Vyhláška ministerstva národní bezpečnosti o provozu na silnicích.

§ 57.

Řidičské povolení.

(1) Motorová nebo městská kolejová vozidla je oprávněn řídit jen ten, kdo obdržel k tomu povolení. Povolení obdrží pouze ten, kdo je duševně a tělesně schopný, dosáhl předepsaného věku, je spolehlivý pokud jde o řízení těchto vozidel, podrobil se předepsanému výcviku a prokáže odbornou způsobilost zkouškou. Pro dosažení oprávnění k řízení některých skupin motorových vozidel může hlavní dopravní inspektorát stanovit ještě další podmínky.

(2) Bez řidičského povolení smí řídit motorové nebo městské kolejové vozidlo jen ten, kdo se je učí řídit nebo kdo se podrobuje zkoušce z řízení vozidla, vždy však jen pod vedením a dohledem oprávněného učitele. Učitel má v takovém případě všechny povinnosti řidiče vozidla.

(3) K řízení motorových vozidel, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, se řidičské povolení nevyžaduje.

§ 58.

Druhy řidičských průkazů.

(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel se prokazuje řidičským průkazem, který žadateli po složení zkoušky vydá dopravní inspektorát OOVB příslušný podle bydliště žadatele, po případě podle místa přechodného pobytu.

(2) Stanoví se tyto druhy řidičských průkazů:

1. a) řidičský průkaz řidiče z povolání I. třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů; řidič I. třídy je řidičem automechanikem,
2. b) řidičský průkaz řidiče z povolání II. třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů; řidič II. třídy je řidičem seřizovačem,
3. c) řidičský průkaz řidiče z povolání III: třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou autobusů, trolejbusů, vozidel záchranné služby a vozidel požární ochrany, kterým přísluší přednostní právo (§ 21),
4. d) řidičský průkaz řidiče amatéra, opravňující k řízení osobních automobilů, ne však z povolání,
5. e) řidičský průkaz motocyklisty, opravňující k řízení motocyklů všech druhů,
6. f) řidičský průkaz řidiče traktoru, opravňující k řízení traktorů všech druhů a motorových pojízdných strojů,
7. g) řidičský průkaz řidiče trolejbusů, opravňující k řízení trolejbusů,
8. h) řidičský průkaz řidiče městských kolejových vozidel, opravňující k řízení vozidel pro dopravu osob i nákladů,
9. ch) osvědčení pro řidiče ve zkušební době, které se vydává uchazečům, kteří složili zkoušku k získání řidičského průkazu III. třídy nebo průkazu k řízení trolejbusů nebo městských kolejových vozidel.

(3) Vzory řidičských průkazů stanoví hlavní dopravní inspektorát, který může zavést i další průkazy pro některé skupiny řidičů.

§ 59.

Schopnost k řízení vozidel.

(1) Tělesná i duševní schopnost se zjišťuje lékařskou prohlídkou, které se uchazeč o řidičský průkaz musí podrobit ještě před zahájením výcviku.

(2) Tělesně nebo duševně neschopnou k řízení motorových a městských kolejových vozidel je osoba, která má vadu nebo chorobu, jež svou povahou zřejmě znemožňuje bezpečné ovládání vozidla.

(3) Podrobnější směrnice vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s příslušnými ministerstvy.

§ 60.

Omezení řidičského povolení.

(1) Je-li při lékařské prohlídce žadatel uznán schopným k řízení vozidel jen částečně, omezí dopravní inspektorát OOVB řidičské povolení tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele a zajišťovalo bezpečné řízení. Za omezeně schopného lze uznat také žadatele, jehož tělesná vada může být vyrovnána vhodným způsobem, který zajišťuje bezpečné řízení vozidla, na př. pomocným zařízením na vozidle a pod.

(2) Zejména může dopravní inspektorát OOVB omezit řidičské povolení na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením, jehož způsobilost musí být schválena dopravním inspektorátem KSVB. Může také povolení omezit na určitou trať nebo uložit, že při řízení musí být žadatel doprovázen osobou bez tělesně vady, nebo stanovit jiná omezení k zajištění bezpečného řízení. Může také nařídit přezkoumání schopnosti žadatele v určitých lhůtách. Všechna omezení musí být vyznačena v řidičském průkazu.

§ 61.

Věk řidičů.

(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel lze udělit jen osobám starším 18 let. Uchazeči o průkaz řidiče amatéra však mohou získat oprávnění k řízení vozidla již po dovršeném 17. roku věku a uchazeči o průkaz řidiče motocyklu výjimečně též po dovršení 16. roku věku, splňují-li zvláštní podmínky, které stanoví dopravní inspektorát KSVB. Povolení k řízení motorových vozíků pro invalidy lze udělit osobám, které dovršily aspoň 15. rok věku.

(2) Hlavní dopravní inspektorát může na návrh příslušného dopravního inspektorátu OOVB povolit u uchazečů o řidičský průkaz III. třídy snížení předepsané věkové hranice na 17 let, vyžaduje-li to obecný zájem a má-li být oprávnění k řízení omezeno jen na osobní automobily nebo nákladní automobily o celkové váze do 3.500 kg.

§ 62.

Podmínky pro získání některých druhů řidičských průkazů.

(1) Uchazeči o řidičský průkaz řidiče I. třídy musí mít nejméně dva roky oprávnění k řízení vozidel jako řidiči II. nebo III. třídy.

(2) Uchazeči o řidičský průkaz II. třídy musí mít nejméně jeden rok oprávnění k řízení vozidel jako řidiči III. třídy.

(3) Těm, kdož se osvědčili v socialistickém soutěžení jako vzorní řidiči, mohou být lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 přiměřeně zkráceny.

(4) Uchazeči o řidičský průkaz III. třídy obdrží po složení zkoušky osvědčení pro řidiče ve zkušební době. Po uplynutí zkušební doby vydá dopravní inspektorát OOVB řidiči, který se osvědčil, řidičský průkaz III. třídy. Řidičský průkaz III. třídy lze žadateli vydat bez určení zkušební doby, jde-li o řidiče amatéra nebo řidiče traktoru, který má oprávnění k řízení vozidla již déle než jeden rok, anebo jde-li o řidiče trolejbusu.

§ 63.

Osvědčení pro řidiče ve zkušební době.

(1) Osvědčení pro řidiče ve zkušební době opravňuje k řízení motorových vozidel s výjimkou autobusů, vozidel záchranné služby, vozidel požární ochrany, osobních a nákladních automobilů v silničním dopravním podnikání a nákladních automobilů používaných k dopravě osob nebo nebezpečných nákladů, vždy však pod vedením řidiče instruktora.

(2) Ve zkušební době má se řidič zdokonalit v řízení a udržování vozidel a seznámit se s provozními opravami vozidel.

(3) Délku zkušební doby stanoví dopravní inspektorát podle výsledku zkoušky Zkušební doba uchazečů, kteří složili zkoušku s prospěchem výtečným, trvá jeden měsíc, při prospěchu velmi dobrém 45 dni a při prospěchu dobrém dva měsíce.

(4) Ve zkušební době jednoho měsíce musí řidič řídit vozidlo nejméně 100 hodin; řidiči s delší zkušební dobou musí vozidlo řídit nejméně 150, po případě 200 hodin, podle toho, trvá-li zkušební doba 45 dní nebo dva měsíce.

(5) Řidič ve zkušební době může být přidělen pouze řidiči instruktoru, kterého k tomu účelu určí vedoucí podniku písemným příkazem. Instruktorem může být jen dobrý ukázněný řidič, který řídí vozidlo nejméně dva roky.

(6) Dopravní inspektorát může po skončení zkušební doby přezkoušet způsobilost řidiče k samostatnému řízení vozidla, a zjistí-li závady, prodloužit zkušební dobu o dalších 10 až 30 dní.

(7) Orgány dopravního inspektorátu kontrolují přípravu řidičů ve zkušební době v podnicích, zejména zjišťují, zda je dodržován stanovený počet hodin pro jejich výcvik v řízení a zda jsou cvičeni v udržování a opravách vozidla. O výsledku kontroly sepíší zápis a v dohodě s osobou odpovědnou za provoz motorových vozidel navrhnou opatření k odstranění zjištěných závad.

(8) Podmínky pro získání osvědčení pro řidiče ve zkušební době a délku zkušební doby řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel stanoví zvláštní předpisy.

§ 64.

Spolehlivost k řízení vozidel.

(1) Spolehlivost k řízení motorových a městských kolejových vozidel zjišťuje dopravní inspektorát OOVB. Zjistí-li, že žadatel není spolehlivý, zamítne jeho žádost o připuštění ke zkoušce, po případě stanoví lhůtu, před jejímž uplynutím nelze znovu žádat o připuštění ke zkoušce.

(2) Spolehlivým k řízení vozidel není, kdo

1. a) byl odsouzen pro trestný čin proti bezpečnosti života a zdraví, spáchaný při užívání silnice nebo byl opětovně trestán pro vážný přestupek proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu nebo odsouzen pro jiný trestný čin nebo přestupek, z něhož lze usuzovat, že žadatel nemá dostatek kázně nebo smyslu pro povinnost a odpovědnost ke společnosti, nebo
2. b) požívá nadměrně alkoholické nápoje, požívá jiné omamné prostředky nebo jeví sklon k výtržnostem nebo surovostem nebo
3. c) u něhož byl vysloven zákaz výkonu řídičského povolání.

§ 65.

Odborná způsobilost.

(1) Odbornou způsobilost žadatele k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel zjišťuje kvalifikační komise, jejíž složení určí ministerstvo národní bezpečnosti.

(2) Kvalifikační komise zkouší žadatele

1. a) z předpisů o provozu na silnicích,
2. b) z jízdy s motorovým nebo městským kolejovým vozidlem a
3. c) z nauky o motorových nebo městských kolejových vozidlech a jejich udržování.

(3) Kvalifikační komise koná zkoušky uchazečů o řidičský průkaz u dopravního inspektorátu OOVB, v učilišti pro výcvik řidičů vozidel, v podnicích, závodech a pod., je-li přihlášeno nejméně 10 osob.

(4) Zkoušku žadatele provede kvalifikační komise v jednom dni. Zkouška uchazečů o průkaz řidiče I. třídy může trvat i déle než jeden den. Podrobnosti o zkouškách řidičů stanoví zkušební řád, který vydá ministerstvo národní bezpečnosti.

(5) Řidiči I., II. a III. třídy, kteří chtějí řídit motorové vozidlo s pohonem na plyn, musí se podrobit ještě, zvláštní zkoušce. Oprávnění k řízení těchto vozidel se poznamená v řidičském průkazu. V odůvodněných případech lze připustit ke zkoušce také řidiče amatéra.

§ 66.

Výcvik řidičů.

(1) Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět ve svých učilištích, kursech a kroužcích

1. a) Svaz pro spolupráci s armádou,
2. b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro příslušníky dobrovolných sborů,
3. c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově.

(2) Ve výjimečných případech, kdy uchazeči o řidičský průkaz se nemohou cvičit v zařízeních podle odstavce 1, mohou výcvik provádět také odborně způsobilí řidiči cvičitelé.

(3) S přípravou výcviku řidičů nelze započít, pokud učiliště nebo osoby uvedené v odstavcích 1 a nejsou registrovány u dopravního inspektorátu KSVB. O provedené registraci se vydá registrační listina. Těm, kdož provádějí individuální výcvik řidičů motorových vozidel, se registrační listina nevydává.

(4) V žádosti o registraci třeba uvést:

1. a) účel, který je výcvikem sledován,
2. b) zda k výcviku jsou učební plány a programy a kým byly schváleny,
3. c) jaká je předpokládaná kapacita (počet žáků za jeden běh a za celý rok),
4. d) jaká zařízení a místnosti k vyučování jsou k disposici,
5. e) zda je zajištěn potřebný počet učitelů.

(5) Řidič cvičitel je povinen žádat u dopravního inspektorátu KSVB o povolení k přípravě žáka ke zkoušce. V žádosti uvede jméno žáka, jeho bydliště, povolání a druh řidičského průkazu, k jehož získání žaka bude připravovat, a důvod, proč žák nemůže navštěvovat zařízení uvedená v odstavci 1.

(6) Registrace může být provedena i na delší dobu, jde-li o orgán, který se výcvikem zabývá trvale.

(7) Výcvik řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel provádí podnik určený hlavním dopravním inspektorátem v dohodě s ministerstvem železnic. Výcvik musí být po část zkušební doby prováděn v provozu té městské sítě, kde bude řidič trvale pracovat. Přejde-li řidič do jiného města, musí znovu jezdit na zkoušku po dobu, kterou stanoví hlavní dopravní inspektorát.

(8) Podrobnější podmínky k provádění výcviku stanoví vyhláška ministerstva dopravy.

§ 67.

Povinnost držitele řidičského průkazu.

(1) Splnil-li žadatel všechny podmínky pro udělení povolení k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, vydá mu dopravní inspektorát OOVB na podkladě rozhodnutí kvalifikační komise řidičský průkaz a kupon č. I. Bez kuponu je řidičský průkaz neplatný. Kupon slouží k poznamenávání trestů uložených řidiči. Kupon může být nahražen kuponem č. II. nebo č. III.

(2) Řidič musí mít řidičský průkaz při provozu vozidla stále u sebe a musí se jím na požádání prokázat orgánům ministerstva národní bezpečnosti.

(3) Řidič je povinen hlásit dopravnímu inspektorátu změnu skutečností uvedených v řidičském průkazu a jeho ztrátu.

(4) Žádá-li řidič, který má řidičský průkaz, o povolení řídit vozidlo jiného druhu, na které se jeho povolení nevztahuje, musí se podrobit předepsanému výcviku a nové zkoušce.

§ 68.

Podmínky, pro řízení některých druhů vozidel.

(1) Řídit autobusy pro dopravu osob v silničním podnikání, vozidla záchranné služby a vozidla požární ochrany, jimž příslušejí zvláštní práva (§ 21), smí řidič nejméně II. třídy.

(2) Řídit autobusy neveřejné, t. j. závodní a podobné dopravy smí jen řidič, který má řidičský průkaz III. třídy a pracuje jako řidič nejméně dva roky.

(3) Desinfekční a jiná speciální motorová vozidla zdravotní nebo technické služby a vozidla požární ochrany, jimž nepříslušejí zvláštní práva, mohou řídit řidiči III. třídy.

(4) Motorové vozidlo, které je vlečeno jiným, může řídit jen řidič I., II. nebo III. třídy nebo řidič traktorista. Je-li vlečen osobni automobil, může jej řídit i řidič amatér.

§ 69.

Pravidelné lékařské prohlídky.

(1) Řidiči I. a II. třídy, kteří řídí autobusy, vozidla záchranné služby, vozidla požární ochrany a řidiči trolejbusů a městských kolejových vozidel jsou povinni podrobit se vždy po třech letech lékařské prohlídce.

(2) Nevyhoví-li řidič přísnějším podmínkám tělesné a duševní schopnosti, nahradí dopravní inspektorát OOVB řidičský průkaz průkazem III. třídy, po případě řidičský průkaz odejme.

§ 70.

Přezkoušení schopnosti a odborné způsobilosti.

(1) Dopravní inspektorát OOVB může rozhodnout, aby byla přezkoumána tělesná a duševní schopnost řidiče lékařskou prohlídkou nebo aby byla přezkoušena jeho odborná způsobilost, jsou-li pro to vážné důvody.

(2) Podle výsledku přezkoušení může být řidičský průkaz odejmut nebo omezen anebo řidiči uložen nový výcvik.

(3) Řidičský průkaz I. a II. třídy nelze omezit. Řidičský průkaz III. třídy lze omezit na jednotlivý druh vozidel patřících do této třídy, vyhovuje-li žadatel jen podmínkám pro řízení vozidla tohoto druhu. Omezení se poznamená v řidičském průkazu.

(4) Zjistí-li dopravní inspektorát OOVB, že řidič ztratil trvale schopnost nebo spolehlivost k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, odejme mu řidičské povolení navždy. Dočasně může být řidičské povolení odňato, ztratil-li řidič dočasně spolehlivost k řízení, připustil-li řidič jeho zneužití, nedbal-li omezení řidičského průkazu nebo odmítl-li bez závažných důvodů se podrobit na vyzvání přezkoušení odborné způsobilosti nebo lékařské prohlídce.

(5) Byl-li řidičský průkaz odebrán na dobu delší než jeden rok nebo vyžadují-li to zvláštní okolnosti, mohou být pro jeho vrácení stanoveny podmínky, na př. nový výcvik, zkouška, přezkoušení tělesné nebo duševní schopnosti.

§ 71.

Učitele výcviku.

(1) Oprávnění vyučovat v učilištích, kursech a kroužcích pro výcvik řidičů motorových vozidel mohou obdržet osoby, které se podrobí zkoušce před kvalifikační komisí.

(2) V osvědčeni o vykonané zkoušce, musí být uveden předmět nebo několik' předmětů, které je učitel oprávněn vyučovat.

(3) Osvědčení opravňující k vyučování nauky o motorových vozidlech a jejich udržování mohou obdržet beze zkoušky absolventi vysoké školy technické — oboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, technické školy III. stupně — oboru strojního nebo elektrotechnického nebo vojenských automobilních učilišť. Pokud jde o zemědělské traktory, přísluší toto oprávnění také absolventům vysoké školy zemědělského inženýrství — oboru mechanisace.

(4) Ke zkoušce pro získání oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech a jejich udržování mohou být připuštěni absolventi vysokých škol technických, škol III. stupně nebo odborných škol Il. stupně — oboru strojního nebo elektrotechnického. Výjimečně mohou být připuštěni ke zkoušce také jiní uchazeči, kteří mají nejméně tříletou praxi jako automechanici nebo kteří dosáhli vynikajících úspěchů v provozu motorového vozidla.

(5) Oprávnění k vyučování jízdě motorovými vozidly mohou obdržet — vyhoví-li zkušebním podmínkám — řidiči I. nebo II. třídy.

(6) Ke zkoušce pro získání osvědčení vyučovat jízdě na motocyklu nebo traktoru se připouštějí řidiči, kteří jezdí bez nehody nejméně dva roky na vozidle stejného druhu.

(7) Ustanovení odstavců 4 a 5 platí též pro uchazeče o oprávnění k vyučování nauky o motorových vozidlech s pohonem na plyn a jízdě s nimi.

(8) Osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel může být odvoláno, zjistí-li se, že učitel neposkytuje záruku svědomitého a důkladného výcviku nebo že plánovaná potřeba výcviku tohoto oprávnění nevyžaduje nebo že učitel provádí výcvik mimo učiliště. Osvědčení musí být v těchto případech vráceno dopravnímu inspektorátu, který je vydal.

(9) Učitele výcviku řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel určí hlavní dopravní inspektorát v dohodě s ministerstvem železnic.

§ 72.

(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukcí a vybavením neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici.

(2) Motorových vozidel a přívěsů se smí užívat jen tehdy,

1. a) byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu na silnicích nebo shodují-li se se schváleným typem a
2. b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka.

§ 73.

(1) Technická způsobilost motorových vozidel, která jsou hromadně vyráběna nebo dovážena, musí být prokázána typovým osvědčením vydaným podle vyhlášky ministerstva dopravy; na jeho základě bude vydán technický průkaz motorového vozidla.

(2) O technické způsobilosti jednotlivých vozidel a přívěsů, pokud se neshodují se schválenými typy, rozhoduje dopravní inspektorát KSVB příslušný podle bydliště nebo sídla držitele vozidla.

§ 74.

Stavba jednotlivých motorových vozidel.

(1) Jednotlivá motorová vozidla, která se neshodují se schváleným typem, mohou být vyrobena jen tehdy, byla-li jejich konstrukce schválena dopravním inspektorátem KSVB. Žádost o schválení konstrukce vozidla musí být podána ještě před započetím jeho stavby. K žádosti třeba připojit náčrtek vozidla s podrobnými technickými údaji, zejména o druhu a způsobu pohonu, o spotřebě paliv a popis řízení brzd.

(2) Před schválením technické způsobilosti vozidla může příslušný dopravní inspektorát stanovit, aby byly provedeny jízdní zkoušky vozidla a aby vozidlo k tomu účelu bylo na náklad žadatele předvedeno na přiměřenou dobu.

(3) Zjistí-li dopravní inspektorát při zkoušce motorového vozidla závady, určí lhůtu k jejich odstranění. Uzná-li, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na silnicích, dá příslušnému dopravnímu inspektorátu OOVB pokyn, aby držiteli vozidla vydal technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.

(4) Stavba jednotlivých motorových vozidel může být povolena jen ve výjimečných případech, svědčí-li pro to hospodářské a jiné důvody stanovené ve vyhlášce ministerstva dopravy.

§ 75.

Platnost schválení technické způsobilosti motorového vozidla.

Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyřazení z provozu, nebyla-li změněna některá podstatná část vozidla.

§ 76.

Schválení technické způsobilosti motorového vozidla po změně jeho podstatných částí.

(1) Je-li třeba, aby byla změněna některá podstatná část mechanismu aneb konstrukce vozidla nebo změněny rozměry anebo vlastní váha vozidla, může být vozidlo znovu dáno do provozu jen tehdy, byla-li po provedené změně opět schválena jeho technická způsobilost.

(2) Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla se považují:

1. a) změna druhu pohonu, nestavení jiného motoru, výměna motoru nebo výměna té části motoru, na níž je vyznačeno jeho číslo,
2. b) takové změny nosného rámu, karoserie, pérování vozidla a kol, kterými nastává změna v dovoleném zatížení, jakož i změna té části nosného rámu, na které je vyznačeno číslo spodku,
3. c) změna karoserie, kterou se mění způsob použití vozidla, anebo opatření motocyklu postranním nebo přívěsným vozíkem.

(3) Změny uvedené v odstavcích 1 a 2 lze provést teprve tehdy, dal-li k tomu předem souhlas dopravní inspektorát OOVB. K přestavbám vozidel prováděným celostátně je třeba souhlasu hlavního dopravního inspektorátu v dohodě s ministerstvem dopravy.

(4) Změny podstatných částí vozidel mohou být prováděny jen v odůvodněných případech. Změnu druhu motorového vozidla nebo jeho pohonu může dopravní inspektorát OOVB povolit jen se souhlasem národního výboru, jemuž přísluší podle vyhlášky ministerstva dopravy rozhodnout, zda změna je hospodářsky odůvodněná.

(5) Nové schválení technické způsobilosti vozidla není však třeba, jde-li o výměnu částí, a to i když jsou opatřeny výrobními čísly, za jiné části téhož typu, není-li vlastní váha vozidla změněna o více než 5% a potvrdí-li výměnu částí vozidla podnik socialistického sektoru, který ji provedl; změnu výrobních čísel poznamená dopravní inspektorát OOVB v technickém průkazu vozidla.

(6) Nové schválení technické způsobilosti vozidla není dále třeba, má-li být na vozidle podniku socialistického sektoru vyměněn motor za motor téhož druhu. V takovém případě postačí, když výměna motoru je poznamenána v technickém průkazu. Dopravní inspektorát OOVB vyznačí změnu v technickém průkazu a v osvědčení k tomuto průkazu slovy „Výměnný motor“. Podnik je povinen vést seznam výměnných motorů.

(7) Ustanovení § 74 odst. 2 a 3 platí také po schválení technické způsobilosti motorového vozidla po provedené změně podstatných částí.

§ 77.

Schvalování technické způsobilosti částí motorového vozidla.

(1) Tvoří-li části motorového vozidla technický celek, může být jejich technická způsobilost schválena též jednotlivě.

(2) Technickou způsobilost částí vyráběných hromadně schvaluje hlavní dopravní inspektorát. Technickou způsobilost částí vyráběných jednotlivě schvaluje dopravní inspektorát KSVB příslušný podle místa výrobce. Ustanovení § 74 odst. 2 a 3 platí obdobně.

§ 78.

Schvalování způsobilosti vozidel pro hromadnou dopravu osob.

(1) Motorová vozidla určená pro hromadnou dopravu osob musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého motorového vozidla nebo typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost vozidla přezkoušena. Výsledek se poznamená v technickém průkazu vozidla.

§ 79.

Výjimky ze schvalování technické způsobilosti.

Pro motorová vozidla, zejména motorové pojízdné stroje, které nemají rychlost větší než 15 km za hodinu a mají motor o výkonnosti nejvíce 6 koní při nejvyšších obrátkách, není třeba schvalování technické způsobilosti.

§ 80.

Výjimky z ustanovení o tlaku náprav nebo o přípustných rozměrech.

(1) V odůvodněných případech lze povolit vyšší tlaky na nápravy, a to až do 14 t nebo větší rozměry, než jak je stanovené technickými podmínkami pro provoz motorových vozidel, nebo stanovit i jiné úlevy nebo podmínky.

(2) Vyžaduje-li to stav silnice, lze provoz vozidel omezit na určité silnice I. třídy nebo na úseky ostatních silnic, i když tlaky na nápravy odpovídají stanoveným podmínkám.

(3) O povolení nebo omezení provozu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje dopravní inspektorát OOVB, nepřesahuje-li provoz jeho obvod, jinak dopravní inspektorát KSVB, příslušný podle výchozího místa provozu. Povolit výjimky a stanovit podmínky všeobecně přísluší hlavnímu dopravnímu inspektorátu. Jde-li o trvalý provoz, vyhlásí jeho podmínky ministerstvo národní bezpečnost v úředním listu.

(4) Žádost musí obsahovat aspoň tyto údaje:

1. a) účel dopravy a její rozsah (zda se bude opakovat, kdy a pod.),
2. b) místo výchozí a cílové s návrhem na směrování provozu po silnicích,
3. c) druh, typ a státní, poznávací značku vozidel, jichž má být použito,
4. d) údaje vzdálenosti a tlaků náprav, rozvoru náprav, rozměru obručí a nejmenšího poloměru otáčení vnějších kol vozidla,
5. e) vyznačení (náčrt) vozidla (soupravy) s umístěním nákladu a jeho rozměry.

(5) V povolení může být předepsán zejména směr, způsob a doba provozu, doprovod, rychlost jízdy a opatření k zajištění ostatního provozu, vozovky, mostů nebo železničních přejezdů, jakož i úhrada nákladů spojených s doprovodem vozidla orgány inspektorátu. Povolení musí mít řidič vozidla u sebe.

§ 81.

Přezkoušení tlaku na nápravy.

(1) Orgány dopravního inspektorátu mohou nařídit v případě pochybnosti přezkoušení tlaku na nápravy nebo celkové váhy vozidla. Není-li váha v místě kontroly vozidla nebo ve směru jeho jízdy, je řidič povinen dát tyto údaje přezkoušet jen tehdy, nečiní-li zajížďka k váze více než 12 km. Překročení dovolených tlaků na nápravu do 10% se nepozastavuje. O výsledku vážení vydá kontrolující orgán řidiči potvrzení. Výlohy za vážení hradí držitel vozidla. Po provedeném vážení může kontrolující orgán nařídit, aby část nákladu nad dovolené zatížení byla přemístěna na vozidle nebo složena.

(2) U vozidel nemotorových nesmí být zajížďka k váze delší než 2 km.

§ 82.

Technické kontroly motorových vozidel.

(1) Dopravní inspektoráty kontrolují svými orgány, jak motorová vozidla užívaná k provozu na silnicích splňují podmínky stanovené v § 72, a dbají, aby zjištěné závady byly odstraněny a tím také zvýšena bezpečnost a plynulost provozu na silnicích. Za tím účelem provádějí technické prohlídky motorových vozidel zejména při jejich zápisu do evidence, při silničních kontrolách, na stanovištích, v závodech a garážích.

(2) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti vozidla, provede dopravní inspektorát, v jehož obvodu vozidlo právě je, technickou prohlídku vozidla.

(3) Zjistí-li dopravní inspektorát, že motorové vozidlo nevyhovuje podmínkám, zá kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí přiměřenou lhůtu k odstranění závad.

(4) Neodpovídá-li motorové vozidlo technickým podmínkám určeným pro jejich stavbu a provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu, nařídí dopravní inspektorát OOVB, aby držitel vozidla mu odevzdal státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu.

(5) Byl-li držitel vozidla vyrozuměn o tom, že technická prohlídka bude provedena, je povinen dopravit vozidlo vyčištěné v určenou dobu na stanovené místo. Současně je povinen předložit technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu.

(6) Předvolávání vozidel k technickým prohlídkám třeba řídit tak, aby tím nebyly ohroženy plánované úkoly podniků.

(7) Technické prohlídky se provádějí na náklad držitele vozidla.

(8) Vyžaduje-li to zlepšení technického stavu motorových vozidel, může hlavní dopravní inspektorát stanovit, aby všechna motorová vozidla nebo jen některé druhy byly podrobeny pravidelným technickým prohlídkám jednou za rok.

§ 83.

Odnětí způsobilosti vozidel k provozu.

(1) Dopravní inspektorát OOVB vyřadí trvale nebo dočasně motorové vozidlo z provozu,

1. a) nebyla-li ve stanovené lhůtě odstraněna závada zjištěná při technické prohlídce, která činí vozidlo nezpůsobilým k provozu,
2. b) nepožádá-li držitel vozidla po provedení povolené změny o schválení technické způsobilosti vozidla anebo nevyhoví vyzvání, aby vozidlo předvedl k technické prohlídce, nebo
3. c) rozhodl-li příslušný národní výbor podle vyhlášky ministerstva dopravy, že vozidlo neodpovídá podmínkám hospodárného provozu. Trvalé vyřazení motorového vozidla z provozu schvaluje dopravní inspektorát KSVB.

(2) Držitel vozidla, které bylo trvale vyřazeno z provozu, je povinen vrátit dopravnímu inspektorátu technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.

§ 84.

Přihlašování motorových vozidel.

(1) Všechna motorová vozidla s výjimkou těch, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, musí být přihlášena dopravnímu inspektorátu OOVB příslušnému podle bydliště nebo sídla držitele vozidla.

(2) Držitel je povinen přihlásit vozidlo do 48 hodin po jeho nabytí na předepsaném tiskopise a připojit potřebné doklady.

(3) Dopravní inspektorát provede technickou prohlídku přihlášeného motorového vozidla, a shledá-li je způsobilým k provozu,

1. a) přidělí vozidlu státní poznávací značku,
2. b) vydá jeho držiteli technický průkaz, motorového vozidla a osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla a
3. c) poznamená přidělení státní poznávací značky a vydání technického průkazu do typového osvědčení vozidla.

(4) Nová motorová vozidla se při přihlašování technické prohlídce nepodrobují.

§ 85.

Změny stanoviště vozidla.

(1) Motorové vozidlo může mít trvalé stanoviště jen v obvodu toho dopravního inspektorátu, u kterého je přihlášeno do evidence.

(2) Je-li vozidlo přechodně přemístěno do obvodu jiného dopravního inspektorátu na dobu delší než jeden měsíc, ne však delší než 3 měsíce, je jeho držitel povinen ohlásit změnu stanoviště do 48 hodin oběma dopravním inspektorátům, v jejichž obvodu je trvalé i přechodné stanoviště vozidla.

(3) Skončí-li v době přechodné změny stanoviště vozidla platnost osvědčení o technickém průkazu, oznámí to držitel včas dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je přechodné stanoviště vozidla. Dopravní inspektorát učiní potřebná opatření, aby bylo držiteli vozidla vydáno nové osvědčení o technickém průkazu

(4) Ukončení přechodného přemístění třeba oznámit způsobem uvedeným v odstavci 2.

(5) Vedle změn uvedených v předchozích odstavcích je držitel vozidla povinen oznámit do 48 hodin dopravnímu inspektorátu, u kterého je vozidlo přihlášeno,

1. a) převod vozidla na jinou osobu nebo do stavu jiného resortu,
2. b) změnu bydliště (u podniku přesídlení),
3. c) dopravní nehodu, při níž došlo k poškození důležité části vozidla nebo k jeho vyřazení,
4. d) poškození nebo zničení vozidla požárem,
5. e) odcizení vozidla.

(6) Trvalou změnu stanoviště oznámí držitel vozidla před jeho přemístěním dopravnímu inspektorátu OOVB a předloží mu současně technický průkaz, osvědčení k němu a státní poznávací značku.

§ 86.

Technický průkaz motorového vozidla.

(1) Technický průkaz motorového vozidla je dokladem o technickém stavu vozidla a obsahuje potřebné údaje o držiteli a o vozidle.

(2) Do technického průkazu jsou poznamenávány

1. a) změna státní poznávací značky,
2. b) změna v osobě držitelé vozidla,
3. c) změna trvalého stanoviště vozidla,
4. d) technické prohlídky vozidla,
5. e) oprava vozidla, při níž došlo k výměně nebo celkové opravě hlavních částí vozidla,
6. f) počet ujetých kilometrů, u traktorů počet odpracovaných hodin.

(3) Opravu zaznamená ten, kdo ji provedl, a to hned po jejím ukončení, zápis ujetých kilometrů provádí držitel vozidla vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynulém kalendářním čtvrtletí. Za provedení zápisů odpovídá držitel vozidla, u právnických osob osoba odpovědná za jeho provoz. Ostatní záznamy uvedené v předchozím odstavci provádí dopravní inspektorát.

(4) Technický průkaz motorového vozidla musí být bezpečně uložen a předkládá se jen v případech, které jsou v něm výslovně uvedeny. Řidič tento průkaz nevozí s sebou.

(5) Není-li již možné v technickém průkazu některé záznamy provádět nebo je-li průkaz poškozen, vydá se držiteli vozidla nový.

(6) Ztrátu nebo zničení technického průkazu je držitel povinen oznámit neprodleně dopravnímu inspektorátu OOVB.

§ 87.

Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.

(1) Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla obsahuje nejdůležitější údaje technického průkazu a slouží k tomu, aby se jím řidič prokazoval kontrolním orgánům současně s řidičským průkazem. Řidič je povinen mít osvědčení vždy u sebe.

(2) Osvědčení platí na dobu, která je v něm vyznačena, a dopravní inspektorát OOVB je držiteli odebere při

1. a) změně státní poznávací značky,
2. b) změně držitele vozidla,
3. c) trvalé změně stanoviště,
4. d) vyřazení vozidla z provozu,
5. e) změně čísla motoru nebo podvozku a
6. f) jiných změnách skutečností uvedených v osvědčení.

(3) Bez platného osvědčení o technickém průkazu nemůže být motorové vozidlo užíváno k provozu na silnicích.

§ 88.

(1) Každé motorové vozidlo musí mít přidělenu státní poznávací značku. Bez státní poznávací značky nesmí být vozidlo k provozu na silnici použito.

(2) Tabulku se státní poznávací značkou vydá držiteli vozidla po zaplacení stanoveného poplatku dopravní inspektorát, u něhož bylo vozidlo přihlášeno. Soukromý držitel vozidla musí předložit ještě potvrzení o zaplacení pojistného. Držitel vozidla je povinen vydanou tabulku připevnit neprodleně na vozidlo.

(3) Státní poznávací značka je složena ze serie dvou písmen a čtyřmístného čísla.

(4) Držitel je povinen vrátit státní poznávací značku dopravnímu inspektorátu při ohlášení změny trvalého stanoviště z obvodů dopravního inspektorátu OOVB do obvodu jiného dopravního inspektorátu a při vyloučení vozidla z provozu. Rovněž je povinen do 48 hodin ohlásit její ztrátu.

(5) Není-li státní poznávací značka čitelná nebo byla-li poškozena, je držitel vozidla povinen odevzdat ji neprodleně dopravnímu inspektorátu OOVB, který mu vydá značku novou.

§ 89.

Provedení státní poznávací značky.

(1) Jednotlivé druhy motorových vozidel jsou označeny státní poznávací značkou, která je provedena:

1. a) u osobních automobilů, dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg, motocyklů, motorových tříkolek a vozíků pro invalidy černými písmeny a číslicemi na bílém podkladě,
2. b) u nákladních automobilů, autobusů, speciálních vozidel, traktorů, motorových pojízdných strojů a přívěsů černými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě,
3. c) u motorových vozidel, jejichž držitelé jsou cizinci, červenými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě.

(2) Pro motocykly, motorové tříkolky a vozíky pro invalidy, traktory a motorové pojízdné stroje s omezenou rychlostí do 30 km je státní poznávací značka provedena v menších rozměrech.

(3) Písmena a číslice státní poznávací značky jsou vypuklé.

(4) Tvar a rozměry tabulky se státní poznávací značkou, jakož i tvar a rozměry písmen a číslic stanoví hlavní dopravní inspektorát.

§ 90.

Umístění státní poznávací značky.

(1) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na motorovém vozidle umístěna vpředu i vzadu a musí s ním být pevně spojena. Vpředu je tabulka umístěna uprostřed vozidla, vzadu u osobních automobilů uprostřed, u nákladních automobilů, přívěsů a návěsů na levé straně vozidla.

(2) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na vozidle upevněna kolmo ke směru jízdy. Spodní hrana tabulky umístěné vpředu nesmí být méně než 20 cm, tabulky umístěné vzadu méně než 30 cm nad vozovkou. Horní hrana tabulky umístěné vzadu nesmí být výše než 125 cm nad vozovkou.

(3) Přívěsy mají tabulku se státní poznávací značkou jen vzadu, a to v provedení, které stanoví hlavní dopravní inspektorát. Státní poznávací značky přívěsů jsou samostatné a nejsou shodné se státní poznávací značkou tažného vozidla.

(4) Motocykly musí mít přední státní poznávací značku vyznačenu barvou na stranách předního blatníku. Není-li to možné pro tvar nebo velikost blatníku, musí být státní poznávací značka napsána na tabulce, přizpůsobené zaoblení předního blatníku. Tuto úpravu může provádět jen podnik, který k tomu určí dopravní inspektorát OOVB.

(5) Nákladní automobily o nosnosti nad 900 kg a přívěsné vozy musí mít státní poznávací značku vyznačenou ještě na karoserii uprostřed poslední třetiny, a to po obou stranách a vzadu uprostřed. Státní poznávací značka musí být provedena bílou barvou. Písmena a číslice musí být 250 mm vysoké, 120 mm široké a 25 mm silné. Náklad musí být vždy tak upraven, aby značky nezakrýval. Ustanovení o vyznačování státní poznávací značky na karoserii se nevztahuje na vozidla s pevnou skříňovou karoserií, jako stěhovací vozy, vozy s chladírenským zařízením, cisternové vozy, vozidla a skříňové přívěsy pro zvláštní účely.

(6) V blízkosti státní poznávací značky nesmí být na motorovém vozidle umístěny, s výjimkou mezinárodní poznávací značky, žádné jiné nápisy. Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná.

§ 91.

Označení vozidel diplomatických a vozidel používaných k mezinárodnímu provozu.

(1) Motorová vozidla členů cizích zastupitelských Úřadů v Československu nebo vozidla osob, které jsou jim postaveny na roveň, mohou být opatřena, ještě oválnou značkou s písmeny CD nebo CC. Pro provedení této značky platí ustanovení § 89.

(2) Vozidla registrovaná v cizině musí při pobytu v Československu být označena podle platných mezinárodních dohod.

(3) Československá vozidla, jichž má být použito k jízdě do ciziny, musí být opatřena mezinárodní značkou pro Československo. Tato značka se skládá z písmen ČS vysokých 80 mm a silných 12 mm. Značku lze si opatřit před jízdou do ciziny u příslušného dopravního inspektorátu. Tabulka s touto značkou musí být umístěna na motorovém vozidle vzadu na dobře viditelném místě, musí být upevněna svisle nebo téměř svisle a kolmo k podélné ose souměrnosti vozidla. Při provozu v tuzemsku nesmí být vozidla označena mezinárodní poznávací značkou určenou pro Československo.

(4) Má-li být k jízdě do ciziny použito též přívěsu, musí být mezinárodní poznávací značka umístěna též vzadu na posledním přívěsu.

§ 92.

Prozatímní a zvláštní poznávací značky.

(1) Motorová vozidla, která mají být trvale přemístěna do obvodu jiného dopravního inspektorátu, musí být opatřena prozatímní státní poznávací značkou.

(2) Prozatímní státní poznávací značka je dřevěná a tvoří ji velká červená písmena PSPZ na bílém podkladě. V pravém dolním rohu je opatřena evidenčním číslem a razítkem dopravního inspektorátu. Prozatímní značku připevní držitel neprodleně vpředu i vzadu na vozidlo. Motocykly, přívěsy a návěsy jsou opatřeny prozatímní značkou jen vzadu. Poznávací značka na blatnících motocyklu musí být zabílena. Pokud je motocykl označen vpředu tabulkou, musí být tabulka odstraněna. O přidělení prozatímní značky obdrží držitel vozidla od dopravního inspektorátu potvrzení, v němž je uvedeno jméno držitele, číslo motoru vozidla a nové trvalé stanoviště. Potvrzení platí nejdéle 5 dní a jen pro jízdu do místa nového trvalého stanoviště. Po přemístění vozidla odevzdá jeho držitel prozatímní značku dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je nové trvalé stanoviště vozidla: Současně odevzdá potvrzení o přidělení prozatímní značky a přihlásí vozidlo. Dopravní inspektorát mu vydá nové osvědčení o technickém průkazu.

(3) Prozatímní poznávací značku si musí vyžádat také držitel nového vozidla, které po koupi má být po vlastní ose dopraveno do místa trvalého stanoviště, jež leží mimo obvod dopravního inspektorátu, v kterém bylo koupeno.

(4) Motorová vozidla, která dosud nebyla přihlášena u dopravního inspektorátu a s nimiž se provádějí technické zkušební jízdy, musí být opatřena zvláštní státní poznávací značkou.

(5) Zvláštní státní poznávací značka je dřevěná a tvoří ji červený nápis „ZKOUŠKA“ na bílém podkladě. V pravém dolním rohu značky je její evidenční číslo a razítko dopravního inspektorátu. O jejím přidělení obdrží držitel vozidla od dopravního inspektorátu potvrzení, v němž je uvedeno jméno držitele vozidla, číslo motoru a trať, na níž může být vozidlo zkoušeno.

(6) Prozatímní a zvláštní státní poznávací značky pro přívěsy se vydávají obdobně podle předchozích odstavců.

§ 93.

Označování motorových vozidel.

(1) Motorová vozidla nesmějí být bez souhlasu dopravního inspektorátu OOVB označována zvláštními znaky.

(2) Na motorovém vozidle může být Vyznačen název podniku jen ve znění, které schválí dopravní inspektorát OOVB. Hlavní dopravní inspektorát může schválit užívání názvu podniku na vozidlech v celostátním rozsahu.

§ 94.

Přívěsy.

Ustanovení této části platí přiměřeně též pro přívěsné vozy motorových vozidel (přívěsy), pokud není výslovně stanoveno jinak.

§ 95.

Označení vozidel.

Na potahových vozidlech — s výjimkou vozidel ozbrojených sborů — musí být čitelně vyznačeno na pravé straně jméno a bydliště držitele vozidla.

§ 96.

Stihání přestupků.

Přestupky proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu stihají v rozsahu dále uvedeném dopravní inspektoráty OOVB a jiné orgány ministerstva národní bezpečnosti k tomu zmocněně.

§ 97.

Druhy trestů.

(1) Držitele a řidiče motorových vozidel a řidiče městských kolejových vozidel trestají dopravní inspektoráty OOVB a k tomu zmocněné orgány ministerstva národní bezpečnosti:

1. a) písemným pokáráním nebo
2. b) výměnou kuponu k řidičskému průkazu nebo
3. c) pokutou do 600 Kčs.

(2) Závažné přestupky osob, uvedených v předchozím odstavci stihá tříčlenná komise zřízená u dopravního inspektorátu OOVB (dále jen „komise”), která může uložit

1. a) některý z trestů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) nebo
2. b) pokutu do 2000 Kčs.

Vedle těchto trestů může komise odejmout řidičský průkaz dočasně nebo trvale.

§ 98.

Písemné pokárání.

(1) Dopustí-li se držitel nebo řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým nebyl porušen nebo vážnou měrou ohrožen provoz na silnicích, potrestá ho orgán dopravního inspektorátu písemným pokáráním, lze-li očekávat, že to postačí k nápravě pachatele.

(2) Písemné pokárání odevzdá trestající orgán pachateli přestupku, který potvrdí jeho převzetí. Zápis o potrestání se uloží v osobním spise řidiče, který vede dopravní inspektorát.

(3) Každé písemné pokárání vyznačí orgán na kuponu k řidičskému průkazu kruhovým proštípnutím.

§ 99.

Výměna kuponu.

(1) Dopustí-li se řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým projevil hrubou bezohlednost k bezpečnosti ostatních uživatelů silnic, nebo byl-li již vícekrát potrestán písemným pokáráním, může mu být vyměněn kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.

(2) O výměně kuponu rozhodne dopravní inspektorát na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Technický inspektor může však o výměně kuponu rozhodnout na místě přestupku.

(3) Nedopustí-li se řidič v době 6 měsíců ode dne výměny kuponu přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, vrátí mu dopravní inspektorát kupon stejného čísla, jaký mu byl odňat.

(4) Dopustí-li se řidič, který má v řidičském průkazu již kupon č. III, opět přestupku, za který by měl potrestán výměnou kuponu, oznámí se přestupek komisi.

§ 100.

Pokuta.

(1) Všechny přestupky, kterými byla bezprostředně ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na silnicích, trestají dopravní inspektoráty pokutou do 600 Kčs.

(2) O uložení pokuty rozhodne náčelník dopravního inspektorátu na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Protokol podepíše pachatel přestupku a podle možnosti dva svědci.

(3) Orgány dopravního inspektorátu jsou oprávněny ukládat přímo na místě pokuty do 400 Kčs.

(4) Uložení pokuty se vyznačí v kuponu k řidičskému průkazu trojúhelníkovým proštípnutím.

(5) Pokuty uložené za přestupky orgány dopravního inspektorátu se platí vplatním lístkem.

(6) O uložení pokuty se vydá výměr.

§ 101.

Tresty ukládané komisí.

(1) Závažnými přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, které trestá komise, jsou zejména použití vozidla, jehož způsobilost k provozu nebyla schválena nebo jehož stav neodpovídá stanoveným podmínkám, řízení vozidla bez povolení, nedodržení pravidel o přednosti, v jízdě, rychlosti, osvětlení, dopravě osob na nákladních automobilech a na nákladních přívěsech traktorů, o přejíždění železničních přejezdů a o přepravě nebezpečných nákladů, pokud tím došlo k ohrožení bezpečnosti provozu, osob a majetku.

(2) Písemné pokárání uloží komise tehdy, nebyl-li řidič dosud, trestán a lze-li očekávat vzhledem k povaze přestupku a osobě pachatele, že postačí k nápravě. Pokárání vyznačí se v kuponu.

(3) Komise může podle povahy přestupku vyměnit kupon č. I ihned za kupon č. III. Ustanovení § 99 odst. 3 platí obdobně.

(4) Při stanovení výše pokuty přihlédne komise k stupni nebezpečnosti přestupku, vzhledem k dopravně bezpečnostní situaci v okrese, k míře zavinění a k osobě pachatele, zejména k jeho majetkovým a výdělečným poměrům. Uložení pokuty se vyznačí v kuponu.

(5) Vedle trestů podle odstavců 2 až 4 může komise odejmout řidičský průkaz dočasně, zejména

1. a) dopustil-li se řidič v době, kdy má již poslední kupon k řidičskému průkazu, opět přestupku, za který mu má být kupon vyměněn,
2. b) umožnil-li řidič zneužití řidičského průkazu, nedbal-li omezení stanoveného v něm nebo odmítl-li bez zvláštních důvodů podrobit se na vyzvání přezkoušení odborné způsobilosti nebo lékařské prohlídce.

(6) Trvale odejme komise řidičský průkaz zejména tehdy, jestliže řidičský průkaz byl řidiči již třikráte odebrán.

(7) Dopustí-li se řidič přestupku v důsledku účinků po požitém alkoholu, je komise povinna odejmout řidičský průkaz vždy.

(8) Má-li řidič oprávnění řídit vozidla více druhů, může komise vyslovit trest odnětí řidičského průkazu jen ohledně některého druhu vozidel.

§ 102.

Řízení před komisí.

(1) Komise dopravního inspektorátu může uložit trest za přestupek na základě protokolu bez dalšího řízení výměrem, není-li pochybností o tom, že obviněný přestupek spáchal.

(2) Jsou-li pochybnosti co do rozsahu proviněni a co do viny a není-li účelné zjišťovat skutkovou podstatu přestupku při ústním jednání, provede dopravní inspektorát potřebné doplnění výslechem obviněného nebo svědků a znalců a rozhodne v nepřítomnosti obviněného.

(3) Komise projedná přestupek v ústním jednání v přítomnosti obviněného a podle okolností případu též v přítomnosti zúčastněných osob, svědků, znalců a poškozeného,

1. a) nepodepsal-li obviněný protokol sepsaný dopravním orgánem,
2. b) má-li být uložena pokuta vyšší než 1000 Kčs,
3. c) má-li být odňat řidičský průkaz.

Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.

(4) Nedostaví-li se obviněný v případech uvedených v odstavci 3 před komisi ani na opětovné předvolání, rozhodne komise i v těchto případech v jeho nepřítomnosti.

(5) Komise může provést ústní a veřejné jednání i v jiných případech, a to i v závodě, jehož řidič přestupek spáchal.

§ 103.

Ukládání pokut právnickým osobám.

Pokuty za porušení předpisů na ochranu silničního provozu, týkající se řádného stavu motorových vozidel, lze ukládat také podnikům, ústavům, úřadům a jiným organisacím (dále jen „podniky“).

§ 104.

Odvolací řízení.

(1) Proti trestům uloženým za porušení předpisů na ochranu silničního provozu lze podat odvolání do 15 dnů u dopravního inspektorátu, který ve věci rozhodl. Pokud odvolání nevyhoví dopravní inspektorát, rozhodne o něm

1. a) jde-li o rozhodnutí komise dopravního inspektorátu OOVB, tříčlenná odvolací komise zřízená u dopravního inspektorátu KSVB,
2. b) v ostatních případech dopravní inspektorát KSVB.

(2) Proti písemnému pokárání není odvolání přípustné.

§ 105.

Vymáhání pokut.

(1) Pokutu uloženou osobě, která není řidičem z povolání, třeba zaplatit do 15 dnů ode dne doručení výměru.

(2) Pokutu uloženou podniku odčerpá financující peněžní ústav z účtu podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.

(3) Pokutu uloženou zaměstnanci vymáhá účtárna jeho podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty, a to srážkou z platu až do 25% jeho výše.

(4) Nezaplacené pokuty se vymáhají soudní exekucí.

(5) Za nedobytnou pokutu nelze uložit náhradní trest odnětí svobody.

§ 106.

Trestání jiných uživatelů silnic.

Porušení předpisů na ochranu silničního provozu chodci, cyklisty a vozky trestají dopravní orgány na místě uložením pokuty. Pokuta se vybere v blokovém řízení.

§ 107.

Trestní působnost jiných orgánů.

Shledá-li dopravní inspektorát, že porušení předpisů na ochranu silničního provozu má být potrestáno přísněji, než jak stanoví § 97, postoupí věc prokurátoru.

§ 108.

Platnost obecných předpisů.

Nestanoví-li se v této vyhlášce jinak, platí pro stihání přestupků proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu přiměřeně ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního.