zrušený předpis

vyhlášené znění

73.

Směrnice

státního úřadu sociálního zabezpečení

ze dne 28. března 1957

pro posuzování invalidity a částečné invalidity.

Vyhláškou č. 250/1956 Ú. l. vyhlásil státní úřad důchodového zabezpečení zásady stanovené vládou pro posuzování invalidity a částečné invalidity pro účely důchodového zabezpečení (pojištění). K zajištění jednotného postupu při provádění těchto zásad vydává státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a národní obrany a s Ústřední radou odborů podle § 4 odst. 4 vyhlášky č. 250/1956 Ú. l. (dále jen „vyhláška”) tyto směrnice:

Hlavní zásady.I.

  1. 1. Podle zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, jsou zaměstnanci při trvalém poklesu pracovní schopnosti a při splnění ostatních zákonných podmínek důchodově zabezpečeni důchodem invalidním a částečným invalidním důchodem. Invalidní důchod je určen zaměstnanci, na němž společnost se zřetelem k trvalému zhoršení jeho zdravotního stavu již nepožaduje, aby pokračoval v zaměstnání. Částečný invalidní důchod je určen zaměstnanci, od něhož společnost ještě očekává, že bude ve prospěch celku pokračovat ve společensky účelné práci přesto, že pro trvalé zhoršení zdravotního stavu může dosáhnout na svém pracovišti zpravidla jen podstatně nižšího výdělku. Předpokladem přiznání invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu je zjištění invalidity nebo částečné invalidity posudkovou komisí sociálního zabezpečení.
  2. 2. Podmínkou invalidity ve smyslu § 1 vyhlášky již není — na rozdíl od dřívějšího právního stavu — vznik skutečné hospodářské újmy. Byly však zpřísněny podmínky rozhodné pro určování zdravotního stavu tak, že při jejich splnění je současně skutečná ztráta výdělku do té míry pravděpodobná, že další zaměstnání bude jen výjimkou. Při tomto zaměstnání půjde pak zpravidla jen o nežádoucí vypětí sil; proto byl opuštěn požadavek skutečné ztráty výdělku. Podmínky invalidity v novém pojetí jsou tedy pro zaměstnance přísnější než dosavadní podmínky invalidity podle § 63 odst. 1 a 3 dříve platného zákona o národním pojištění, avšak mírnější než dosavadní podmínky invalidity podle § 63 odst. 5 téhož zákona, neboť se již nepožaduje neschopnost k jakékoli výdělečné činnosti.
  3. 3. Předpokladem částečné invalidity ve smyslu § 2 vyhlášky je — stejně jako dosud —, že nastal podstatný pokles výdělku, který je v příčinné souvislosti se změnami ve způsobu nebo druhu zaměstnání (pracovní činnosti) vyvolanými trvalým zhoršením zdravotního stavu zaměstnance (družstevníka). Tyto změny mohou spočívat v ulehčení pracovních podmínek v dosavadním zaměstnání (zkrácení pracovní doby, rozmnožení nebo prodloužení pracovních přestávek a pod.) nebo v záměně tohoto zaměstnání za jiné, které klade nižší požadavky na zaměstnance. Za částečně invalidního bude však pokládán i zaměstnanec (družstevník), který sice nepotřebuje takové změny v zaměstnání (v pracovní činnosti) ani nemá podstatný pokles výdělku (odpracovaných jednotek), jehož zdravotní stav je však trvale tak zhoršen, že zaměstnanec (družstevník) je nucen při normálním způsobu života překonávat tolik nesnází, že v porovnání se zdravým zaměstnancem (družstevníkem) jsou jeho obecné životní podmínky značně ztíženy.
  4. 4. Podmínkou invalidity družstevníka i osoby samostatně hospodařící je neschopnost vykonávat jakoukoli soustavnou výdělečnou činnost. Podstatný pokles výdělku, který je předpokladem částečné invalidity, se u družstevníka v § 2 odst. 2 vyhlášky blíže určuje se zřetelem k průměru odpracovaných pracovních jednotek v posledních 3 kalendářních letech. Jednotlivě hospodařící rolník se podle § 2 odst. 4 vyhlášky považuje za částečně invalidního jen při podstatném poklesu pracovní schopnosti následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).
  5. 5. Invalidita manželky (§ 3 odst. 1 vyhlášky) se pro účely přiznání důchodu manželky posuzuje podle stejných zásad jako dosud. Invalidita vdovy (§ 3 odst. 2 vyhlášky), pokud je podmínkou nároku na vdovský důchod, vyžaduje zdravotní stav tak nepříznivý, že činí vdovu neschopnou vykonávat jakékoli zaměstnání přiměřené jejím schopnostem. Invalidita pro účely přiznání sociálního důchodu a důchodu vdoveckého (§ 3 odst. 3 vyhlášky) se posuzuje v podstatě stejně, jak tomu bylo dosud u sociálního důchodu podle předpisů o národním pojištění.

Výklad některých pojmů.II.

  1. 6. Zhoršením zdravotního stavu (§§ 1 a 2 vyhlášky) se rozumí nepříznivý zdravotní stav, který nastal během zaměstnání (pojištění) nebo do dvou let po výstupu z něho a který spočívá v trvalém poklesu tělesných nebo duševních sil proti stavu, který zde byl při vstupu do zaměstnání (pojištění). Nepříznivý zdravotní stav, který u pracovníka byl již v době vstupu do zaměstnání (pojištění), sám o sobě neodůvodňuje invaliditu ani částečnou invaliditu, pokud nenastalo jeho zhoršení během zaměstnání (pojištění). Na příklad: Měla-li posuzovaná osoba před vstupem do zaměstnání nebo pojištění amputovánu po úrazu dolní končentinu v polovině stehna nebo měla-li vybočení a zkřivení páteře anebo upravenou (kompensovanou) srdeční vadu, pak tento nepříznivý zdravotní stav neodůvodňuje invaliditu nebo částečnou invaliditu.

    Podmínka trvalého zhoršení zdravotního stavu je však splněna, jestliže původní choroba nebo vada, s níž zaměstnanec (pojištěnec) vstoupil do zaměstnání (pojištění), se během zaměstnání (pojištění) zhoršila a toto zhoršení je trvalé, i když není takového stupně, že by samo o sobě odůvodňovalo invaliditu nebo částečnou invaliditu. Se zřetelem k požadavku, aby zdravotní stav byl posuzován souhrnně, je v tomto případě třeba přihlédnout též k původní chorobě nebo vadě, s níž zaměstnanec (pojištěnec) vstoupil do zaměstnání (pojištění). Na příklad: U osoby, která měla před vstupem do zaměstnání amputovánu dolní končetinu v polovině stehna, dojde k následným chorobným změnám na kyčelním kloubu této končentiny nebo na páteři; u osoby, která měla před vstupem do zaměstnání vybočení a zkřivení páteře, dojde během zaměstnání pro stlačení plic a z toho vyplývající přetěžováni pravého srdce k nedostatečnosti (insufficienci) dechové a srdeční činnosti; u osoby, které před vstupem do zaměstnání měla upravenou srdeční vadu, dojde během zaměstnání k poruše úpravy srdeční vady (dekompensace).

    Podmínka trvalého zhoršení zdravotního stavu je splněna i tehdy, jestliže k původní chorobě nebo vadě, s níž zaměstnanec (pojištěnec) vstoupil do zaměstnání (pojištění), přidruží se během zaměstnání (pojištění) další choroba nebo vada, která by nebyla sama o sobě uznána za takové zhoršení zdravotního stavu, jež odůvodňuje invaliditu nebo částečnou invaliditu, avšak souhrn chorobných změn může invaliditu nebo částečnou invaliditu způsobit. Na přiklad: U osoby, která měla před vstupem do zaměstnání amputovánu dolní končetinu v polovině stehna, přidruží se během zaměstnání vleklý katar průdušek s mírnou rozedmou plic, která má za následek dusnost; u osoby, která měla před vstupem do zaměstnání vybočení a zkřiveni páteře, přidruží se během zaměstnání vleklý chorobný stav zažívacího ústrojí; u osoby, která před vstupem do zaměstnání měla upravenou srdeční vadu, přidruží se během zaměstnání choroba kloubů obou dolních končetin, která ztěžuje chůzi; u osoby, která měla před vstupem do zaměstnání zvětšenou štítnou žlázu, došlo v zaměstnání k dalšímu zvětšení tak, že vznikly těžkosti tlaku na sousední orgány (dýchací a polykací) nebo zvětšená štítná žláza se změnila v toxickou strumu.

  1. 7. Soustavným výdělečným zaměstnáním (§ 1 odst. 1 vyhlášky) se rozumí zaměstnání vykonávané v pracovním poměru zaměstnaneckém, které zakládá jeho pojistnou povinnost v nemocenském pojištění zaměstnanců; za soustavné zaměstnání se tedy nepovažuje zaměstnání příležitostné ve smyslu § 6 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců.
  2. 8. Soustavnou výdělečnou činností (§ 1 odst. 2 a 3 vyhlášky) se rozumí každá pracovní činnost, která zakládá pojistnou povinnost v důchodovém pojištění družstevníků a osob samostatně hospodařících a spolupracujících členů jejich rodin.
  3. 9. Zdravotní stav posuzovaného je výkonem soustavného výdělečného zaměstnání (činností) vážně zhoršován (§ 1 vyhlášky) tehdy, jestliže pracující má tak závažnou nemoc nebo vadu, že podle poznatků lékařské vědy by neměl vykonávat žádné soustavné výdělečné zaměstnání (činnost). Na příklad: Vážně zhoršuje svůj zdravotní stav osoba, která vykonává soustavné výdělečné zaměstnání a má aktivní tuberkulosu některého orgánu nebo má vleklý zánět ledvin s trvalou nedostatečnou činností ledvin, po případě oběhových orgánů, anebo má výduť srdečnice, po případě srdečního svalu.
  4. 10. Přiměřené zaměstnání (§ 2 odst. 1 vyhlášky) je zaměstnání v pracovním poměru zaměstnaneckém, které není pracujícímu zcela cizí a odlehlé jeho dosavadnímu zaměstnání a na něž pracující stačí svými tělesnými a duševními schopnostmi se zřetelem k dovednostem, vědomostem a zkušenostem získaným přípravou k zaměstnání v závodech nebo studiem na školách všech stupňů, déle trvajícím výkonem zaměstnání, po případě výcvikem nebo školením pro nové zaměstnání, takže výkon tohoto zaměstnání je s hlediska společnosti účelný. Na příklad: Za přiměřené zaměstnání je považovat pro učitele zaměstnání administrativního pracovníka, pro vedoucího Pramene zaměstnání prodavače, pro inženýra na stavbě zaměstnání inženýra v projekční kanceláři.
  5. 11. Přiměřené zaměstnání méně kvalifikované [§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky] je zaměstnání v pracovním poměru zaměstnaneckém, na něž pracující stačí svými tělesnými a duševními schopnostmi, které však při porovnání s dosavadním zaměstnáním klade menší požadavky na dovednost, vědomosti a zkušenosti, po případě odpovědnost pracujícího. Na příklad: Za přiměřené zaměstnání méně kvalifikované je považovat pro strojvůdce zaměstnání strojního zámečníka, pro hlavního účetního zaměstnání pomocného účetního, pro zámečníka zaměstnání výdejce nástrojů.
  6. 12. Zaměstnání je zcela nepřiměřené dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání [§ 1 odst. 1 písm. c) vyhlášky], jestliže je pracujícímu zcela cizí a odlehlé jeho dosavadnímu zaměstnání a není-li v něm dostatečně využito dřívějších schopností pracujícího, takže s hlediska společnosti není účelné ani hospodárné, aby pracující takové nepřiměřené zaměstnání vykonával. Dřívějšími schopnostmi zaměstnance se rozumí jak vrozené tělesné a duševní schopnosti, tak i dovednosti, vědomosti a zkušenosti, získané před trvalým zhoršením zdravotního stavu přípravou k zaměstnání v závodech nebo studiem na školách všech stupňů, po případě déle trvajícím výkonem zaměstnání. Na příklad: Za zcela nepřiměřené zaměstnání je považovat pro jemného mechanika zaměstnání pomocného dělníka na stavbě, pro učitele zaměstnání hlídače aut, pro inženýra chemie zaměstnání obsluhovače benzinového čerpadla.
  7. 13. Za zvlášť ulehčené pracovní podmínky (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky] se pokládá zejména zvláštní úprava pracovní doby (zkrácení pracovní doby, rozmnožení nebo prodloužení pracovních přestávek), snížení požadavků na pracovní výkon zaměstnance pracujícího v úkole, zákaz noční práce, zákaz práce v prašném prostředí a pod.
  8. 14. Za podstatný pokles výdělku zaměstnance (§ 2 odst. 1 vyhlášky) se považuje trvalý úbytek výdělku, který činí alespoň 30 % jeho průměrného ročního výdělku, po případě průměrného ročního výdělku, z něhož mu byl důchod vyměřen. Průměrný roční výdělek se stanoví podle vyhlášky státního úřadu sociálního zabezpečení č. 2/1957 Ú. l.
  9. 15. Obecnými životními podmínkami (§ 2 odst. 3 vyhlášky) se rozumí souhrn obvyklých materiálních, společenských a kulturních potřeb pracujícího. Obecné životní podmínky značně ztěžuje takové zhoršení zdravotního stavu, které se projevuje zjevnými chorobnými příznaky nebo vadami, pro něž může pracující vykonávat úkony běžného života (oblékání, obstarávání jídla, cesta do práce), a uspokojovat obvyklé společenské a kulturní potřeby (návštěva veřejných místností a kulturních podniků a pod.) jen se značnými obtížemi při srovnání se zdravým pracujícím, žijícím v podobném prostředí. Na příklad: Za trvalé zhoršení zdravotního stavu, které značně ztěžuje obecné životní podmínky, je pokládat značné funkční poruchy pohybového ústrojí (stavy po amputacích končetin), těžké deformity, ortopedické vady nebo obrny s podstatně sníženou funkcí postižených orgánů) nebo výpady smyslových funkcí (úplná hluchota, značná zraková porucha blížící se slepotě).
  10. 16. Částečná invalidita jednotlivě hospodařícího rolníka nebo spolupracujícího člena rodiny osoby samostatně hospodařící (§ 2 odst. 4 vyhlášky) předpokládá, že trvalé zhoršení zdravotního stavu nastalo následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Při zkoumání, zda jest splněna tato podmínka, musí posudková komise vzít v úvahu i takové následky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, které zhoršily nebo uspíšily postup chorobných stavů již trvajících, takže částečná invalidita byla pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dovršena. Podstatným poklesem pracovní schopnosti se rozumí takový pokles tělesných nebo duševních sil, který způsobuje snížení pracovního výkonu aspoň o třetinu. Na příklad: Pracující měl kornatění mozkových cév a tento nepříznivý zdravotní stav se zhoršil nebo urychlil úrazem hlavy, utrpěným při práci; pracující měl epilepsii a jeho nepříznivý zdravotní stav se zhoršil onemocněním brucelosou.
  11. 17. Obvykle práce spojené s vedením domácnosti (§ 3 odst. 1 vyhlášky) je soubor prací, které se pravidelně denně vyskytují, tedy práce, jejichž zanedbáním domácnost upadá. Při tom nutno přihlížet ke konkrétním potřebám té které domácnosti. Záleží i na tom zda jde o domácnost ve městě nebo na venkově, zda je usnadněno obstarávání domácích prací na příklad tím, že není třeba donášet vodu, že je v bytě zavedeno topení plynem nebo elektřinou a pod.
  12. 18. Trvale nepříznivý zdravotní stav vdovy (§ 3 odst. 2 vyhlášky), který je podmínkou nároku na vdovský důchod, nemusí nastat za trvání manželství. Zaměstnání je přiměřené schopnostem vdovy, jestliže vdova stačí na toto zaměstnání svými tělesnými a duševními schopnostmi se zřetelem k dovednostem, vědomostem a zkušenostem získaným předchozí činností.

Posudky.III.

  1. 19. Orgány sociálního zabezpečení rozhodují o nárocích na důchody, jejichž podmínkou je invalidita nebo částečná invalidita žadatele o důchod (důchodce), na základě posudku posudkové komise sociálního zabezpečení o invaliditě nebo částečné invaliditě a její příčině.
  2. 20. Posudkové komise sociálního zabezpčení jsou při posuzování invalidity a částečné invalidity povinny, řídit se těmito směrnicemi, opírat se o poznatky lékařské vědy v a při tom dbát posudkových hledisek podle odborných pokynů státního úřadu sociálního zabezpečení. Při hodnocení zdravotního, stavu a posuzování pracovní schopnosti jsou povinny přihlédnout ke všem zvláštním okolnostem jednotlivých případů a úplně zjistit všechny rozhodné skutečnosti.
Předseda:
Erban v. r.