotovení brýlí nebo brýlových skel vystavují oční oddělení nemocnic a středisek (poliklinik).

(2) Lékař vyznači v návrhu druh skel a popř. i zvláštních obrub, jichž je třeba. Vyžaduje-li to vada zraku nebo druh práce, poskytují se brýle na různé vzdálenosti; při nutné potřebě pro výkon povolání se poskytují se souhlasem přednosty očního oddělení skla dvojohnisková (bifokální).

(3) Jiné korekční oční prostředky, zejména individuálně zhotovené brýle, posuvné lupy na čtení pro slabozraké, ortoptické a dalekohledové brýle a kontaktní čočky, popř. jiné speciální optické pomůcky se poskytují ve zvláštních případech nezbytné potřeby se souhlasem přednosty očního oddělení.

(4) Ustanovení § 54 odst. 8 platí obdobně.

§ 56

Doprava sanitními vozy

(1) Převoz sanitním vozem se poskytuje, vyžaduje-li podle potvrzení ošetřujícího lékaře stav nemocného, aby nemocný byl dopraven tímto způsobem do zdravotnického zařízení (včetně lázeňského zařízení) nebo nazpět do místa pobytu v době onemocnění; ředitel zdravotnického zařízení může ve zvlášť odůvodněných případech povolit při zpáteční cestě převoz do jiného místa.

(2) Převoz osoby stižené přenosnou nemocí nebo podezřelé z takového onemocnění se provádí zvláštním vozem pro převoz nemocných přenosnými nemocemi.

(3) Převoz do zdravotnického zařízení obstarává ústav národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologická stanice), v jehož obvodu je nemocný v době potřeby převozu. Je-li třeba dalšího převozu do jiného zařízení nebo odvozu ze zdravotnického zařízení nazpět, obstarává jej zpravidla zařízení, ve kterém byl nemocný ošetřován. Při dálkových převozech, jež povoluje ředitel ústavu, je však třeba za pomoci dispečerské služby podle možnosti sloučit za účelem náležitého využití vozu dopravu více nemocných, zvláště při zpáteční cestě. Za odborné léčebné ústavy, které nemají vlastní sanitní vozy, obstarávají potřebné převozy zpravidla okresní ústavy národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologické stanice), v jejichž obvodu jsou odborné léčebné ústavy.

(4) Doprava podle odstavců 1 až 4 se poskytuje bezplatně, pokud nemocný má nárok na bezplatnou péči podle ustanovení §§ 3 až 11; ostatním osobám se poskytuje za úhradu podle § 12.

§ 57

Zásady pro úhradu nákladů dopravy

(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, hradí se jim po předložení dokladů náklady dopravy do zdravotnického zařízení a nazpět, je-li použití dopravního prostředku nutné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného nebo ke vzdálenosti a nelze-li zajistit dopravu podle § 56.

(2) Stát hradí nutné náklady dopravy osobním vlakem, popř. jiným veřejným dopravním prostředkem podle nejnižší vozové třídy a nejkratším směrem, s vyloučením zařízení sloužících místní dopravě, a zpravidla jen při vzdálenosti přes 5 km jedním směrem. Náklady dopravy rychlíkem se hradí jen při vzdálenosti nad 100 km, jinak pouze tehdy, je-li nutnost použití rychlíku pro nebezpečí z prodlení ověřena ošetřujícím lékařem nebo umožňuje-li použití rychlíku návrat téhož dne. Požívá-li nemocný slevy jízdného nebo jízdní výhody, náleží mu náhrada nákladů jen do výše tohoto sníženého jízdného.

(3) Náklady dopravy autem nebo jiným neveřejným dopravním prostředkem ve výši platných sazeb se hradí, byl-li takový převoz předepsán ošetřujícím lékařem nebo dodatečně uznán za nutný vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného a k nemožnosti použití jiného prostředku.

(4) Náhrada nákladů dopravy průvodcům nemocných se poskytuje při dopravě dětí ve věku do 15 let; u starších nemocných se tato náhrada poskytuje tehdy, je-li nutnost potřeby průvodce vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného ověřená lékařem.

(5) Náklady dopravy hradí zpravidla okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa pobytu nemocného; byl-li nemocný pozván nebo odeslán na vyšetření nebo léčení závodním lékařem, hradí náklady ústav národního zdraví, pro který tento lékař pracuje. Předvolalo-li si jiné zdravotnické zařízení nemocného z vlastního podnětu, je povinno hradit mu náklady dopravy. Je-li to účelnější, mohou orgány státní zdravotní správy pověřit poskytováním úhrady i jiná zdravotnická zařízení, zejména odborné léčebné ústavy.

(6) Vedoucí příslušného zařízení může povolit úhradu nákladů dopravy, i když na ni není nárok podle ustanovení tohoto oddílu, svědčí-li pro to zvláštní důvody sociální.

§ 58

Úhrada nákladů dopravy při ambulantní a ústavní péči

(1) Náklady dopravy do zařízení poskytujících obvodní služby a zpět se nehradí.

(2) Náklady dopravy z venkovských obvodů do okresních zdravotnických středisek (poliklinik) a náklady dopravy do středisek (poliklinik) krajských a fakultních a zpět se hradí, byl-li nemocný do těchto zařízení pozván na vyšetření nebo ošetření nebo odeslán: to platí rovněž, byl-li nemocný pozván k odbornému vyšetření pro účely posudkové s výjimkou pozvání před orgány posudkové služby sociálního zabezpečení, kdy se poskytuje úhrada podle zvláštních předpisů. Náklady dopravy při ambulantní lázeňské péči se nehradí.

(3) Také při nutné návštěvě prodejny (služebny) ortopedických potřeb za účelem opatření léčebné nebo ortopedické pomůcky a při nutné návštěvě speciální dílny za účelem zhotovení nebo vyzkoušení individuální oční protézy, popř. jiných ortopedických pomůcek se poskytuje náhrada nákladů dopravy.

(4) Při ústavní péči, kromě ozdravenské a lázeňské péče o dospělé, hradí stát náklady dopravy z místa pobytu do příslušného ústavu a zpět do místa pobytu v době onemocnění. Tyto náklady nehradí, jde-li o svévolné přerušení léčení, o propuštění z důvodu porušování domácího řádu nebo o dočasné propuštění z ústavu na žádost nemocného, nebo jestliže nemocný, který je neschopen práce, přerušil cestu z vlastního podnětu. Náklady přepravy dětí vyslaných do ozdravoven (se slevou jízdného podle tarifu k železničnímu přepravnímu řádu) nesou rodiče.

(5) Úhradu nákladů na dopravu při ústavní lázeňské péči o dospělé a nákladů na dopravu do nočních sanatorií upravují zvláštní předpisy.

§ 59

Nocležné a stravné

(1) Byl-li nemocný, který má nárok na bezplatnou péči, vyslán nebo povolán k ambulantnímu vyšetření nebo ošetření, popřípadě za účelem zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky podle § 58 odst. 3, a musil-li přenocovat mimo své bydliště, protože vzhledem k určené době vyšetření nebo ošetření, popř. zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky musil nastoupit cestu již předchozího dne nebo protože nemohl ještě téhož dne vykonat zpáteční cestu anebo protože mu bylo stanoveno vyšetření nebo ošetření ještě na další den, poskytne mu zařízení, které jej vyslalo nebo povolalo, nocležné v částce Kčs 10,— a při prokázaných nutných vyšších nákladech až do výše Kčs 20,—.

(2) Byl-li nemocný povolán k ambulantnímu vyšetření pro účely posudkové do obce mimo své bydliště nebo pravidelné pracoviště, poskytne mu zařízení, které jej povolalo, denní stravné v částce

Kčs 5,— trvala-li cesta od 6—10 hodin,

Kčs 8,— trvala-li cesta nad 10—14 hodin,

Kčs 14,— trvala-li cesta nad 14 hodin.

(3) Průvodcům nemocných (odstavce 1 a 2) přísluší za podmínek stanovených v § 57 odst. 4 nocležné, popř. stravné, a to ve stejném rozsahu jako nemocným.

(4) Náhradu ušlého výdělku z důvodů poskytování preventivní a léčebné péče zdravotnická zařízení neposkytují.¹)

(5) Nárok na nocležné, popř. stravné nelze uplatnit po jednom roce od vyšetření nebo ošetření.

§ 60

Náklady léčení při pobytu v cizině

(1) Pokud osobám uvedeným v § 3 odst. 2 není při pobytu v cizině poskytována preventivní a léčebná pece bezplatně na základě mezistátních úmluv, popř. podle zásady vzájemnosti, a není-li bezplatné poskytováni péče zajištěno jiným způsobem, obdrží tyto osoby náhradu nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině.

Osobám, které se přechodně zdržují v cizině ze soukromých důvodů a v tuzemsku mají nárok na bezplatnou péči, může okresní ústav národního zdraví poskytnout náhradu nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině, a to zpravidla do výše nákladů, jichž by si vyžádalo léčení v tuzemsku.

§ 61

Uplatnění náhrady nákladů

(1) Náhradu nákladů nelze uplatnit po uplynutí 6 měsíců po skončení ošetřování; pokračuje-li ošetřování i po skončení kalendářního roku, nelze náhradu nákladů vzniklých v tomto roce uplatnit po 30. červnu roku následujícího. V odůvodněných případech lze přiznat náhradu i po uplynutí této lhůty.

(2) Ministerstvo zdravotnictví může stanovit směrnicemi¹) podrobnosti o poskytování náhrad podle § 60 a pověřit určitý orgán nebo zařízení vyřizováním a proplácením náhrad.

§ 62

Vyslání nemocného na léčení do ciziny¹)

(1) Potřebná preventivní a léčebná péče se poskytuje nemocným v tuzemsku. Jen ve zcela výjimečných, mimořádně odůvodněných případech může ministerstvo zdravotnictví nebo z jeho pověření odbor rady krajského národního výboru vyslat nemocného na léčení do ciziny na účet státu.

(2) Sjednal-li si nemocný léčení v cizině soukromě nebo bylo-li povoleno na jeho vlastní účet, nehradí stát náklady s tím spojené, ani na ně nepřispívá.