Vyhláška ministerstva zemědělství o ochraně králíků a zajíců před myxomatosou a o jejím zdolávání.

§ 1.

Myxomatosa a její příznaky.

Myxomatosa je rychle se šířící nákaza králíků i zajíců vyvolaná virusem. Onemocnění projevuje se v prvých dnech u nakaženého zvířete zánětem očních víček a spojivek. Víčka otékají a vytéká z nich hnisavý sekret. Současně se počnou pod kůží zvířete tvořit nádory různé velikosti, které se rychle šíří. Podkožní vazivo zduří a zvíře je znetvořeno, zejména na hlavě. Nemocné zvíře rychle hubne a po 10 až 12 dnech hyne.

§ 2.

Povinnost hlášení.

Každý, kdo se dozví o případu myxomatosy, o podezření z ní nebo o hromadném hynutí králíků (domácích i divokých) nebo zajíců, je povinen hlásit to neprodleně obvodnímu veterinárnímu lékaři nebo okresnímu národnímu výboru Obvodní veterinární lékař hlásí případ ihned okresnímu veterinárnímu lékaři. Okresní veterinární lékař uvědomí o výskytu myxomatosy nebo o jejím podezření okresního hygienika.

§ 3.

(1) Okresní veterinární lékař je povinen hlášené případy ihned vyšetřit a zjistí-li myxomatosu, nařídit, jde-li o domácí králíky, zabití všech myxomatosou nemocných nebo z nákazy podezřelých králíků za dozoru orgánu místního národního výboru.

(2) Domácí králíci pouze podezřelí z nakažení myxomatosou musí být isolováni. Celý chov domácích králíků, v němž se nákaza nebo podezření z nákazy vyskytlo, musí být dán pod uzávěru a zaznamenán v záznamu chovů napadených myxomatosou. Kontrolou nad takovým chovem pověří okresní veterinární lékař obvodního veterinárního lékaře.

(3) Zadní králičí nesmí být do zamořených nebo podezřelých chovů zastavování nebo z chovů daných pod uzávěru přemisťování.

(4) Zamořené hospodářství musí být dáno pod uzávěru a označeno tabulkou s nápisem „Myxomatosa, nákaza králíků”; uzávěře podléhají i psi a kočky takového hospodářství.

§ 4.

Nedbá-li chovatel domácích králíků ustanovení této vyhlášky, neplní opatření nařízená okresním nebo obvodním veterinárním lékařem nebo nedbá jejich pokynů o myxomatose a tím vyvolává nebezpečí zavlečení nebo šíření nákazy, může okresní veterinární lékař nařídit i zabití všech králíků chovaných takovým chovatelem.

§ 5.

Myxomatosa u divokých králíků a zajíců.

Vyskytne-li se nákaza u divokých králíků nebo zajíců, nařídí okresní veterinární lékař v dohodě s pracovníkem IX. referátu okresního národního výboru pověřeným mysliveckou agendou mysliveckému hospodáři tato opatření:

1. a) podle počtu případů nákazy a terénních poměrů určí část krajiny v dostatečně velkém okruhu a prohlásí ji za území zamořené. Zamořené území označí se na vhodných místech tabulkami s nápisem „Myxomatosa — nákaza divokých králíků a zajíců”. Spadá-li zamořené území do více okresů, postupují příslušní okresní veterinární lékaři a myslivečtí hospodáři společně. O rozsahu kontumačního okruhu rozhodne s konečnou platností krajský národní výbor;
2. b) nařídí vystřílení nemocných a z nákazy nebo z nakažení podezřelých divokých králíků a zajíců. Příkazy k odstřelu vydá okresní veterinární lékař písemně. Provedení odstřelu kontrolují orgány příslušného místního národního výboru podle pokynu okresního veterinárního lékaře;
3. c) nařídí provést podle možnosti vhodná opatření proti vnikání divokých králíků a zajíců do zamořeného území a jejich vybíhání z něho.

§ 6.

Kotce, klece, koše a pod., v nichž byli králíci nebo zajíci nemocní myxomatosou nebo z této nákazy podezřelí chování nebo přepravování, dopravní prostředky, jichž pro jejich přepravu bylo použito, jakož i veškeré předměty, které byly jimi znečištěny nebo které s nakažlivinou přišly do styku, musí být řádně očištěny a desinfikován.

§ 7.

Mrtvá těla nemocných nebo z nákazy podezřelých zvířat nebo jejich části musí být i s kůží spálena, pokud možno v ústavě pro neškodné odstraňování těl zvířat (kafilerie), nebo není-li to možno, musí být zneškodněna spálením na vhodném místě a zakopána nejméně 1½ m hluboko tak, aby nemohla být vyhrabána psy nebo jinými zvířaty. Spálená těla nebo jejich části musí být před zahrabáním posypána vrstvou páleného vápna.

§ 8.

Zrušení ochranných opatření.

Nařízená ochranná opatření před myxomatosou divokých králíků a zajíců mohou být odvolána okresním veterinárním lékařem nejdříve po uplynutí 6 měsíců od posledního případu zjištěné nákazy. V případě myxomatosy u domácích králíků mohou být nařízená ochranná opatření odvolána okresním veterinárním lékařem již za 15 dnů po zabití všech králíků v chovu, pokud bylo jinak vyhověno všem nařízeným opatřením.

§ 9.

Zákaz zcizování, dovozu a průvozu.

(1) Králíky a zajíce nemocné myxomatosou nebo z nákazy podezřelé, jejich maso a kožky je zakázáno zcizovat.

(2) Maso zvířat uvedených v odstavci 1 je nepoživatelné. O použití zvířat pouze podezřelých z nakažení rozhodne okresní veterinární lékař v dohodě s okresním hygienikem.

(3) Dovoz a průvoz králíků (domácích i divokých), zajíců a zvířat vnímavých pro myxomatosu, jakož i masa, kůže a jiných produktů z takových zvířat je zakázán.

§ 10.

Výjimky.

Ministerstvo zemědělství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.

§ 11.

Účinnost.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 20. března 1954.