207
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví
ze dne 23. prosince 1958
o očkování proti přenosným nemocem
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 15 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, a podle § 16 odst. 1 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči:
Ochranné očkování provedené ve vhodných lhůtách je jedním z nejúčinnějších opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí. Proto se touto vyhláškou podle posledních poznatků lékařské vědy stanoví ochranné očkování proti některým přenosným nemocem (dále jen „očkování”) a zavádějí se nejvhodnější očkovací lhůty.
(1) V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem se provádí
(2) Očkování uvedená v odstavci 1 jsou povinná; povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě po očkování kontrolnímu vyšetření a mimo to před očkováním proti tuberkulóze ještě potřebným zkouškám.
(1) Očkování plánuje, organizuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik Republiky československé a podle jeho směrnic a pokynů krajští a okresní hygienici.
(2) Očkování provádějí lékaři zařízení preventivní a léčebné péče.
(1) Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtého dne po narození a zpravidla do šesti týdnů života dítěte.
(2) Přeočkování proti tuberkulóze se provede vždy v prvním, pátém a posledním roce povinné školní docházky a v kalendářním roce, v němž je dovršen devatenáctý, dvacátýpátý a třicátý rok života, ukáže-li se toho potřeba podle výsledku provedených zkoušek.
(3) Osoby ve věku do 30 let, které jsou vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou v rodinném prostředí, se přeočkují, je-li to zapotřebí podle výsledku provedených zkoušek, v ročních lhůtách.
(1) Základní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede vždy třemi injekcemi, a to zpravidla smíšenou očkovací látkou. První injekce se dá dítěti ve věku od tří do pěti měsíců, druhá injekce za šest týdnů po první a třetí injekce za šest měsíců po druhé injekci.
(2) Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (pouze jednou injekcí, a to zpravidla smíšenou očkovací látkou) se provede dvakrát, a to v kalendářním roce, v němž dítě dovrší třetí rok života, a v prvním roce povinné školní docházky.
(3) Další přeočkování proti záškrtu a tetanu se provede (zpravidla smíšenou očkovací látkou) ve třetím roce povinné školní docházky.
(4) V zařízeních pro děti předškolního věku se provádí přeočkování proti záškrtu, pokud nejde o přeočkování podle odstavce 2, každý rok pouze očkovací látkou proti záškrtu.
(5) U dětí předškolního věku, u nichž v den počátku účinnosti této vyhlášky bylo zahájeno základní očkování pouze proti některé z přenosných nemocí uvedených v odstavci 1, se v tomto očkování pokračuje smíšenou očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a doplní se očkováním proti jednotlivým nemocem tak, aby odpovídalo ustanovení odstavce 1. Rovněž se takto doplní očkování dětí předškolního věku, u nichž do dne počátku účinnosti této vyhlášky bylo skončeno základní očkování pouze proti některé z přenosných nemocí uvedených v odstavci 1.
(6) U dětí ve věku povinné školní docházky, u nichž do dne počátku účinnosti této vyhlášky bylo provedeno nebo zahájeno očkování pouze proti některé z přenosných nemocí uvedených v odstavci 1, se toto očkování doplní jen o očkování proti tetanu.
(1) Základní očkování proti pravým neštovicím se provede v době mezi šestým a jedenáctým měsícem života dítěte, a to mezi druhou a třetí injekcí základního očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli.
(2) Přeočkování se provede dvakrát, a to vždy v druhém a sedmém roce povinné školní docházky.
Očkování proti přenosné dětské obrně se provede třemi injekcemi. První injekce se dá dítěti ve stáří sedmi měsíců, druhá injekce se dá za dva až šest týdnů po první a třetí injekce nejdříve za sedm měsíců po druhé injekci.
(1) U osob, které jsou při své činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou, pravými neštovicemi, tetanem, břišním tyfem nebo paratyfy, se provede, popřípadě bude zahájeno očkování proti těmto nemocem před započetím této činnosti. Přeočkování těchto osob se provede proti pravým neštovicím a tetanu v pětiletých lhůtách, proti břišnímu tyfu a paratyfům v ročních lhůtách; přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba podle výsledku provedených zkoušek, rovněž v ročních lhůtách.
(2) Nebezpečí nákazy tuberkulózou jsou vydáni zpravidla zaměstnanci protituberkulózních zařízení a zaměstnanci prosektur; v zemědělství jsou to ošetřovatelé v tuberkulózních izolátech a zaměstnanci veterinárních zařízení, kteří přicházejí do styku s tuberkulózou.
(3) Nebezpečí nákazy pravými neštovicemi jsou vydáni zpravidla zaměstnanci zdravotnických zařízení, zaměstnanci výkonné provozní služby v dopravě a ve spojích, pokud při své činnosti přejímají zásilky z ciziny, a zaměstnanci podniků, v nichž se zpracovávají kůže, hadry, vlasy, bavlna nebo vlna, dovezené z ciziny.
(4) Nebezpečí nákazy tetanem jsou vydáni zpravidla zaměstnanci v hornictví a hutnictví, zaměstnanci v zahradnictví, zemědělství a lesnictví, zaměstnanci státních traktorových stanic a údržbáři zemědělských strojů, ošetřovatelé a kováři koní a skotu, zaměstnanci ve stavebnictví, zaměstnanci činní při sběru, zpracování a zneškodňování odpadků, řidiči motorových vozidel a výkonní sportovci.
(5) Nebezpečí nákazy břišním tyfem a paratyfy jsou vydáni zpravidla posluchači lékařských a farmaceutických fakult a vysokých veterinárních škol, žáci zdravotnických a veterinárních škol, zaměstnanci zdravotnických a veterinárních zařízení, zaměstnanci dezinfekčních zařízení, kafilérií a čisticích stanic a zaměstnanci činní při sběru, zpracování a zneškodňování odpadků.
(6) V pochybnostech, zda jde o činnost, při které je zvýšené nebezpečí nákazy, rozhoduje krajský hygienik.
(1) Očkování proti tetanu při úrazech a poraněních, u nichž je nebezpečí onemocnění tetanem, a očkování proti vzteklině při pokousání podezřelým zvířetem se provádějí podle zvláštních pokynů hlavního hygienika Republiky československé.
(2) Očkování osob odjíždějících do ciziny*) a osob přijíždějících z ciziny**) se řídí zvláštními předpisy.
Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li toho jiné důležité zdravotní zájmy, může hlavní hygienik Republiky československé, anebo jde-li o územní obvod jednoho kraje, s jeho souhlasem krajský hygienik nařídit mimořádné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo určité skupiny.
Hlavní hygienik Republiky československé může podle výsledků vědeckého výzkumu stanovit na přechodnou dobu, aby očkování bylo prováděno v jiných lhůtách, než jsou uvedeny v §§ 4 až 8, nebo aby bylo prováděno jiným způsobem.
U osob, jejichž zdraví by se očkováním ohrozilo, odloží se očkování na dobu, kdy je bude lze provést bez újmy na jejich zdraví.
Osoby, které již vykonávají činnost uvedenou v § 8 a nebyly očkovány podle dosavadních předpisů o očkování osob vydaných zvýšenému nebezpečí nákazy, se podrobí očkování podle časového rozvrhu, který stanoví okresní hygienik po schválení krajským hygienikem.
(1) Účast na očkování a výsledek očkování zapíše očkující lékař do očkovacího průkazu, který je povinen očkovaný (jeho zákonný zástupce) uschovávat a vykázat se jím na vyzvání při lékařské prohlídce a při zápisu dítěte do mateřské školy a do prvního ročníku všeobecně vzdělávací školy. Průkaz se vydá při prvém očkování podle této vyhlášky.
(2) Ředitelé mateřských a všeobecně vzdělávacích škol jsou povinni při zápisu dítěte do školy vyžádat očkovací průkaz a dát jej lékaři školní zdravotní služby k provedení záznamu.
(1) Evidenci osob, které jsou povinny se podrobit pravidelnému očkování, vedou očkující lékaři; evidenci osob, které jsou povinny se podrobit zvláštnímu a mimořádnému očkování, vedou obvodní (dílenští) lékaři.
(2) Evidenční podklady pro provádění pravidelného očkování zajišťují očkující lékaři především z materiálů zdravotnických zařízení a škol. Evidenční podklady pro provádění zvláštního a mimořádného očkování zajišťují obvodní (dílenští) lékaři především z hlášení zaměstnavatelů a ředitelů (správců) škol a jiných ústavů a zařízení a ze seznamu rizikových pracovišť vyhlášeného krajským hygienikem podle předpisů o provádění povinných preventivních periodických prohlídek pracovníků na rizikových pracovištích. K řádnému doplňování evidence mohou si obvodní (dílenští) i očkující lékaři pořizovat výpisy potřebných údajů ze statistických záznamů o stěhování u okresní služby Státního úřadu statistického, jakož i nahlížet do abecedních lístkových evidencí pobytu obyvatelstva, vedených výkonnými orgány místních národních výborů, a opatřovat si z nich potřebné výpisy, popř. požádat o poskytnutí potřebných údajů orgány Veřejné bezpečnosti.
(3) Ve zcela výjimečných, zvláštními okolnostmi odůvodněných případech dodají na požádání výkonné orgány místních národních výborů, které vedou lístkové evidence pobytu obyvatelstva, okresnímu hygienikovi úplné seznamy očkovanců podle věkových skupin.
(4) Zaměstnavatelé a ředitelé (správci) škol a jiných ústavů a zařízení jsou povinni včas hlásit obvodním (dílenským) lékařům každou osobu, která má být očkována před zahájením činnosti uvedené v § 8, a na požádání jim dodat seznamy svých zaměstnanců (žáků, posluchačů), kteří mají být očkováni v rámci zvláštního nebo mimořádného očkování. Zaměstnavatelé, ředitelé (správci) škol a jiných ústavů a zařízení jsou povinni na požádání přednosty tuberkulózního oddělení okresní nemocnice s poliklinikou (polikliniky) dodat mu seznamy svých zaměstnanců (žáků, posluchačů, chovanců apod.) ve věku 19, 25 a 30 let k provedení pravidelného očkování proti tuberkulóze.
(1) Očkování podle této vyhlášky je bezplatné; náklady na ně hradí stát.
(2) Zaměstnavatelé a ředitelé (správci) škol a jiných ústavů a zařízení jsou povinni, je-li toho potřeba, poskytnout k provádění očkování svých zaměstnanců (žáků, posluchačů, chovanců) vhodné místnosti.
Krajští a okresní hygienici vykonávají působnost podle této vyhlášky v úzké součinnosti s ostatními zúčastněnými zdravotnickými orgány a zařízeními, zejména s ústavy národního zdraví.
Očkování vojáků v činné službě a občanských zaměstnanců vojenské správy, příslušníků bezpečnostnich sborů ministerstva vnitra a občanských zaměstnanců u ozbrojených součástí ministerstva vnitra a zaměstnanců železnic je upraveno zvláštními předpisy.
Nedodržení povinností stanovených touto vyhláškou se stíhá, pokud nejde o čin přísněji trestný, podle §§ 80 a 83 trestního zákona správního (zákon č. 88/1950 Sb. ve znění zákona č. 14/1957 Sb.).
Vyhláška ministra zdravotnictví č. 390/1952 Ú. l., o očkování proti přenosným nemocem, se zrušuje.
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1959.