léčebný řád

§ 1

(1) Služby, které státní zdravotní správa poskytuje v preventivní a léčebné péči na základě ústavou zaručeného práva na ochranu zdraví, zahrnují

1. 1. ambulantní péči,
2. 2. ústavní péči,
3. 3. zdravotně výchovnou péči (zejména v kojeneckých ústavech, v dětských domovech pro děti do 3 let a v jeslích).

(2) Součástí preventivní a léčebné péče je poskytování potřebných léků, léčebných a ortopedických pomůcek, jakož i doprava sanitními vozy.

§ 2

Zcela převážné části obyvatelstva poskytuje stát ambulantní i ústavní péči bezplatně v rozsahu a za podmínek určených dalšími ustanoveními, zejména v oddílu II. Těmto osobám se poskytuje i náhrada cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování ambulantní a ústavní péče podle oddílu XI. Jen výjimečně připlácejí tyto osoby na určité služby podle dalších ustanovení tohoto řádu.

§ 3

Zaměstnanci, družstevníci, důchodci

(1) Stát poskytuje bezplatnou ambulantní i ústavní péči

1. 1. zaměstnancům, učňům, domáckým dělníkům a jiným osobám postaveným z hlediska poskytování bezplatné péče na roveň zaměstnancům (§ 4),
2. 2. členům výrobních družstev,
3. 3. členům jednotných zemědělských družstev, která uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění, v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou,¹)
4. 4. důchodcům v rozsahu určenem předpisy o zabezpečení nepracujících důchodců²) a důchodcům podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, jakož i žadatelům, kterým byla přiznána záloha na důchod,
5. 5. rodinným příslušníkům (§ 6) osob uvedených pod č. 1 až 4, jakož i rodinným příslušníkům účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách, i když tito účastníci neměli před nástupem služby v ozbrojených silách nárok na bezplatnou ambulantní a ústavní péči.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 č. 1 až 3 mají nárok na bezplatnou péči, vykonávají-li práci na území Československé republiky; tento nárok se jim, jakož i jejich rodinným příslušníkům zachovává, i když přechodně vykonávají práci mimo toto území (zejména jsou-li vyslány do zahraničí na krátkodobé pracovní cesty, na vědecké, umělecké nebo kulturní zájezdy, na vysoké nebo odborné školy a na vědeckou aspiranturu). Nárok na bezplatnou péči mají i českoslovenští občané pracující trvale v cizině jako zaměstnanci československých zastupitelských úřadů, podniků zahraničního obchodu, podniků dopravních a jiných československých orgánů nebo organizací, o kterých to stanoví ministerstvo zdravotnictví, jakož i rodinní příslušníci a zaměstnanci těchto osob, pokud jsou též československými občany. Jinak se poskytování preventivní a léčebné péče při pobytu v cizině řídí ustanoveními §§ 60 až 62.

§ 4

Osoby postavené na roveň zaměstnancům

(1) Z hlediska bezplatného poskytování péče jsou zaměstnancům postaveni na roveň¹)

1. a) poslanci Národního shromáždění a Slovenské národní rady, členové vlády a sboru pověřenců, funkcionáři národních výborů, soudci lidových a krajských soudů a plně uvolnění funkcionáři dobrovolných organizací,
2. b) členové Československé akademie věd, Slovenské akademie věd a Československé akademie zemědělských věd,
3. c) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, koncertní umělci, architekti, divadelní umělci, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, kteří byli za takové uznáni příslušnou vrcholnou organizací,
4. d) brigádníci, pokud jde o déle trvající placenou brigádnickou činnost,²)
5. e) studenti vysokých škol (včetně vyšších pedagogických škol), žáci odborných škol, pedagogických škol a výběrových postupných ročníků všeobecně vzdělávacích škol, účastníci inženýrských kursů, vědečtí aspiranti (s výjimkou externistů), nikoli však účastníci mimořádných způsobů studia (večerního, dálkového a externího studia),³)
6. f) účastníci internátních a obdobných školení a kursů pořádaných orgány státní správy, složkami Národní fronty, dobrovolnými organizacemi, vrcholnými zájmovými organizacemi a podniky socialistického sektoru,
7. g) advokáti — členové advokátních poraden,
8. h) chovanci dětských domovů, domovů pro mládež vyžadující zvláštní péče, výchoven dorostu a ústavů pro tělesně vadné děti a mládež a osoby umístěné v ošetřovacích ústavech a v ústavech sociální péče,
9. ch) odsouzení v nápravných zařízeních, kteří jsou zařazeni k výkonu prací.

(2) Domáckým dělníkům, zaměstnancům přijatým na sezónní nebo kampaňové práce a pracovníkům na nepravidelnou výpomoc se poskytuje bezplatná péče jako zaměstnancům, splňují-li podmínky stanovené příslušnými předpisy pro vznik a trvání nároků z nemocenského pojištění.⁴)

§ 5

Výjimky

(1) Vojákům, příslušníkům bezpečnostních sborů a žákům vojenských škol se v zařízeních státní zdravotní správy poskytuje kromě případů první pomoci bezplatná péče jen na vyžádání orgánů vojenské správy, popř. ministerstva vnitra. Ve kterých zařízeních a za jakých podmínek je tato péče poskytována, stanoví dohoda ministerstev zdravotnictví a národní obrany a dohoda ministerstev zdravotnictví a vnitra.¹)

(2) Železničním zaměstnancům se poskytuje v zařízeních státní zdravotní správy bezplatná péče s výjimkou služeb, pro jejichž poskytování jsou podle dohody ministerstev zdravotnictví a dopravy²) určena zdravotnická zařízení podléhající ministerstvu dopravy.

(3) Nárok na bezplatnou péči nemají

1. a) osoby, které vykonávají pouze příležitostné zaměstnání podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců,³) leč by šlo o případy uvedené v § 7 odst. 1 písm. a),
2. b) zaměstnanci, kteří jsou činni v Československé republice pouze přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají trvale v tuzemsku bydliště nebo závod,
3. c) důchodci, kteří se trvale zdržují v cizině, po dobu jejich pobytu mimo území Československé republiky, pokud mezinárodní úmluvy nestanoví jinak,
4. d) cizí státní příslušníci a jejich rodinní příslušníci, kteří jsou v Československé republice činni pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, leč by šlo o případy uvedené v § 11.

§ 6

Rodinní příslušníci

(1) Za rodinné příslušníky zaměstnanců a jiných osob postavených jim na roveň, členů výrobních družstev a důchodců se považují,

1. a) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu,
   1. 1. manželka (manžel), jakož i bývalá manželka (manžel), jestliže zaměstnanec (družstevník, důchodce) má vůči ní vyživovací povinnost,^*)
   2. 2. děti ve věku od 15 do 25 roků, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,
   3. 3. družka (druh), jestliže žije se zaměstnancem (družstevníkem, důchodcem) ve společné domácnosti aspoň tři měsíce,

1. b) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu a jsou výživou převážně odkázáni na zaměstnance (družstevníka, důchodce),
   1. 1. schovanci, vnuci a sourozenci ve věku od 15 do 25 roků, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni práce,
   2. 2. rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
   3. 3. sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému (rozloučenému) zaměstnanci (družstevníku, důchodci) domácnost, pokud v ní pečuje o jeho děti ve věku do 15 roků,

1. c) pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu, jsou výživou převážně odkázáni na zaměstnance (družstevníka, důchodce) a jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci nebo se jako osoby se změněnou pracovní schopností odborně připravují předepsaným výcvikem nebo školením pro vhodné povolání,

   děti, schovanci, vnuci a sourozenci zaměstnance (družstevníka, důchodce) starší 25 roků.

(2) Za rodinného příslušníka člena jednotného zemědělského družstva se považují, pokud nemají nárok na bezplatnou péči podle jiných ustanovení tohoto řádu,

1. a) manželka,
2. b) děti ve věku od 15 do 25 roků, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopné práce,
3. c) schovanci, vnuci a sourozenci za stejných podmínek jako děti, jsou-li výživou převážně odkázáni na družstevníka.

§ 7

Ochrana určitých činností¹)

(1) Ambulantní i ústavní péče se poskytuje bezplatně, i když na ni není nárok podle předchozích ustanovení,

1. a) osobám, které vykonávají pouze příležitostné zaměstnání, pokud jde o pracovní úraz (nemoc z povolání),²)
2. b) brigádníkům, pokud jde o krátkodobou nebo bezplatnou brigádnickou činnost, jestliže nemoc nebo úraz vznikly v době této činnosti nebo v souvislosti s ní,³)
3. c) členům jednotných zemědělských družstev, jednotlivě hospodařícím rolníkům, spolupracujícím členům jejich rodin a jejich rodinným příslušníkům při pracovním úrazu (nemoci z povolání), který se přihodil při provozu zemědělského závodu, ať družstevního nebo vlastního,⁴)
4. d) členům národních výborů, soudcům z lidu, příslušníkům Lidových milicí, členům Pomocné stráže veřejné bezpečnosti, pomocníkům Pohraniční stráže, dobrovolným požárníkům, dobrovolným příslušníkům Civilní obrany, zdravotníkům Československého červeného kříže, dárcům krve, členům Horské služby, dobrovolným spolupracovníkům pečovatelské služby a osobám zúčastněným při odstraňování následků živelních pohrom a nehod a při ochraně proti ním, jakož i při jiné záslužné činnosti konané ve prospěch celku bez právního závazku, pokud jde o onemocnění nebo úraz souvisící s těmito činnostmi,
5. e) účastníkům organizované tělesné výchovy, účastníkům branné výchovy, členům Svazu pro spolupráci s armádou, jakož i osobám, vykonávajícím práci při organizované rehabilitační péči ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, pokud jde o onemocnění nebo úraz souvisící s těmito činnostmi,
6. f) brancům, pokud potřebují péči před nástupem služby v ozbrojených silách.

(2) I osobám, které nemají nárok na bezplatnou péči, poskytují se bezplatně potřebné úkony preventivní, zvláště preventivní prohlídky, jichž je třeba vzhledem k jejich činnosti, životním podmínkám nebo z jiných důvodů.

§ 8

Vznik a trvání nároku na bezplatnou péči

(1) Nárok na bezplatnou péči podlé předchozích ustanovení vzniká, je-li potřeba dána v době zaměstnání nebo za trvání jiných podmínek zakládajících nárok. U studentů a ostatních osob uvedených v § 4 písm. e) trvá nárok na bezplatnou péči i po absolvování školy po dobu, která je v jednotlivých oborech stanovena pro vykonání závěrečné zkoušky nebo pro vypracování písemné diplomní práce, nejdéle však do 1 roku po absolvování školy.

(2) Vznikla-li potřeba ambulantní nebo ústavní péče po skončení zaměstnání nebo po zániku jiných podmínek zakládajících nárok, avšak ještě v ochranné lhůtě, poskytuje se rovněž bezplatně. Ochranná lhůta pro nárok na bezplatnou péči činí 6 týdnů od zániku uvedených podmínek. U žen, jejichž zaměstnání nebo jiná podmínka zakládající nárok zanikla v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

(3) Osobám, ukončivším službu v ozbrojených silách, se poskytuje bezplatná ambulantní a ústavní péče, i když na ni neměly nárok před nástupem této služby, vznikla-li potřeba této péče v době služby v ozbrojených silách nebo v šestitýdenní ochranné lhůtě po skončení služby.

(4) Byl-li nárok na bezplatnou péči uplatněn ve lhůtách uvedených v předchozích odstavcích, poskytuje se tato péče nadále bezplatně, pokud její potřeba trvá, nejdéle však po dobu 1 roku od skončení zaměstnání nebo zániku jiných podmínek zakládajících nárok; jestliže se oprávněné osobě i po této době poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění, náleží jí bezplatná péče až do skončení výplaty těchto dávek. Nárok na poskytování bezplatné péče podle tohoto řádu zaniká též vznikem nároku na bezplatnou péči podle jiných předpisů, zvláště podle předpisů o nemocenské péči v ozbrojených silách.

§ 9

Ochrana matek a dětí

(1) Všem ženám se poskytuje bezplatně ambulantní a ústavní péče v souvislosti s porodem (§§ 38 a 39).

(2) Všem dětem ve věku do 15 roků se poskytuje bezplatně ambulantní a ústavní péče v plném rozsahu.

§ 10

Ochrana před přenosnými nemocemi

Ambulantní i ústavní péče se poskytuje bezplatně též při povinně hlášených přenosných nemocech,¹) včetně aktivní tuberkulózy a pohlavních nemocí, a při bacilonosičství, i když jde o osoby, které nemají nárok na bezplatnou péči podle předchozích ustanovení.

§ 11

Cizinci

Cizím státním příslušníkům, kteří nemají nárok na bezplatnou péči podle předchozích ustanovení, se poskytuje ambulantní i ústavní péče za úhradu s výjimkou případu, kdy tato péče náleží bezplatně na základě mezistátních úmluv nebo podle zásady vzájemnosti. Jinak může bezplatné poskytnutí péče povolit z vážných důvodů ministerstvo zdravotnictví nebo z jeho pověření odbor zdravotnictví rady krajského národního výboru (dále jen „Odbor rady krajského národního výboru”).

§ 12

Úhrada za poskytnutou péči

(1) Pokud preventivní a léčebná péče nemá být poskytnuta bezplatně, požaduje za ni zdravotnické zařízení, které ji poskytlo, úhradu podle sazeb stanovených na základě § 16 odst. 1 č. 2 zákona č. 103/1951 Sb. Tato úhrada je splatná ihned po poskytnutí péče, pokud není stanoveno jinak, a zařízení ji vybere zpravidla přímo. Úhrada se vyměřuje a vymáhá podle ustanovení § 78.

(2) Úhradu za ambulantní a ústavní péči je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta (ošetřovaný). Pokud by ošetřovaný (jeho dědic) nemohl úhradu zaplatit, jsou povinni ji zaplatit za manžela druhý manžel a za nezletilé děti rodiče. U dědice, manžela a rodičů se řídí rozsah povinnosti k úhradě rozsahem jejich povinností podle občanského a rodinného práva.

(3) Jestliže žádná z povinných osob (odstavec 2) nemůže nést úhradu bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, poskytne se preventivní a léčebná péče zcela nebo zčásti bezplatně.

(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, může zdravotnické zařízení žádat, aby před poskytnutím péče složila povinná osoba přiměřenou zálohu; jestliže by však byl odložením péče ohrožen život nebo zdraví nemocného, nesmí být její poskytnutí vázáno na složení zálohy.

(5) Ustanovení o vyměřování a vymáhání úhrady se vztahují i na příplatky, jež se podle tohoto řádu výjimečně platí za péči poskytnutou osobám, kterým jinak náleží bezplatná ambulantní a ústavní péče. Rovněž se vztahují na příplatky za poskytnutou zdravotně výchovnou péči; v tomto případě jsou však osobami povinnými všichni, kdož mají vůči ošetřovanému podle obecných předpisů vyživovací povinnost.

§ 13

Prokazování nároku

(1) Nárok na bezplatnou péči se prokazuje hodnověrným dokladem (občanským průkazem, závodní průkazkou apod.), v němž je uveden pobyt a pracovní poměr nebo jiná skutečnost zakládající nárok. Nemůže-li žadatel prokázat nárok tímto způsobem, předloží řádně potvrzenou poukázku k lékaři na jednotném tiskopise státní zdravotní správy.

(2) Poukázky vydávají zaměstnavatelé, družstva, výkonné orgány místních národních výborů (u důchodců) a jiné orgány oprávněné potvrdit skutečnosti, které zakládají nárok; poukázky se vydávají na dobu 1 roku.

(3) Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvést všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. Náhrada škody, kterou by způsobil nesprávným vydáním poukázky, bude na něm požadována podle obecných předpisů.

(4) Platnost poukázky musí být prodloužena každého čtvrt roku orgánem, který ji vydal; jde-li o důchodce, prodlužuje se platnost poukázky po půl roce, a jde-li o domáckého dělníka, každý měsíc.

(5) Tiskopisy poukázek dodají vystavovatelům na požádání ústavy národního zdraví.

§ 14

Přednostní poskytování péče

(1) Soustava zdravotní péče, její organizace, síť zařízení i způsob poskytování služeb se řídí zásadou přednostního zaměření zvláště na ochranu zdraví zaměstnanců, matek a dětí. Podle této zásady jsou též zřizována zdravotnická zařízení přímo na závodech a jsou budována speciální zařízení pro péči o matku a děti; na tyto skupiny osob jsou také přednostně zaměřena preventivní opatření.

(2) Při ošetřování a vyšetřování ve zdravotnických zařízeních se pořadí ošetřovaných osob určuje podle potřeb nerušeného provozu a účelné organizace práce v zařízeních. Přednostně se při tom poskytuje první pomoc.

§ 15

Péče v územních obvodech

(1) Obyvatelstvu každého zdravotního obvodu poskytuje a zajišťuje péči obvodní lékař se svými spolupracovníky.

(2) Obyvatelstvu venkova se poskytuje péče v obvodních zdravotnických střediscích (ambulatoriích) a jde-li o odlehlejší obce obvodu, též v lékařských a ošetřovatelských stanicích a v dětských a ženských poradnách. Obyvatelstvu měst se poskytuje péče na příslušných odděleních okresních zdravotnických středisek (poliklinik).

(3) V okrajových částech měst mohou být zřizována zdravotnická zařízení stejného druhu jako na venkově; je-li to účelné, může být péče o obyvatelstvo venkovského území přilehlého k městu obstarávána okresním zdravotnickým střediskem (poliklinikou).

§ 16

Péče na závodech

(1) Aby byla pracujícím přiblížena zdravotní péče, zřizují se v závodech zdravotnická zařízení za podmínek stanovených zvláštními předpisy.¹) Pracujícím z těchto závodů poskytují a zajišťuji péči dílenští a jiní závodní lékaři a ostatní zdravotničtí pracovníci.

(2) Pracujícím závodů, kteří nemají zajištěnu péči v závodních zdravotnických zařízeních, poskytuje a zajišťuje péči zpravidla obvodní lékař příslušný podle místa pobytu pracujících (§ 18 odst. 1); odbor pracovních sil, zdravotnictví a sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru (dále jen „odbor rady okresního národního výboru”) může, zejména jde-li o závody důležitých výrobních odvětví nebo o závody s rizikovými pracovišti, určit po projednání se závodem a se závodním výborem základní organizace odborového svazu jiného lékaře, který pak plní v péči o pracující takových závodů úkoly dílenského lékaře.²)

§ 17

Úkoly zdravotnických pracovníků v obvodech

Dispenzární péče

Školní zdravotní služba

(1) Obvodní (dílenští) lékaři odpovídají za zdravotní stav svěřeného obyvatelstva a úroveň poskytovaných služeb; se svými spolupracovníky poskytují a zajišťují obyvatelstvu obvodu nebo pracujícím závodu potřebnou preventivní a léčebnou péči, dbají o dodržování hygienických a protiepidemických zásad a předpisů a pečují o soustavné provádění zdravotnické osvěty.

(2) Zdravotničtí pracovníci v obvodech poskytují určitým skupinám osob vyžadujícím zvláštní péči (zejména ženám v těhotenství a po porodu, dětem do 15 roků, dorostu, pracujícím na rizikových pracovištích a předním pracovníkům) a osobám ohroženým nebo postiženým určitými chorobami soustavnou dispenzární péči. Tato péče spočívá hlavně v aktivním vyhledávání osob nemocných i ohrožených, ve vyhledávání zdrojů nemocí, ve všestranném vyšetření, v léčebné péči a v pravidelné kontrole zdravotního stavu s péčí o úpravu životních a pracovních podmínek. Zvláštní péči věnují zdravotničtí pracovníci v obvodech též osobám umístěným v zařízeních pro ústavní zaopatření nebo pro kolektivní ubytování, zejména dětem a osobám starým.

(3) Dětem na všeobecně vzdělávacích školách, na školách pro mládež vyžadující zvláštní péče a v mimoškolních výchovných zařízeních se zabezpečuje soustavná aktivní preventivní a léčebná péče školní zdravotní službou, organizovanou v rámci péče o děti. K úkolům této služby patří zejména provádění prohlídek žactva, provádění hromadných diagnostických, preventivních a léčebných opatření, poskytování běžné ambulantní léčby, účast na provádění běžných protiepidemických opatření a zdravotní dozor v dětských kolektivech.

§ 18

Vyžádání lékařské pomoci v obvodu

(1) Nemocný, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžádá si ji u obvodního lékaře příslušného pro místo jeho pobytu.¹)

(2) Obyvatelé venkovských obvodů vyžadují lékařskou péči o ženy a o děti ve věku do 15 roků přímo u lékaře příslušného oboru v jeho pravidelné ordinační době a péči o chrup přímo u příslušného zubního lékaře (dentisty), popř. u zubního lékaře (dentisty), určeného pro příslušný obvod; jinak si ji vyžadují u obvodního lékaře. V městských obvodech vyžadují obyvatelé tuto péči na příslušných odborných odděleních okresního zdravotnického střediska (polikliniky).

(3) Zaměstnanec závodu uvedeného v § 16 odst. 1 vyžaduje lékařskou pomoc především u svého dílenského (závodního), popř. pověřeného lékaře; pouze nedovoluje-li mu zdravotní stav dostavit se k takovému lékaři, jde-li o náhlé onemocnění v době mimo zaměstnání nebo není-li závodní zdravotnické zařízení v provozu, vyžádá si pomoc u obvodního lékaře příslušného pro místo jeho pobytu.

(4) Zvláštní předpisy²) stanoví, kdy lze si výjimečně vyžádat lékařskou pomoc u jiného než příslušného lékaře.

§ 19

Péče o dojíždějící osoby

(1) Aby bylo postaráno o ošetření osob, které dojíždějí za prací mimo místo svého pobytu, stanoví se ve zdravotnických zařízeních pravidelná ordinační doba obvodních lékařů také na odpoledne tak, aby je mohli pracující navštěvovat i po návratu z práce do místa svého pobytu.

(2) Osobám, které dojíždějí za prací z vetší vzdálenosti, takže po pozdním návratu již nemohou navštěvovat obvodní zdravotnická zařízení v místě pobytu, jakož i osobám na pracovních cestách (montážích) apod. se zajišťuje poskytování potřebné péče ve zdravotnických zařízeních příslušných pro pracoviště.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro péči o osoby dojíždějící mimo místo svého pobytu do škol, kursů apod.

§ 20

Stanovení doby ošetření

(1) Provoz ve zdravotnických zařízeních je třeba upravit tak, aby časově umožňoval řádné vyšetření a ošetření, zejména při prvním vyšetření osob nově nemocných, a aby bylo možno snížit zdržování nemocných v čekárnách. Opakované návštěvy nemocných je proto třeba určovat zpravidla na dobu nižšího zatížení provozu, a pokud jde o nemocné zaměstnance schopné práce, mimo jejich pracovní dobu. Pracující mají při vyšetření a ošetření přednost před ženami v domácnosti a před nepracujícími důchodci, pokud nejde o naléhavé případy.

(2) Nemůže-li se nemocný vzhledem k svému zdravotnímu stavu dostavit k lékaři, vyžádá si návštěvu lékaře v bytě. Mimo případy první pomoci a náhlého zhoršení zdravotního stavu je třeba vyžádat si návštěvu do 12 hodin (poledne), pokud ředitel ústavu národního zdraví neurčí jinak.

§ 21

Pohotovostní a záchranná služba; první pomoc

(1) Pohotovostní lékařská služba je organizována pouze pro účely první pomoci v době mimo provoz zdravotnických zařízení.¹) Tato služba není určena pro běžná ošetření nebo vyšetření, která lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení.

(2) Pokud jsou ve velkých městech zřízeny kromě pohotovostní služby též stanice záchranné služby, lze si ve zvlášť závažných případech, kdy je bezprostředně ohrožen život, vyžádat pomoc lékaře této stanice.²)

(3) Zneužití pohotovostní nebo záchranné služby je lékař povinen hlásit řediteli ústavu národního zdraví, aby mohly být proti viníkům vyvozeny důsledky uvedené v § 72.

(4) Nelze-li včas dosáhnout příslušného lékaře nebo pohotovostní, popř. záchrannou službu, je nemocný oprávněn vyžádat si první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo zdraví.

§ 22

Nepříslušný lékař

(1) Nepříslušný lékař, na něhož se nemocný obrátil, poskytne mu první pomoc, pokud jí nemocný potřebuje, a poučí jej, popř. odkáže na příslušného lékaře.

(2) Povolení k léčení u jiného lékaře než v příslušném obvodu může udělit jen ve zvlášť odůvodněných případech ředitel okresního ústavu národního zdraví, nadřízený příslušnému lékaři.

§ 23

Poskytování ostatních odborných služeb

(1) Péči obvodních a dílenských (závodních) lékařů doplňují odborné služby, jež poskytují odborná oddělení okresních a závodních středisek (poliklinik), popř. krajských a fakultních středisek (poliklinik).

(2) Tyto odborné služby se poskytují zpravidla jako služby konsiliární zahrnující speciální vyšetření a jiné úkony, jež nemůže provést ošetřující lékař, jakož i doporučení dalšího léčebného postupu; přitom nemocný zůstává dále v péči ošetřujícího lékaře.

(3) Vyžaduje-li toho povaha nemoci, převezme odborné oddělení zdravotnického střediska (polikliniky) nemocného do soustavného ošetřování, které mu nemůže poskytnout obvodní (dílenský) lékař; v tom případě přejímá odborný lékař všechny povinnosti ošetřujícího lékaře a je povinen o tom uvědomit příslušného obvodního (dílenského) lékaře.

(4) Za určité odborné služby v oboru dermatologie, zejména za kosmetické úkony a drobné plastické operace, jakož i za odbornou péči poskytnutou v protialkoholních záchytných stanicích¹) se vybírají příplatky (§ 12).

§ 24

Odesílání do odborné péče

(1) Na vyšetření nebo do ošetřování odborného oddělení odesílá nemocné — s výjimkami stanovenými v § 25 — obvodní nebo jiný ošetřující lékař. Ošetřující lékař odešle nemocného zpravidla na příslušné odborné oddělení okresního nebo závodního zdravotnického střediska (polikliniky) téhož okresu nebo závodu. Není-li v takovém středisku (poliklinice) zřízeno odborné oddělení potřebného oboru, odešle nemocného do zdravotnického střediska (polikliniky), příslušného podle úpravy stanovené odborem rady krajského národního výboru.

(2) Vyžaduje-li zdravotní stav nemocného takové odborné vyšetření, které nemůže být provedeno v okresním nebo závodním zdravotnickém středisku (poliklinice), odešle jej lékař odborného oddělení tohoto střediska na příslušné oddělení krajského zdravotnického střediska (polikliniky) v tomtéž kraji; není-li zde potřebné odborné oddělení, odešle nemocného do jiného kraje podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví.

(3) Jestliže zdravotní stav nemocného vyžaduje specialisovaného odborného vyšetření, jež může být poskytnuto jen ve fakultním zdravotnickém středisku (poliklinice), odešle jej přednosta odborného oddělení krajského zdravotnického střediska (polikliniky) do fakultního střediska (polikliniky), příslušného podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví. Kromě těchto případů je ambulantní vyšetření a ošetřování ve fakultních střediscích (poliklinikách), jakož i ve výzkumných ústavech přípustné podle zvláštních předpisů.

(4) Odbor rady okresního, popř. krajského národního výboru může, je-li toho třeba, stanovit účelné odchylky v postupu při vysílání k odbornému vyšetření a ošetřování.

§ 25

Přímý přístup k ostatním odborným lékařům

(1) Bez doporučení obvodního nebo jiného ošetřujícího lékaře se může nemocný obrátit přímo na odborné oddělení okresního zdravotnického střediska (polikliniky) v těchto případech:

1. a) na všechna oddělení, jde-li o ošetření vážnějších úrazů,
2. b) na oční oddělení, jde-li o předpis brýlí,
3. c) na kožní a pohlavní oddělení, jde-li o vyšetření nebo ošetření pohlavního onemocnění.

Ministerstvo zdravotnictví určí v dohodě s Ústřední radou odborů, kdy nabudou účinnosti ustanovení předchozí věty o omezeném přístupu na oční a kožní a pohlavní oddělení. Do této doby se mohou nemocní nadále obracet přímo na oční a kožní a pohlavní oddělení ve všech případech onemocnění spadajících do těchto oborů.

(2) O tom, kdy je poskytována péče odborným lékařem dětským, ženským a zubním (dentistou) platí ustanovení § 18 odst. 2 a 3.

§ 26

Ambulantní lázeňská péče

(1) Za odbornou ambulantní péči podle tohoto oddílu se považuje i léčení v lázeňských zařízeních (zejména poskytování procedur) v případech, kdy nejde o ústavní lázeňskou péči podle §§ 34 a 35.

(2) Ambulantní lázeňská péče může být poskytnuta nemocným,

1. a) kterým nelze poskytnout ústavní lázeňskou péči nebo
2. b) kteří pracuji nebo mají trvalý pobyt v obvodu okresního ústavu národního zdraví (závodního ústavu národního zdraví), v němž je příslušné lázeňské zařízení, nebo v obvodech sousedních okresních ústavů národního zdraví (závodních ústavů národního zdraví), pokud tyto ústavy nemají potřebná zařízení k provádění fyzikální léčby.

(3) Pro poskytování ambulantní lázeňské péče platí zvláštní předpisy.¹)