Vyhláška ministerstva zdravotnictví o odborné výchově lékařů.

§ 1.

účinné od 1. 10. 1952Tato vyhláška upravuje jednotně odbornou výchovu lékařů za účelem získání specialisace a zvyšování odborné kvalifikace tak, aby bylo zajištěno poskytování kvalifikované zdravotní péče v jednotlivých oborech ve všech zdravotnických zařízeních.

§ 2.

účinné od 1. 10. 1952(1) Specialisace lékařů se provádí v těchto základních oborech

1. účinné od 1. 10. 19521. všeobecná praxe (v zařízeních územních nebo závodních),
2. účinné od 1. 10. 19522. nemoci vnitřní,
3. účinné od 1. 10. 19523. chirurgie,
4. účinné od 1. 10. 19524. nemoci ženské a porodnictví,
5. účinné od 1. 10. 19525. nemoci dětské,
6. účinné od 1. 10. 19526. nemoci infekční,
7. účinné od 1. 10. 19527. tuberkulosa,
8. účinné od 1. 10. 19528. nemoci kožní a pohlavní,
9. účinné od 1. 10. 19529. nemoci nervové,
10. účinné od 1. 10. 195210. psychiatrie,
11. účinné od 1. 10. 195211. nemoci ušní, nosní a krční,
12. účinné od 1. 10. 195212. nemoci oční,
13. účinné od 1. 10. 195213. zubní lékařství,
14. účinné od 1. 10. 195214. orthopedie,
15. účinné od 1. 10. 195215. urologie,
16. účinné od 1. 10. 195216. traumatologie,
17. účinné od 1. 10. 195217. léčba zářením,
18. účinné od 1. 10. 195218. roentgenologie,
19. účinné od 1. 10. 195219. pathologická anatomie,
20. účinné od 1. 10. 195220. hygiena,
21. účinné od 1. 10. 195221. epidemiologie a mikrobiologie,
22. účinné od 1. 10. 195222. organisace zdravotnictví,
23. účinné od 1. 10. 195223. tělovýchovné lékařství,
24. účinné od 1. 10. 195224. dorostové lékařství,
25. účinné od 1. 10. 195225. laboratorní methody vyšetřovací,
26. účinné od 1. 10. 195226. transfusní služba.

účinné od 1. 10. 1952(2) Kromě těchto základních oborů se provádí podle bližších směrnic ministerstva zdravotnictví specialisace v určitých specielních úsecích, jako na př. v balneologii, kardiologii, endokrinologii a pod. Podmínkou pro získání specialisace v těchto úsecích je specialisace v příslušném základním oboru.

§ 3.

účinné od 1. 10. 1952Specialisace lékařů se provádí

1. účinné od 1. 10. 1952a) ve specialisačních kursech,
2. účinné od 1. 10. 1952b) školením na výběrových pracovištích a školících místech,
3. účinné od 1. 10. 1952c) prací na výběrových systemisovaných místech.

§ 4.

účinné od 1. 10. 1952(1) Do specialisačních kursů se může přihlásit nebo může být ministerstvem zdravotnictví povolán zpravidla jen lékař, který pracuje alespoň 3 roky se zaměřením k určitému oboru.

účinné od 1. 10. 1952(2) Doba trvání specialisačních kursů nepřesahuje zpravidla dobu 6 měsíců a řídí se podle předběžné praxe účastníků kursů.

účinné od 1. 10. 1952(3) Specialisační kursy pořádá ministerstvo zdravotnictví, které při tom zejména

1. účinné od 1. 10. 1952a) určuje v rámci plánu rozvoje odborníků celkový počet účastníků kursů a zdravotnická zařízení, kde budou specialisační kursy prováděny;
2. účinné od 1. 10. 1952b) schvaluje učební plány a osnovy, určuje délku trvání kursů a číselné kvoty účastníků z jednotlivých krajů; stanoví bližší podmínky pro účast v kursech;
3. účinné od 1. 10. 1952c) provádí výběr účastníků kursů, a to zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.

§ 5.

účinné od 1. 10. 1952(1) Pro systematickou výchovu na výše kvalifikované pracovníky (primáře a ostatní vedoucí odborných oddělení zdravotnických zařízení, vědecké a výzkumné pracovníky atd.) určí ministerstvo zdravotnictví jednotlivá pracoviště ve vybraných zdravotnických zařízeních (výběrová pracoviště) v souladu s celostátní plánovanou potřebou těchto pracovníků.

účinné od 1. 10. 1952(2) Na výběrová pracoviště budou přijímáni lékaři, kteří se mimořádně osvědčí během tří let praxe ve zdravotnických zařízeních, a ve zvláště odůvodněných případech též lékaři po promoci, kteří ukončili své vzdělání s výjimečně dobrým prospěchem.

účinné od 1. 10. 1952(3) Výchova lékařů na výběrových pracovištích trvá zpravidla 3 roky a provádí se na základě rámcových osnov, které vydává ministerstvo zdravotnictví. Lékař, kterého ministerstvo zdravotnictví pověří výchovou, vypracuje individuální učební plán a odpovídá ministerstvu zdravotnictví za jeho plnění.

účinné od 1. 10. 1952(4) Na výběrová pracoviště přijímá lékaře ministerstvo zdravotnictví zpravidla na podkladě veřejné soutěže.

účinné od 1. 10. 1952(5) Lékař odpovědný za výchovu na výběrovém pracovišti prověřuje po uplynutí každého roku odborné znalosti svěřeného lékaře a podává o výsledku zprávu ministerstvu zdravotnictví. Zjistí-li, že příprava a odborný růst lékaře nepokračuje podle plánu a nedává předpoklady ke zdárnému zakončení výcviku, navrhne ministerstvu zdravotnictví přerušení výcviku. Ministerstvo zdravotnictví po uvážení přemístí lékaře podle potřeby.

§ 6.

účinné od 1. 10. 1952Ministerstvo zdravotnictví určí podle plánované potřeby odborníků pracoviště, kde na rozdíl od předcházejících způsobů se bude specialisace provádět na výběrovém systemisovaném pracovišti. Lékaři budou pracovat pod odpovědným vedením lékaře pověřeného výchovou podle individuálně vypracovaného plánu sestaveného podle jejich dosavadních znalostí a zkušeností s ohledem na jejich budoucí pracovní zařazení. Ministerstvo zdravotnictví vydává učební plány a osnovy a provádí výběr účastníků zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.

§ 7.

účinné od 1. 10. 1952Pro získání specialisace v určitém speciálním úseku (§ 2 odst. 2) zřizuje ministerstvo zdravotnictví podle potřeby ve zdravotnických zařízeních školicí místa u odborníků vynikajících v tomto úseku. Výcvik na školících místech trvá podle oborů nejdéle 6 měsíců. Na školící místa povolává lékaře ministerstvo zdravotnictví zpravidla na návrh krajského národního výboru podaný po slyšení jednotné odborové organisace.

§ 8.

účinné od 1. 10. 1952(1) Všechny druhy specialisace končí kvalifikační theoretickou a praktickou zkouškou před komisí, kterou jmenuje pro příslušný druh specialisace ministerstvo zdravotnictví. O výsledku zkoušky vydá ministerstvo zdravotnictví nebo orgán jím zmocněný osvědčeni. Po úspěšném složení této zkoušky stává se lékař specialistou v příslušném oboru (úseku).

účinné od 1. 10. 1952(2) Lékaři, kteří již získali titul odborného lékaře nebo kterým bylo vydáno osvědčení podle dřívějších předpisů, po případě lékaři, kterým vznikl nárok na jeho vydání přede dnem 30. září 1952, jsou specialisty podle této vyhlášky.

§ 9.

účinné od 1. 10. 1952(1) Soustavné zvyšování odborné kvalifikace lékařů ve všech oborech se provádí

1. účinné od 1. 10. 1952a) v doškolovacích kursech,
2. účinné od 1. 10. 1952b) na doškolovacích místech,
3. účinné od 1. 10. 1952c) seminárním školením.

účinné od 1. 10. 1952(2) Bližší podmínky pro jednotlivé způsoby zvyšování odborné kvalifikace lékařů stanoví ministerstvo zdravotnictví.

§ 10.

účinné od 1. 10. 1952Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1952.