82.
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví
ze dne 7. dubna 1952
o pohotovostní lékařské službě.
Ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisaci stanoví podle § 16 odst. 1 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, podle § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních, podle vládního usnesení ze dne 22. ledna 1952 o pracovních a platových poměrech zaměstnanců pracujících ve výkonných zařízeních jednotné preventivní a léčebné péče a podle vládního usnesení ze dne 14. července 1950 o odměně za práci přes čas ve státní správě:
Okresní národní výbory zajišťují prostřednictvím okresních ústavů národního zdraví pohotovostní lékařskou službou (dále jen „služba“) ve dnech pracovního klidu a v noci nepřetržitou zdravotní péči pro případy ohrožení života nebo zdraví.
(1) V sídle okresního zdravotnického střediska se koná služba ve dnech pracovního klidu zpravidla ve stanici pohotovostní služby (služba staniční). Službu koná lékař, zdravotní sestra a řidič, po případě vyšší počet pracovníků určený okresním národním výborem.
(2) Stanici lze zřídit i v obcích, kde není okresní zdravotnické středisko, pokud tam působí více lékařů.
(3) Okresní národní výbor po slyšení okresní odborové rady určí pro každou stanici územní okruh výkonu služby.
(4) Brání-li závažné důvody, aby byla zavedena služba v případech uvedených v odstavci 1, může krajský národní výbor povolit výjimku z povinnosti zavést službu.
(1) V obcích, kde působí více lékařů a kde není zřízena stanice, zajistí okresní národní výbor službu ve dnech pracovního klidu tak, že ji vykonávají lékaři střídavě v jednotlivých ordinacích. Ustanovení § 2 odst. 3 a 4 platí obdobně.
(2) Pro obce, které leží mimo územní okruh výkonu služby, může okresní národní výbor zavést poskytování nepřetržité zdravotní péče tak, že se ve výkonu služby střídají lékaři v sousedních zdravotních obvodech vzájemně dobře dostupných.
(1) V obcích, kde je zavedena pro dny pracovního klidu staniční služba, zavede okresní národní výbor také staniční noční službu.
(2) Krajský národní výbor může v odůvodněných případech povolit, aby noční služba v obcích uvedených v odstavci 1 byla konána v jednotlivých ordinacích lékařů.
(3) V obcích, kde je zavedena pro dny pracovního klidu služba v ordinacích lékařů, může okresní národní výbor, je-li toho třeba, zavést i noční službu, zejména v případech, kdy je nutno zajistit nepřetržitou péči o zaměstnance pracující v nočních směnách.
(1) V sídle okresního zdravotnického střediska mohou být zavedeny i odborné služby, zejména služba odborných dětských lékařů, zubních lékařů a dentistů a porodních asistentek.
(2) Okresní národní výbor určí podle místních poměrů, zda tato služba bude konána jako staniční nebo v jednotlivých ordinacích lékařů a zda bude konána jen o dnech pracovního klidu nebo i v noci.
(1) Trváni služby určí okresní národní výbor tak, aby bylo zajištěno poskytování zdravotní péče v době mimo pravidelný provoz zdravotnických středisek, t. j. zpravidla od 19 hodin (v sobotu již od 13 hodin) do 7 hodiny nejbližšího pracovního dne.
(2) Okresní národní výbor zajistí, aby doba služby, do které spadají dny pracovního klidu, byla rozdělena zpravidla alespoň na dvě směny, a v místech, kde je služby plně využito, aby nepřetržitá doba služby jednotlivých pracovníků ve dnech pracovního klidu nepřesahovala zpravidla 12 hodin.
Okresní ústav národního zdraví obstarává dopravní prostředky pro výkon staniční služby. Při službě v jednotlivých ordinacích jsou povinni lékaři, kteří při výkonu povolání používají svého motorového vozidla, konat tímto vozidlem i návštěvy při službě; nelze-li tímto způsobem zajistit dopravu lékaře k nemocným, obstará dopravní prostředek okresní ústav národního zdraví.
(1) Konat službu jsou povinni všichni zdravotničtí pracovníci těch zdravotnických povolání, na která se v místě zavedená služba vztahuje, s výjimkou
(2) Okresní národní výbor může z vážných důvodů zprostit jednotlivé zdravotnické pracovníky povinnosti k výkonu služby.
(3) Místo zdravotních sester lze k staniční službě přibrat jiné střední zdravotnické pracovníky, po případě dobrovolné sestry československého červeného kříže.
(4) Ředitel okresního ústavu národního zdraví sestaví na každé čtvrtletí plán služeb zdravotnických pracovníků a zašle jej včas před počátkem čtvrtletí všem pracovníkům v seznamu uvedeným; dbá, aby služby byly rozdělovány úměrně na všechny pracovníky.
(1) Všichni pracovníci určení ke službě jsou povinni vykonávat ji osobně; z vážných důvodů mohou se dát zastoupit kvalifikovaným zástupcem, avšak pouze se souhlasem ředitele okresního ústavu národního zdraví. Znemožní-li náhlé onemocnění nebo jiná neodstranitelná překážka pracovníkovi konat službu, je povinen vyrozumět o tom neodkladně ředitele okresního ústavu národního zdraví který zajistí náhradu.
(2) Při skončení směny ve službě nesmí pracovník opustit stanoviště dříve, pokud nepředal službu svému nástupci.
(3) Zdravotničtí pracovníci jsou při výkonu služby povinni poskytovat na stanici, po případě v ordinaci ošetření, konat nutné návštěvy spojené s ošetřením a pokud je toho třeba, postarat se o další potřebné odborné ošetření.
(4) Pokud zdravotničtí pracovníci z pracovních důvodů po dobu trvání služby nejsou přítomni na stanici, po případě v ordinaci, musí se postarat, aby je bylo možno ihned dosáhnout, zejména musí zanechat zprávu, kde se zdržují.
(1) Pracovníkům, kteří konali službu, náleží náhradní volno zpravidla v nejbližším pracovním dnu v tomto rozsahu:
(2) Nelze-li poskytnout z provozních důvodů v zájmu zajištění zdravotní péče náhradní volno, přizná se peněžitá odměna podle ustanovení § 11.
(1) Za výkon služeb, za které nebylo poskytnuto náhradní volno, náleží za 12 hodin služby tyto odměny:
| stupeň | za počet případů ošetření připadající na 12 hodin služby ( u řidičů počet jízd k návštěvě nemocných): | při službě staniční | |||
|---|---|---|---|---|---|
| u lékařů | u dentistů | u zdrav. sester a řidičů | při službě v ordinaci lékaře: u lékařů | ||
| Kčs | Kčs | Kčs | Kčs | ||
| a) | 3—4 případy | 180,— | 120,— | 95,— | 120,— |
| b) | 5—6 případů | 210,— | 140,— | 110,— | 140,— |
| c) | 7—8 případů | 240,— | 160,— | 130,— | 160,— |
| d) | 9—10 případů | 270,— | 180,— | 145,— | 180,— |
| e) | 11—19 případů | 300,— | 200,— | 160,— | 200,— |
| f) | 20 a více případů | 375,— | 250,— | 200,— | 250,— |
Trvala-li služba kratší nebo delší dobu než 12 hodin, náleží poměrná část těchto odměn.
(2) Stupeň odměny za jednotlivé služby se stanoví podle počtu ošetření, pokud jde o lékaře, dentisty a zdravotní sestry, a podle počtu jízd k návštěvě nemocných, pokud jde o řidiče motorových vozidel.
(3) Při poskytnutí náhradního volna podle § 10 odst. 1 obdrží pracovníci konající službu odměnu podle odstavce 1 jen tehdy, trvala-li jejich služba ve dnech pracovního klidu déle než 14 hodin. Odměna však nepřísluší za prvních 12 hodin služby.
(4) Je-li územní okruh, pro který je služba vykonávána, řídce osídlen nebo zvlášť rozlehlý, po případě dopravně těžko dostupný, může krajský národní výbor
Tyto vyšší odměny lze přiznat jen tehdy, jestliže počet návštěv je vyšší než počet případů ambulantně ošetřených.
(5) přísluší-li zdravotním sestrám a řidičům motorových vozidel odměna podle této vyhlášky, nepřihlíží se k době strávené v této službě (k počtu ujetých kilometrů) při případném stanovení paušálních odměn za práci přes čas a pracovní pohotovost, které se jim jinak poskytují podle předpisů platných při výkonu jejich pravidelné služby.
(6) Odměny se vyplácejí po skončení čtvrtletí.
(1) Osoby, které nemají nároku na bezplatnou péči, platí za ošetřování poskytnuté při službě náhrady podle platných sazeb, zvýšené o případnou náhradu cestovních výdajů.
(2) Úhrada podle odstavce 1 se vybere ve prospěch okresního ústavu národního zdraví, a to zpravidla při poskytnutí pomoci.
Se souhlasem ministerstva zdravotnictví lze v organisaci služby na území velkých měst zavést potřebné odchylky od ustanovení této vyhlášky.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1952, s výjimkou ustanovení § 11, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952.