Vyhláška předsedy státní mzdové komise o náhradě výdělku zaměstnancům za dny pracovního klidu a odměny za práci v těchto dnech.

§ 1.

(1) Za dny pracovního klidu stanovené v § 2 zákona č. 93/1951 Sb. přísluší zaměstnancům, kteří vzhledem k pracovnímu klidu v tyto dny nepracovali a proto jim ušel výdělek, náhrada výdělku. Náhrada se zásadně poskytuje ve výši průměrného výdělku v posledním mzdovém zúčtovacím období.

(2) U zaměstnanců, na něž se vztahují nové úpravy mezd v hornictví a hutnictví, se však poskytne náhrada ve výši pevné mzdové sazby, nikoli ve výši průměrného výdělku.

(3) U zaměstnanců dalších oborů, jejichž mzdové poměry budou upraveny obdobně jako u zaměstnanců uvedených v odst. 2, rozhodne o tom, zda se poskytne náhrada ve výši pevné mzdové sazby, příslušný ministr v dohodě s jednotnou odborovou organisací a se souhlasem státní mzdové komise.

§ 2.

Zaměstnancům, kteří bez dostatečné omluvy zameškali pracovní směnu (její část) bezprostředně předcházející přede dnem, za nějž přísluší nárok podle § 1, nebo následující po něm, se náhrada výdělku neposkytuje. Náhrada výdělku se rovněž neposkytuje těm zaměstnancům, kteří v den pracovního klidu bez dostatečné omluvy zameškali pracovní směnu (její část), ačkoliv byli povinni pracovat, protože šlo o směnu stanovenou vedením podniku podle § 2 odst. 5 zákona č. 93/1951 Sb.

§ 3.

Domáckým dělníkům přísluší za každý den pracovního klidu 1% pracovní odměny dosažené v posledních bezprostředně předcházejících čtyřech kalendářních měsících. Pracovní odměnou se rozumí hrubá odměna bez příplatku na hotová vydání.

§ 4.

(1) Za práci vykonanou v den pracovního klidu přísluší zaměstnanci za každou v tento den odpracovanou hodinu dosažený výdělek, zvýšený o zvláštní příplatek, který se rovná:

1. a) u zaměstnance, pracujícího v úkolu nebo prémiové soustavě, průměrnému hodinovému výdělku, jehož docílil v posledním skončeném mzdovém zúčtovacím období v normální pracovní době,
2. b) u zaměstnance, pracujícího v časové mzdě, jeho skutečné hodinové mzdě za normální pracovní dobu,
3. c) u zaměstnance s měsíčním platem ½% jeho hrubého měsíčního platu, u zaměstnance s týdenním platem 2% jeho týdenního hrubého platu za normální pracovní dobu.

(2) Zaměstnancům, kteří nemají podle platných předpisů nárok na odměnu za práci přes čas, nepřísluší za práci v den pracovního klidu příplatek podle odstavce 1.

(3) Odpracoval-li zaměstnanec v den pracovního klidu menší počet pracovních hodin než činí pravidelná pracovní doba, která by jinak připadala na ten den, obdrží vedle odměny za odpracovanou dobu podle prvého odstavce ještě náhradu výdělku podle § 1 za zbývající část pracovní doby.

§ 5.

Zaměstnancům, jimž se za pracovní dobu odpracovanou v den pracovního klidu poskytne náhradní volno, nepřísluší příplatek podle § 4. Za náhradní volný den obdrží náhradu výdělku podle § 1.

§ 6.

Předchozí ustanoveni neplatí, připadne-li den pracovního klidu na neděli. Pracuje-li zaměstnanec v takový den, vyplatí se mu mzda podle předpisů pro odměňování práce o nedělích. U zaměstnanců, u nichž 3 nedělní práce obvyklou, platí toto ustanovení pro den, na který připadá zákonný týdenní klid.

§ 7.

Ustanoveni této vyhlášky platí obdobně pro učně.

§ 8.

Pro státní zaměstnance provede obdobnou úpravu ministr financí.

§ 9.

Tato vyhláška nabývá účinností dnem 1. února 1952