Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o tvoření cen v pohřebních živnostech.

§ 1.

Ustanovení této vyhlášky se vztahují na osoby fysické nebo právnické obstarávající pohřeb nebo jeho část (dále „pohřební podnik“), bez rozdílu, zda se touto činností zaměstnávají trvale anebo jen příležitostně.

§ 2.

1. Pohřební podnik tvoří nejvyšší přípustné ceny za pohřeb nebo jeho část:
   1. a) z ceny rakve (rakví) nebo urny s přirážkou (§§ 3 a 4),
   2. b) z ceny předmětů, které dodá pohřební podnik ze svého skladu, s přirážkou (§ 5),
   3. c) z úplaty za katafalk a dekoraci (§ 6),
   4. d) z úplaty za pohřební vůz (§ 7),
   5. e) z úplaty za stejnokroje (§ 8),
   6. f) z úplaty za úkony pohřebním podnikem při pohřbu poskytnuté (§§ 10 a 11),
   7. g) z úplaty za úkony, služby, práce a předměty obstarané třetími osobami (§ 12).

§ 3.

(1) Cenou rakve se rozumí výrobní cena rakve (loko výrobna) utvořená u dřevěných rakví podle nařízení předsedy vlády ze dne 29. dubna 1940, Sb. č. 145, u kovových rakví podle nařízení předsedy vlády ze dne 16. dubna 1940, Sb. č. 129, a podle předpisů tato nařízení měnících nebo doplňujících; k této ceně může být připočtena přírážka:

1. a) je-li pohřební podnik zároveň výrobcem rakve, nejvýše 80% výrobní ceny rakve,
2. b) není-li pohřební podnik výrobcem rakve, nejvýše 100% výrobní ceny rakve.

Činí-li výrobní cena rakve více než 1000 Kčs, snižuje se přirážka nejméně o 20%, při čemž přirážka nemusí býti nižší než 800 Kčs v případě a), nebo 1000 Kčs v případě b).

(2) Jsou-li při pohřbu jedné osoby použity dvě rakve (na př. kovová a dřevěná), může pohřební podnik účtovat výrobní cenu obou, přirážku podle odstavce 1 však jen u rakve dražší. Rakev s plechovou vložkou se považuje za jednu rakev.

(3) Přirážka podle odstavce 1 a 2 je paušální částkou, kryjící výlohy objednací, dopravní od výrobce (z výrobny) do pohřebního podniku, dále náklady za přiměřené příslušenství do rakve, jakož i na její potřebnou další úpravu (přidělání noh, přelakování a pod.) a dopravu rakve z pohřebního podniku do domu smutku (nemocnice, ústavu) do vzdálenosti jednoho kilometru. Je-li dům smutku (nemocnice, ústav) vzdálen více než 1 km od pohřebního podniku, může pohřební podnik účtovati za vzdálenost nad 1 km dopravné přípustné podle § 7 této vyhlášky. Je-li vybavená rakev (bez zemřelého) dopravována drahou z pohřebního podniku do místa, ze kterého bude pohřeb vypraven, lze účtovat skutečné dopravní výlohy a přirážku podle § 12 této vyhlášky z těchto dopravních výloh.

(4) Přiměřeným příslušenstvím do rakve podle odstavce 3 se rozumí potřebné plátno neb jeho náhrada, hladká poduška, stužka kolem rakve (uvnitř), papírové krajky, vata, dřevitá vlna, hobliny, vycpání, vyasfaltování, sešití nitěmi a pod.

§ 4.

Pro urny platí ustanovení § 3 obdobně; procentní přirážky podle odstavce 1 se však snižují na polovinu.

§ 5.

Předměty, které pohřební podnik dodá na objednávku ze svého skladu (rubáš, punčochy, střevíce, podušky, křížek do ruky, růženec, umělé věnce a kytice, stuhy k věncům, smuteční pásky, svíce a pod.), může účtovat skutečnými pořizovacími cenami přípustnými podle cenových předpisů, nejvýše však velkoobchodní prodejní cenou, s přirážkou nejvýše 50%; touto přirážkou jsou kryty veškeré náklady spojené s nákupem a prodejem a zisk.

§ 6.

(1) Úplata za použití katafalku a dekorace při pohřbech z domu smutku (bytu, ústavu), z kostela, z obřadní síně, nebo při zádušní mši a pod. se stanoví částkou nejvýše 0.75% ceny katafalku, látek použitých k výzdobě, výšivek, svícnů, kandelábrů, křížů a pod. Spotřební materiál (řezané květiny a zeleň, papír, hřebíčky a pod.) je možno účtovati pořizovací cenou.

(2) Úplata podle odstavce 1 zahrnuje amortisaci, náklady na čištění, náhradu za žehlení a náklad na čisticí potřeby a desinfekci. Zvlášť mohou být účtovány jen úplata, za práce spojené s postavením i rozebráním katafalku a úpravou dekorace a jejím sejmutím podle ustanovení § 10 a — jde-li o dopravu katafalku a dekorace na vzdálenost přes 1 km — skutečné dopravní výlohy přípustné podle platných cenových předpisů, a to za vzdálenost nad 1 km.

(3) Bylo-li téhož katafalku a téže dekorace použito téhož dne při více než jednom pohřbu v nezměněném anebo jen málo změněném stavu na stejném místě (na př. v obřadní síni), smí činit částka podle odstavce 1 jak při prvém tak i při každém dalším pohřbu nejvýše 0.5%. Zvlášť účtovaná úplata za práce podle odstavce 2, druhá věta a skutečné dopravní výlohy podle téhož odstavce smějí být účtovány jen jednou a musejí být úměrně rozděleny na všechny objednavatele pohřbů.

(4) Nedodá-li katafalk a dekorace pohřební podnik, nýbrž zapůjčí je hřbitovní, kostelní nebo církevní správa anebo třetí osoba, může tato správa nebo třetí osoba požadovat úplatu částkou nejvýše 0.5% ceny katafalku a půjčené dekorace. Zapůjčí-li zmíněná správa nebo třetí osoba katafalk a dekorace více než desetkrát během jednoho dne, smí v ten den požadovat při každém pohřbu úplatu nejvýše 0.25% ceny katafalku a půjčené dekorace. Pohřební podnik může účtovat jen přirážku podle § 12 z úplaty podle předchozí věty. Úplatu za práce spojené s postavením a rozebráním katafalku a dekorace (odstavec 2, po případě 3) může požadovat jen ten, kdo tyto práce provedl. Ustanovení druhé věty odstavce 3 platí obdobně.

§ 7.

(1) Úplata za použití pohřebního vozu (bez potahu), po případě věncových vozů (bez potahu) při pohřbu se stanoví při jízdách do 5 km částkou nejvýše 0.5% ceny vozu. Při delších jízdách může pohřební podnik účtovat za každý vůz kromě toho ještě 7 Kčs za každý další i započatý kilometr. Dopravuje-li se pohřebním vozem nebo i jiným vozem prázdná rakev, po př. s pohřebním příslušenstvím, nebo rakev se zemřelým mimo pohřeb, může pohřební podnik účtovat za použití pohřebního vozu nebo i jiného vozu jen 7 Kčs za každý i započatý kilometr. Přepravují-li se jedním vozidlem dvě nebo více rakví současně, smí být jednotlivým objednavatelům účtována jen přiměřená část.

(2) Za každý pár koní s postroji při pohřbu může pohřební podnik účtovat nejvýše tyto sazby:

(3) Za použití jednoho pohřebního automobilu (autofurgonu nebo automobilu pro věnce) při pohřbu může pohřební podnik účtovat nejvýše tyto sazby:

Pohřební podniky, které používají pohřebních automobilů (autofurgonů nebo automobilů pro věnce) na pohon benzínem, benzolem nebo jinou pohonnou směsí, mohou k sazbám kilometrovým připočítat ještě přirážku nejvýše 10%. Tuto přirážku však nemohou účtovat pohřební podniky, které používají pohřebních automobilů (autofurgonů nebo automobilů pro věnce) na pohon dřevoplynem, tekutým plynem, methanem nebo svítiplynem.

(4) Sazby podle odstavce 2 a 3 platí také při přepravě prázdných rakví, po př. s pohřebním příslušenstvím, nebo rakví se zemřelým mimo pohřeb, a to:

1. a) v plné výši při dopravě pohřebním vozem nebo pohřebním automobilem,
2. b) snížené o 20% při dopravě jiným vozem nebo automobilem, při čemž základní sazba nesmí být při přepravě prázdné rakve, po př. s pohřebním příslušenstvím, účtována. Přepravují-li se jedním vozidlem dvě nebo více rakví současně, smí být jednotlivým objednavatelům účtována jen přiměřená část; základní sazba smí být účtována jen jednou.

(5) Majitelé koňských potahů nebo automobilů, pokud nejsou zároveň pohřebními podniky, smějí požadovat za jejich zapůjčení nejvýše úplaty podle odstavců 2 až 4 snížené o 10%. Při zapůjčení koňských potahů bez postrojů snižují se úplaty o další 2%. Za zapůjčení koňských potahů a vozů bez kočího nebo aut bez řidiče smějí požadovat nejvýše úplatu přípustnou podle platných cenových předpisů.

(6) Pohřební podnik, který si vypůjčí koňský potah (po případě s vozem) nebo automobil, účtuje objednavateli pohřbu úplaty podle odstavců 1 až 4, při čemž nesmí k těmto úplatám připočítávati přirážku podle § 12, odst. 1 a 2.

(7) Úplaty se účtují za všechny ujeté kilometry. Jízdy smějí být počítány jen za nejkratší možnou cestu.

(8) Úplaty podle odstavců 1 až 5 zahrnují amortisaci, náklady na čištění a na desinfekci, pojištění, odměnu kočím i řidičům a pod.

§ 8.

Úplata za použití stejnokroje neb stejnokrojů pro muže při pohřbu (fagulanty, kočí, řidiče a pod.) stanoví se částkou nejvýše 0.75% cen stejnokrojů. Tato úplata zahrnuje náklad na jejich udržování, desinfekci, čištění, žehlení a pod.

§ 9.

Cenami zmíněnými v §§ 6 až 8 jsou spotřebitelské ceny přípustné v době uzavření objednávky úkonu za stejné nebo srovnatelné nové předměty.

§ 10.

(1) Úplaty nosičům rakve, věnců, křížku a ostatním osobám při pohřbu nezbytně zaměstnaným, úplaty za práce při postavení katafalku a provedení dekorace v domě smutku (bytu, ústavu), v kostele, v obřadní síni, při zádušní mši, jakož i při rozebrání katafalku a sejmutí dekorace a za ostatní objednavatelem pohřbu vyžádané práce, se stanoví těmito nejvyššími částkami za každou i započatou hodinu pro každou osobu:

K době potřebné pro tyto úkony lze započítat i dobu potřebnou k cestě tam a zpět, pokud § 11 nestanoví jinak.

(2) Účastní-li se majitel pohřebního podniku pohřbu a koná některou z uvedených prací, může si započítati odměnu podle odstavce 1 zvýšenou o 50%.

(3) Pro úplaty za čalounění místností při pohřbech prováděné čalounickými a dekoratérskými řemeslnými podniky platí ustanovení vyhlášky o tvoření cen v čalounických a dekoratérských živnostech.

(4) K úhradě vzniklé režie může si pohřební podnik účtovat k úplatám podle odstavce 1 přirážku nejvýše 10%.

(5) Koná-li se pohřeb v neděli, o svátcích nebo v památné dny nebo je-li nutno vykonat některé pohřební úkony v době mezi 20 a 6 hodinou, mohou byt úplaty podle odstavců 1 a 2 zvýšeny nejvýše o 50%.

§ 11.

(1) Konal-li pohřební podnik z příkazu objednávatele pohřbu úkony, služby a práce v místě vzdáleném více než 5 km od sídla pohřebního podniku, přísluší mu za osobu a každou i započatou pracovní hodinu nejvýše odměna podle § 10, odst. 1, věty prvé a náhrada skutečně vzniklých jízdních výloh veřejným dopravním prostředkem (3. tř. vozová, autobus a pod.). Je-li osoba vzdálena ze sídla pohřebního podniku po více než 12 hodin během kalendářního dne,

(2) Ustanovení § 10, odst. 2, 4 a 5 platí obdobně pro skutečné pracovní hodiny podle odstavce 1.

§ 12.

(1) Za obstarání a proplacení úkonů, služeb, prací a předmětů konaných a dodaných osobami třetími [kněz, hudba, zpěváci, kostelník, ministranti, zvoník, věnce a květiny, svíce, úřední lékař, zádušní poplatky, místo na hřbitově, kameník, propůjčení katafalku a dekorace (§ 6, odst. 4), smuteční oznámení a jeho rozeslání, dopravné při převozu a pod.], smí pohřební podnik požadovat jen částky skutečně vyplacené s přirážkou v místech do 2 000 obyvatel nejvýše 15%, do 10 0000 obyvatel nejvýše 12%, do 50 000 obyvatel nejvýše 10%, do 100 000 obyvatel nejvýše 8%, přes 100 000 obyvatel nejvýše 6%.

(2) Přirážka podle odstavce 1 se snižuje na polovinu v případech, kdy pohřební podnik zmíněné úkony, služby, práce a předměty sice obstaral, avšak neproplácel anebo neobstarával, nýbrž z příkazu objednavatele toliko proplácel.

(3) Pro určení přirážky podle odstavce 1 nebo 2 je rozhodným sídlo pohřebního podniku.

(4) Jestliže pohřební podnik úkony, služby, práce a předměty ani neobstarával, ani neproplácel a nemůže tedy účtovat přirážku podle odstavce 1 nebo 2, smí požadovat paušální odměnu za obstarání pohřbu; tato odměna činí nejvýše:

(5) Činí-li přirážka podle odstavce 1 nebo 2 méně než paušální odměna podle odstavce 4, smí pohřební podnik požadovat místo zmíněné přirážky tuto paušální odměnu.

§ 13.

Částky přípustné podle předchozích ustanovení smějí být účtovány objednavateli pohřbu pouze jednou, i když pohřební podnik výkon některých úkonů, prací nebo obstarání některých předmětů svěří jinému pohřebnímu podniku. Výše úplat, které pohřební podnik, u něhož byl pohřeb objednán, zaplatí druhému pohřebnímu podniku, ponechává se dohodě obou.

§ 14.

(1) Pohřební podnik může smluvit v rámci ustanovení této vyhlášky paušální úplaty za pohřby vypravované obcemi, nemocnicemi a podobnými ústavy.

(2) Se souhlasem politického úřadu I. stolice a v mezích ustanovení této vyhlášky může pohřební podnik účtovat paušální úplaty za katafalk a dekoraci, za pohřební vůz, za stejnokroje, za nosiče a pod.

(3) V případě potřeby může politický úřad I. stolice stanoviti z moci úřední paušální úplaty uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 15.

Pro určení počtu obyvatel je rozhodujícím poslední úřední sčítání.

§ 16.

Ceny a úplaty podle této vyhlášky platí s daní z obratu.

§ 17.

(1) Pohřební podnik je povinen vésti seznam obstaraných pohřbů, obsahující nejméně tyto údaje: roční pořadové číslo, datum, jméno zesnulého, druh výkonů (na př. pohřeb, kremace, převoz, exhumace atd.), jméno a adresu objednavatele pohřbu a celkovou částku, požadovanou za výkon.

(2) Pohřební podnik je povinen vystavit objednavateli pohřbu účet, který musí obsahovat přesný výčet dodaných předmětů, obstaraných úkonů, služeb a prací, jakož i jim odpovídající ceny a úplaty. Účet musí odpovídati písemné objednávce a částce uvedené v seznamu obstaraných pohřbů (odstavec 1).

(3) Opisy účtů a objednávek je pohřební podnik povinen uschovat po dobu 3 let, seznam obstaraných pohřbů po dobu 10 let, pokud jinými předpisy není stanovena doba delší.

§ 18.

Při exhumacích, kremacích, hromadných pohřbech, převozech a pod. se použije předchozích ustanovení obdobně.

§ 19.

Za zvlášť obtížné nebo mimořádné práce při úpravě těl osob zabitých úrazem, sebevrahů, osob pitvaných, těl v rozkladném procesu, při exhumaci a pod. mohou být úplaty stanovené v § 10, odst. 1 a 2 zvýšeny nejvýše o 100%.

§ 20.

(1) Nejvyšší úřad cenový může k provedení této vyhlášky vydat potřebné předpisy.

(2) Nejvyšší úřad cenový může povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.

§ 21.

Přestupky této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 22.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. srpna 1945. Zároveň pozbývají účinnosti poplatkové sazby schválené podle výnosu býv. ministerstva obchodu ze dne 20. prosince 1934, č. 88 651, Věstník 1935, str. 3, o schvalování sazby pohřebních ústavů, a všechny výjimky povolené nejvyšším úřadem cenovým nebo úřady jím zmocněnými.