Čl. I.
Odkaz účinné od 1. 10. 1957Čl. I.účinné od 1. 10. 1957Vyhláška č. 258/1956 Ú. l. se mění a doplňuje takto:
- účinné od 1. 10. 19571. Článek 1 zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„(1) Za zaměstnancův výdělek se pro výpočet peněžitých dávek považují příjmy ze zaměstnání zakládajícího pojištění podle zákona nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, pokud tyto příjmy podléhají dani ze mzdy a pokud nejsou podle ustanovení článku 2 vyloučeny (dále jen „započitatelný výdělek”).
účinné od 1. 10. 1957(2) Naturální požitky, s výjimkou požitků uvedených v článku 2 pod písm. f), se při výpočtu zaměstnancova započitalného výdělku oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.*)
účinné od 1. 10. 1957(3) Příjmy uvedené v odstavci 1 se považují za zaměstnancův započitatelný výdělek i tehdy, když se z nich daň ze mzdy nesráží, protože nepřesahují hranici stanovenou v předpisech o dani ze mzdy.**)”
- účinné od 1. 10. 19572. Článek 2 zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„Do zaměstnancova započitatelného výdělku se nezahrnují:
- účinné od 1. 10. 1957a) příjmy, které jako náhrady služebních výdajů nejsou podrobeny dani ze mzdy, zejména náhrady cestovních a stěhovacích výdajů včetně odlučného a přídělného, režijní příplatky a hodnota oděvů, plášťů, čepic, bot a ochranných oděvů poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnancům;
- účinné od 1. 10. 1957b) odměny poskytované zaměstnancům za vynálezy, objevy a zlepšovací návrhy, a to bez ohledu na jejich výši;
- účinné od 1. 10. 1957c) věcné a peněžité dary, odměny za významné pracovní zásluhy a jiné mimořádné odměny poskytované zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním včetně odměn z podnikových fondů pracujících a z obdobných prostředků, a to bez ohledu na jejich výši;
- účinné od 1. 10. 1957d) jiné příjmy osvobozené od daně ze mzdy přímo podle zákona o dani ze mzdy; příjmy, které ministerstvo financí osvobodilo nebo osvobodí od daně ze mzdy prováděcími předpisy nebo rozhodnutím, se však zahrnují do zaměstnancova započitatelného výdělku s výjimkou těch, o nichž Ústřední rada odborů pro účely nemocenského pojištění výslovně stanoví, že se nezapočítávají;
- účinné od 1. 10. 1957e) mzda za práci přes čas;*)
- účinné od 1. 10. 1957f) naturální, po případě i jiné požitky, které zaměstnanci dále náležejí i za dobu, po kterou se mu poskytuje nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství;
- účinné od 1. 10. 1957g) příjmy jednorázové nebo poskytované za období delší než tři měsíce, netvoří-li pravidelnou součást příjmů zaměstnance (na př. prémie za ujetí určitého počtu kilometrů bez nehody v dopravě), jakož i nahodilé odměny za výjimečné práce, které nepatří k úkolům odpovídajícím pracovnímu místu, na které je zaměstnanec zařazen (na př. odměny za přednášky a překlady, které nepatří k zaměstnancovým pravidelným úkolům);*)
- účinné od 1. 10. 1957h) věrnostní přídavek horníků;
- účinné od 1. 10. 1957i) náhrada za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou”.
- účinné od 1. 10. 19573. Článek 3 s připojenými příklady zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„(1) Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti se vypočte ze započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v závodě v posledních třech kalendářních měsících bezprostředně předcházejících vzniku pracovní neschopnosti (dále jen „rozhodné období”).
účinné od 1. 10. 1957(2) Při výpočtu čisté denní mzdy se od započitatelného výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl v rozhodném období, odečte daň ze mzdy na tento výdělek připadající, výsledek se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a dělí počtem pracovních dnů v rozhodném období. Při tom se od tohoto počtu pracovních dnů odečtou pouze pracovní dny, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství a pracovní dny zameškané pro omluvenou překážku v práci, za které zaměstnanec neměl vůči zaměstnavateli nárok na náhradu mzdy. K takto zjištěnému počtu pracovních dnů se připočtou pracovní dny, které zaměstnanec neomluveně zameškal v době mezi koncem rozhodného období a dnem vzniku pracovní neschopnosti.
účinné od 1. 10. 1957(3) Pro výpočet čisté denní mzdy se považují za pracovní dny všechny dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů; to platí i při odchylných úpravách pracovní doby (na př. při pětidenním pracovním týdnu). Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, o kterých je obecně stanoveno, že se za ně poskytuje náhrada mzdy.
účinné od 1. 10. 1957(4) Pracuje-li zaměstnanec v neděli, nezvyšuje se o to počet pracovních dnů uvedených v předchozím odstavci; výdělek za práci v neděli se však zahrne do započitatelného výdělku v rozhodném období, pokud není mzdou za práci přes čas nebo nepatří mezi jiné příjmy vyloučené podle článku 2.
- účinné od 1. 10. 1957Příklad č. 1:
účinné od 1. 10. 1957Zaměstnanec se stal neschopným práce dne 17. října 1957. Jeho hrubý započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za červenec, srpen a září 1957, činil 2.392,30 Kčs. Daň ze mzdy činí 232,75 Kčs. Zaměstnanec byl v srpnu dvanáct pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v září 1957 zameškal bez omluvy dva pracovní dny.
účinné od 1. 10. 1957Od hrubého započitatelného výdělku za rozhodné období se odečte daň ze mzdy. Výdělek po odečtení daně ze mzdy činí 2.159,55 Kčs.
účinné od 1. 10. 1957Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte dvanáct pracovních dnů, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Dny zameškané bez omluvy se od počtu pracovních dnů neodčítají. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 67 pracovním dnům.
účinné od 1. 10. 1957Výdělek po odečtení daně ze mzdy zaokrouhlený na celé koruny nahoru, t. j. 2.160 Kčs, se dělí číslem 67. Čistá denní mzda, činí 32,24 Kčs, po zaokrouhlení podle článku 26a činí 32 Kčs.
- účinné od 1. 10. 1957Příklad č. 2:
účinné od 1. 10. 1957Zaměstnanec, který nastoupil do závodu dne 1. října 1957, se stal neschopným práce pro nemoc dne 15. listopadu 1957. Jeho hrubý výdělek za rozhodné období, t. j. za říjen 1957, činil 1.552,30 Kčs, z nichž na mzdu za práci přes čas připadlo 150 Kčs. V tomto období zaměstnanec neměl pracovních přestávek.
účinné od 1. 10. 1957Od hrubého výdělku za rozhodné období se odečte mzda za práci přes čas. Jeho započitatelný výdělek činil tedy 1.402,30 Kčs. Daň ze mzdy odpovídající tomuto výdělku činí 155 Kčs, takže jeho výdělek pro výpočet čisté denní mzdy činí 1.247,30 Kčs.
účinné od 1. 10. 1957Na rozhodné období připadá 27 pracovních dnů. Čistá denní mzda za rozhodné období činí 46 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 1.248 Kčs a dělená 27; výsledek 46,22 Kčs je zaokrouhlen podle článku 26a na celé koruny).
- účinné od 1. 10. 1957Příklad č. 3:
účinné od 1. 10. 1957Zaměstnanec se stal neschopným práce pro nemoc dne 22. listopadu 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za srpen, září a říjen 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.320 Kčs. Zaměstnanec byl v září deset pracovních dnů neschopen práce pro nemoc a v listopadu 1957 do dne uznání práce neschopným zameškal bez omluvy tři pracovní dny.
účinné od 1. 10. 1957Na rozhodné období připadá 79 pracovních dnů. Od tohoto počtu se odečte deset pracovních dnů, za něž zaměstnanci náleželo nemocenské a k výsledku se připočtou tři pracovní dny, které zaměstnanec bez omluvy zameškal v mezidobí od konce rozhodného období do dne vzniku pracovní neschopnosti. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 72 pracovním dnům.
účinné od 1. 10. 1957Čistá denní mzda za rozhodné období činí 60 Kčs (mzda za rozhodné období 4.320 Kčs dělená 72).
- účinné od 1. 10. 1957Příklad č. 4:
účinné od 1. 10. 1957Zaměstnanec, který je zaměstnán v pracovním odvětví, v němž je zaveden pětidenní pracovní týden, se stal neschopným práce dne 12. prosince 1957. Jeho započitatelný výdělek za rozhodné období, t. j. za září, říjen a listopad 1957, činil po srážce daně ze mzdy 4.331,20 Kčs. Zaměstnanec byl v rozhodném období dva pracovní dny práce neschopen pro nemoc.
účinné od 1. 10. 1957Počet pracovních dnů v rozhodném období podle obecně platných předpisů je 78. Od tohoto počtu se odečtou dva pracovní dny, za něž náleželo zaměstnanci nemocenské. Při výpočtu čisté denní mzdy se přihlíží tedy k 76 pracovním dnům.
účinné od 1. 10. 1957Čistá denní mzda za rozhodné období činí 57 Kčs (mzda za rozhodné období zaokrouhlená na celé koruny nahoru, t. j. 4.332 Kčs a dělená 76).”
- účinné od 1. 10. 1957Příklad č. 1:
- účinné od 1. 10. 19574. Za článek 26 se vkládá článek 26a, který zní:
účinné od 1. 10. 1957 „Čl. 26a.
Odkaz účinné od 1. 10. 1957„Čl. 26a.účinné od 1. 10. 1957Při výpočtu nemocenského, podpory při ošetřováni člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství se čistá denní mzda zjištěná podle článků 3 až 13 zaokrouhluje na celé koruny a to při haléřové částce do 50 haléřů směrem dolů a při haléřové částce nad 50 haléřů směrem nahoru. Úhrnná výsledná částka dávky vyplácené za příslušný počet pracovních dnů se zaokrouhluje podle stejných zásad. Pro výpočet dávek vydá Ústřední rada odborů závazné tabulky.”*)
- účinné od 1. 10. 19575. Článek 29 zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„Má-li zaměstnanec za první den pracovní neschopnosti nárok na mzdu za část pracovní doby, vyplatí se z nemocenského za tento den jen poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo náhrada mzdy.
účinné od 1. 10. 1957Příklad:
účinné od 1. 10. 1957Zaměstnanec přestal v 8 hodin dne 10. října 1957 pracovat pro nemoc a byl uznán neschopným práce. V tento den byla v závodě pracovní doba od 6 do 14 hodin. Za dvě hodiny obdržel mzdu. Z příslušného nemocenského za první den pracovní neschopnosti mu proto náleží jen šest osmin.”
- účinné od 1. 10. 19576. Článek 30 zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„Vykonává-li zaměstnanec několik zaměstnání zakládajících pojištění, posuzují se podmínky pro nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny a na peněžitou pomoc v mateřství a pro určení jejich sazby samostatně v každém z nich; tyto dávky se také samostatně v každém z těchto zaměstnání (závodě) přiznávají a vyplácejí. Přesahu je-li však úhrn čistých denních mezd v několika zaměstnáních částku 100 Kčs denně, nepřihlíží se při výpočtu dávek k částce přesahující úhrn 100 Kčs, a to v tom zaměstnání, ve kterém má zaměstnanec stanovenou kratší pracovní dobu; je-li pracovní doba v těchto zaměstnáních stejná, nepřihlíží se k částce přesahující úhrn 100 Kčs v tom zaměstnání, ve kterém má zaměstnanec pravidelně nižší výdělek.”
- účinné od 1. 10. 19577. Článek 32 odst. 2 zní:
účinné od 1. 10. 1957 účinné od 1. 10. 1957„(2) Nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti se uplatňuje tak, že zaměstnanec předloží hlášení o pracovní neschopnosti, vydané příslušným lékařem nebo lékařskou poradní komisí podle předpisů o uznávání pracovní neschopnosti.*) Pro výplatu nemocenského za určité období je mimo to třeba, aby zaměstnanec předložil poukaz na peněžité dávky za toto období vydaný příslušným lékařem nebo lékařskou poradní komisí.”