Vyhláška ministra financí o finančních zdrojích některých hospodářských organizací státního socialistického sektoru a o úhradě jejich ztrát.

§ 1

K zvýšení zájmu podniků a všech pracujících na dobrém hospodaření, k upevnění chozrasčotu a k lepšímu využití ekonomických pák pro rozvoj národního hospodářství se rozšiřuje pravomoc podniků, aby mohly ještě více rozmnožit vlastní zdroje. Zvyšuje se jejich odpovědnost za výsledky hospodaření. Finanční hospodaření se proto upravuje tak, aby podniky uspokojovaly své potřeby co nejvíce z finančních zdrojů jimi vytvořených a aby míra uspokojování potřeb podniků byla závislá na tvorbě těchto zdrojů. Přitom finanční hospodaření má zároveň odkrývat další možnosti neustálého rozvoje národního hospodářství, rozvíjet tvůrčí iniciativu pracujících a vést podniky k rozhodování o otázkách podniku v souladu se zájmy celé společnosti.

Podniky a jejich nadřízené orgány mají soustavně vytvářet předpoklady pro zavedení nového způsobu finančního hospodaření. Pro podniky, u kterých tyto předpoklady vytvořeny nebudou, upravuje se jejich finanční hospodaření odchylně.

§ 2

(1) Tato vyhláška se vztahuje na hospodářské organizace státního socialistického sektoru s výjimkou hospodářských organizací zapojených na rozpočty národních výborů (dále jen „podniky“). Podnikem se rozumí i vedoucí podnik, sdružení pak jen tehdy, vytváří-li svou hospodářskou činností finanční zdroje.

(2) Za hospodářskou jednotku se pro účely této vyhlášky považují:

1. a) podnik přímo podřízený ministerstvu,
2. b) vedoucí podnik s podřízenými podniky,
3. c) sdružení s podřízenými podniky.

(3) Mluví-li se v této vyhlášce o vedoucím podniku, rozumí se tím vedoucí podnik ve funkci nadřízeného orgánu, a pokud se výslovně nestanoví něco jiného, i sdružení v téže funkci.

§ 3

Základní ustanovení

Prostředky z finančních zdrojů podniků (zisk, odpisy ze základních fondů aj.) se jednak odvádějí do státního rozpočtu ke krytí potřeb společnosti, jednak se jich používá ve prospěch podniků, a to buď přímo podniky, nebo jejich nadřízenými orgány. Přitom podnik uspokojuje potřeby v míře co největší z vlastních finančních zdrojů.

§ 4

1. Vlastními finančními zdroji podniků jsou:
   1. a) podíl z přírůstku zisků nebo ze zisku,
   2. b) podíl z odpisů základních fondů,
   3. c) uvolněné vlastní oběžné prostředky, pokud podle zvláštních předpisů*) nejsou finančním zdrojem, nadřízeného orgánu,
   4. d) výsledky z prodeje a likvidace přebytečných a neupotřebitelných základních fondů,
   5. e) tržby z brakování zvířat základního stáda,
   6. f) jiné finanční zdroje stanovené ministrem financí.

§ 5

(1) Podnik používá vlastních finančních zdrojů:

1. a) na doplnění vlastních oběžných prostředků,
2. b) na decentralizovanou investiční výstavbu a generální opravy, průzkumné a projektové práce a jiné investice (dále jen „decentralizovaná výstavba“),
3. c) popřípadě na jiné účely podle této vyhlášky nebo podle zvláštních předpisů.

(2) Vlastní finanční prostředky podniků koncem roku nepropadají.

(3) Vlastních finančních zdrojů používá podnik též ke splacení úvěru, který mu banka poskytla k překlenutí časového nesouladu mezi vytvořením zdroje a potřebou použít tohoto zdroje.

§ 6

Přírůstkem zisku za celý rok je rozdíl mezi skutečným ziskem za běžný rok a skutečným ziskem (ztrátou) za bezprostředně předcházející rok. Skutečným ziskem (ztrátou) se rozumí rozvahový zisk (ztráta). Jestliže v takto zjištěném přírůstku zisku se projevují vlivy vyplývající ze změn cen a odpisových norem, upraví se skutečný zisk (ztráta) za předcházející rok, jakož i přírůstek zisku tak, aby tyto vlivy se v nich neprojevovaly. Dojde-li ke změně organizace podniku, změní orgán přímo mu nadřízený sazbu podílu z přírůstku zisku a současně změní plán.

§ 7

(1) Podíl z přírůstku zisku stanoví podniku orgán přímo mu nadřízený (§ 28). Podíl stanoví se na období pětiletého plánu, a to procentní sazbou zpravidla stejnou pro každý rok tohoto období.

(2) Pro stanovení sazby je rozhodující jednak obtížnost úkolu zvyšovat výrobu (výkony) a snižovat vlastní náklady, jednak potřeba vlastních oběžných prostředků, jakož i potřeba základních fondů a jejich efektivnost.

(3) Sazba smí být změněna současně se změnou plánu, a to jen tehdy, změní-li se podstatně úkoly vyplývající pro podnik z pětiletého plánu; ustanovení odstavce 2 platí i pro změnu sazby. Ustanovení § 6 poslední věta není tím dotčeno.

§ 8

Podnik zpravidla používá podílu z přírůstku zisku především k nutnému doplnění vlastních oběžných prostředků a dále k financování decentralizované výstavby. Při použití podílu z přírůstku zisku na doplnění vlastních oběžných prostředků a na financování decentralizované výstavby se může podnik odchýlit od částek plánovaných k těmto účelům v ročním podnikovém plánu, pokud tím nedojde k nežádoucímu zpomalení rychlosti obratu normovaných oběžných prostředků proti plánu.

§ 9

(1) Podniku, jehož plánovaný rozvoj by nebyl plně zajištěn podílem z přírůstku zisku a podílem z odpisů, může orgán přímo mu nadřízený (§ 28) stanovit místo podílu z přírůstku zisku podíl ze zisku. Podíl ze zisku se stanoví též podniku nově zřízenému, a to pro první rok jeho činnosti.

(2) Jinak o podílu ze zisku platí obdobně ustanovení §§ 7 a 8.

§ 10

Podnik si ponechá každý měsíc skutečně dosažený zisk (zisk vykázaný v předložené rozvaze) snížený o částky, které je povinen ze zisku odvést podle ustanovení § 20, popřípadě § 24.

§ 11

(1) Orgány podnikům přímo nadřízené jsou povinny učinit potřebná opatření, aby podniky nedosahovaly zisku nesprávným způsobem.

(2) V hospodářských odvětvích i v jednotlivých podnicích, v nichž nejsou zajištěny předpoklady, že zainteresování podniků pomocí podílu z přírůstku zisku nebo podílu ze zisku bude použito ve prospěch národního hospodářství, nebo v nichž by podíl z přírůstku zisku nebo podíl ze zisku nebyl vhodným prostředkem ke zlepšení činnosti podniků, zavede ministerstvo se souhlasem ministerstva financí jiný způsob hmotného zainteresování, např. podíl ze snížení vlastních nákladů proti minulému roku.

§ 12

(1) Podíl z odpisů stanoví podniku orgán přímo mu nadřízený (§ 28). Podíl se stanoví na období pětiletého plánu, a to procentní sazbou stejnou pro každý rok tohoto období.

(2) Při stanovení sazby podílu z odpisů přihlíží k vykázanému stupni opotřebení základních fondů, k potřebě nových základních fondů, jakož i k plánovanému rozvoji výroby (výkonů). Podíl podniku z odpisů stanovený na období pětiletého plánu nesmí být zpravidla nižší než částka potřebná k úhradě generálních oprav, zjištěná podle odpisových norem.

(3) Sazba smí být změněna současně se změnou plánu, a to jen tehdy, změní-li se podstatně úkoly vyplývající pro podnik z pětiletého plánu; ustanovení odstavce 2 platí i pro změnu sazby.

§ 13

(1) Podnik si ponechá každý měsíc podíl z odpisů ve výši odpovídající stanovené sazbě. Základem pro výpočet měsíčního podílu jsou skutečné odpisy zúčtované za dobu od počátku běžného roku do konce příslušného měsíce. Od takto vypočteného podílu odečte podnik částky, které si za běžný rok jako podíl z odpisů již ponechal.

(2) Výši ročního podílu z odpisů vypočte si podnik podle zásad odstavce 1 na základě skutečných odpisů zúčtovaných za běžný rok.

§ 14

Podílu z odpisů používá podnik k financování decentralizované výstavby.

§ 15

Zdroje ze snížení vlastních oběžných prostředků

Prostředků vyplývajících ze snížení vlastních oběžných prostředků může podnik použít, pokud zvláštní předpisy*) nestanoví jinak, na financování decentralizované výstavby.

§ 16

Výsledky z prodeje a likvidace základních fondů

(1) Výsledkem z prodeje a likvidace základních fondů [§ 4 písm. d)] se rozumějí tržby z prodeje po odečtení nákladů spojených s prodejem nebo výnosy z likvidace základních fondů po odečtení nákladů spojených s likvidací. Tento zdroj slouží k financování decentralizované výstavby.

(2) Jestliže náklady spojené s prodejem (likvidací) základních fondů převyšují tržby (výnosy), hradí se rozdíl z prostředků podniku určených na investice.

§ 17

Tržby z brakování zvířat základního stáda

Tržeb z brakování zvířat základního stáda používá podnik k úhradě nákladů na tvoření základního stáda.

§ 18

Převody prostředků

(1) Částky podílu z přírůstku zisku (podílu ze zisku) určené k financování decentralizované výstavby, a prostředky vyplývající z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků, pokud těchto prostředků (§ 15) je podnik oprávněn použít k financování decentralizované výstavby, převede podnik na svůj investiční účet nejpozději prvního dne po lhůtě stanovené ministerstvem financí k předložení čtvrtletní rozvahy.

(2) Částky podílů z odpisů převede podnik na svůj investiční účet nejpozději prvního dne po lhůtě stanovené ministerstvem financí k předložení měsíční rozvahy.

(3) Výsledek z prodeje a likvidace základních fondů a tržby z brakování zvířat základního stáda se převádějí běžně na investiční účet podniku.

(4) Neprovede-li podnik převod podle odstavců 2 a 3 včas a v plné výši, je povinen zaplatit do státního rozpočtu za každý den prodlení na vrub svých nákladů penále ve výši 1 ‰ z částky včas nepřevedené.

§ 19

(1) Po schválení státního rozpočtu vládou stanoví vedoucí podnik podnikům tvořícím hospodářskou jednotku se zřetelem k jejich návrhům výši ročního plánovaného odvodu ze zisku. Tento plánovaný odvod musí být v souladu s úkolem odvodu zisku stanoveným vládou a s dlouhodobými podíly.

(2) Má-li podnik stanoven podíl z přírůstku zisku a plánuje-li pokles zisku proti skutečnosti předcházejícího roku, stanoví se mu odvod ze zisku ve výši celého plánovaného zisku. Odvody ze zisku na příští léta se tomuto podniku určí tak, aby mu byl zajištěn stanovený procentní podíl na přírůstku zisku v celé pětiletce.

(3) Podnik rozdělí ve svém podnikovém plánu stanovený odvod ze zisku na jednotlivá čtvrtletí, a to ve stejném poměru, v jakém je v podnikovém plánu rozvržen na jednotlivá čtvrtletí plán tvorby zisku.

§ 20

(1) Podnik odvádí vedoucímu podniku 13. a 26. dne každého měsíce po jedné šestině částky plánovaného odvodu ze zisku připadajícího na příslušné čtvrtletí (§ 19 odst. 3).

(2) Nevytvoří-li podnik zisk ve výši plánovaného odvodu, doplní chybějící částku z uvolněných vlastních oběžných prostředků nebo z prostředků na svém investičním účtě anebo výjimečně požádá banku o poskytnutí úvěru.

(3) Dosáhne-li podnik vyššího zisku, než plánoval (nadplánový zisk), zvýší dodatečně čtvrtletně odvody ze zisku podle zisku vykázaného ve čtvrtletní (roční) rozvaze, a to tak, aby podniku zůstala částka, která odpovídá stanovenému podílu z přírůstku zisku (podílu ze zisku). Doplatek odvede podnik do tří dnů po lhůtě stanovené k předložení čtvrtletní (roční) rozvahy vedoucímu podniku.

(4) Podíl z přírůstku zisku, uvedený v odstavci 3, se vypočte z rozdílu mezi skutečným ziskem za dobu od počátku běžného roku do konce příslušného čtvrtletí a skutečným ziskem (ztrátou) za stejné období bezprostředně předcházejícího roku. Skutečným ziskem (ztrátou) se rozumí rozvahový zisk (ztráta).

§ 21

(1) Podnik odvádí vedoucímu podniku do 23. dne každého měsíce po jedné třetině částky odpisů, plánované k odvodu na příslušné čtvrtletí.

(2) Odvody odpisů se dodatečně čtvrtletně upravují podle skutečných odpisů zúčtovaných za dobu od počátku roku do konce příslušného čtvrtletí; od těchto odpisů odečte podnik podíl z odpisů, který je oprávněn si ponechat, a částky, které již za běžný, rok z odpisů odvedl. Tyto úpravy se obdobně zpřesňují podle skutečných odpisů zúčtovaných za běžný rok.

(3) Vyplyne-li z úprav a zpřesnění přeplatek nebo nedoplatek, zúčtuje se při nejbližším odvodu odpisů.

§ 22

Částky vyplývající z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků odvede podnik vedoucímu podniku ve splátkách po jedné třetině částky plánované k odvodu za příslušné čtvrtletí, a to nejpozději 23. dne každého měsíce.

§ 23

Neprovede-li podnik odvod podle §§ 19 až 22 včas a v plné výši, může vedoucí podnik uložit podniku, aby mu zaplatil za každý den prodlení na vrub svých nákladů penále ve výši 1 ‰ z částky včas neodvedené.

§ 24

(1) Po schválení státního rozpočtu vládou stanoví ministerstvo přímo podřízenému podniku se zřetelem k jeho návrhu výši ročního plánovaného odvodu ze zisku do státního rozpočtu a ministerstvu. Tyto plánované odvody musí být v souladu s úkolem odvodu zisku stanoveným vládou a s dlouhodobými podíly.

(2) Má-li podnik stanoven podíl z přírůstku zisku a plánuje-li pokles zisku proti skutečnosti předcházejícího roku, stanoví se mu odvod ze zisku ve výši celého plánovaného zisku. Odvody ze zisku na příští léta se tomuto podniku určí tak, aby mu byl zajištěn stanovený procentní podíl na přírůstku zisku v celé pětiletce

(3) Podnik rozdělí ve svém podnikovém plánu stanovený odvod ze zisku na jednotlivá čtvrtletí, a to ve stejném poměru, v jakém je v podnikovém plánu rozvržen na jednotlivá čtvrtletí plán tvorby zisku.

(4) Plánovaný zisk odvádí podnik do státního rozpočtu a ministerstvu 13. a 26. dne každého měsíce po jedné šestině částky plánovaného odvodu ze zisku připadajícího na příslušné čtvrtletí.

(5) Dosáhne-li podnik nadplánového zisku, podílí se na něm podnik, státní rozpočet a ministerstvo ve stejném poměru, v jakém se podílejí podle plánu na přírůstku zisku (na zisku). Doplatek do státního rozpočtu i doplatek ministerstvu odvede podnik do tří dnů po lhůtě stanovené ministerstvem financí k předložení čtvrtletní (roční) rozvahy.

(6) Jinak platí o odvodech ze zisku obdobně ustanovení § 20 odst. 2 a 4.

(7) Do státního rozpočtu odvádí podnik zisk na bankovní účet ministerstva, který je účtem státního rozpočtu.

§ 25

(1) Podíl ministerstva z odpisů odvádí podnik ministerstvu měsíčně do 23. dne každého měsíce, vždy ve výši jedné třetiny částky odpisů plánované k odvodu ministerstvu na příslušné čtvrtletí.

(2) Podíly ministerstva se dodatečně čtvrtletně upravují podle skutečných odpisů zúčtovaných za dobu od počátku roku do konce příslušného čtvrtletí; od takto upravených podílů odečte podnik částky, které již za běžný rok ministerstvu z odpisů odvedl. Tyto úpravy se obdobně zpřesňují podle skutečných odpisů zúčtovaných za běžný rok.

(3) Vyplyne-li z úprav a zpřesnění přeplatek nebo nedoplatek, zúčtuje se při nejbližším odvodu odpisů.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně o odvodech odpisů do státního rozpočtu.

§ 26

Z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků odvede podnik ministerstvu, popřípadě do státního rozpočtu, částky stanovené finančním plánem, a to nejpozději 23. dne každého měsíce.

§ 27

(1) Neprovede-li podnik odvod do státního rozpočtu včas a v plné výši, je povinen zaplatit na vrub svých nákladů do státního rozpočtu za každý den prodlení penále ve výši 1 ‰ z částky včas neodvedené.

(2) Neprovede-li podnik odvod ministerstvu včas a v plné výši, může mu ministerstvo uložit, aby mu zaplatil na vrub svých nákladů za každý den prodlení penále ve výši 1 ‰ z částky včas neodvedené. Penále odvedené ministerstvu tvoří jeho centralizovaný zdroj.

§ 28

(1) Vláda ve směrnicích pro sestavení pětiletého plánu stanoví pro jednotlivá ministerstva na období pětiletého plánu procentní sazbou úhrnný podíl z přírůstku zisku, popřípadě úhrnný podíl ze zisku, a úhrnný podíl z odpisů. Ministerstvo určí část úhrnných podílů pro hospodářské jednotky; nutnou část si vyhradí k centralizovanému použití.

(2) Podíl z přírůstku zisku (ze zisku) se pro každý rok pětiletého plánu stanoví zpravidla stejnou sazbou, podíl z odpisů vždy stejnou sazbou. Ustanovení §§ 7, 9 a 12 platí přiměřeně.

(3) Vedoucí podnik určí podíly jednotlivým podnikům (§ 2 odst. 1, §§ 7, 9 a 12); část si vyhradí, avšak jen v míře nezbytně nutné, k centralizovanému použití.

§ 29

(1) Finanční zdroje vedoucího podniku určené k centralizovanému použití se tvoří z prostředků, které odvádějí podniky ze zisku a z odpisů, z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků a z částek odčerpaných jim podle výsledků celkových rozborů. Prostředky vedoucího podniku určené k centralizovanému použití musí být odděleny od jeho ostatních prostředků.

(2) Finanční zdroje ministerstva určené k centralizovanému použití tvoří se jednak z prostředků uvedených v odstavci 1 věta první, které mu odvádějí přímo podřízené podniky, jednak z prostředků, které mu odvádějí ostatní hospodářské jednotky ze svých centralizovaných zdrojů. Prostředky ministerstva určené k centralizovanému použití musí být odděleny od jeho ostatních prostředků.

§ 30

(1) Vedoucí podnik používá prostředků centralizovaných ze zisku ve prospěch podniků:

1. a) k úhradě nákladů podniků na decentralizovanou výstavbu, jejíž provedení jim nadřízený orgán uložil (např. na výstavbu závodů, jejich rekonstrukci, modernizaci nebo obnovu strojního zařízení);
2. b) k doplnění vlastních prostředků podniků na decentralizovanou výstavbu;
3. c) k úhradě svých závazků ze záruk za investiční úvěry poskytnuté bankou podnikům;
4. d) k doplnění vlastních oběžných prostředků podniků, nestačí-li jim jejich podíl z přírůstku zisku, podíl ze zisku, popřípadě podíl z úspory dosažené snížením ztráty proti minulému roku;
5. e) k úhradě svých závazků ze záruk za provozní úvěry poskytnuté bankou podnikům;
6. f) k úhradě plánovaných a nadplánových ztrát podniků;
7. g) k poskytnutí prostředků podnikům v přiměřené výši na doplnění vlastních oběžných prostředků nebo na investice z toho důvodu, že jejich hospodářský výsledek byl nepříznivě ovlivněn bud’ zásahem nadřízeného orgánu, nebo jinými vnějšími vlivy, s nimiž nebylo možno počítat; tyto prostředky se poskytují podnikům podle rozhodnutí vedoucího podniku;
8. h) k jiným účelům stanoveným ministerstvem financí nebo s jeho souhlasem.

(2) Vedoucí podnik může použít k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a), b) a c) též prostředků centralizovaných z podílů z odpisů, k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a) až g) též prostředků odvedených mu z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků a k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. d), e), f) a g) též částek odčerpaných podle výsledků celkových rozborů podniků.

(3) Centralizovaných prostředků nesmí být během roku použito k zakrývání důsledků špatného hospodaření podniků. Těchto prostředků může být výjimečně použito k vypořádání důsledků špatného hospodaření, avšak až po provedení celkového rozboru činnosti podniku a po schválení nápravných opatření a ročních účetních výkazů.

(4) Ministerstvo používá svých centralizovaných prostředků ve prospěch podřízených hospodářských jednotek. Jinak platí obdobně ustanovení odstavců 1 až 3.

§ 31

(1) Prostředky, které podniky odvádějí vedoucímu podniku ze zisku, z odpisů a ze snížení vlastních oběžných prostředků, odvádí vedoucí podnik za hospodářskou jednotku podle dalších ustanovení do státního rozpočtu a ministerstvu k centralizovanému použití, s výjimkou prostředků, které vedoucí podnik je oprávněn si ponechat k centralizovanému použití.

(2) Do státního rozpočtu odvádí vedoucí podnik prostředky na bankovní účet ministerstva, který je účtem státního rozpočtu.

§ 32

(1) O stanovení částek odvodů ze zisku do státního rozpočtu a ministerstvu platí obdobně ustanovení § 24 odst. 1.

(2) Vedoucí podnik rozdělí v plánu hospodářské jednotky stanovené odvody ze zisku na jednotlivá čtvrtletí, a to ve stejném poměru, v jakém je v plánu hospodářské jednotky rozvržen na jednotlivá čtvrtletí plán tvorby zisku.

(3) Plánovaný zisk odvádí vedoucí podnik do státního rozpočtu a ministerstvu 16. dne a předposledního dne každého měsíce, a to po jedné šestině částky plánovaného odvodu připadajícího na příslušné čtvrtletí.

(4) Dosáhne-li hospodářská jednotka nadplánového zisku, podílí se na něm hospodářská jednotka, státní rozpočet a ministerstvo ve stejném poměru, v jakém se podílejí podle plánu na přírůstku zisku (na zisku). Doplatek do státního rozpočtu i doplatek ministerstvu odvede vedoucí podnik do tří dnů po lhůtě stanovené ministerstvem financí k předložení čtvrtletní (roční) rozvahy hospodářské jednotky.

(5) O tom, co se rozumí přírůstkem zisku, platí ustanovení § 20 odst. 4.

§ 33

O odvodech odpisů vedoucím podnikem platí obdobně ustanovení § 25 a o jeho odvodech částek z plánovaného snížení vlastních oběžných prostředků platí obdobně ustanovení § 26, avšak s tou odchylkou, že vedoucí podnik provádí odvody vždy 28. dne každého měsíce.

§ 34

O povinnosti vedoucího podniku platit penále pro opožděný odvod do státního rozpočtu nebo ministerstvu platí obdobně ustanovení § 27.

§ 35

Podniky jsou povinny poskytovat sdružení příspěvky k úhradě plánovaných nákladů na jeho činnost, pokud tyto náklady nejsou kryty z jiných zdrojů. Výši příspěvku a způsob jeho odvodu určí jednotlivým podnikům sdružení po projednání s podniky. Tyto příspěvky zahrnují podniky do svých nákladů. U zájmových sdružení stanoví výši příspěvku a způsob jeho odvodu ministerstvo.

§ 36

(1) Plánované ztráty podniků se uhrazují především ze zisku ostatních podniků téže hospodářské jednotky.

(2) Jestliže hospodářská jednotka je podle plánu ztrátová, hradí se ztráta podniků buď z příslušných centralizovaných prostředků ministerstva (§ 30 odst. 4), nebo ze státního rozpočtu; o tom, kterého z těchto dvou zdrojů se použije, dohodne se ministerstvo s ministerstvem financí.

§ 37

(1) Ministerstvo stanoví hospodářským jednotkám v rámci svého rozpočtu výdajové limity pro příděly ze státního rozpočtu na úhradu plánovaných ztrát. Vedoucí podnik určí v mezích přiděleného limitu podnikům výdajový limit.

(2) Podrobnosti upraví zvláštní směrnice ministerstva financí.

§ 38

Pro podnik, kterému mají být hrazeny plánované ztráty ze zisku, otevře si přímo nadřízený orgán u pobočky banky, která úvěruje podnik, zvláštní účet a ve prospěch tohoto účtu poukazuje měsíční příděly.

§ 39

(1) Plánovaná ztráta se hradí podniku podle normy úhrady (dále jen „norma“), pokud není stanoveno jinak.

(2) Norma vyjadřuje výši úhrady připadající na každý jednotlivý výrobek téhož druhu nebo určité skupiny výrobků, který má být podle plánu v běžném roce vyfakturován, popřípadě na každou korunu realizace všech výrobků nebo jejich určité skupiny plánované na příslušný rok. O tom, kterého způsobu výpočtu normy podle věty první se použije, rozhodne orgán, z jehož prostředků se ztráta hradí. Podle rozhodnutí orgánu přímo nadřízeného podniku může být norma stanovena na jednotlivá čtvrtletí. Toto ustanovení platí obdobně pro výkony.

(3) Při výpočtu normy vychází podnik ze své celkové ztráty vyplývající z rozdílu mezi úplnými vlastními náklady na realizaci výroby (náklady na výkony, oběh apod.) plánovanými na příslušný rok (čtvrtletí) a plánovanou realizací ve velkoobchodních cenách (bez daně z obratu), popřípadě v prodejních cenách podniku (bez daně z obratu).

(4) Do základu pro výpočet normy zahrne podnik též ztrátu (zisk) z plánované jiné realizace a z plánovaných nerealizačních zisků a ztrát a bytového hospodářství, pokud to stanoví orgán přímo nadřízený podniku. Jinak se ztráty z ostatních činností hradí podle plánu.

§ 40

(1) Ministerstvo může ke zvýšení zájmu na dobrém hospodaření podniků s plánovanou ztrátou rozhodnout, že se jim ponechá dlouhodobě stanovený podíl z úspory dosažené snížením ztráty na jeden výrobek nebo na jednu korunu realizace proti bezprostředně předcházejícímu roku. V tomto případě se stanoví norma tak, aby nejen zajišťovala úhradu plánované ztráty, nýbrž aby byla vyšší o úsporu nebo o její část, které podnik dosáhne snížením ztráty na jeden výrobek nebo na jednu korunu realizace proti bezprostředně předcházejícímu roku. Jestliže v úspoře se projevují vlivy vyplývající ze změn cen, odpisových norem nebo ze změn organizace podniku, upraví se ztráta za předcházející rok, jakož i úspora tak, aby tyto vlivy se v nich neprojevovaly.

(2) O použití prostředků vyplývajících z rozdílu mezi normou stanovenou podle odstavce 1 a skutečnou ztrátou platí obdobně ustanovení o použití podílu z přírůstku zisku podniků ziskových.

§ 41

(1) Výpočet normy předloží podnik orgánu přímo nadřízenému nejpozději 20. dne před počátkem roku (čtvrtletí), a to trojmo na tiskopise, který stanoví ministerstvo financí. Výpočet musí být v souladu s podnikovým plánem. Pokud nebude tento plán schválen, vypočte podnik normu podle podkladů, které má k dispozici; po schválení plánu podnik normu zpřesní.

(2) Orgán přímo nadřízený podniku normu přezkouší, a nezjistí-li závad, normu schválí. Schválení vyznačí na dokladu, kterým podnik sdělil výpočet normy nadřízenému orgánu, a jedno vyhotovení dokladu zašle pobočce banky.

§ 42

(1) Plánovaná ztráta se hradí podniku prostřednictvím pobočky banky, a to běžně podle fakturace a normy. Úhradu provádí banka tak, že v mezích výdajového limitu (§ 37), popřípadě ze zvláštního účtu (§ 38) převádí prostředky na obratový účet podniku.

(2) Banka nesmí provést úhradu, dokud neobdrží doklad o schválení normy (§ 41).

§ 43

Překročí-li podnik v důsledku překročení plánu realizace plánovanou ztrátu (nadplánová ztráta), může orgán přímo mu nadřízený chybějící částku uhradit; zdroje úhrady upravuje ustanovení § 30, popřípadě § 36. Jinak platí o úhradě nadplánových ztrát přiměřeně ustanovení o úhradě ztrát plánovaných.

§ 44

Má-li podnik z důvodu neplánované ztráty (neplnění plánovaného zisku) nedostatek finančních prostředků na doplnění oběžných prostředků nebo na financování své investiční výstavby, může mu banka poskytnout k tomuto účelu úvěr jen na podkladě rozborů a uložených nápravných opatření.

§ 45

(1) Podnik s plánovanou celoroční ztrátou, který na některé čtvrtletí plánuje zisk, dostává příděly a odvádí zisk způsobem, který upraví přímo nadřízený orgán po projednání s podnikem; tento orgán popřípadě projedná s pobočkou banky úvěrování podniku ve ztrátovém čtvrtletí.

(2) Podnikům s plánovaným celoročním ziskem, avšak s plánovanou ztrátou v některém období roku, může být k překlenutí finančních obtíží z toho vyplývajících poskytnut úvěr v případech a za podmínek stanovených zvláštními předpisy.

§ 46

K odstranění ztrátovosti podniků může ministerstvo se souhlasem ministerstva financí zavést podnikové ceny.