Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění zaměstnanců.

Čl. 33.

Co se považuje za vlastní příjem dítěte.

(1) Za vlastní příjem dítěte se považují opakující se příjmy náležející přímo dítěti, jako na příklad jeho mzda, příspěvek poskytovaný žáku učiliště státních pracovních záloh nebo učni, naturální požitky, stipendium nebo jiná podpora z veřejných prostředků, výnos z majetku a podobně.

(2) Nemá-li dítě bezplatné plné internátní zaopatření [§ 32 písm. b) zákona], oceňuje se pro zjištění vlastního příjmu dítěte hodnota naturálních požitků těmito částkami za měsíc:

Hodnota jiných naturálních požitků se oceňuje stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.^*)

(3) Výživné (alimenty) placené na dítě a stipendium nebo jeho část, pokud jsou přiznány jen za výborný prospěch, se za vlastní příjem dítěte nepovažují. Rovněž se nepovažuje za vlastní příjem dítěte hodnota bezplatně poskytovaného ošacení nebo nahodilý výdělek za brigádu organisovanou školou nebo za brigádu v době školních prázdnin.

Čl. 34.

Co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání.

(1) Soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání je:

1. a) školení v učilištích státních pracovních záloh,
2. b) příprava mládeže pro povolání v učňovském poměru,
3. c) příprava mládeže pro povolání v pracovním poměru v závodech,
4. d) příprava mládeže pro povolání ve zvláštních zařízeních pro mládež tělesně, smyslově a duševně vadnou,
5. e) studium v 9. až 11. postupném ročníku jedenáctiletých středních škol, studium na odborných školách a pedagogických školách,
6. f) studium na vysokých školách.

(2) Za studium se považuje také doba po absolvování školy, která je v jednotlivých oborech stanovena pro vykonání závěrečné zkoušky nebo pro vypracování diplomové práce, nejdéle však doba jednoho roku.

Čl. 35.

Za odpracovaný se považuje den (směna), v němž zaměstnanec pracoval po celou pracovní dobu vyplývající z jeho pracovního úvazku. Nepracoval-li zaměstnanec po celou tuto dobu, považuje se den (směna) za odpracovaný jen, byla-li nepřítomnost zaměstnance v práci po zbývající čas denní pracovní doby závodem omluvena.

Čl. 36.

(1) U zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena jinak než na všechny pracovní dny v týdnu, se považuje podmínka 20 odpracovaných dnů za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru pracovní doby obecně zavedené. Je-li však pro některé odvětví práce závazně určena kratší pracovní doba, považuje se podmínka za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru této kratší pracovní doby. K práci vykonávané přes čas se při zjišťování odpracované doby nepřihlíží.

(2) U zaměstnanců se změněnou pracovní schopností a u zaměstnankyň, které mají aspoň jedno nezaopatřené dítě a jsou jinak osamělé, se v případech uvedených v odstavci 1 podmínka 20 odpracovaných dnů považuje za splněnou, jestliže odpracovali aspoň polovinu doby stanovené v odstavci 1.

(3) Dvacetinásobek denního průměru pracovní doby stanovený v odstavci 1, po případě 2 se snižuje o počet dnů:

1. a) za které zaměstnanci náležela podle platných předpisů mzda (její náhrada) nebo peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu;
2. b) v nichž zaměstnanec vykonával veřejnou funkci nebo povinnost.

Čl. 37.

Vyžaduje-li to zvláštní povaha činnosti v některém odvětví práce, může ústřední výbor odborového svazu v dohodě s příslušným ústředním úřadem a se souhlasem Ústřední rady odborů stanovit, že se splnění podmínky stanoveného počtu odpracovaných dnů (směn) zjišťuje odchylně od ustanovení článků 35 a 36.

Čl. 38.

Co se považuje za zemědělskou půdu a kdo je jejím uživatelem.

(1) Za zemědělskou půdu se považuje orná půda, chmelnice, vinice, prutníky, domácí zahrady, ovocné sady, školky, trvalé louky a pastviny.

(2) Za uživatele zemědělské půdy se považuje každý, kdo na ní hospodaří anebo je povinen na ní hospodařit. Za uživatele zemědělské půdy se však nepovažuje uživatel domácí zahrady ve výměře nepřesahující 0,1 ha, nehospodaří-li nebo není-li povinen hospodařit na žádné jiné zemědělské půdě.

(3) Pro zjištění, zda je zaměstnanec uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) se sčítá zemědělská půda, které užívá zaměstnanec i všichni členové jeho rodiny, se kterými žije ve společné domácnosti.

Čl. 39.

V jaké výši je možno přiznat rodinné přídavky zaměstnanci, který bydlí ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy jen pro nedostatek bytů.

Zaměstnanci, který bydlí výhradně pro nedostatek bytů ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) nebo s osobou postavenou na roveň takovému uživateli, je možno přiznat rodinné přídavky ve výši stanovené v § 35 zákona. Podmínkou je, že zaměstnanec nemůže získat vlastní byt přesto, že se o jeho přidělení již delší dobu vážně uchází.

Čl. 40.

Komu se přiznají rodinné přídavky na totéž dítě, jestliže nárok uplatňuje více osob.

Uplatňuje-li nárok na rodinné přídavky na totéž dítě více osob, přiznají se té z nich, u které jsou splněny všechny předepsané podmínky; jsou-li splněny u všech, postupuje se podle těchto zásad:

1. a) Je-li dítě v přímém zaopatření jen jedné z těchto osob, přiznají se rodinné přídavky jí.
2. b) Je-li dítě v přímém zaopatření obou oprávněných rodičů, přiznají se rodinné přídavky z pojištění otce; z pojištění matky se přiznají, jsou-li pro to závažné důvody, zejména jestliže je to v zájmu dítěte.
3. c) Je-li dítě v přímém zaopatření více osob, které uplatnily nárok — s výjimkou případu uvedeného pod písm. b) — dohodnou se příslušné odborové orgány závodů, v nichž jsou tyto osoby zaměstnány, které z nich mají být rodinné přídavky přiznány; při tom se přihlíží především k zájmům dítěte.
4. d) Není-li dítě v přímém zaopatření žádné z osob, které uplatnily nárok, přiznají se rodinné přídavky té z nich, která na výživu a výchovu dítěte přispívá — po odpočtu rodinných přídavků — větší částkou.

Čl. 41.

Jak se poskytují rodinné přídavky při výkonu několika zaměstnání.

(1) Vykonává-li zaměstnanec několik zaměstnání zakládajících pojištění, náleží rodinné přídavky jen jednou. Přiznávají a vyplácejí se z toho zaměstnání (v tom závodě), ve kterém má zaměstnanec stanovenu delší pracovní dobu; při stejné pracovní době se přiznávají a vyplácejí z toho zaměstnání (v tom závodě), ve kterém pravidelně dosahuje vyššího výdělku.

(2) Pro zjištění, zda je splněna podmínka pracovního úvazku stanoveného v § 33 zákona, se u zaměstnance vykonávajícího několik zaměstnání sčítají, pokud je třeba, pracovní úvazky ze všech těchto zaměstnání.

Čl. 42.

Za jakých podmínek mohou být rodinné přídavky přiznány na schovance, jednostranně osiřelé vnuky nebo jednostranně osiřelé sourozence nebo v některých jiných případech.

(1) Příslušný odborový orgán může přiznat zaměstnanci rodinné přídavky na schovance, jednostranně osiřelé vnuky nebo jednostranně osiřelé sourozence, jsou-li kromě podmínek předepsaných pro přiznání rodinných přídavků na vlastní (osvojené) děti splněny tyto další podmínky:

1. a) zaměstnanec má dítě v přímém zaopatření a
2. b) rodinné přídavky nelze přiznat ze zaměstnání žádného z rodičů dítěte.

(2) Rodinné přídavky je možno přiznat, jsou-li splněny ostatní předepsané podmínky, také na dítě, které ukončilo povinnou školní docházku, avšak nemůže být ještě přijato do zaměstnání (učebního poměru), protože nedosáhlo věku 14 let.

Čl. 43.

Za jakých podmínek a v jaké výši je možno přiznat a vyplácet rodinné přídavky na děti zdržující se mimo území Československé republiky.

(1) Rodinné přídavky se zaměstnanci přiznají a vyplácejí, pokud jsou splněny ostatní předepsané podmínky, i na děti, které se zdržují mimo území Československé republiky, v těchto případech:

1. a) jde-li o přechodný pobyt dítěte mimo území Československé republiky z důvodů léčení, rekreace nebo studia,
2. b) doprovází-li dítě svého rodiče, který je zaměstnán v cizině na přechodnou dobu, nebo
3. c) je-li poskytování rodinných přídavků sjednáno mezistátní úmluvou.

(2) Pokud není v mezistátní úmluvě jinak stanoveno, poskytují se rodinné přídavky v případě uvedeném v odstavci 1 pod písm. c) ve výši uvedené v § 36 odst. 1 zákona; vyplácejí se zaměstnanci i tehdy, nemá-li dítě v přímém zaopatření.

Čl. 44.

Jak se vyplácejí rodinné přídavky na více dětí, které jsou v přímém zaopatření různých osob.

Jsou-li děti, na které byly přiznány rodinné přídavky ze zaměstnání téhož zaměstnance, v přímém zaopatření různých osob, vyplácejí se rodinné přídavky na každé z těchto dětí stejnou poměrnou částí z celkové částky rodinných přídavků přiznaných tomuto zaměstnanci.

Čl. 45.

Jak se uplatňuje nárok na rodinné přídavky.

Nárok na rodinné přídavky se uplatňuje na předepsaných tiskopisech (přihláška nároku na rodinné přídavky, hlášení změn). Údaje uvedené v tiskopisech musí být doloženy příslušnými doklady.

Čl. 46.

(1) Nárok na dávku s opakovanou výplatou, který se týká období do 31. prosince 1956, se posuzuje podle předpisů platných před 1. lednem 1957, i když se o něm rozhoduje až po tomto dni.

(2) Došlo-li k porodu, sňatku nebo úmrtí před 1. lednem 1957, posuzuje se nárok na porodné, peněžitou náhradu za dětskou výbavu, výbavné nebo pohřebné podle předpisů platných před tímto dnem.

(3) Byla-li vyplacena peněžitá náhrada za dětskou výbavu v případech, kdy k porodu došlo až po 31. prosinci 1956, odečte se vyplacená částka od podpory při narození dítěte.

Čl. 47.

(1) Byl-li zaměstnanec dne 31. prosince 1956 neschopen práce pro nemoc nebo úraz a trvá-li jeho pracovní neschopnost dále, zaniká za dobu od 1. ledna 1957 nárok, který tu byl podle předpisů dříve platných na nemocenské, na podporu při ústavním ošetřování nebo na mzdu (plat) z důvodu nemoci. Místo toho náleží zaměstnanci za dobu od 1. ledna 1957 nemocenské v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 se podpůrčí doba počítá podle ustanovení § 15 zákona; pokud by však byl pro zaměstnance příznivější zápočet předchozích dob pracovní neschopnosti podle předpisů platných před 1. lednem 1957, započtou se tyto doby podle těchto předpisů.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, když zaměstnanci byla před 1. lednem 1957 nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem a tato karanténa dne 1. ledna 1957 ještě trvala.

Čl. 48.

Měl-li zaměstnanec, který nemůže pracovat, protože musí ošetřovat člena rodiny, z tohoto důvodu ke dni 31. prosince 1956 nárok na náhradu mzdy (platu) a trvají-li dále důvody, pro něž byla poskytována, zaniká za dobu od 1. ledna 1957 nárok na tuto náhradu a místo ní náleží podpora při ošetřování člena rodiny v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou; při tom se doba stanovená v § 25 zákona počítá již od prvního dne, za který před 1. lednem 1957 příslušela náhrada mzdy.

Čl. 49.

(1) Měla-li zaměstnankyně dne 31. prosince 1956 nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nárok na mzdu (plat) z důvodů mateřství podle předpisů platných před 1. lednem 1957, zaniká tento nárok za dobu od 1. ledna 1957. Místo toho náleží zaměstnankyni za dobu od 1. ledna 1957 peněžitá pomoc v mateřství v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou. Doba 18 týdnů mateřské dovolené se však počítá již od prvního dne, od kterého zaměstnankyni byla před porodem poskytována peněžitá pomoc v mateřství, po případě mzda (plat) podle předpisu platných před 1. lednem 1957, nejpozději však ode dne porodu.

(2) Zaměstnankyně, která nastoupí mateřskou dovolenou do 28. ledna 1957, náleží peněžitá pomoc v mateřství po dobu 18 týdnů počítaných vždy ode dne nástupu mateřské dovolené.

Čl. 50.

(1) Rodinné přídavky, po případě přídavky na děti podle předpisů platných před 1. lednem 1957 se poskytnou naposledy za měsíc prosinec 1956 a jsou splatné v lednu 1957.

(2) Za měsíc leden 1957 a za měsíce následující náleží rodinné přídavky podle ustanovení zákona a této vyhlášky.

(3) U zaměstnanců, kteří dne 1. ledna 1957 konají službu v ozbrojených silách, s výjimkou příslušníků ozbrojených sil z povolání, se podmínka doby zaměstnání předepsaná pro nárok na rodinné přídavky posuzuje buď podle § 30 odst. 2 zákona nebo podle předpisů dříve platných podle toho, co je pro zaměstnance příznivější.

Čl. 51.

(1) Od 1. ledna 1957 nelze přiznávat dobrovolné dávky a podpory podle předpisů dříve platných, a to ani tehdy, když skutečnost odůvodňující přiznání nastala před 1. lednem 1957.

(2) Byla-li zaměstnanci před 1. lednem 1957 přiznána zvláštní výpomoc při sociálních chorobách s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, a jsou-li tu důvody, pro které je možno přiznat od 1. ledna 1957 zvýšení nemocenského při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulosu podle ustanovení § 23 zákona a podle prováděcích předpisů k němu, nastupuje od 1. ledna 1957 nemocenské s tímto zvýšením místo dřívější výpomoci.

(3) Byla-li zaměstnanci před 1. lednem 1957 přiznána podpora po vyčerpání podpůrčí doby pro nemocenské na dobu, která přesahuje do roku 1957, a jsou-li splněny podmínky pro prodloužení výplaty nemocenského podle ustanovení § 15 odst. 5 zákona i nadále, poskytuje se od 1. ledna 1957 nemocenské podle ustanovení zákona a této vyhlášky.

(4) Byla-li v jiných případech přiznána před 1. lednem 1957 dobrovolná dávka nebo podpora s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, vyplácí se po dobu, na kterou byla přiznána, nejpozději však do 28. února 1957. Vyplácí-li se však taková dávka nebo podpora za stejnou dobu, za kterou se poskytuje i nemocenské nebo jiná dávka nahrazující odpadlou mzdu podle zákona, nesmí denní úhrn všech těchto dávek a podpor převýšit čistou denní mzdu.

Čl. 52.

Pro promlčení nároku na dávku, který vznikl před 1. lednem 1957, platí předpisy zákona; promlčení nároku na výbavné se však řídí příslušnými ustanoveními zákona o národním pojištění.^*)

Čl. 53.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.