7.
VYHLÁŠKA
Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení
ze dne 16. ledna 1958
o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení sezónních zaměstnanců a pracovníků na nepravidelnou výpomoc.
Ústřední rada odborů a Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví podle § 2 odst. 3 písm. c) a § 9 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), a podle § 3 odst. 3 písm. c) a § 32 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“):
Pro nemocenské pojištěni a důchodové zabezpečení zaměstnanců přijatých jen na sezonní nebo kampaňové práce (dále jen „sezónní zaměstnanci“) platí obecné předpisy o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečeni zaměstnanců, pokud z dalších ustanovení první a třetí části této vyhlášky nevyplývá odchylná úprava.
(1) Sezónními a kampaňovými pracemi se pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení rozumějí práce, při nichž je dočasně zapotřebí zvýšeného počtu pracovníků a jejichž potřeba a výkon jsou svou povahou časově omezeny na určité roční období, na určité dočasně trvající přírodní podmínky, na určitou provozní sezónu nebo na určitou výrobní kampaň, v níž se hromadně a nárazově zpracovává velké množství určitého druhu plodin.
(2) Pracím uvedeným v odstavci 1 se kladou na roven práce, jejichž potřeba a výkon jsou svou povahou omezeny na zdolání mimořádných naléhavých úkolů, nejdéle však na dobu dvou měsíců, jestliže splnění těchto úkolů vyžaduje nárazově hromadné výpomoci dočasných pracovníků.
(3) Zaměstnanec, jehož přijetí nebylo omezeno na sezónní (kampaňové) práce, nestává se sezónním zaměstnancem ve smyslu této vyhlášky jen proto, že se účastní prací uvedených v předcházejících odstavcích.
Úraz, který utrpěl sezónní zaměstnanec, se považuje pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení za pracovní úraz za stejných podmínek jako u jiných zaměstnanců. To platí obdobně i o nemocí z povolání (§ 16 odst. 2 a 3 zákona o sociálním zabezpečení).
(1) Pojištění sezónního zaměstnance vzniká vždy toho dne, kdy začal pracovat. Trvá pouze ve dnech, ve kterých pracoval, po případě, za které měl nárok na mzdu nebo na náhradu mzdy, jakož i ve dnech pracovního klidu, které následují bezprostředně po těchto dnech. Utrpěl-li sezónní zaměstnanec pracovní úraz (§ 3), platí, že toho dne, kdy úraz utrpěl, byl pojištěn.
(2) Pojištění nemůže vzniknout, je-li zaměstnání na sezónních (kampaňových) pracích jen:
(1) Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti sezónního zaměstnance pro nemoc nebo úraz se vypočte ze započitatelného výdělku,**) kterého sezónní zaměstnanec dosáhl v Závodě v posledním kalendářním měsíci předcházejícím bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti, jestliže v něm byl podle § 4 pojištěn (dále jen „rozhodný měsíc“).
(2) Od započitatelného výdělku, kterého sezónní zaměstnanec dosáhl v rozhodném měsíci, se odečte daň ze mzdy na tento výdělek připadající, výsledek se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a dělí počtena pracovních dnů, které podle obecně platných předpisů připadly na rozhodný měsíc. Přitom se od tohoto počtu pracovních dnů odečtou pracovní dny v rozhodném měsíci:
Jiné pracovní dny se neodčítají. K počtu pracovních dnů v rozhodném měsíci se připočtou pracovní dny v kalendářním měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost, které sezónní zaměstnanec do dne vzniku pracovní neschopnosti neomluveně zameškal, ačkoliv; v nich podle ujednání se zaměstnavatelem měl pracovat.
(3) Nebyl-li sezónní zaměstnanec v kalendářním měsíci předcházejícím bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti vůbec pojištěn nebo má-li se mu čistá denní mzda z důvodů uvedených v odstavci 2 pod písm. a) až g) vypočítat za méně než šest pracovních dnů, určí se čistá denní mzda ze započitatelného výdělku, kterého by sezónní zaměstnanec v závodě pravděpodobně dosáhl za kalendářní měsíc, v němž vznikla pracovní neschopnost; přitom se přihlédne k tomu, v jakém rozsahu by v tomto měsíci pravděpodobně pracoval, kdyby k pracovní neschopnosti nedošlo. Takto stanovený započitatelný výdělek se dělí počtem všech pracovních dnů v kalendářním měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost.
(4) Čistá denní mzda pro stanovení nemocenského při karanténě a pro stanovení podpory při ošetřování člena rodiny se určuje obdobně podle ustanovení předchozích odstavců.
(1) Sezónnímu zaměstnanci náleží nemocenské při téže pracovní neschopnosti po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Do těchto 90 dnů se započtou i pracovní dny, za které dostával v témž kalendářním roce nemocenské jako pracovník na nepravidelnou výpomoc (část druhá, § 17).
(2) Omezení podpůrčí doby stanovené pro sezónního zaměstnance v odstavci 1 neplatí,
(3) Je-li sezónním zaměstnancem důchodce, kterému se vyplácí starobní důchod v plné výši, invalidní důchod nebo invalidní důchod při pracovním úrazu anebo obdobný důchod podle předpisů o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, náleží mu nemocenské jen za podmínek a po dobu, jak jsou stanoveny pro takové důchodce (§ 21 zákona o nemocenském pojištění).
(1) Čistá denní mzda pro stanovení peněžité pomoci v mateřství se vypočte ze započitatelného výdělku, kterého sezónní zaměstnankyně dosáhla v posledním kalendářním měsíci bezprostředně předcházejícím přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, jestliže v něm byla pojištěna; je-li to pro ni příznivější, vypočte se čistá denní mzda ze započitatelného výdělku v kalendářních měsících, ve kterých byla pojištěna a které spadají do období šesti kalendářních měsíců předcházejících přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství.
(2) Jinak se při výpočtu čisté denní mzdy pro stanovení peněžité pomoci v mateřství postupuje obdobně jako při výpočtu čisté denní mzdy pro stanovení nemocenského. Změnila-li však sezónní zaměstnankyně zaměstnání v období uvedeném v odstavci 1, urči se na její žádost čistá denní mzda za dobu trvání všech zaměstnání, pokud spadají do tohoto období.
(3) Navazuje-li výplata peněžité pomoci v mateřství bez přerušení na výplatu nemocenského, vypočte se peněžitá pomoc v mateřství z čisté denní mzdy, která byla základem pro stanovení nemocenského, pokud není pro sezónní zaměstnankyni příznivější výpočet čisté denní mzdy podle předcházejících odstavců.
(1) Ze zaměstnání na sezónních (kampaňových) pracích se započítávají do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku kalendářní měsíce, ve kterých sezónní zaměstnanec byl pojištěn a dosáhl výdělku aspoň 120 Kčs.
(2) Doba posledního zaměstnání na sezónních (kampaňových) pracích, po případě doby v ní započtené, se započtou do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku také.**)
(1) Sezónní zaměstnanec má po skončení pojištění podle této vyhlášky ochrannou lhůtu, avšak jen pokud nevzniklo znovu pojištění podle této vyhlášky nebo pokud není pojištěn, účasten nemocenské péče nebo zabezpečen ani z jiného důvodu.**)
(2) Ochranná lhůta činí tolik dnů, kolik dnů trvalo poslední nepřerušené pojištění, nejvýše však 14 dnů. Počítá se vždy ode dne následujícího po dni, v němž pojištění sezónního zaměstnance naposledy ještě trvalo. Střídaly-li se v období 14 dnů počítaném nazpět ode dne, kdy pojištění naposledy trvalo, dny, ve kterých sezónní zaměstnanec byl pojištěn, se dny, ve kterých pojištěn nebyl, připočtou se ke dnům ochranné lhůty plynoucí z posledního pojištění nevyčerpané dny dřívějších ochranných lhůt z tohoto čtrnáctidenního období.
(3) Nemůže-li sezónní zaměstnanec pracovat pro nemoc nebo úraz, které zřejmě mají původ v době před skončením pojištění, a byl-li teprve první den po tom, kdy jeho pojištěni naposledy ještě trvalo, uznán neschopným práce pro tuto nemoc nebo úraz, přizná se nemocenské tak, jako by pracovní neschopnost vznikla za trvání pojištění.
(4) Skončilo-li pojištění v době těhotenství sezónní zaměstnankyně a byla-li tato zaměstnankyně pojištěna aspoň 30 dnů ve třech měsících před skončením pojištění, činí ochranná lhůta šest měsíců ode dne, kdy její pojištění naposledy ještě trvalo.
(1) Za dobu zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení se považují kalendářní měsíce, za které sezónní zaměstnanec dosáhl výdělku aspoň 120 Kčs.
(2) Za hrubý roční výdělek rozhodný pro výpočet průměrného ročního výdělku podle předpisů o důchodovém zabezpečení se považuje úhrn všech měsíčních výdělků dosažených v kalendářním roce výkonem sezónních (kampaňových) prací, tedy i měsíčních výdělků nižších než 120 Kčs.
Pro nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení pracovníků na nepravidelnou výpomoc (§ 12) platí obecné předpisy o nemocenském pojištěni a o důchodovém zabezpečení zaměstnanců, pokud z dalších ustanoveni druhé a třetí části této vyhlášky nevyplývá odchylná úprava.
(1) Za pracovníka na nepravidelnou výpomoc se pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení považuje pracovník, který jen nepravidelně podle potřeb a pokynů zaměstnavatele občas vypomáhá v jeho provozu výkonem prací za mzdu.*)
(2) Ustanovení této části vyhlášky neplatí.
Úraz, který utrpěl pracovník na nepravidelnou výpomoc při této výpomoci nebo v přímé souvislosti s ní, se považuje pro účely nemocenského pojištění a odchodového zabezpečení za pracovní úraz za stejných podmínek jako u zaměstnanců. To platí obdobně i pro nemoc z povolání, která u takového pracovníka vznikla v přímé souvislosti s jeho výpomocí.
(1) Pracovník na nepravidelnou výpomoc je pojištěn jen, pracuje-li více než 6 pracovních dnů v kalendářním měsíci a dosáhl-li přitom výdělku aspoň 120 Kčs za kalendářní měsíc.
(2) Jsou-li podmínky stanovené v odstavci 1 splněny, vzniká pojištění dnem, ve kterém pracovník na nepravidelnou výpomoc začal pracovat, a trvá pouze ve dnech, ve kterých pracoval, po případě, za které měl nárok na mzdu nebo na náhradu mzdy, jakož i ve dnech pracovního klidu, které následují bezprostředně po těchto dnech.
(3) Utrpěl-li pracovník na nepravidelnou výpomoc, jehož činnost má mít rozsah určený v odstavci 1, po vstupu do zaměstnání pracovní úraz (§ 13), platí, že toho dne, kdy úraz utrpěl, byl pojištěn.
(1) Má-li pracovník na nepravidelnou výpomoc již z jiného důvodu nárok na dávky nebo na plněni stejného nebo obdobného druhu jako podle této části vyhlášky, po případě na další dávky nebo plnění, zůstává tento nárok nedotčen;*) dávky podle této části vyhlášky pak již nenáleží. Jestliže takový pracovník utrpěl při výpomoci pracovní úraz, posuzuje se tento úraz pro účely nemocenského pojištění tak, jako by jej utrpěl při činnosti, ze které je jinak, pojištěn.
(2) Zanikla-li ochranná lhůta plynoucí z jiného nemocenského pojištění (nemocenské péče) jen proto, že vzniklo pojištění podle této části vyhlášky, mohou se místo dávek podle této části vyhlášky poskytnout dávky z tohoto jiného pojištění (nemocenské péče) za předpokladu, že jinak by nárok na ně v ochranné lhůtě vznikl.
(1) Čistá denní mzda se vypočte ze započitatelného výdělku,**) kterého pracovník na nepravidelnou výpomoc dosáhl za období jednoho měsíce počítané nazpět ode dne vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény; neuplynul-li však ode dne, kdy začala jeho výpomoc v závodě, do dne vzniku pracovní neschopnosti ještě celý měsíc, určí se čistá denní mzda ze započitatelného výdělku, kterého by při výpomoci v závodě pravděpodobně dosáhl za měsíc, kdyby k této pracovní neschopnosti nedošlo. Započitatelný výdělek se dělí počtem všech pracovních dnů, které připadají podle obecně platných předpisů na období jednoho měsíce přede dnem vzniku pracovní neschopnosti.***)
(2) Nemocenské pro pracovníka na nepravidelnou výpomoc činí 60 %, za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti 50 % čisté denní mzdy. Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo při karanténě náleží i za první tři pracovní dny nemocenské ve výši 60 % čisté denní mzdy. Ustanovení o nejnižším nemocenském (§ 18 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění) platí i pro tyto pracovníky.
(1) Pracovníku na nepravidelnou výpomoc náleží nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Do těchto 90 dnů se započtou i pracovní dny, za které dostával v témž kalendářním roce nemocenské jako sezónní zaměstnanec (část první, § 6).
(2) Ustanovení § 6 odst. 2 a 3 platí obdobně.
Z pojištění podle této části vyhlášky nenáleží podpora při ošetřování člena rodiny.
(1) Náleží-li pracovnici na nepravidelnou výpomoc peněžitá pomoc v mateřství, činí 75 % čisté denní mzdy. Ustanovení o nejnižší výměře peněžité pomoci v mateřství (§ 27 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění) platí i pro tyto pracovnice.
(2) Čistá denní mzda pro stanovení poněžité pomoci v mateřství se vypočte podle ustanovení § 16 odst. 1 nebo požádá-li o to pracovnice na nepravidelnou výpomoc, způsobem stanoveným v § 7 pro sezónní zaměstnankyně.
(1) Pracovník na nepravidelnou výpomoc má po skončení pojištění podle této vyhlášky ochrannou lhůtu, avšak jen pokud není znovu pojištěn podle této vyhlášky nebo pokud není pojištěn, účasten nemocenské péče nebo zabezpečen ani z jiného důvodu.
(2) Ustanovení § 9 odst. 2 až 4 platí obdobně.
(1) Za dobu zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení se považují kalendářní měsíce, za které pracovník na nepravidelnou výpomoc dosáhl výdělku aspoň 120 Kčs.
(2) Za hrubý roční výdělek rozhodný pro výpočet průměrného ročního výdělku podle předpisů o důchodovém zabezpečení se považuje úhrn všech měsíčních výdělků dosažených v kalendářním roce při nepravidelných výpomocích, tedy i měsíčních výdělků nižších než 120 Kčs.
(1) Byl-li sezónní zaměstnanec nebo pracovník na nepravidelnou výpomoc dne 31. prosince 1957 neschopen práce a pokračuje-li tato jeho pracovní neschopnost v roce 1958, započtou se do počtu 75 pracovních dnů, za které náleží nemocenské podle §§ 6 nebo 17, i pracovní dny této neschopnosti před 1. lednem 1958. Bylo-li však již do 1. ledna 1958 poskytnuto nemocenské za více dnů, nepožaduje se zpět.
(2) Sezónním zaměstnancům se do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku započtou v jejich prvním zaměstnání, které měli v roce 1957, doby předchozích zaměstnání a doby jim na roveň postavené tak, jako kdyby byli zaměstnáni dne 31. prosince 1956. Při směně zaměstnání v roce 1957 platí již ustanovení § 8.
Kalendářní měsíce, v nichž sezónní zaměstnanec konal sezónní (kampaňové) práce do 31. prosince 1953, se hodnotí pro účely důchodového zabezpečeni podle § 10.
(1) Rozhodnutí a opatření v nemocenském pojištění a v důchodovém zabezpečení sezónních zaměstnanců a pracovníků na nepravidelnou výpomoc učiněná v době od 1. ledna do 31. prosince 1957 v souladu se zásadami zákona o nemocenském pojištění a zákona o sociálním zabezpečení se považují za učiněná podle této vyhlášky.
(2) Nároky, jichž se týká úprava obsažená v této vyhlášce, které vznikly v době od 1. ledna do 31. prosince 1957 a o nichž dne 31. prosince 1957 nebylo ještě pravomocně rozhodnuto, se posuzují podle této vyhlášky.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958.