Směrnice Ústřední správy vodního hospodářství o jakosti povrchových vod v recipientech.

Čl. 1.

(1) Jakost vody ve vodních tocích, ve vodních nádržích a jiných recipientech nesmí být ovlivňována vypouštěním odpadních vod do recipientu nebo jiným užíváním vody (na př. říční plavbou) nad mez přípustnou s hlediska obecného zájmu nebo zájmů oprávněných uživatelů vody podle zásad dále uvedených.

(2) Takovým užíváním vody nesmí být jakost vody zhoršována tak, že by

1. a) působila fysikálním a chemickým složením nebo biologickým a bakteriologickým oživením závadné poměry zdravotní,
2. b) byl hrubě porušován přirozený stav vody obsahem látek znemožňujících nebo podstatně ztěžujících její užívání v recipientu pro jiné národohospodářsky důležité účely a obsahem látek znemožňujících oživení toku normálními organismy nebo snižujících samočisticí schopnost toků, jakož i přítomností zapáchajících látek.

(3) Jakost vody v recipientech nesmí být narušována zejména tím, že by:

1. a) se podstatně zvýšil obsah suspendovaných látek, zvláště způsobilo-li by takové zvýšení tvoření jesepů, usazením nebo souvislého povlaku na dně nebo březích koryta, nebo látek, které by škodily vodním organismům; meze přípustné koncentrace stanoví vodohospodářské a zdravotnické orgány,
2. b) se tvořila na hladině recipientu vlivem vypouštěných odpadních vod pěna přesahující 20 % celkové plochy hladiny s výjimkou tratí bezprostředně pod jezy, nebo že by se vytvořil souvislý tukový film, po případě jiné plovoucí látky v závadném rozsahu,
3. c) odpadní vody zvyšovaly nebo snižovaly koncentraci vodíkových iontů průměrného přirozeného stavu vody v recipientu o více než jeden řád (na př. při průměrném pH 6,5 vody v recipientu jsou přípustné změny nejvýše v mezích ph 5,5—7,5), nikoliv však o více než do mezí uvedených v příloze 1 a s přihlédnutím k podmínkám uvedeným v tomto článku,
4. d) se vypouštěly do recipientu látky, které by přímo nebo při svém rozkladu nepřípustně snižovaly obsah kyslíku ve vodě recipientu. V tratích bezprostředně pod výtokem odpadních vod lze připustit BSK₅ (biochemická spotřeba kyslíku za 5 dnů) vody recipientu po smíšení s odpadní vodou do 5 mg/l a výjimečně do 7—8 mg/l za podmínky, že se sníží BSK₅ vody recipientu samočištěním na hodnoty odpovídající příslušnému užívání vody před nejbližším místem použití vody, ležícím po proudu. Další podmínkou je, že proti vypouštění takových látek není námitek s hlediska hygienicko-epidemiologického a že vyšší hodnoty BSK₅ se připouštějí jen v peřejnatých úsecích recipientů, nepoklesne-li obsah kyslíku v těchto tratích v průměru teplých dnů 5 mg/l. Odpadní vody obsahující látky, které mají okamžitou spotřebu kyslíku, se musí před vypouštěním do recipientu okysličit nebo očistit od těchto látek;
5. e) se užíváním vody změnila její teplota o více než ± 5°C proti přirozené teplotě, při čemž v letním období nesmí překročit u vod pstruhových 20 °C a u vod mimo pstruhových 25 °C,
6. f) při laboratorním vyšetřováni zabarvení vody recipientů I. a II. třídy bylo patrné ve vrstvě 20 cm, u recipientů III. třídy ve vrstvě 10 cm vysoké. Zabarvení se posuzuje při smíšení vzorku odpadní vody s vodou v recipientu v poměru, který odpovídá zředění odpadní vody v toku při 355denní vodě, t. j. při průtoku, který podle dlouhodobého průměru v určitém profilu toku je dosažen nebo překročen po 355 dní v roce;
7. g) byla do recipientů vypouštěna odpadní voda z infekčních oddělení nemocnic, léčebných ústavů pro choroby infekční, výzkumných a vyšetřovacích ústavů z oboru humánní a veterinární medicíny, ústavů pro výrobu očkovacích látek, z jatek a ze sanitních porážek, kafilerií, koželužen, z praní vlny, z výroby želatiny a podobně, bez řádného předčištění, dostatečné desinfekce, po případě sterilisace,
8. h) byly vypouštěny do recipientu odpadní vody radioaktivní; takové vody je nutno před vypuštěním desaktivovat; přípustná hranice pro jejich vypouštění do recipientu je 10^-4 mikrocurie na 1 litr, pokud není známo, o který radioisotop jde. Maximálně přípustná intensita radioaktivity ve vodě pitné je 10^-7 mikrocurie na 1 mililitr (1 ml). Přípustné koncentrace pro některé jednotlivé isotopy ve vodě jsou uvedeny v orientačních hodnotách v části B. přílohy č. 2.

Čl. 2.

Při posuzování vlivu odpadních vod nebo jiného užívání vody na vodu v recipientech je nutno přihlížet k samočisticí schopnosti toku, k chovu ryb, jejich rozmnožování a zachovávání přirozených migrací, k potřebné jakosti vody v místě nejbližšího užívání, jakož i k tomu, že je nutno počítat v budoucnosti s dalším rozvojem a výstavbou závodů a sídlišť, které jakost vody nepříznivě ovlivní.

Je nutno také přihlížet i ke škodlivosti látek, které se vypouštějí do recipientu. V příloze 2. se stanoví meze škodlivosti některých jedovatých látek; údaje uvedené pod písmenem A. přílohy jsou závazné.

Při stanovení mezi škodlivosti jedovatých látek, pokud nejsou uvedeny v příloze č. 2, je třeba si ověřit přípustnou koncentraci vhodným způsobem a pro konkrétní případy brát zřetel na skutečné poměry v ovlivněné trati recipientů, po případě na poměry, které se vyvinou uskutečňováním plánovaných opatření. Poněvadž samočisticí schopnost toku a výživa větších vodních organismů závisí zejména na mikroorganismech, je třeba vždy uvážit škodlivost látek i pro mikroorganismy.

Čl. 3.

(1) Pro posouzení znečištění recipientu je směrodatná 355denní voda průměrného roku. V období kampaně cukrovarnické, škrobárenské a podobně je směrodatný nejmenší průměrný 30denní průtok vyskytující se v období této kampaně jednou za 20 let.

(2) Výpočty se provádějí za předpokladu, že pod místem vyústění dojde k úplnému promísení vypouštěné odpadní vody s vodou v recipientu.

Čl. 4.

Čistota vody v recipientech se posuzuje podle přílohy č. 1 s přihlédnutím k podmínkám uvedeným v článku 1 pod bodem 3, podle většího počtu pozorování alespoň z jednoho roku a ze všech ročních období.

Čl. 5.

(1) Jakost vody v recipientech má s přihlédnutím k podmínkám uvedeným v článku 1 bod 3 odpovídat těmto požadavkům:

1. a) Voda v recipientech, které se užívá po úpravě jako pitné vody nebo k účelům, pro něž se vyžaduje jakost pitné vody, musí mít uchovány přirozené podmínky a odpovídat jakostně I.—II. třídě (viz přílohu č. 1). Do takových vod v oblasti ochranných pásem se nesmí vypouštět látky a vody hygienicky závadné.
2. b) Voda v recipientech, které se užívá po úpravě jako vody užitkové a v přirozeném stavu k chovu ryb, k zemědělským závlahám a pro rekreaci, má jakostně odpovídat alespoň III. třídě (viz přílohu č. 1). Voda v recipientu nesmí po smíšení s odpadními vodami nabývat ani přímo v toku ani po chlorování specifických pachů a příchutí, které by znemožňovaly její užívání pro účely, jimž má sloužit.

Obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě nemá klesnout pod 50 % nasycení. Ve vodách určených pro chov méně odolných ryb kaprovitých nesmí obsah rozpuštěného kyslíku (i za teplých období) klesnout pod 4 mg/l.

Vrstva sedimentu nesmí podléhat ani v tišinách anaerobnímu rozkladu (vznik černého bahna) a nesmí se tvořit viditelné porosty plísní a bakterií (Apodya, Sphaerotilus a pod.).

1. c) Voda v recipientu, které se užívá po úpravě jako provozní vody v průmyslových závodech, po případě bez úpravy v závodech, které nemají zvláštních nároků na provozní vodu, má odpovídat alespoň IV. třídě čistoty (viz přílohu č. 1). Obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě recipientu nesmí klesnout pod 30% nasycení (po případě pod 3 mg/l podle přílohy č. 1).

(2) Voda v V. třídě čistoty je k užívání uvedenému v odstavci 1 nevhodná. Je třeba dbát o to, aby si vody, které v současné době mají vlastnosti toků I., II. a III. třídy čistoty tyto třídy čistoty uchovaly.

U vod IV. a V. třídy je nutno usilovat o to, aby se jejich čistota zvýšila alespoň na III. třídu čistoty, pro všechny tratě recipientů.

Čl. 6.

Výjimky z ustanovení těchto směrnic může povolit Ústřední správa vodního hospodářství v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Výjimky nelze však povolit nově budovaným závodům (§ 9 zák. č. 11/1955 Sb.), po případě pro vodu určenou k zásobování obyvatelstva pitnou vodou.

Ústřední správa vodního hospodářství může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví pověřit povolováním výjimek odbor vodního hospodářství rady příslušeného krajského národního výboru ve spolupráci s příslušným krajským hygienikem.

Čl. 7.

V oboru péče o čistotu vod jsou prozatím závazná ustanovení „Rámcových směrnic pro odběr vzorků a jednotné vyšetřování vod povrchových a odpadních”, uveřejněných ve Věstníku ministerstva techniky č. 9/1950 a „Směrnice pro podrobný průzkum průmyslových odpadních vod ve výrobních podnicích”, uveřejněných ve Věstníku ministerstva techniky č. 24/1950, jakož i „Směrnic Československého fenolového výboru pro zjišťování některých součástí odpadních fenolových vod”.

Čl. 8.

Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. dubna 1957.