Vyhláška ministerstva pracovních sil o provozně bezpečnostní službě v podnicích.

§ 1.

(1) Zajištění podmínek bezpečného a zdravotně nezávadného výkonu práce je jedním z nezbytných předpokladů úspěšného plnění výrobních a provozních úkolů. Odpovědnost za zajišťování bezpečné a zdravotně nezávadné práce ukládá zákon o bezpečnosti při práci vedení podniku.

(2) Ředitelé (vedoucí) podniků a ostatní osoby odpovědné za plnění výrobních a provozních úkolů, zejména závodní ředitelé, hlavní inženýři, hlavní mechanici a energetici, vedoucí provozů, dílovedoucí a mistři odpovídají též za plnění povinností, které jsou jim uloženy k zajišťování bezpečnosti při práci a tím i ke zvyšování produktivity práce, k rozvoji tvůrčích sil pracujících a ke zvyšování hmotné a kulturní úrovně všeho pracujícího lidu.

§ 2.

(1) Jako výkonný a poradní orgán vedení podniku pro vytváření a udržování podmínek bezpečné a zdravotně nezávadné práce budou v závodech a zařízeních ustanoveni bezpečnostní technici. Závody a zařízení, jakož i počet bezpečnostních techniků, kteří v nich mají býti ustanoveni, určí příslušná ministerstva v dohodě s jednotnou odborovou organisací podle povahy výroby a provozu s hlediska nebezpečí při práci, podle rozsahu závodů, s ohledem na místně odlehlé provozovny nebo pracoviště a podle počtu pracujících.

(2) Příslušná ministerstva určí v dohodě s jednotnou odborovou organisací ve svém ústředí a v hlavních správách, po případě jim obdobných složkách odborné technické zaměstnance pro řízení péče o bezpečnost při práci v podřízených podnicích, závodech a zařízeních.

§ 3.

(1) Bezpečnostní techniky ustanovuje a odvolává vedení podniku v dohodě s příslušným krajským inspektorem práce jednotné odborové organisace.

(2) V závodech a zařízeních uvedených v § 2 odst. 1, v nichž jen s ohledem na počet zaměstnanců nebude ustanoven bezpečnostní technik, pověří vedení podniku v dohodě s příslušným krajským inspektorem práce jednotné odborové organisace některého provozního zaměstnance také prováděním úkolů bezpečnostního technika. Vedení závodu (zařízení) vyhradí tomuto zaměstnanci potřebnou část jeho pracovní doby k tomu, aby mohl řádně vykonávat tuto činnost.

§ 4.

(1) Bezpečnostním technikem může být ustanovena jen osoba, která má pro tuto činnost praktické i teoretické technické a organisační znalosti a potřebné osobní vlastnosti a schopnosti.

(2) Vedení závodu (zařízení) zajistí, aby se bezpečnostní technik patřičně seznámil s výrobou a provozem celého závodu (zařízení). Příslušná ministerstva (hlavní správy) zajišťují vhodným školením soustavné zvyšování politické a odborné úrovně bezpečnostních techniků a dbají, aby nedocházelo k jejich neodůvodněnému odvolání.

§ 5.

(1) Bezpečnostní technik je technickým zaměstnancem podniku (zařízení). Je ve své činnosti přímo podřízen a odpověden hlavnímu inženýru (technickému vedoucímu) podniku (závodu).

(2) Bezpečnostní technik základního závodu sleduje po odborné stránce činnost bezpečnostních techniků v ostatních závodech téhož podniku, po případě provozních zaměstnanců touto činností pověřených podle § 3 odst. 2. Sestavuje též návrh plánu investic a technických opatření v oboru bezpečnosti při práci v rámci podnikového plánu, zpracovává výsledky evidence úrazů pro nadřízené orgány a podle rozboru jejich příčin předkládá vedení podniku návrhy na provedení opatření nutných k soustavnému snižování úrazovosti.

(3) Bezpečnostní technik při své činnosti úzce spolupracuje zvláště s orgány inspekce práce jednotné odborové organisace, odborného technického dozoru, státní zdravotní správy, státního dozoru na zaměstnávání pracovníků a s orgány požární ochrany.

§ 6.

Odpovědnost ředitele (vedoucího) podniku (závodu) a ostatních vedoucích osob v provozu závodu nebo zařízení za zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci není ustanovením a činnosti bezpečnostního technika dotčena.

§ 7.

Rozsah činnosti bezpečnostních techniků stanoví směrnice, které v oboru své působnosti vydají příslušné ústřední úřady v dohodě s jednotnou odborovou organisací.

§ 8.

Nedotčeny zůstávají vyhláška ministerstva průmyslu č. 1013/1949 Ú. l. I a vyhláška ministerstva paliv a energetiky č. 333/1951 Ú. l. I.

§ 9.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1952.