Vyhláška ministerstva místního hospodářství, kterou se vydává statut podniků místního průmyslu.

§ 1.

Podniky místního průmyslu a jejich poslání.

(1) Podniky místního průmyslu jsou formou státního podnikání pro průmyslovou výrobu místního významu. Jejich posláním je uspokojovat ve svém oboru potřeby obyvatelstva a sloužit mu levně, kvalitně a pohotově.

(2) Podniky místního průmyslu provádějí zejména tyto činnosti:

1. a) vyrábějí spotřební zboží seriově i na zakázku, a to především k doplnění a rozšíření sortimentu výroby ostatních odvětví;
2. b) vyrábějí stavební hmoty z místních zdrojů, jako cihly, vápno, cementové zboží, štěrk a pod.;
3. c) vyrábějí jednoduché stroje a zařízení, zemědělské stroje, nářadí a pod.;
4. d) provádějí, a to především pro obyvatelstvo, opravy a údržbu spotřebního zboží, jako obuvi, oděvů, různých potřeb a zařízení pro domácnost, elektrických spotřebičů, radiových přijímačů a pod.;
5. e) provádějí pro hospodářské a rozpočtové organisace v oboru působnosti ministerstva místního hospodářství i pro ostatní odběratele opravy a údržbu výrobních prostředků, jako jsou opravy zemědělských strojů, inventáře, nářadí a pod., pokud neobstarávají tyto opravy a údržbu podniky; jiných odvětví účelněji a hospodárněji.

(3) Při rozvíjení své činnosti (odstavec 2) využívají podniky místního průmyslu v největší možné míře místních zdrojů surovin, průmyslového odpadu, druhořadého materiálu a nových hmot a vyhledávají nové druhy surovin. Výrobu účelně a hospodárně organisují a rozšiřují, odkrývají skryté reservy a zvyšují produktivitu práce. Své poslání plní kolektivním úsilím svých zaměstnanců.

§ 2.

Způsob řízení podniků místního průmyslu národními výbory.

(1) Podniky místního průmyslu vyrůstají z potřeb lidu, lidu slouží, jsou předmětem jeho zájmu a péče a jsou jím kontrolovány.

(2) Řízení podniků místního průmyslu je svěřeno především národním výborům. Tím se využije mocné síly, kterou národní výbory představují, i jejich péče o to, aby běžné životní potřeby pracujících byly co nejlépe a nejúplněji uspokojovány a kulturní úroveň lidu zvyšována stálým zlepšováním jeho, životních podmínek. Národní výbory ve svém obvodu organisují, řídí a kontrolují hospodářství místního významu a neustále zlepšují místní výrobu, starají se o využití všech reserv na svém úseku, zejména nevyužitých výrobních možností a místních zdrojů surovin, a poskytují pracovní příležitost místnímu obyvatelstvu. Na hospodářských výsledcích podniků místního průmyslu jsou národní výbory hmotně zainteresovány.

(3) Při plnění svých úkolů v oboru místního průmyslu se národní výbory opírají o masy pracujících, učí se z jejich zkušeností, využívají a rozvíjejí jejich iniciativu a zapojují je v co největším počtu do své práce. Pozorně si všímají kritiky pracujících a skládají jim účty ze své činnosti.

(4) Řízení místního průmyslu národními výbory, umožňuje přihlížet v největší míře k charakteristickým zvláštnostem místních podmínek a potřeb a zároveň spojit místní iniciativu s potřebami a hledisky celostátními.

§ 3.

Základní organisační zásada.

Vedoucí zásadou pro vnější organisaci podniků místního průmyslu je, aby podniky byly zřizovány podle místních potřeb a hospodářské únosnosti a v rozsahu odpovídajícím povaze provozu, výrobním úkolům, odbytovým možnostem a materiálovým zdrojům.

§ 4.

Okresní podniky.

(1) Podniky místního průmyslu se zřizují zpravidla jako okresní průmyslové kombináty, v nichž je organisována výroba všech nebo většiny oborů místního průmyslu.

(2) Je-li to účelné a hospodárné vzhledem k rozsahu výroby místního průmyslu v určitém oboru, může být pro tuto výrobu v okrese zřízen specialisovaný okresní podnik místního průmyslu (na př. podnik dřevařský).

(3) Okresní podniky místního průmyslu zřizuje okresní národní výbor na návrh rady, podaný se souhlasem rady krajského národního výboru. Okresní národní výbor je pak podniku bezprostředně nadřízen jako vedoucí národní výbor a je za něj odpovědný.

§ 5.

Městské podniky.

(1) Městské národní výbory zřizuji podniky místního průmyslu obdobně jako okresní národní výbory.

(2) Je-li hospodářsky účelné, aby místní průmysl v obvodu městského národního výboru a v obvodu okresního národního výboru, jehož sídlo je v krajském městě, byl organisačně sjednocen, zřídí se buď jen městský nebo jen okresní podnik s působností pro oba obvody podle toho, v kterém z obvodů je převážná část provozoven místního průmyslu.

§ 6.

Krajské podniky.

(1) V odůvodněných případech lze zřídit též krajský podnik místního průmyslu, a to jako podnik specialisovaný.

(2) Krajský podnik místního průmyslu zřizuje krajský národní výbor na návrh rady, podaný se souhlasem ministra místního hospodářství. Krajský národní výbor je pak podniku bezprostředně nadřízen jako jeho vedoucí národní výbor a je za něj odpovědný.

(3) V Praze a Bratislavě zřizuje podniky místního průmyslu ústřední národní výbor. Platí pak o nich obdobně, co je stanoveno o podnicích krajských národních výborů, avšak s tou odchylkou, že k podání návrhu na jejich zřízení se nevyžaduje souhlas ministra místního hospodářství.

§ 7.

Podniky ministerstva místního hospodářství.

(1) Z důležitých hospodářských důvodů, pro které nemůže řízení podniku účelně obstarávat národní výbor (na př. nutnost jednotné investiční politiky nebo mezikrajové kooperace), může být podnik místního průmyslu zřízen ministerstvem místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí; podnik je pak ministerstvu bezprostředně podřízen.

(2) U podniků bezprostředně podřízených ministerstvu místního hospodářství platí o tomto ministerstvu přiměřeně ustanovení, která u ostatních podniků místního průmyslu platí o vedoucím národním výboru, pokud z výslovného předpisu nebo z povahy věci neplyne něco jiného.

§ 8.

Obor podnikání.

(1) Při zřízení podniku místního průmyslu stanoví se mu také obor podnikání. Toto základní zaměření podniku i veškerá jeho činnost musí být v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství.

(2) Na podniky místního průmyslu se vztahují předpisy o schvalování provozoven i jiné předpisy o ochraně života a zdraví pracujících, o obecné bezpečnosti a o výchově pracujícího dorostu; nevztahují se však na ně předpisy, podle kterých je třeba zvláštního oprávnění k zahájení podnikatelské činnosti.

§ 9.

Název a sídlo. Vnější označení.

(1) Při zřízení podniku místního průmyslu stanoví se mu také název a sídlo. Název podniku má vhodným způsobem vyjadřovat, že jde o podnik řízený národním výborem, na př.: Okresní průmyslový kombinát v ..........., Stavební hmoty, okresní průmyslový podnik .........

(2) Jednotlivé provozovny podniků místního průmyslu určené pro styk s veřejností je třeba navenek vhodným způsobem označit tak, aby byl zřejmý obor jejich činnosti.

§ 10.

Právní postavení a majetek.

(1) Podnik místního průmyslu je právnickou osobou. Vlastníkem jeho majetku je stát a podniku je majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

(2) Ve veřejných knihách a úředních rejstřících zapisuje se jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má podnik místního průmyslu ve správě (odstavec 1), československý stát s vyznačením tohoto podniku. Zápisy se provádějí na návrh podniku.

(3) Ostatní ustanovení o majetku podniku místního průmyslu obsahuje zákon.

§ 11.

Finanční hospodaření.

Finanční hospodaření podniků místního průmyslu je upraveno zvláštními předpisy.

§ 12.

Změny v členění a zrušování.

(1) Změny v členění podniků místního průmyslu upravuje zákon.

(2) Vedoucí národní výbor může podnik místního průmyslu zrušit. K podání návrhu národnímu výboru na zrušení okresního nebo městského podniku místního průmyslu potřebuje rada vedoucího národního výboru souhlasu rady krajského národního výboru. Další ustanovení o zrušování podniků místního průmyslu obsahuje zákon.

§ 13.

Zásady socialistického hospodářství.

(1) Podniky místního průmyslu se řídí zásadami socialistického hospodářství. Nejdůležitější z nich jsou: hospodaření podle plánu, důsledně uplatňované při veškeré činnosti podniku, a aktivní účast pracujících na jeho hospodaření. S nimi souvisí zachovávání zejména těchto zásad: zásady chozrasčotu, hospodárnosti a stálého snižování vlastních nákladů, jediného vedoucího, osobní odpovědnosti, kontroly shora i zdola, účelné decentralisace, operativnosti a socialistického soutěžení.

(2) V dalších ustanoveních je blíže rozvedeno, jak se tyto zásady projevují v organisaci, vedení a činnosti podniků místního průmyslu.

§ 14.

Vnitřní organisace podniků.

(1) Účelem vnitřní organisace podniků místního průmyslu je takové uspořádání jejich činnosti a vzájemných vztahů jejich organisačních jednotek, aby plným využitím všech výrobních prostředků bylo dosaženo nejlepšího plnění technickoprůmyslového a finančního plánu při soustavném zvyšování produktivity práce a snižování vlastních nákladů.

(2) Podnik místního průmyslu se vnitřně člení podle potřeby na nižší organisační jednotky (úseky, provozovny, dílny), jimž jsou v rámci činnosti podniku přesně stanoveny úkoly. Vnitřní členění musí být úměrné rozsahu podniku a povaze jeho činnosti, musí umožňovat vzájemnou spolupráci všech složek, a pokud je to hospodářsky účelné a nejde o výrobu zakázkovou, má oddělovat opravy a údržbu od výroby. Vnitřní členění podniku stanoví organisační řád (§ 17 odst. 4).

§ 15.

Zásady pro vedení podniku.

(1) Pravomoc a odpovědnost v podnicích místního průmyslu je svěřována v nejširší míře vedoucím nižších organisačních jednotek. U vyšších organisačních jednotek se soustřeďují pouze věci zásadní povahy a takové věci, které mohou být účelněji obstarávány společně pro větší počet podřízených jednotek.

(2) Každá organisační jednotka podniku je vedena pouze jedním vedoucím, který rozhoduje po všech stránkách samostatně v mezích daných organisačním řádem, úkoly plánu a rozhodnutími a směrnicemi nadřízeného vedoucího.

(3) Každý vedoucí organisační jednotky a každý zaměstnanec podniku má pouze jediného bezprostředně nadřízeného; pouze od něho dostává rozhodnutí a příkazy. Každý vedoucí v podniku dává příkazy pouze svým bezprostředně podřízeným a hlášení svým bezprostředně nadřízeným. Je-li ze závažných důvodů nutno se odchýlit od této zásady, je ten, kdo příkazy dostal nebo hlášení podal, povinen oznámit to svému bezprostředně nadřízenému. Vedoucí organisačních jednotek, mezi nimiž není vztah podřízenosti, vyřizují běžné věci mezi sebou přímo.

(4) Všichni pracující podniku odpovídají osobně za splnění uložených úkolů.

(5) Podnik má být veden snahou soustavně a po všech stránkách zlepšovat svou organisaci a činnost a stavět si stále vyšší cíle.

§ 16.

Ředitel.

(1) V cele podniku místního průmyslů je ředitel; ředitelem může být toliko československý občan oddaný lidově demokratickému řádu a k vedení podniku politicky a odborně schopný.

(2) Ředitele do funkce ustanovuje a z funkce odvolává rada vedoucího národního výboru. Návrh na ustanovení nebo odvolání podává její příslušný odbor (správa) po slyšení krajského orgánu jednotné odborové organisace, a jde-li o podnik okresní nebo městský, se souhlasem správy pro místní hospodářství (správy místního průmyslu) rady krajského národního výboru.

(3) Ředitel složí do rukou předsedy vedoucího národního výboru slib, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu a státního plánu rozvoje národního hospodářství. Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem podniku, pokud jím nebyl již dříve.

(4) Funkce ředitele zaniká odvoláním, vzdáním se funkce, jež bylo vzato na vědomí radou vedoucího národního výboru, nebo skončením pracovního poměru. Vzdání se stává účinným, jakmile je vezme rada vedoucího národního výboru na vědomí. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně i pro usnesení, jímž rada odvolává ředitele z funkce nebo bere na vědomí, že se funkce vzdal. Ukončení pracovního poměru ředitele se řídí obecně platnými předpisy; příslušné opatření činí rada vedoucího národního výboru.

§ 17.

Právní postavení ředitele.

(1) Ředitel vede podnik místního průmyslu, za stupuje jej a jedná jeho jménem.

(2) Za splnění svých povinností a za splnění úkolů uložených podniku je ředitel podniku osobně odpovědný vedoucímu příslušného odboru (správy) řady vedoucího národního výboru.

(3) O všech věcech podniku rozhoduje ředitel samostatně, pokud podle zvláštních předpisů není rozhodnutí vyhrazeno nadřízenému orgánu nebo pokud se nevyžaduje schválení či souhlas tohoto orgánu nebo hlavního (vedoucího) účetního. Ředitel zejména disponuje v souladu s úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství a ve shodě s právním řádem všemi prostředky podniku, soustavně kontroluje plnění úkolů podniku, řídi výběr a rozmístění kádrů, dbá o zachování finanční, smluvní a pracovní kázně, napomáhá rozvoji socialistického soutěžení a pečuje, aby bylo chráněno státní socialistické vlastnictví.

(4) Ředitel vydává v souhlase se zásadami stanovenými ministerstvem místního hospodářství organisační řád, jímž určuje vnitřní organisaci podniku. Organisační řád schvaluje rada vedoucího národního výboru.

(5) Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy podniku.

§ 18.

Ředitelův náměstek a zastupování ředitele.

(1) Náměstkem ředitele podniku je vedoucí provozu (hlavní inženýr), který je přímo podřízen řediteli; vede výrobně technickou činnost podniku a odpovídá řediteli za splnění výrobních úkolů podniku.

(2) Vedoucího provozu (hlavního inženýra) pověřuje funkcí a z funkce odvolává ředitel se souhlasem rady vedoucího národního výboru.

(3) Náměstek zastupuje ředitele v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění v plném rozsahu jeho pravomoci.

§ 19.

Hlavní (vedoucí) účetní.

(1) Hlavní (vedoucí) účetní vykonává funkci státního kontrolního orgánu ve věcech zachování hospodářské, finanční a rozpočtové kázně.

(2) Úkoly hlavního (vedoucího) účetního a jeho právní postavení upravuji zvláštní předpisy.

§ 20.

Správní aparát.

(1) Ředitel vytváří podle rozsahu podniku a povahy jeho činnosti správní aparát jako svůj pomocný orgán.

(2) Správní aparát opatřuje zejména tyto úkoly: věci plánovací, věci finančního plánu, věci kádrové, věci práce a mezd, věci obchodní a věci technické kontroly. Počet a rozsah všech složek správního aparátu a jejich personální obsazení se řídí hospodářskou účelností, musí být úměrné rozsahu podniku a odpovídat zásadě nejvyšší hospodárnosti a nejmenších výdajů na správní aparát; obsah činnosti těchto složek je určen organisačním řádem podniku.

(3) Organisace účetní služby je upravena zvláštními předpisy.

§ 21.

Podřízení úseků a technických oddělení.

(1) Vedoucímu provozu (hlavnímu inženýrovi) jsou přímo podřízeni vedoucí jednotlivých úseků, Jsou-li zřízeny.

(2) Jsou-li v podniku se zřetelem k jeho rozsahu zřízena technická oddělení (jako oddělení konstrukční, technologické, oddělení hlavního mechanika, energetika, po případě oddělení provozně dispečerské), jsou podřízena vedoucímu provozu (hlavnímu inženýru).

§ 22.

Podpisování za podnik.

(1) Podnik místního průmyslu ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého ředitele a jeho náměstka. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě.

(2) Za podnik se podpisuje tak, že k vytištěnému, nebo kýmkoliv napsanému názvu podniku připojí ředitel (náměstek) svůj podpis.

§ 23.

Odpovědnost za škodu.

(1) Ředitel a osoby, které zastupují podnik místního průmyslu nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu, kterou podniku způsobili svým zaviněním. O nárocích na náhradu škody rozhoduje soud, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.

(2) Nárok na náhradu škody způsobené podniku jeho ředitelem uplatňuje pro podnik odbor (správa) pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady vedoucího národního výboru.

§ 24.

(1) Podnik místního průmyslu sestavuje svůj technickoprůmyslový a finanční plán, jenž je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství a navazuje na státní rozpočet. Podrobnosti o tomto plánu jsou stanoveny zvláštními předpisy.

(2) S plánem podniku musí být seznámeni všichni jeho zaměstnanci tak, aby každý věděl, jaký úkol má v určitém čase splnit a jakými prostředky a náklady. Proto se vypracovává za aktivní účasti všech zaměstnanců. Technickoorganisační opatření v plánu předvídaná směřují k tomu, aby byla zavedena dokonalejší organisace, využity všechny reservy a dosaženo co největší hospodárnosti při stálém zvyšování jakosti výrobků.

(3) Podkladem pro vypracování návrhu plánu jsou technickohospodářské normy, které jsou prostředkem k plnému využití výrobního zařízení a pracovního dne a k nejhospodárnější spotřebě materiálu a energie a tím i ke zvyšování produktivity práce. Ředitel podniku je proto povinen dbát o soustavné prověřování a doplňování technickohospodářských norem.

(4) Pro zabezpečení dodávek investic, materiálu, energie a výkonů, jichž podnik potřebuje ke splnění plánu, jakož i k zabezpečení odbytu výrobků, po případě prací a služeb, uzavírá podnik hospodářské smlouvy podle platných předpisů.

§ 25.

Účast pracujících na plnění úkolů podniku.

(1) Rozhodujícím činitelem při výrobě, jsou pracující v podniku. Jejich správný poměr k práci a z něho vyrůstající budovatelské methody jsou hybnou silou rozvoje socialistického hospodářství. Za účelem využití tohoto nového poměru k práci organisuje závodní rada výrobní porady, při nichž formou kritiky a sebekritiky jsou řešeny pracovní problémy podniku a jsou projednávána technickoorganisační opatření k zajištění plnění plánu. Vedení podniku projednává se závodní radou náplň těchto výrobních porad, zajišťuje účast svých zástupců a referáty k pracovním problémům, jakož i uskutečňování podnětných návrhů účastníků výrobních porad.

(2) Práce podniku musí být organisována tak, aby se opírala o uvědomělé pracovní úsilí, iniciativu a tvůrčí schopnosti pracujících, jejichž výrazem je socialistické soutěžení, zaměřované na splnění úkolů v dané době nejdůležitějších, a novátorské hnutí, které lepším zvládnutím techniky významně překonává průměrné výkony a uplatňuje praktické zkušenosti pracujících. Výrazem socialistického soutěžení je zejména uzavírání socialistických závazků.

(3) Současně s vypracováním technickoprůmyslového a finančního plánu jsou připravovány a uzavírány kolektivní smlouvy mezi vedením podniku a pracujícími, zastoupenými závodní radou. Kolektivní smlouvy stanoví jak povinnosti podniku vůči pracujícím, zejména po stránce technického zlepšení, organisace práce a prohloubení sociální, zdravotní a kulturní péče o pracující podniku, tak i povinnosti pracujících vůči podniku, zejména pokud jde o plnění a překračování plánu, o zvyšování produktivity práce a zhospodárnění výroby. Plnění kolektivních smluv je třeba pravidelně kontrolovat.

(4) Vedení podniku se při své denní práci opírá o pracující v podniku tím, že na všech úsecích co nejúžeji spolupracuje s jednotnou odborovou organisací a jinými masovými organisacemi.

§ 26.

Přijímání zaměstnanců.

(1) Nejvyšší počet zaměstnanců, které podnik místního průmyslu potřebuje ke splnění daných úkolů, je stanoven v podnikovém plánu (plán práce a kádrů). Podnik je povinen důslednou prověrkou pracoviště odkrývat pracovní reservy. Zároveň je povinen pomocí příslušného odboru (správy) rady vedoucího národního výboru vyvíjet úsilí k získání nezbytného počtu pracovníků nutných ke splnění plánovaných úkolů, při čemž ve stále větší míře zapojuje do práce ženy a osoby se změněnou pracovní schopností, pro něž musí vytvořit potřebné pracovní podmínky.

(2) Zaměstnance podniků přijímá, na pracovní místa zařazuje a opatření o skončení jejich pracovního poměru činí ředitel. Ředitel může tuto svou působnost přenést i na svého náměstka nebo na vedoucí jednotlivých úseků.

(3) Pracovní poměry zaměstnanců podniku se řídí, obecně platnými předpisy. Je-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr bez výpovědi, musí mu být oznámen důvod.

§ 27.

Odměna za práci.

(1) Mzdové poměry zaměstnanců v podniku místního průmyslu se řídí ustanoveními, platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.

(2) Podnik je povinen zavádět všeobecné soustavu mezd podle zásluhy, v níž se hodnotí práce podle její jakosti, množství a společenského významu. Při hodnocení jakosti práce se přihlíží k potřebným znalostem, dovednosti, odpovědnosti, námaze pracujícího a ztěžujícím vlivům prostředí. Úkolové mzdy a odměňování zvýšeného výkonu prémiemi je třeba zavádět všude, kde jsou pro to vhodné předpoklady. Mimořádné odměny lze zaměstnancům poskytovat jen, pokud je to přípustné podle zvláštních předpisů.

§ 28.

Ochrana života a zdraví pracujících.

(1) Podnik místního průmyslu je povinen plánovitě budovat a zlepšovat zařízení na ochranu života a zdraví pracujících; zejména zajišťuje podmínky pro bezpečnou a zdravotně nezávadnou práci, opatřuje vhodné osobní ochranné pomůcky, vede evidenci úrazů a nemoci z povolání a zjišťuje a odstraňuje jejich příčiny. Zvláštní předpisy stanoví, v jakém rozsahu se vybudují zařízení péče o zdraví pracujících a v jakém rozsahu nese náklady spojené s jejich provozem jednak státní zdravotní správa, jednak podnik.

(2) Podnik je povinen pravidelně školit své zaměstnance, zejména nově přijímané nebo přidělované na jiné pracoviště, o úrazové zábraně, o methodách bezpečné práce, o boji proti nemocem souvisícím s povoláním a o ochraně zdraví vůbec. Při tom postupuje v úzké spolupráci s orgány jednotné odborové organisace.

§ 29.

Výchova dorostu.

Dorost podniků místního průmyslu je všestranné vychováván v učňovských školách, zřízených podle zvláštních předpisů.

§ 30.

Péče o kádry.

(1) Ředitel rozmisťuje kádry podle jejich odborné a politické vyspělosti tak, aby každý pracující mohl uplatnit co nejlépe své schopnosti. Ředitel dále pečuje o tvoření kádrových reserv.

(2) O soustavné zvyšování politické a odborné vyspělosti zaměstnanců pečuje vedení podniků školením v závodních školách práce. Zaměstnanci, kteří jsou schopni dalšího růstu, zejména z řad nejlepších pracovníků a zlepšovatelů, a kteří tak tvoří zdroj pro obsazování vyšších a nejvyšších funkcí v podnicích, mohou být ředitelem vysláni na školení organisované správou pro místní hospodářství (správou místního průmyslu) rady krajského národního výboru nebo ministerstvem místního hospodářství.

(3) Péčí o kádry se zabývají všichni vedoucí v podniku.

§ 31.

Výrobní zařízení.

(1) Podnik místního průmyslu je povinen plně využívat kapacity výrobních zařízení, jež má k disposici. Zařízení plně nevyužitá je nutno převést tam, kde jich lze lépe využít. O převodu výrobních zařízení mezi podniky platí zvláštní předpisy.

(2) Svá zařízení udržuje podnik v řádném stavu, obnovuje je a v mezích hospodářské účelnosti je plánovitě doplňuje a zdokonaluje.

§ 32.

Výrobní a technické methody.

(1) V podnicích místního průmyslu je třeba uplatňovat sovětské a jiné pokrokové methody práce a využívat výsledků, jichž bylo dosaženo ve výzkumnictví a technickém rozvoji. Podniky musí uplatňovat methody vedoucí k zdokonalení výroby a výkonů, jako jsou specialisace, normalisace, mechanisace a kooperace.

(2) Výrobky místního průmyslu slouží k uspokojení potřeb pracujícího lidu a ke zvýšení jeho hmotné a kulturní úrovně. Proto mají být nejen upotřebitelné a trvanlivé, ale i výtvarně hodnotné.

§ 33.

Kontrola výroby.

Za jakost výrobku ručí především ten, kdo na něm pracoval. Výroba musí být proto organisována tak, aby se mohlo zjistit, kde a kým byla určitá práce, vykonána. Podnik organisuje technickou kontrolu, která soustavně sleduje materiál, výrobní proces i hotové výrobky.

§ 34.

Orgány řízení podniků místního průmyslu a jejich vzájemné vztahy.

(1) Bezprostřední řízení podniků místního průmyslu náleží odboru (správě) pro místní hospodářství (správě místního průmyslu) rady vedoucího národního výboru.

(2) Odbor (správa) pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady vedoucího národního výboru se při řízení podniků místního průmyslu řídí zákony a jinými právními předpisy a dále směrnicemi a pokyny svých nadřízených orgánů, t. j. jednak své rady, jednak příslušné správy rady národního výboru vyššího stupně a ministerstva místního hospodářství.

(3) Rada vedoucího národního výboru se při řízení podniků místního průmyslu řídí zákony a jinými právními předpisy a dále směrnicemi svých nadřízených orgánů, t. j. jednak svého národního výboru, jednak rady národního výboru vyššího stupně a vlády.

(4) Vedoucí národní výbor se při řízení podniků místního průmyslu řídi zákony a jinými právními předpisy a dále směrnicemi národního výboru vyššího stupně a vlády.

(5) Ministerstvu místního hospodářství náleží bezprostřední řízení těch podniků místního průmyslů, které jsou mu přímo podřízeny. Při tom se řídí zákony a jinými právními předpisy a směrnicemi vlády.

(6) Nesplní-li odbor (správa) pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady vedoucího národního výboru nebo rada vedoucího národního výboru některý z úkolů při řízení podniků místního průmyslu a vyžaduje-li taková opatření zájem plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo jiný důležitý obecný zájem, uloží jim splnění tohoto úkolu orgán jim nadřízený. Nesplní-li obdobně některý z úkolů vedoucí národní výbor, uloží mu splnění tohoto úkolu národní výbor vyššího stupně nebo vláda.

(7) Orgán, který je oprávněn podle odstavce 6 uložit splnění určitého úkolu při řízení podniků místního průmyslu, může tento úkol provést sám, je-li tu nebezpečí v prodlení. Stejně může postupovat, vyžadují-li to důvody hospodárnosti nebo zájem na plynulém provozu podniku.

§ 35.

Působnost odboru (správy) rady vedoucího národního výboru.

(1) Odboru pro místní hospodářství rady okresního (městského) národního výboru náleží vůči okresním (městským) podnikům místního průmyslu činit všechna rozhodnutí a opatření, jež plynou z bezprostředního řízení podniků, pokud nejsou vyhrazena radě nebo zasedání vedoucího národního výboru; i v tomto případě však odbor připravuje podklady pro jejich jednání, činnost podniků řídí odbor tak, aby byly splněny úkoly dané místnímu průmyslu zákony a jinými právními předpisy, státním plánem rozvoje národního hospodářství a nadřízenými orgány. V rámci platných předpisů a směrnic nadřízených orgánů uplatňuje vlastní iniciativu a volí prostředky, jež jsou za daných okolností vhodné k dosažení tohoto cíle.

(2) Odbor pro místní hospodářství rady okresního (městského) národního výboru vykonává vůči okresním (městským) podnikům zejména tuto činnost:

1. — dbá o to, aby vnitřní organisace podniků byla účelná a hospodárná a odpovídala platným směrnicím;
2. — začleňuje základní fondy do podniků, vyčleňuje je z podniků a schvaluje v rámci platných předpisů majetkové převody;
3. — vypracovává podle methodických pokynů plán místního průmyslu, projednává jej s příslušnými orgány, především s okresní (městskou) plánovací komisí, a provádí jeho rozpis;
4. – vypracovává náplň ukazatelů plánu s hlediska potřeb svého územního obvodu, při čemž se opírá v nejširší míře o návrhy a podněty stálých komisí a svého aktivu;
5. — zajišťuje vypracování technickoprůmyslových a finančních plánů podniků a prověřuje je;
6. — kontroluje plnění plánu a pomáhá podnikům odstraňovat nedostatky v jeho plnění, především pokud jde o opravy a údržbu a zakázkovou práci pro obyvatelstvo a výrobu spotřebního zboží pro místní trh;
7. — provádí kontrolu cen a organisuje a řídí činnost občanských kontrolorů;
8. — sleduje dodržování platných mzdových a pracovních předpisů:
9. — kontroluje opatření podniků pro bezpečnost a hygienu práce;
10. — sleduje čerpání mzdových fondů a činí opatření k jejich dodržování;
11. — činí opatření k odstranění absence a fluktuace;
12. — kontroluje plnění kolektivních smluv a podporuje rozvoj socialistického soutěžení;
13. — dbá o to, aby podniky místního průmyslu se řídily zásadami socialistického hospodářství;
14. — dohlíží ve spolupráci s finančním odborem a bankou na finanční hospodaření podniků, na včasné provádění odvodů do rozpočtu a na účetní pořádek v podnicích;
15. — spravuje fond rozvoje místního hospodářství;
16. — sleduje zásobování a odbyt podniků a působí k tomu, aby v co největší míře byly k výrobě, opravám i údržbě používány místní zdroje surovin a průmyslový odpad;
17. — vyřizuje stížnosti pracujících na činnost podniků.

(3) Správě pro místní hospodářství (správě místního průmyslu) rady krajského národního výboru přísluší vzhledem ke krajským podnikům obdobná působnost, jaká vzhledem k podnikům okresním a městským přísluší podle odstavců 1 a 2 odboru pro místní hospodářství rady okresního (městského) národního výboru, a to s doplněním vyplývajícím z celokrajské působnosti této správy podle § 39.

§ 36.

Aktiv odboru (správy) rady vedoucího národního výboru.

(1) Hlavním předpokladem úspěšného splnění všech úkolů odboru (správy) pro místní hospodářství (správy místního průmyslu) rady vedoucího národního výboru je, aby se v celé své práci opíral o nejširší iniciativu a podporu pracujících. K dosažení lepšího spojení s pracujícími vytváří vedoucí odboru (správy) podle povahy věci a podle místních podmínek pomocné a poradní sbory, komise a aktivy.

(2) Pomocné a poradní sbory, komise a aktivy při odboru (správě) mohou být zřizovány buď pro úkoly trvalého rázu nebo i pro úkoly dočasné. Mohou být vytvářeny pro celý obor místního průmyslu, nebo pro některé výrobní činnosti. Jsou do nich povolávání především nejlepší pracovníci podniků a organisací, jiní odborníci a vzorní pracovníci, vědečtí pracovníci a další občané, kteří svými zkušenostmi a znalostmi mohou pomoci k řešení problému, pro který se sbor (komise, aktiv) zřizuje.

(3) Za pomoci takto vytvořeného širokého okruhu spolupracovníků vysvětluje odbor (správa) občanům všechna důležitá opatření, jež připravuje nebo provádí, a získává je pro jejich uskutečňování, organisuje všestranné rozvíjení iniciativy jak pracovníků místního průmyslu, tak i vědeckých a jiných pracovníků, uplatňování a rozšiřování pokrokových pracovních method a vědeckých poznatků v práci, rozvíjení socialistického soutěžení i kontrolu práce.

§ 37.

Úkoly rady vedoucího národního výboru.

(1) Rada vedoucího národního výboru zajišťuje a organisuje plnění úkolů národního výboru v oboru místního průmyslu a provádí jeho usnesení. Řídí práci svého příslušného odboru, po případě své správy směrnicemi a pokyny a vytyčuje jim úkoly; jejich práci také kontroluje. Organisuje též účast pracujících na plnění úkolů národního výboru.

(2) Radě vedoucího národního výboru je vy hrazeno:

1. — pověřovat funkci ředitele, po případě likvidátora podniku místního průmyslu a odvolávat jej z funkce, přijímat jeho prohlášení o vzdání se funkce nebo činit opatření k ukončení jeho pracovního poměru;
2. — dávat souhlas k pověření funkcí ředitelova náměstka a k jeho odvolání z této funkce;
3. — schvalovat organisační řád podniků místního průmyslu.

(3) Rada vedoucího národního výboru určuje v mezích ukazatelů stanovených vyššími orgány podrobnější ukazatele s hlediska místních potřeb. Projednává a schvaluje účetní výkazy podniků místního průmyslu podle zvláštních předpisů o tom vydaných. Dále projednává způsobem stanoveným v methodických pokynech technickoprůmyslový a finanční plán podniků.

§ 38.

Úkoly vedoucího národního výboru.

(1) Hlavním úkolem vedoucího národního výboru v oboru místního průmyslu je péče o neustálý růst výroby, o rozšiřování sortimentu zboží, o uspokojování potřeb obyvatelstva v opravách a údržbě, o využití místních zdrojů surovin a průmyslového odpadu, o zlepšování jakosti výrobků i výkonů a o snižování vlastních nákladů.

(2) Vedoucí národní výbor projednává na svých zasedáních všechny závažné otázky místního průmyslu a hodnotí na základě zpráv své rady, svých stálých komisí a svých členů dosažené výsledky. Svými usneseními dává v oboru místního průmyslu směrnice pro činnost svých výkonných orgánů (rady a příslušného odboru, po případě správy), svých členů a stálých komisí a vytyčuje jim úkoly; dodržování daných směrnic a plnění vytyčených úkolů kontroluje.

(3) Zasedání vedoucího národního výboru je vyhrazeno:

1. — zřizovat a zrušovat podniky místního průmyslu,
2. — stanovit v rozpočtovém usnesení vztahy finančních plánů svých podniků místního průmyslu k svému rozpočtu.

(4) Vedoucí národní výbor zapojuje do své práce prostřednictvím své stálé komise pro místní hospodářství co největší počet pracujících jako aktivisty. Stálá komise a její aktivisté pracují podle pokynů národního výboru; národní výbor pověřuje stálou komisi zejména prováděním průzkumu v podnicích o tom, jak jsou plněny úkoly v oboru místního průmyslu, vyplývající z usnesení vlády a z usnesení národního výboru, zjišťováním možností pro lepší uspokojování potřeb obyvatelstva, odkrýváním závad a nedostatků a šetřením o stížnostech občanů.

§ 39.

Celokrajská působnost správy pro místní hospodářství (správy místního průmyslu) rady krajského národního výboru.

(1) Správa pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady krajského národního výboru vykonává v oboru místního průmyslu zejména tuto působnost vztahující se na všechny podniky místního průmyslu v kraji, s výjimkou podniků podřízených přímo ministerstvu místního hospodářství (celokrajská působnost):

1. — zajišťuje zavádění účelné s hospodárné vnitřní organisace podniku;
2. — vypracovává podle methodických pokynů plán místního průmyslu kraje, projednává jej s příslušnými orgány, především s krajskou plánovací komisí, a po schválení provádí jeho rozpis;
3. — vypracovává náplň ukazatelů plánu především s hlediska potřeb kraje;
4. — řídí vypracování technickoprůmyslových a finančních plánů;
5. — řídí investiční politiku podniků, zejména rozdělování podlimitních investic, a účastní se schvalování nadlimitních investic v ministerstvu místního hospodářství;
6. — kontroluje plnění plánu a činí opatření pro odstranění příčin neplnění plánu;
7. — prověřuje a zpracovává statistické výkazy;
8. — obstarává cenovou tvorbu a řídí cenovou kontrolu podle příslušných předpisů;
9. — zajišťuje jednotný postup při organisování občanské kontroly provozoven;
10. — organisuje zavádění výkonových norem a mzdových a platových úprav;
11. — kontroluje čerpání mzdových fondů a činí potřebná opatření při jejich překročení;
12. — kontroluje dodržování platných mzdových předpisů;
13. — organisuje výběr a rozmisťování kádrů, nábor pracovníků a umisťování žen a osob se změněnou pracovní schopností;
14. — řídí krajské internátní školy a zajišťuje prostřednictvím krajského ředitelství učňovských škol odborné školení učňů;
15. — provádí podle předpisů o organisaci účetní služby výkon funkce státního kontrolního orgánu ve věcech zachovávání hospodářské, finanční a rozpočtové kázně;
16. — organisuje a řídí účetní evidenci a účetní službu;
17. — spravuje fond rozvoje místního hospodářství;
18. — obstarává věci úvěrování a financování podniků;
19. — zajišťuje řádné využití výrobních prostředků a jejich plánovitou údržbu;
20. — organisuje a prověřuje zavádění technickohospodářských norem, technologických postupů a nových method práce;
21. — posuzuje a zajišťuje realisaci zlepšovacích námětů;
22. — zajišťuje rozvoj socialistického soutěžení a uzavírání kolektivních smluv;
23. — organisuje činnost technické kontroly a činí opatření pro dodržování a zlepšování kvality výrobků, oprav a údržby;
24. — organisuje využívání surovin z místních zdrojů, průmyslového odpadu, druhořadého materiálu a nových hmot;
25. — poskytuje podnikům pomoc, zejména po stránce technické a odborné;
26. — činí opatření pro bezpečnost práce a pro organisování požární ochrany.

(2) Při provádění činnosti uvedené v odstavci 1 dává správa pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady krajského národního výboru okresním a městským podnikům místního průmyslu směrnice a pokyny, vytyčuje jim úkoly a kontroluje jejich plnění zpravidla prostřednictvím příslušného odboru pro místní hospodářství rady okresního (městského) národního výboru; bez vědomí tohoto odboru nezasahuje přímo do řízení okresních a městských podniků.

(3) Správa pro místní hospodářství (správa místního průmyslu) rady krajského národního výboru vykonává též působnost, kterou jí svěřují zvláštní předpisy jakožto orgánu vyššího stupně, na př.:

1. — provádí změny v členění podniků podle zmocnění ministerstva místního hospodářství;
2. — dává souhlas k podání návrhu na pověření funkcí ředitele (likvidátora) podniku nebo na odvolání z této funkce, po případě na usnesení, jímž se jeho vzdání funkce bere na vědomí;
3. — schvaluje příděl ředitelským fondům,
4. — provádí v rámci předpisů o tom platných převody správy majetku administrativním opatřením, po případě schvaluje převody provedené dohodou.

§ 40.

Působnost krajského národního výboru a jeho výkonných orgánů ve věcech odbytu a zásobování místního průmyslu.

Odbyt a zásobování podniků místního průmyslu jsou organisovány podle zvláštních předpisů v krajských odbytových a zásobovacích základnách jako chozrasčotních jednotkách, jež řídí a kontroluje krajský národní výbor a jeho výkonné orgány.

§ 41.

Působnost ministerstva místního hospodářství.

(1) Ministerstvo místního hospodářství plní v oboru místního průmyslu zejména tyto úkoly;

1. — methodicky usměrňuje a organisuje plánovací práce, vypracovává návrhy hospodářských, operativních i perspektivních plánů a předkládá je vládě, rozepisuje schválený plán na pověřenectvo místního hospodářství, na kraje a podniky jemu bezprostředně podřízené, provádí soustavný rozbor a kontrolu plnění plánu a činí opatření potřebná pro splnění plánovaných úkolů;
2. — stanoví zásady pro vnitřní organisaci podniků;
3. — provádí změny v členění podniků;
4. — v rámci předpisů o tom platných provádí převody správy majetku administrativním opatřením, po případě schvaluje převody provedené dohodou;
5. — vytyčuje zásady pro hospodářskou činnost podniků a pro jejich zásobování a odbyt, zajišťuje materiálně technické zásobování a likvidaci nadnormativních zásob a uzavírá rámcové hospodářské smlouvy;
6. — stanoví zásady pro výzkumnictví a vývoj v oboru místního průmyslu a zajišťuje technickou dokumentaci;
7. — pečuje o zachování přísného režimu hospodárnosti, o řádné a hospodárné využití energie a všech jejích zdrojů, o neustálé snižování vlastních nákladů a o zrychlování oběhu oběžných prostředků;
8. — zprostředkuje přenášení zkušeností mezi podřízenými odbory a správami i podniky místního průmyslu;
9. — poskytuje podřízeným správám a odborům rad národních výborů a bezprostředně podřízeným podnikům odbornou technickou pomoc;
10. — podporuje a usměrňuje tvůrčí činnost pracovníků pro soustavné zvyšování technické úrovně, produktivity práce a hospodárnosti a podporuje rozvoj socialistického soutěžení;
11. — organisuje, řídí a kontroluje operativně technickou a statistickou evidenci, sestavuje souhrnné výkazy a provádí jejích rozbory, řídí kontrolní a revisní činnost; v závažných případech provádí kontrolu a revise hospodářské a finanční činnosti podniků;
12. — řídí kádrovou politiku, pečuje o výchovu učňů a zvyšování politické a odborné úrovně středních technických a vedoucích kádrů a organisuje jejich školení;
13. — řídí mzdovou politiku a stanoví zásady pro uzavírání kolektivních smluv;
14. — vydává pokyny pro bezpečnost práce a pro organisování požární ochrany.

(2) Ministerstvo místního hospodářství dává směrnice a pokyny a vytyčuje úkoly zpravidla správám pro místní hospodářství rad krajských národních výborů; na orgány nižšího stupně nebo na podniky se obrací přímo jen s vědomím těchto správ a odborů jim podřízených.

(3) Vůči podnikům, jež jsou přímo podřízeny ministerstvu místního hospodářství, vykonává toto ministerstvo též úkoly bezprostředního řízení.

§ 42.

Úkoly národních výborů nižšího stupně.

(1) Národní výbory nižšího stupně, než jsou vedoucí národní výbory, jakož í jejich výkonné orgány sledují na svém území činnost podniků místního průmyslu a jejich provozoven, hodnotí, jak tyto podniky, a provozovny plní své úkoly, a usnadňují jim jejich plnění, upozorňují na zjištěné nedostatky a sledují, zda byla provedena náprava. Zejména sledují;

1. — rozmístění provozoven pro opravy, údržbu a zakázkovou práci,
2. — ceny, dodací lhůty a kvalitu práce,
3. — využití místních zdrojů surovin a průmyslového odpadu,
4. — zavádění výroby nedostatkového zboží.

(2) Ředitel podniku, po případě vedoucí provozovny je povinen dát předsedovi národního výboru nebo jeho příslušnému náměstkovi na jeho požádání vysvětlení a sdělit mu údaje nutné k tomu, aby národní výbor mohl plnit úkoly, stanovené mu v odstavci 1.

(3) Své připomínky uplatňuje národní výbor, po případě jeho výkonný orgán u vedoucího národního výboru nebo jeho výkonného orgánu. Vedoucí národní výbor (jeho výkonný orgán) je povinen připomínky projednat a sdělit k nim své odůvodněné stanovisko.

§ 43.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1955.