Vyhláška ministerstva financí o zajištění německého majetku.

§ 1.

Jakékoliv výplaty nebo převody z vkladů nebo účtů, vedených u peněžních ústavů pro Němce, pro německé podniky a německé instituce jakéhokoliv druhu jsou zakázány. Výjimky může povolit jen ministerstvo financí nebo úřady jím zmocněné.

§ 2.

(1) Takového povolení není zapotřebí k výplatám z účtů německých podniků, jde-li o úhradu skutečných provozních nákladů tohoto podniku, jejichž nutnost bude vyplácejícímu peněžnímu ústavu prokázána předložením hodnověrných dokladů.

(2) Vyplácející peněžní ústav je povinen provedení výplaty na předloženém dokladu vyznačiti a o výplatách vésti záznam.

§ 3.

Jakýkoliv převod tuzemských vkladních (spořitelních) knížek a vkladních listů, náležejících Němcům (německým podnikům nebo německým institucím), na jiné osoby jest zakázán. Výjimky může povoliti jen ministerstvo financí nebo úřady jím zmocněné

§ 4.

Výběry z bezpečnostních schránek a deposit, jakož i výběry kaucí, náležejících Němcům (německým podnikům a německým institucím) jsou zakázány.

Výjimky může povolit jen ministerstvo financí nebo úřady jím zmocněné.

§ 5.

(1) Veškeré platy ve prospěch Němců (německých podniků a německých institucí) lze konati pouze na vázaný účet příjemcův u některého peněžního ústavu, který k tomu bude ministerstvem financí zmocněn.

(2) Tohoto zmocnění nepotřebují devisové banky s českou správou.

§ 6.

Od složení na vázaný účet (§ 5) jsou osvobozeny

1. a) výplaty mezd, služebních požitků a pensí, jakož i nemocenských, úrazových a sociálních podpor, nepřevyšující úhrnnou částku 2000 K měsíčně. Částky, převyšující tuto hranici, nutno složiti na vázaný účet (§ 5),
2. b) platy za zboží běžné denní potřeby a za výkony při provozu podniku nebo povolání, pokud je tu obvyklým placení v hotovosti.

§ 7.

(1) Plátce je povinen poukázati plat na vázaný účet u oprávněného peněžního ústavu (§ 5), jejž mu příjemce označí.

(2) Nebude-li mu takový peněžní ústav, příjemcem označen, složí plat na vázaný účet u některého oprávněného peněžního ústavu v bydlišti (sídle) příjemcově, po případě v místě tomuto bydlišti (sídlu) nejbližším.

§ 8.

(1) Němci (německé podniky a německé instituce) jsou povinni vložiti nejpozději do 15 dnů po uveřejnění této vyhlášky do vázané úschovy, znějící na jejich jméno, u některého peněžního ústavu, který k tomu bude ministerstvem financí zmocněn,

1. a) tuzemské i cizozemské akcie, kuksy, pevně zúročitelné hodnoty a jiné cenné papíry,
2. b) drahé kovy a předměty z nich zhotovené,
3. c) drahokamy a perly,
4. d) drahocenné a umělecké předměty, jakož i sbírky takových předmětů,
5. e) sbírky známek a celistvostí,

nacházející se v den účinnosti této vyhlášky v jejich vlastnictví, spoluvlastnictví nebo držbě.

(2) Zmocnění k přijímání těchto předmětů (sbírek) do vázané úschovy nepotřebují devisové banky s českou správou.

(3) O takto zřízených vázaných úschovách platí rovněž ustanovení § 4 této vyhlášky.

§ 9.

(1) Povinnost, nařízená ustanovením § 8 (1) této vyhlášky, postihuje i osoby, kterým byla soukromoprávním jednáním, zákonem nebo úředním nařízením svěřena správa nebo úschova majetku, dotčeného v § 8 (1) zejména schovatele, zákonného zástupce, opatrovníka nepřítomných, konkursního správce a p., jakož i orgány, které takový majetek zajistily.

(2) Pokud je majetek, dotčený v § 8 (1) v úřední úschově, odsunuje se povinnost, nařízená ustanovením § 8 (1) až ke dni, kdy pomine důvod úschovy.

§ 10.

(1) Osoby úschovou povinné (§ 8, 9 a 14) předají peněžnímu ústavu, u něhož úschovu zřizují, trojmo seznam ukládaných předmětů (sbírek).

(2) Jedno vyhotovení seznamu si peněžní ústav ponechá, na druhém potvrdí příjem ukládaného majetku a vrátí ukladateli, třetí zašle ministerstvu financí.

§ 11.

(1) Ode dne účinnosti této vyhlášky se Němcům (německým podnikům a německým institucím) zakazuje úplatně nabývati v tuzemsku majetek, dotčený v § 8 (1). Nabudou-li takového majetku bezúplatně, jsou povinni jej uložiti do tří dnů do vázané úschovy (§ 8).

(2) Jiné výjimky ze zákazu povoluje ministerstvo financí neb úřady jím zmocněné.

§ 12.

(1) Za Němce jest pokládati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásili k německé národnosti nebo se stali členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé národnosti (§ 6 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945 č. 5 Sb.).

(2) Co platí o Němcích, platí též o Říši, říšských veřejnoprávních svazcích a jiných říšských organisacích.

§ 13.

(1) Německým podnikem se ve smyslu této vyhlášky rozumí

1. a) výrobní, obchodní nebo jiný výdělečný podnik, jehož majitelem je Němec (§ 12),
2. b) podnik veřejné obchodní nebo komanditní společnosti, jejímiž společníky jsou zcela nebo více než z poloviny Němci (§ 12),
3. c) podnik akciové společnosti nebo jiné právnické osoby, v níž mají na základě převažující kapitálové účasti nebo majority ve správní (dozorčí) radě rozhodující vliv Němci (§ 12).
4. d) podnik jakéhokoliv druhu, který je zcela nebo z převážné části spravován Němci (§ 12).

(2) V pochybných případech se podnik pokládá za německý, vedl-li v průběhu posledního roku před účinností této vyhlášky své obchodní knihy a korespondenci jen německy.

(3) Za německý se nepokládá podnik, do něhož byla oprávněnými orgány dosazena národní správa.

(4) Odbočka podniku sídlícího v Říši se pokládá za podnik německý.

§ 14.

Za řádné splnění povinnosti a za dodržení zákazů, které jsou touto vyhláškou uloženy německým podnikům nebo německým institucím, odpovídají

1. a) u osobních společností veškeří společníci,
2. b) u podniků s vlastní právní osobností a u institucí veškeré osoby, oprávněné nebo povolané k jejich zastupování.

§ 15.

Veškerá předchozí ustanovení platí obdobně o Maďarech, maďarských podnicích a maďarských institucích.

§ 16.

Peněžní ústavy a jiné v úvahu přicházející podniky jsou povinny poskytovati veškerou pomoc orgánům, určeným ke kontrole a zajištění opatření, obsažených v této vyhlášce.

§ 17.

Kdo jedná proti těmito příkazům, bude potrestán podle trestních ustanovení platného devisového řádu, nejde-li o delikt trestný podle přísnějších norem.

§ 18.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.