Vyhláška ministerstva financí, kterou se provádí zákon o živnostenské dani.

Daňová povinnost.I.

(1) Nová živnostenská daň je paušální daní, jež se bude od živnostníků vybírat počínajíc kalendářním rokem 1953 za to, že se jim ponechává výkon soukromé živnosti. Kromě toho u živností, které dosud podléhaly oddílu B a D sazebníku všeobecné daně, je daň i náhradou za toto zdanění všeobecnou daní, jež se počínajíc dnem 1. ledna 1953 zrušuje (§§ 20 a 21 zákona č 73/1952 Sb., o dani z obratu). Nová paušální živnostenská daň také doplňuje zdanění důchodů ze živností novou daní z příjmů obyvatelstva.

(2) Živnostenskou daň platí fysické osoby, které provozují v Československé republice jakoukoli soukromou živnost, a to bez ohledu na státní příslušnost. Daň se platí ze všech živností, a nikoli snad jen ze živností, které byly uvedeny v seznamu a připomínkách k oddílu B a D sazebníku všeobecné daně.

(3) Pro daňovou povinnost je nerozhodné, zda jde o živnost prováděnou na základě živnostenského opravnění, či bez tohoto živnostenského oprávnění. Nerozhoduje také, zda živnost je výlučným povoláním poplatníkovým, či je-li prováděna jako vedlejší povolání, a to po případě i vedle zaměstnání vykonávaneho v pracovním poměru. Sezonní živnosti podléhají rovněž této dani.

(4) Předpokladem daňové povinnosti je skutečnost, že poplatník živnost skutečně provozuje. Pouhá okolnost, že živnostník má dosud živnostenské oprávnění nebo součásti živnostenského zařízení sama o sobě nestačí k daňové povinnosti. Neodhlásil-li však živnostník výkon živnosti, předpokládá se, že v provozu živnosti pokračuje, neprokáže-li opak.

(5) Živnostenská daň se odvádí i z živností ambulantních, podomních a kočovních.

(6) Živnostenská daň se odvádí i z živností, které jsou pod národní nebo jinou správou. Daň je povinna odvést osoba, která živnost spravuje. Daň v těchto případech jde k tíži osobě nebo instituci, které plynou užitky ze živnosti.

(7) Dani nepodléhá výkon t. zv. svobodných povolání, z něhož příjmy se zdaňují podle § 5 zákona č. 78/1952 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva.

(8) Ustanovení § 2 zákona rozděluje živnosti do šesti skupin. Jsou to řemeslné živnosti I. a II. třídy, hostinství, povoznictví s koňskými potahy, autodoprava a obchodní činnost. Pro každou skupinu stanoví zákon zvláštní sazbu daně.

(9) Sazba daně stanovená pro řemeslné živnosti platí výlučně jen pro ty živnosti, které jsou uvedeny jako řemeslné živnosti ve vládní vyhlášce č. 396/1952 Ú. l., kterou se vydává seznam řemeslných živností I. a II. třídy pro účely živnostenské daně. Přitom sazba daně pro řemeslné živnosti I. třídy platí toliko pro živnosti zařazené v cit. vládní vyhlášce do I. třídy, sazba daně pro řemeslné živnosti II. třídy platí pro živnosti zařazené v cit. vládní vyhlášce do II. třídy. Sazba daně pro řemeslné živnosti se nevztahuje tudíž na všechny živnosti, které byly uvedeny v seznamu k oddílu B sazebníku všeobecné daně, neboť živnosti pro poskytování a zprostředkování služeb včetně poslužných živností vůbec se nepočítají pro účely živnostenské daně k řemeslným živnostem, nýbrž k obchodní činnosti.

(10) K hostinským živnostem patří hostinské podniky (restaurace, jídelny, kantiny, bufety a pod.) a ubytovací podniky (pensiony, zájezdní a ubytovací hostince a pod.).

(11) K povoznictví s koňskými potahy náleží kočárová přeprava osob a zavazadel (fiakry, drožky a pod.) a nákladní koňská doprava. Provozuje-li povoznictví zemědělec, platí živnostenskou daň tehdy, jestliže provádí povoznictví za takových podmínek a v takovém rozsahu, že podle pokynů vydaných k provedení zákona o zemědělské dani nemůže být jeho povoznická činnost považována za vedlejší činnost zemědělského hospodářství zdaněnou podle § 4 č. 3 ve spojení s §§ 6 a 7 zákona o zemědělské dani, takže zemědělec z této činnosti podléhá dani z příjmů obyvatelstva podle § 9 zákona č. 78/1952 Sb.

(12) Autodoprava zahrnuje jednak nákladní dopravu (nákladními motorovými vozidly včetně stěhovacích a vlečných vozů) jednak osobní dopravu (autodrožkami a autobusy).

(13) Sazba daně stanovená pro obchodní činnost se týká ostatních živností, které nejsou uvedeny v odstavcích 9 až 12. Patří sem zejména živnosti pro poskytování a zprostředkování služeb včetně poslužných živností a vlastní obchodní živnosti. K živnostem prvého druhu patří:

1. aranžéři (aranžéři a vazači květin),
2. čističi budov, bytů, dezinfektoři a pod.,
3. čistírny, prádelny, žehlírny a mandlovny,
4. drnomistři;
5. fotografové všech oborů,
6. hlídací (schovací) živnosti,
7. chemické živnosti, které neprovádějí přímo výrobu chemického zboží a chemických přípravků, takže nepatří k řemeslným živnostem II. třídy,
8. kominičtí mistři,
9. maséři a pedikéři,
10. optici,
11. pohřební ústavy,
12. půjčovny, jako půjčovny psacích, počítacích strojů a pod., půjčovny divadelních rekvisit, obleků, kostýmů, masek, loděk a pod.,
13. převozníci, voraři a pískaři,
14. stáčeči piva,
15. technické a příbuzné živnosti včetně stavitelské živnosti,
16. účetní a hospodářští znalci,
17. výmlatci obilí a příbuzné živnosti,
18. zasilatelé a skladovatelé
19. zvěroklestiči,
20. ostatní poslušné živností.
21. K obchodním živnostem v užším slova smyslů patří:
    1. drogisté, jednatelské a náborové živnosti, knihkupci a nakladatelé,
    2. obchodníci elektroradii a bytovým zařízením,
    3. obchodníci galanterním zboží ma hračkami,
    4. obchodníci hodinami a výrobky z drahých kovů,
    5. obchodníci motorovými vozidly a pohonnými látkami,
    6. obchodníci obuví, usněmi a pod.,
    7. obchodníci palivem,
    8. obchodníci stroji a technickými potřebami,
    9. obchodníci textilním zbožím,
    10. obchodníci železářským zbožím,
    11. papírníci,
    12. potravináři,
    13. prodavači tabáku.

(14) Provozuje-li poplatník více živností, je povinen platit podle § 2 odst. 3 zákona daň z každé živnosti. Ustanovení se vztahuje zejména na případy, kdy tatáž osoba provozuje dvě odlišné živnosti, ať již dvě různé řemeslné živnosti, dvě různé obchodní živnosti nebo řemeslnou živnost a obchodní živnost; prodává-li řemeslník kromě výrobků zhotovených ve vlastní živnosti i výrobky cizí výroby, platí daň jednak z řemeslné živnosti, jednak z obchodní činnosti (na př. klenotník prodává také klenoty, které sám nevyrobil, řezník a uzenář prodává uzenářské zboží, které sám nezpracoval). Jde-li však o činnost, která organicky tvoří výkon jedná živnosti, platí se daň jen z této jedné živnosti (na př. prodej jídla a kuřiva v hostinci se zvlášť nezdaňuje, právě tak se nezdaňuje zvlášť prodej novin, časopisů a drobného papírnického zboží u prodavačů tabáku).

(15) Výše sazby je u každé skupiny odstupňována podle počtu osob zaměstnaných v živnosti. Základní sazba platí pro živnostníka, který pracuje v živnosti sám. Zaměstnává-li živnostník v živnosti manželku (družku, manžela, druha), nezletilé děti (vnuky a osvojence), nepřihlíží se k těmto osobám a živnostník platí daň, jakoby v živnosti pracoval sám. Přihlíží se však ke zletilým dětem vnukům a osvojencům), jakož i k jiným osobám v příbuzenském poměru.

(16) Do počtu zaměstnaných osob se počítají nejen vyučené síly, nýbrž i učňové, a to i tehdy, zaměstnává-li živnostník toliko učně bez jiné vyučené sily. K. osobám zaměstnaným v živnosti se počítají i síly přibrané na výpomoc, na př. v hostinství na neděli, v holičství na sobotu, v obchodních živnostech v dobách zvýšeného prodeje a pod., jestliže se výpomoc opakuje s jistou pravidelností (na př. každý týden).

(17) K osobám, zaměstnaným v živnosti se počítají osoby zaměstnané nejen ve vlastním výkonu živností (výrobě, obchodu), nýbrž i administrativní síly. Osoby, které obstarávají toliko úklid živnostenských místností, se nepočítají k osobám zaměstnaným v živnosti. Je-li živnost v národní nebo jiné správě, počítá se správce živnosti k osobám v ní zaměstnaným.

(18) Vykonává-li živnost společně více osob, aniž šlo o zaměstnanecký poměr, považuje se sice společný výkon za provoz jedné živnosti, avšak všechny osoby provozující společně živnost se počítají pro výši daně za osoby zaměstnané v živnosti, i když se ve výkonu živnosti střídají.

(19) Živnostenská daň se odvádí beze zřetele na výši důchodu, jehož poplatník v živnosti dosáhne. Pro živnostenskou daň není proto stanoveno daněprosté minimum na rozdíl od §§ 8 a 12 zákona č. 78/1952 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva. Pro výši daně je také nerozhodné, jde-li o poplatníka svobodného, ženatého bezdětného či o poplatníka s dětmi a ve všech případech se platí daň v stejné výši.

(20) Okresní národní výbory mohou podle § 3 zákona přestárlým nebo prokázaně invalidním poplatníkům daň přiměřeně snížit nebo i úplně prominout. Toto ustanovení má zabránit sociálním příkrostem u přestárlých nebo invalidních živnostíků, kteří pro sníženou pracovní schopnost nemohou být převzati do služeb podniků místního socialistického hospodářství (družstevních, komunálních) a kteří pro svou sníženou pracovní schopnost nedosahují výdělků dostačujících k placení daně v stanovené výši bez existenčního ohrožení a nemají jiných příjmových zdrojů.

(21) Podmínkou pro přiznání úlevy podle § 3 zákona je, že živnostník pracuje v živnosti sám; pro přiznání úlevy není však na závadu, zaměstnává-li přitom toliko manželku (družku, manžela, druha) nebo nezletilé děti (vnuky a osvojence).

(22) Jak v případech přestárlosti tak i invalidity jde v prvé řadě o snížení pracovní schopnosti a tím i o snížení možnosti platit daň v stanovené výši. Uznání přestárlosti nemusí být proto vázáno jen na věkové hranice rozhodné podle národního pojištění pro přiznání starobního důchodu.

Kontrola a placení daně.II.

(23) Poplatník je povinen podat každoročně do 30. června hlášení o daňové povinnosti za prvé kalendářní pololetí a do 31. prosince hlášení a daňové povinnosti za druhé kalendářní pololetí. V hlášení uvede zejména druh živnosti, který v pololetí provozoval, a počet osob zaměstnaných v živnosti v každém jednotlivém měsíci. Uvede i ty osoby, ke kterým se při výši daně nepřihlíží, a rozvede jednotlivé druhy výkonů v živnosti provozovaných (na pr. výroba, prodej a počet osob zaměstnaných při těchto výkonech). Tiskopis hlášení vydá ministerstvo financí. Nepodá-li poplatník hlášení včas, může mu být daň zvýšena až o 10%.

(24) Poplatník podá hlášení okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu má na konci pololetí bydliště. Hlášení podává jednotně za všechny provozovny své živnosti, i když provozovny jsou v obvodu jiného okresního národního výboru, nežli je bydliště poplatníkovo. Dojde-li ke změně v provozu živnosti během pololetí, je poplatník povinen učinit oznámení o změně okresnímu národnímu výboru do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala.

(25) Okresní národní výbor přezkoumá hlášení. Zjistí-li nespravnosti v hlášení nebo nedostatečný odvod daně, vydá o tom poplatníkovi zvláštní výměr. Poplatník má právo podat proti tomuto výměru odvolání u okresního národního výboru do 15 dnů ode dne doručení výměru. O odvolání rozhodne s konečnou platností okresní národní výbor, jestliže odvoláni plně vyhoví. Jinak předloží odvolání k rozhodnutí krajskému národnímu výboru. Odvolání nemá odkládací účinek.

(28) Okresní i krajský národní výbor mají podle § 4 odst. 3 zákona právo provést vhodným způsobem kontrolu o všech skutečnostech, které jsou rozhodné a jimiž lze zajistit včasnost, správnost a úplnost odvodu daně a daňového hlášení. Stane se tak zpravidla ve spojení s kontrolním úkonem pro daň z příjmů obyvatelstva téhož poplatníka.

(27) Daň je splatná čtvrtletně dopředu, a to pro prvé čtvrtletí do 15. února, pro druhé čtvrtletí do 15. května, pro třetí čtvrtletí do 15. srpna a pro čtvrté čtvrtletí do 15. listopadu. Poplatníci, kteří provozují ke dni 1. ledna 1953 živnost, jsou proto povinni odvést první zálohu na daň do 15. února 1953.

(28) Sazba daně stanovená v § 2 zákona je celoroční povinností. Poplatník odvede proto dopředu za každé kalendářní čtvrtletí zásadně jednu čtvrtinu částky daně stanovené v § 2 zákona. Pro čtvrtletní odvod daně je rozhodný stav k prvému dni kalendářního čtvrtletí. Odvod daně na běžné čtvrtletí se řídí proto zásadně druhem živnosti a počtem zaměstnaných osob podle stavu prvého kalendářního čtvrtletí.

Na př.: Poplatník provozující k 1. lednu 1953 bez zaměstnanců řemeslnou živnost I. třídy platí na prvé čtvrtletí do 15. února 1953 jednu čtvrtinu základní sazby Kčs 4.000,—, t. j. částku Kčs 1.000,—.

Poplatník provozující k 1. lednu obchodní činnost s jedním zaměstnancem zaplatí na prvé čtvrtletí jednu čtvrtinu roční povinnosti Kčs 25.000,—, t. j. částku Kčs 6.250,—.

(29) Změny, které nastanou v provozu živností k prvému dni kalendářního čtvrtletí, budou působit na výši daňové povinnosti na toto čtvrtletí. Nastanou-li změny během kalendářního čtvrtletí, dlužno rozeznávati, zda změna nastala k prvému dni příslušného měsíce nebo po prvém dni příslušného měsíce. Nastala-li k prvému dni příslušného měsíce, bude působit na výši daňové povinnosti již za tento měsíc, nastane-li po prvém dni příslušného měsíce, bude působit na výši daňové povinnosti až pro následující měsíc. Změny se mohou týkat buď provozu živnosti (vznik nové živnosti, zánik dosavadní živnosti, změna v druhu podnikání) nebo počtu zaměstnaných osob.

Na př.: Poplatník zahájí provoz řemeslné živnosti II. třídy 1. února 1953 bez zaměstnanců. Daňová povinnost za prvé čtvrtletí činí ²/₁₂ z roční částky Kčs 6.000,—.

Obchodní živnost s jedním zaměstnancem zanikne prokazatelně 10. dubna 1953. Poplatník je na druhé čtvrtletí povinen daní ještě za měsíc duben, t. j. ¹/₁₂ z roční částky Kčs 25.000,—.

Změna v druhu podnikání se projeví jako zánik jedné živnosti a vznik nové živnosti. Řemeslník II. třídy provozuje zároveň obchod (na př. klenotník), v němž zaměstnává manželku. K 1. dubnu zanechá trvale obchodní činnosti. Na druhé čtvrtletí platí daň podle základní sazby pro řemeslnou živnost II. třídy, t. j. ¼ z Kčs 6.000,—, neplatí již daň z obchodní činnosti, t. j. ¼ ze základní sazby Kčs 12.000,—. Povozník přejde k 15. září na obchodní činnost. Pro celé třetí čtvrtletí platí daň podle sazby pro povoznictví, na čtvrté čtvrtletí platí daň podle sazby pro obchodní činnost.

Řemeslník II. třídy zaměstnává k 1. lednu 1953 jednoho zaměstnance a jednoho učně. Od 1. dubna zaměstnává toliko jednoho učně. Na prvé čtvrtletí platí ¼ z roční sazby Kčs 22.000,—, t. j. Kčs 5.500,—, na druhé čtvrtletí ¼ z roční sazby Kčs 12.000,—, t. j. Kčs 3.000,—.

Autodopravce zaměstnává k 1. dubnu 1953 jednoho zaměstnance, od 15. května 1953 dva zaměstnance. Na druhé čtvrtletí platí za duben a květen 2/12 z roční částky Kčs 25.000,—, za měsíc červen 1/12 z roční částky Kčs 45.000,—.

(30) Vzhledem k tomu, že poplatník je povinen platit daň na běžné čtvrtletí dopředu, vzniknou změnami během čtvrtletí nedoplatky či přeplatky na dani předem odvedené. Vzniknou-li změny ještě v prvém měsíci kalendářního čtvrtletí, může poplatník změnu ve výši daňové povinnosti vyrovnat v odvodu za toto kalendářní čtvrtletí, pokud daň již neodvedl, neboť daň je splatná do 15. dne následujícího měsíce a změna bude působit na výši daňové povinnosti za druhý a třetí měsíc kalendářního čtvrtletí. Dojde-li ke změně v druhém a třetím měsíci prvého a třetího kalendářního čtvrtletí, vyrovná poplatník nedoplatek anebo odečte si přeplatek s odvodem za druhé a čtvrté kalendářní čtvrtletí. Nastane-li změna v druhém či třetím měsíci druhého a. čtvrtého kalendářního čtvrtletí, vyrovná poplatník nedoplatek do 30. června nebo do 31. prosince, t. j. do dne, do kterého je povinen podat hlášení o daňové povinnosti za prvé a za druhé pololetí. Přeplatek se po přezkoumání hlášení za první nebo druhé pololetí buď zúčtuje s odvodem na další pololetí nebo se poplatníkovi vrátí.

Na př.: Řemeslník I. třídy zaměstnává ještě 1. ledna 1953 jednoho učně, od 1. února pracuje sám. Jeho povinnost činí na prvé čtvrtletí za měsíc leden Kčs 667,—, za měsíc únor a březen dohromady Kčs 667,—. Poplatník může do 15. února odvést Kčs 1.334,— místo ¼ z Kčs 8.000,—, t. j. místo Kčs 2.000.

Řemeslník II. třídy přijme k 1 září 1953 do práce jednoho učně. Tím se jeho povinnost na třetí čtvrtletí zvyšuje z Kčs 1.500,— na Kčs 2.000,— (za červenec a srpen po Kčs 500,—, na září Kčs 1.000,—). Rozdíl Kčs 500,— odvede poplatník s odvodem daně za čtvrté čtvrtletí, t. j. do 15. listopadu 1953.

Obchodník pracující s manželkou přibere k 25. listopadu jednoho zaměstnance. Daňová povinnost na čtvrté čtvrtletí se zvýší z Kčs 3.000,— na Kčs 4.084,— (2/12 z Kčs 12.000,— a 1/12 z Kčs 25.000,—). Rozdíl Kčs 1.084,— doplatí poplatník do 31. prosince, do kteréhožto dne je povinen podat hlášení o daňové povinnosti za II. pololetí.

Autodopravce zaměstnávající zletilého syna a dalšího jednoho zaměstnance pracuje od 1. června toliko se zletilým synem. Jeho daňová povinnost na druhé čtvrtletí se sníží z Kčs 11.250,— na Kčs 9.584,— (za duben a květen 2/12 z Kčs 45.000, —, za červen 1/12 z Kčs 25.000,—). Přeplatek Kčs 1.636,— se po přezkoumání hlášení za I. pololetí zúčtuje na odvod na třetí čtvrtletí.

Povoznictví zanikne úmrtím poplatníka, který pracoval sám, dnem 20. května. Na odvedené částce na druhé čtvrtletí Kčs 2.500,— vznikne přeplatek Kčs 833,— (na povinnost toliko 2/12 z Kčs 10.000,—); přeplatek se vrátí osobě (dědici), která bude povinna za poplatníka podat hlášení za I. pololetí po přezkoumání tohoto hlášení.

Poplatník zahájí poslušnou živnost dnem 1. prosince. Jeho daňová povinnost činí na čtvrté čtvrtletí Kčs 1.000,— (1/12 z Kčs 12.000,—). Poplatník je povinen tuto částku zaplatit do 31. prosince, do kteréhožto dne podá hlášení o daňové povinnosti.

(31) Při přepočtu roční daňové povinnosti na měsíční částku se měsíční částka daňové povinnosti zaokrouhlí na celé Kčs nahoru.

(32) Bude-li zjištěn na základě pololetního hlášení rozdíl mezi dani odvedenou za uplynulá dvě čtvrtletí a zjištěnou daňovou povinností, je poplatník povinen doplatit rozdíl do 15 dnů ode dne doručení výměru, jímž byl o chybném odvodu zpraven; přeplatek zjištěný přezkoumáním hlášení se buď zúčtuje na odvod daně na nadcházející čtvrtletí anebo se poplatníkovi vrátí.

(33) Z částek daně, které poplatník včas neodvede, bude povinen zaplatit za každý den prodlení penále 0,1% dlužné částky.

Závěrečná ustanovení.III.

(34) Ministerstvo financí povolí podle § 7 odst. 2 písm. a) zákona osvobození od daně jen v těch zvláště odůvodněných případech, kdy nemůže poplatníkovi přiznat snížení či prominutí daně okresní národní výbor podle § 3 zákona, na př. protože nejde o poplatníka přestárlého nebo invalidního, nebo protože přestárlý nebo invalidní poplatník zaměstnává jinou osobu, která se počítá mezi zaměstnané osoby (na př. zletilého syna).

(35) Zákon o živnostenské dani vstupuje v platnost dnem 1 ledna 1953. U poplatníků, kteří odváděli všeobecnou daň podle oddílu B a D sazebníku, končí povinnost k všeobecné dani odvodem daně za prosinec 1952. Počínajíc prvním čtvrtletím 1953 budou odvádět živnostenskou daň podle zákona č. 79/1952 Sb. a této vyhlášky.

Účinnost.

(36) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953.