Vyhláška ministerstva zdravotnictví o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků.

§ 1.

Účel a rozsah.

(1) Aby bylo zajištěno poskytování účelné a hodnotné zdravotní péče odborně způsobilými středními a nižšími zdravotnickými pracovníky, stanoví se touto vyhláškou podmínky pro získání jejich odborné způsobilosti (odborných znalostí); zároveň se jim umožňuje splnit tyto podmínky a soustavně doplňovat a prohlubovat své znalosti a zkušenosti.

(2) Tato vyhláška se vztahuje na všechny střední a nižší zdravotnické pracovníky, s výjimkou pracovníků branné moci, pohraniční stráže a sboru národní bezpečnosti.

§ 2.

Odborná způsobilost středních zdravotnických pracovníků.

1. Odbornou způsobilost pro výkon povolání středního zdravotnického pracovníka v určitém oboru (§ 13 odst. 1 vl. nař. č. 77/1951 Sb.) mají:
   1. a) absolventi vyšších zdravotnických škol,
   2. b) absolventi abiturientských kursů pro střední zdravotnické pracovníky, pořádaných podle směrnic ministerstva zdravotnictví,
   3. c) absolventi škol a kursů pro střední zdravotnické pracovníky uvedených v příloze 1 této vyhlášky; mají-li tito pracovníci zkušenosti á znalosti jen ve službě u lůžka nebo jen ve službě ambulantní, podrobí se postupně doplňovacímu výcviku podle § 4,
   4. d) absolventky 10měsíčních kursů pro pomocné zdravotnické pracovnice pořádaných ministerstvem zdravotnictví a absolventky jednoročních kursů pro sestry ošetřovatelské a zdravotní služby v rodinách, pořádaných Československým Červeným křížem; absolventky těchto kursů se podrobí zvláštnímu doplňovacímu výcviku podle směrnic a osnov ministerstva zdravotnictví,
   5. e) absolventi doškolovacích kursů II. stupně, pořádaných pro vyškolení středních zdravotnických pracovníků podle ustanovení § 5.

§ 3.

Odborná způsobilost nižších zdravotnických pracovníků.

Odborné znalosti potřebné pro výkon povolání nižšího zdravotnického pracovníka v určitém oboru (§ 8 vl. nař. č. 14/1952 Sb.) mají absolventi krátkodobých kursů pořádaných krajskými nebo okresními národními výbory ve zdravotnických zařízeních jim podřízených (příloha 3 této vyhlášky).

§ 4.

Doplňovací výcvik.

(1) Střední zdravotničtí pracovníci, kteří mají znalosti a zkušenosti jen ve službě u lůžka nebo jen ve službě ambulantní [§ 2 odst. 1 písm. c)], se podrobí theoretickému a praktickému doplňovacímu výcviku v příslušném oboru preventivní a léčebné péče.

(2) Theoretický výcvik spočívá v individuálním studiu pod vedením konsultanta, kterého ustanoví vedoucí příslušného zdravotnického zařízení.

(3) Praktický výcvik se provádí nejméně po dobu 4 měsíců v lůžkové nebo ambulantní službě. Krajský národní výbor může v odůvodněných případech osvobodit pracovníka od povinnosti absolvovat praktický výcvik, a to zcela nebo zčásti.

(4) Aby bylo zajištěno plynulé a postupné provádění doplňovacího výcviku, vypracuje národní výbor pro zdravotnická zařízení jemu podřízená plán výměny pracovníků mezi zařízeními lůžkové a ambulantní péče. Výměnou pracovníků v rámci doplňovacího výcviku nesmí být narušen řádný chod zdravotní služby.

(5) Doplňovací výcvik končí kvalifikační theoretickou a praktickou zkouškou před zkušební komisí (§ 13 odst. 3). O úspěšném výsledku zkoušky vydá krajský národní výbor osvědčení.

§ 5.

Doškolovací kursy.

(1) Aby bylo umožněno pracovníkům, kteří nemají odbornou způsobilost a kteří dosud vykonávali práce středních zdravotnických pracovníků, získat tuto odbornou způsobilost, pořádají se pro ně doškolovací kursy I. a II. stupně podle jednotlivých oborů. Kursy I. i II. stupně trvají 10 měsíců, konají se bez přerušení zaměstnání a zpravidla po pracovní době. Pracovníci, kteří mají zkušenosti jen ve službě u lůžka nebo jen ve službě ambulantní, se podrobí praktickému výcviku v příslušném oboru preventivní a léčebné péče v obdobném rozsahu jako střední zdravotničtí pracovníci uvedení v § 4.

(2) Pracovníci bez předchozího odborného školení, kteří vykonávají nejméně po dobu 1 roku práce středních zdravotnických pracovníků (neškolení pracovníci), se podrobí doškolení v příslušném kursu I. stupně.

(3) Absolventi škol a kursů uvedených v příloze 2 této vyhlášky, kteří nemají odbornou způsobilost pro výkon povolání středního zdravotnického pracovníka (pomocní střední zdravotničtí pracovníci), se podrobí doškolení v příslušném kursu II. stupně.

(4) Do kursu II. stupně se přihlásí též

1. a) absolventi kursů I. stupně,
2. b) neškolení pracovníci, kteří pracují v určitém oboru nejméně 3 roky a složili s úspěchem zkoušky předepsané pro absolventy kursů I. stupně,
3. c) absolventi kursů uvedených v § 6 po jednoroční praxi v určitém oboru.

(5) Předpokladem pro přijetí do doškolovacího kursu je ukončené vzděláni na škole II. stupně. Zaměstnavatel zdravotnického pracovníka je proto povinen umožnit mu, aby si své vzdělání podle potřeby doplnil.

(6) Doškolovací kursy končí kvalifikační theoretickou i praktickou zkouškou před zkušební komisí (§ 13 odst. 3). O výsledku zkoušky vydá krajský národní výbor absolventu osvědčení. Po úspěšném složení zkoušky získává absolvent doškolovacího kursu II. stupně odbornou způsobilost pro výkon povolání středního zdravotnického pracovníka v příslušném oboru.

(7) Krajské národní výbory vypracují podle směrnic ministerstva zdravotnictví plán postupného doškolení pracovníků podle předchozích odstavců a určí dobu, do které jsou tito pracovníci povinni doplnit svou odbornou způsobilost. Po uplynutí této doby zakáže krajský národní výbor těm, kdo nemají odbornou způsobilost středního zdravotnického pracovníka, výkon tohoto povolání.

§ 6.

Přijímání nových pracovníků.

(1) Po 1. únoru 1953 mohou být nově přijati pro výkon prací středních zdravotnických pracovníků jen ti, kteří mají odbornou způsobilost.

(2) Dokud nebude plánovaná potřeba středních zdravotnických pracovníků plně kryta odborně způsobilými pracovníky, mohou být přijímání též pracovníci získaní ve volném náboru, kteří absolvovali 4 až 6měsíční kurs, ve kterém získali způsobilost pomocných středních zdravotnických pracovníků. Ustanoven ní § 5 odst. 5 platí přiměřeně. Tyto kursy končí rovněž theoretickou i praktickou zkouškou před zkušební komisí (§ 13 odst. 3). O úspěšném výsledku zkoušky vydá krajský národní výbor absolventu osvědčení.

§ 7.

Rozšíření odborné způsobilosti.

V případě potřeby může ministerstvo zdravotnictví povolit pořádání kursů pro střední zdravotnické pracovníky a pomocné střední zdravotnické pracovníky, kde získají odbornou způsobilost i v jiném oboru, než ve kterém dosud pracovali. Ustanovení § 5 odst. 6 platí obdobně. Kursy pro rozšíření odborné způsobilosti se provádějí, pokud jsou pro to předpoklady, v rámci závodních škol práce.

§ 8.

Specialisace.

(1) Střední zdravotnický pracovník může získat specialisaci v určitém odborném úseku (intrumentářky na operačním sále, zdravotní sestry na závodě, zdravotního laboranta na transfusní stanici) tím, že absolvuje specialisační kurs nebo že se podrobí výcviku na školícím místě.

(2) Specialisační kursy se pořádají ve zdravotnických zařízeních, která určí ministerstvo zdravotnictví Specialisační výcvik jednotlivců se provádí na školících místech, které zřizuje ministerstvo zdravotnictví v příslušných zdravotnických zařízeních; během tohoto převážně praktického výcviku získá střední zdravotnický pracovník pod vedením zkušeného odborníka specialisaci na určitém odborném úseku.

(3) Specialisační kursy a specialisační výcvik končí kvalifikační theoretickou a praktickou zkouškou před zkušební komisí (§ 13 odst. 3). Po úspěšném složení zkoušky vydá krajský národní výbor střednímu zdravotnickému pracovníku osvědčení o tom, že je specialistou na příslušném úseku.

§ 9.

(1) Seminárním školením pečují orgány státní zdravotní správy v součinnosti s jednotnou odborovou organisací o soustavné zvyšování odborné úrovně středních zdravotnických pracovníků, zejména o to, aby byli seznámeni s novými methodami práce ve svém oboru, s novými methodami klinické mediciny a aby byli vychováváni k novému postoji k člověku svěřenému jejich péči.

(2) Každé oddělení nemocnice se zdravotnickým střediskem, každé oddělení okresního zdravotnického střediska a každý odborný léčebný a ošetřovací ústav (po případě jeho oddělení) uspořádá nejméně jednou za měsíc seminární školení pro své střední zdravotnické pracovníky. Školení na příslušném oddělení se zúčastní též střední zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v okrese mimo uvedená zdravotnická zařízení. Tam, kde by uspořádání školení nebylo pro malý počet zaměstnanců účelné, může učinit krajský národní výbor opatření, aby se zaměstnanci některých zdravotnických zařízení účastnili školení na příslušném oddělení nemocnice se zdravotnickým střediskem nebo okresního zdravotnického střediska, které určí.

(3) Themata seminárního školení vypracovává vedoucí lékař oddělení; schvaluje je vedoucí lékař příslušného zařízení, který rovněž odpovídá za řádný průběh a úroveň školení v celém zdravotnickém zařízení. Při vypracování themat je nutno přihlédnout k místním potřebám a k poměrům pracoviště. Krajský národní výbor muže určit povinná themata pro seminární školení s hlediska krajského a podle směrnic ministerstva zdravotnictví povinná themata s hlediska celostátního.

§ 10.

(1) Seminární školení středních zdravotnických pracovníků, kteří pracují v hygienické a protiepidemické službě, se provádí jednou měsíčně v. krajské hygienicko-epidemiologické stanici a školení pracovníků v transfusní službě jednou měsíčně v krajské transfusní stanici. Ustanovení § 9 odst. 3 platí obdobně.

(2) Seminární školení středních zdravotnických pracovníků v lázeňských zařízeních a v národních podnicích v oboru působnosti ministerstva zdravotnictví se provádí podle směrnic ministerstva zdravotnictví, které provádí též systematickou kontrolu tohoto školení.

(3) Seminární školení středních zdravotnických pracovníků zaměstnaných mimo obor státní zdravotní správy se provádí podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s příslušným ústředním úřadem nebo jiným příslušným orgánem.

§ 11.

(1) Účast středních zdravotnických pracovníků na příslušném seminárním školení je jejich povinností podle ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních. Osobní úřad poskytne střednímu zdravotnickému pracovníku, který se účastní povinného seminárního školení, náhradu jízdních výloh.

(2) Vedoucí zdravotnických zařízení, v nichž se školení pořádá, jsou povinni organisovat zdravotní službu zařízení tak, aby školení bylo prováděno mimo dobu hlavního provozu a zpravidla mimo pracovní dobu jednotlivých zaměstnanců. Vedoucí odpovídají též za to, že školením nebude narušen řádný chod zdravotní služby.

§ 12.

(1) Krajský národní výbor provádí systematickou kontrolu seminárního školení ve svých zařízeních a v zařízeních podřízených národních výborů. V ostatních zařízeních provádí systematickou kontrolu školení ministerstvo zdravotnictví.

(2) Vedoucí zdravotnického zařízení podává koncem každého kalendářního čtvrtletí krajskému národnímu výboru (pokud jde o pracovníky uvedené v § 10 odst. 2 a 3 svému nadřízenému orgánu) zprávu o průběhu školení. Krajský národní výbor (příslušný orgán) předloží soubornou zprávu o průběhu školení do 10. dne následujícího po konci kalendářního čtvrtletí ministerstvu zdravotnictví.

§ 13.

(1) Odbornou výchovu středních zdravotnických pracovníků podle této vyhlášky provádějí příslušné orgány v zařízeních jim podřízených. Školení podle §§ 3 a 5 pořádají příslušné orgány v rámci závodních škol práce.

(2) Ministerstvo zdravotnictví plánuje, organisuje, řídí a kontroluje odbornou výchovu středních zdravotnických pracovníků zejména tím, že

1. a) vypracovává směrnice pro sestavení plánu výchovy středních zdravotnických pracovníků pro jednotlivá období,
2. b) vydává, po případě schvaluje učební plány a osnovy pro jednotlivé druhy odborné výchovy,
3. c) upravuje blíže podmínky pro účast na odborné výchově, pro její organisaci a pro provádění zkoušek.

(3) Zkušební komise jmenuje krajský národní výbor; přitom zástupce jednotné odborové organisace v těchto komisích jmenuje v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.

§ 14.

O odborné způsobilosti absolventů škol a kursů, které nejsou uvedeny v přílohách této vyhlášky, rozhoduje ministerstvo zdravotnictví.

§ 15.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1953.