Vyhláška ministra výživy o úpravě domácího porážení vepřů.

§ 1.

(1) Domácí porážení vepřů jsou všechna porážení, která nejsou prováděna k živnostenským účelům a která jsou určena k samozásobení masem a tuky osob provádějících domácí porážení, jakož i příslušníků jejich domácnosti, případně při společném stravování k společnému stravování zaměstnanců závodů, strávníků v ústavech a pod.

(2) Samozásobitelé masem a tuky nedostávají lístky na maso a na tuky, které se vydávají obyčejným spotřebitelům. Samozásobitelům, kteří dostávají přídavkové a dodatkové lístky, nevydávají se po dobu samozásobení ani ústřižky na maso, sádlo a tuky příslušných přídavkových a dodatkových lístků.

§ 2.

Samozásobitelé masem a tuky se rozdělují do tří skupin a to do samozásobitelské skupiny A (zemědělci), samozásobitelské skupiny B (nezemědělci) a do samozásobitelské skupiny C (společné stravování).

§ 3.

(1) Samozásobiteli skupiny A jsou všichni zemědělci, jimž je předpisován kontingent dobytka, a dále všichni jejich příslušníci domácnosti, kteří v jejich domácnosti bydlí a se stravují déle než jedno přídělové období.

(2) K samozásobitelům skupiny A dále náležejí:

1. a) výměnkáři, bez rozdílu, zda bydlí u zemědělce či nikoliv, anebo v jiné obci, jestliže podle smlouvy dostávají výměnek masa a sádla,
2. b) deputátníci, zemědělští zaměstnanci a dělníci oprávnění k odběru naturálií podle pracovních a mzdových smluv,
3. c) jiné osoby, oprávněné k odběru naturálií, pokud mezi těmito naturálními dávkami je plněno maso a sádlo, případně živý vepř.

§ 4.

(1) Samozásobiteli skupiny B jsou všechny osoby, které chovají a krmí vepře k vlastnímu zásobení masem a sádlem, jakož i k zásobení své domácnosti, ale nepatří ke skupině A nebo C. Sem patří tudíž i ti, kteří sice obhospodařují zemědělskou půdu, ale nejsou jim předepsány kontingenty dobytka.

(2) Příslušníci domácnosti samozásobitelů skupiny B jsou též samozásobiteli, jestliže se stravují a bydlí nejméně jedno celé přídělové období v domácnosti samozásobitele skupiny B.

§ 5.

K samozásobitelům skupiny C patří: různé ústavy, nemocnice, ozdravovny a ošetřovny, školy (internáty), vojenské a bezpečnostní útvary a ostatní zařízení pro společné stravování (s výjimkou hostinců a pod. podniků).

§ 6.

Místní národní výbory mohou ze samozásobení masem a tuky na návrh přednosty domácností vyloučiti:

1. a) příslušníky domácnosti stravující se v závodní kuchyni, předloží-li potvrzení příslušné závodní kuchyně, že se v ní trvale stravují a nemohou místo lístků závodní kuchyni odevzdati maso a sádlo z domácího poražení,
2. b) příjemce dodatkových lístků T 4 pro těžce pracující, pouze však při domácích poráženích, u nichž byla mrtvá váha zjištěna úředně podle § 19, odst. 3 nebo 4 této vyhlášky, předloží-li potvrzení podniku, v němž jsou zaměstnáni, o svém zařazení mezi příjemce dodatkového lístku T 4,
3. c) obchodní cestující a spotřebitelé, kteří jsou trvale na cestách mimo stálé bydliště a potřebují potravinové lístky ke stravování v hostincích a pod., předloží-li potvrzení zaměstnavatele nebo jiné osvědčení o delším anebo trvalém pobytu na cestách,
4. d) u domácností do 5 členů jednoho, u domácností 6 až 10členných 2, u domácností 11—15 členných 3 a u domácností 16 a vícečlenných 4 osoby. Vylučováni mohou býti především členové domácnosti starší 6 let. Rozhodnutí o tom, který člen domácnosti má býti vyloučen, se ponechává přednostovi domácnosti. Ustanovení § 13 této vyhlášky nesmí býti tímto vyloučením porušeno.

§ 11.

(1) Žadatel prokáže, že sám vepře držel a krmil, jestliže:

1. a) vepř byl chován ve stáji s níž majitel vepře může sám nebo s jinými osobami skutečně volně nakládati (na příklad na základě svého vlastnictví, podle pachtovní nebo nájemní smlouvy nebo na základě bezplatného přenechání),
2. b) žadatel krmí a chová vepře sám na svůj účet a nebezpečí anebo vepře dá krmiti příslušníky své domácnosti nebo jinými osobami zaměstnanými v jeho domácnosti (podniku),
3. c) krmení bylo prováděno vlastními krmivy. Za takové krmivo platí též získané odpadky, nebo krmiva získaná jako plat (mzda) za zemědělskou práci v mezích platných ustanovení, jakož i krmiva získaná na volném trhu.

(2) Odevzdáním krmiva jakéhokoliv druhu (kuchyňské odpadky atd.) jiným osobám, které jimi krmí vepře, nevzniká pro odevzdávajícího nárok na schválení domácího poražení vepře krmeného těmito krmivy.

(3) Spoludržba a spoluvýkrm vepřů pro samozásobení jsou povoleny. Spoluvlastníci a spoluvýkrmci musí však bydleti v téže obci. Pro samozásobení se počítají domácnosti spoluvýkrmců v poměru jimi určeném.

§ 12.

Od splnění podmínek v § 7, odst. 1, písm. a) a v § 11, odst. 1 může býti upuštěno, jestliže vepř určený k domácímu poražení byl přijat jako výměnek nebo deputát a jestliže nebylo možné vlastní krmení pro nedostatek vlastní krmivové základny nebo vlastní držení pro nedostatek vhodné stáje. Podmínkou však jest, že tyto podmínky splnila osoba, která výměnek nebo deputát plnila.

§ 13.

(1) Zásoba masa a sádla samozásobitelské domácnosti (t. j. zbytek zásob z předešlého poražení s připočtením množství navrhovaného poražení) nesmí novým poražením — s výjimkou ustanovení 2 — býti větší než odpovídá spotřebnímu množství na 12 přídělových období.

Byla-li by zásoba větší, možno uděliti schválení poražení jen s podmínkou, že polovina vepře musí býti odevzdána příslušnému správci trhu nebo rozdělovně jatečného dobytka.

(2) U domácností do třech členů může samozásobitelská doba překročiti dobu 12 přídělových období za předpokladu, že domácnost žadatele není samozásobitelkou ještě z dřívějšího domácího poražení a že jí nebude povoleno další domácí poražení, dokud samozásobitelská doba z dřívějšího poražení vzniklá, úplně neskončí.

§ 14.

Pro samozásobitele skupiny A a B činí při domácím poražení vepře samozásobitelská dávka na jedno přídělové období 4.2 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele starší 6 let, a 2.1 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele do 6 let.

§ 15.

Pro horníky pracující pod zemí stanoví se odchylkou od ustanovení § 14 samozásobitelská dávka 6.3 kg masa a tuků dohromady na osobu pro jedno přídělové období. Tato dávka platí jen pro horníka pracujícího pod zemí, nikoliv pro členy jeho domácnosti.

§ 16.

(1) Samozásobitelům skupiny C se započítá domácí poražení vepře jako živnostenským podnikům propočtením živé váhy podle směrnic Svazu pro dobytek, maso a ryby.

(2) Mrtvá váha vepře (§§ 19, 21, odst. 3) se propočítá na dávky, na které mají společně stravovaní nárok podle své věkové skupiny, při čemž vzhledem k tomu, že sádlo z vepřů samozásobitelé skupiny C neodevzdávají, nutno započítati z mrtvé váhy 80% na maso a 20% na tuky (sádlo a umělé jedlé tuky).

§ 17.

(1) Uznaným závodním a táborovým kuchyním se povoluje používati získaného masa a sádla z domácího poražení vepřů pro zlepšení stravování svých stávníků bez započtení na dávky. Podmínkou je, aby bylo započato s výkrmem vepře o živé váze do 25 kg. Odvodem sádla a súčtováním masa a sádla příslušnými ústřižky na potraviny nejsou povinny. Podmínky platné jinak pro povolení domácího poražení vepře (§ 10 a 11) musí býti však též splněny. O každé domácí poražení nutno předem žádati na předepsaném tiskopise. Zjištění mrtvé váhy se provede jen k účelům evidenčním a kontrolním a poznamená se na ohlášce.

(2) Vepři vykrmovaní závodními kuchyněmi od vyšší živé váhy než 25 kg budou při poražení propočítáni závodní kuchyni na dávky jako normální domácí poražení při odevzdání plné hodnoty lístků jako samozásobitelům skupiny C (§§ 16, 21, odst. 3).

§ 18

(1) Každé domácí poražení vepře musí býti schváleno místním národním výborem. O schválení nutno žádati ohláškou na předepsaném tiskopise. Domácí poražení lze schváliti jen těm žadatelům, kteří splnili všechny podmínky stanovené pro schválení domácího poražení a kteří odvedli předepsanou dávku sádla z dřívějšího domácího poražení vepře.

(2) Domácí poražení se schválí jen tehdy, má-li vepř, který má býti poražen, u samozásobitelské skupiny A nejméně 100 kg, u samozásobitelské skupiny B nejméně 90 kg živé váhy. U samozásobitelské skupiny C může jíti o menší živou váhu. Schválení domácího poražení vepře o menší živé váze než v tomto odstavci uvedené lze uděliti jen tehdy, jestliže žadatel nemá zásobu krmiv k dalšímu krmení vepře. Nedostatek krmiv nutno prokázati věrohodným způsobem. Místní národní výbor důvody žadatele přezkouší a na ohlášce domácího poražení poznamená, jak byl nedostatek krmiva prokázán.

(3) Schválení nebo zamítnutí žádosti o povolení domácího poražení vepře se sdělí žadateli na ohlášce. Při zamítnutí se ohláška přeškrtne červeně a důvod se krátce poznamená.

(4) Domácí poražení musí se provésti během 3 dnů po schválení.

§ 19.

(1) Za mrtvou váhu se považuje váha poraženého vepře po oddělení orgánů (vnitřností) dutiny hrudní, břišní a pánevní, jazyku, průdušnice a hltanu s výjimkou ledvin a plsního sádla.

(2) Úřední zjišťování mrtvé váhy se neprovede, zapíše-li majitel vepře do ohlášky domácího poražení živou váhu 125 kg nebo váhu vyšší a souhlasí-li se stanovením samozásobitelské doby ze 100 kg mrtvé váhy.

(3) Ve všech ostatních případech se stanoví mrtvá váha úředně komisí, skládající se z předsedy místního národního výboru (zástupce), z předsedy místního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců (zástupce), a není-li tato organisace v místě z předsedy zemědělské komise (zástupce) a třetího člena místního národního výboru jako vážného. Zjištěná mrtvá váha se ihned na místě zapíše do ohlášky a všichni členové ji potvrdí vlastnoručním podpisem. Zjištěná skutečná mrtvá váha je pak podkladem pro vypočítání samozásobitelské doby.

(4) Jestliže žadatel v ohlášce uvedenou živou váhu doloží vážním lístkem úřední váhy, může býti od úředního zjištění mrtvé váhy za účelem propočítání samozásobitelské doby upuštěno. Úřední zjištění živé váhy vážením smí býti v těchto případech provedeno jen na veřejné váze, podle možnosti u rozděloven, u kterých vážená zvířata se označují zvláštním označením. Byla-li zjištěna živá váha na veřejné váze, spojí se úřední vážní lístek s ohláškou domácího poražení. V tom případě se mrtvá váha vepře nezjišťuje podle odstavce 3, nýbrž v ohlášce se zapíše mrtvá váha, která vychází podle tabulky (příloha 1). Není-li možno vážiti na veřejné váze, stanoví se mrtvá váha jen podle odstavců 2 nebo 3.

(5) Při úředním stanovení živé váhy nutno se přesvědčiti, že vepř, který má býti poražen, je skutečně vepřem, který byl vážen (nebyl zaměněn za vepře těžšího).

(6) Úřední vyšetření vepřů před poražením a po poražení (prohlídka jatečných zvířat a masa) se provádí podle vlád. nařízení ze dne 7. srpna 1941, č. 40 Sb. z r. 1942 o prohlídce masa.

§ 20.

(1) Místní národní výbory jsou povinny vésti průpisem dvojmo seznamy samozásobitelů, kteří provedli domácí poražení vepře, a to pro každé přídělové období zvláštní seznam (příl. 3).

(2) Seznam musí obsahovati data uvedená v předepsaném vzoru (příl. 3). Jeden seznam si ponechá místní národní výbor pro vlastní evidenci předepsaných a splněných dávek sádla a druhý seznam zašle okresnímu národnímu výboru do 20. dne každého měsíce za měsíc minulý. Obvodová sběrna sádla předloží okresnímu národnímu výboru do téhož dne výkaz odvedeného sádla z domácího poražení. Okresní národní výbor seznamy a výkazy přezkouší a upomene přímo k odevzdání sádla ty samozásobitele, kteří povinnou dávku v předepsané lhůtě neodvedli. Proti těm, kteří ani po upozornění povinnou dávku sádla neodvedou, zavede okresní národní výbor trestní řízení.

(3) Kontrolu odevzdaných předepsaných dávek sádla provádí též místní národní výbor a to tak, že každý samozásobitel, kterému byla předepsána povinná dávka sádla, je povinen předložiti místnímu národnímu výboru po odevzdání sádla k nahlédnutí „list o převzetí“ vydaný příslušnou sběrnou sádla a loje.

§ 21.

(1) Vypočítání doby samozásobení vepřovým masem a tuky se provádí podle tabulky (příl. 2). Protože samozásobitelská dávka samozásobitelů pod 6 let se rovná polovině dávky nad 6 let, počítá se v tabulce každý samozásobitel nad 6 let nebo dva samozásobitele pod 6 let celým číslem, kdežto samozásobitel pod 6 let jednou polovinou.

(2) Vypočítání doby samozásobení u samozásobitelů skupiny A a B se provede tak, že se vezme za základ mrtvá váha 100 kg při poražení vepře o živé váze 125 kg nebo vyšší (§ 19, odst. 2) nebo zjištěná mrtvá váha vepře (§ 19, odst. 3 nebo odst. 4) po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu (t. zv. váha zbytků).

(3) Samozásobitelé skupiny C, jimž není předepsán kontingent dobytka, obdrží na návrh 10% srážku z mrtvé váhy. Vykrmili-li vepře na paušální váhu (§ 19, odst. 2) mohou žádati, aby jim byla započtena paušální mrtvá váha, v tom případě se srážka 10% neposkytuje.

§ 22.

Samozásobitelé, u nichž doba samozásobení se skončí, dostanou opět lístek na maso a tuky a při splnění podmínek i přídavkové a dodatkové lístky.

§ 23.

(1) Zemědělec, jemuž je předpisován kontingent dobytka a který

1. a) splnil úplně předepsaný kontingent hovězího a vepřového dobytka za rok minulý anebo splnil kontingent dobytka v roce minulém podle § 7, odst. 2 této vyhlášky,
2. b) splnil dílčí část kontingentu hovězího a vepřového dobytka za rok běžný do dne návrhu o domácí poražení,
3. c) splnil úplně a beze zbytku předepsanou dodávku chlebového obilí ze sklizně roku minulého, byla-li tato dodávka předepsána, anebo má tuto dodávku zajištěnou na sýpce,
4. d) splnil předepsané dílčí dodávky chlebového obilí ze sklizně roku kalendářního, pokud tyto byly jíž předepsány, do lhůty stanovené ministerstvem výživy nebo Svazem pro hospodaření obilím nebo má toto obilí vymlácené, zajištěné na sýpce,
5. e) nebyl potrestán v běžném roce pro nesplnění dodávek, může žádati, aby mu v kalendářním roce bylo povoleno jako prémie za splnění shora uvedených kontingentů jedno domácí poražení vepře bez započtení na samozásobitelské dávky.

(2) O domácí poražení tohoto vepře nutno rovněž žádati ohláškou. Místní národní výbory povolí domácí poražení, jestliže žadatel splnil uvedené podmínky, je v době poražení premiového vepře samozásobitelem masem a tuky a bude samozásobitelem masem a tuky do konce kalendářního roku i z případného dalšího poražení, jakož držel-li a krmil-li vepře, o jehož domácí poražení jako premii žádá, sám nejméně po dobu tří měsíců. Z tohoto poraženého vepře odvede zemědělec 5 kg škvařeného sádla, bez zřetele na váhu vepře. Mrtvá váha se nezjišťuje.

(3) Pro zjištění, zda je splněna podmínka v odst. 1 písm. a) a b) platí obdobně ustanovení § 7 odst. 5.

(4) Zemědělec, který v době od 1. ledna do 31. října 1947 ještě neprovedl domácí poražení premiového vepře a splnil úplně předepsaný kontingent dobytka hovězího a vepřového na rok 1947, splnil-li předepsaný díl kontingentu chlebového obilí stanoveného do konce roku 1947, a nebyl-li potrestán v běžném roce pro nesplnění dodávky, může ještě v listopadu a v prosinci 1947 provésti porážku prémiového vepře, je-li v době poražení samozásobitelem masem a tuky a zůstane jím do konce roku 1947.

(5) Zemědělci, který splňuje podmínky uvedené v odst. 1 a) b) a e), avšak beze své viny, nemohl splniti dodávku chlebového obilí podle ustanovení odst. 1 c nebo 1 d, může povoliti poražení premiového vepře jen okresní národní výbor. K žádosti nutno připojiti potvrzení, ověřené místním národním výborem, z jakých nezaviněných důvodů nemohl žadatel předepsaný kontingent obilí splniti. Před rozhodnutím o žádosti vyžádá si okresní národní výbor dobré zdání okresního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců.

(6) Všechno maso a tuky (po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu z tohoto poraženého prémiového vepře) může zemědělec bez újmy samozásobitelských dávek masa a tuků spotřebovati ve své domácnosti jakož i pro stravování svých zaměstnanců.

§ 24.

(1) O nutné poražení vepře jde, je-li obava, že vepř uhyne před příchodem příslušného prohližitele nebo že se maso podstatně znehodnotí zhoršením nemoci nebo je-li nutno vepře ihned poraziti pro nehodu (§ 1, odst. 2 vl. nař. č. 40/1942 Sb. a § 2 odst. 1 písm. a) č. 1 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb.).

(2) Bylo-li maso z nutně poraženého vepře prohlášeno veterinářem za poživatelné, započítá se celá mrtvá váha na samozásobení masem a tuky. Za základ se vezme skutečná mrtvá váha vepře (masa a sádla dohromady) zjištěná podle ustanovení § 19.

(3) Jde-li o vepře nutně poraženého pro nakažlivou chorobu (obrna, červenka a pod.) nebo z nakažlivé nemoci podezřelého, jehož maso je podmíněně poživatelné a musí býti nejprve podrobeno příslušné úpravě (sterilisováno podle § 55 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb.), kterou u nakažlivé obrny je nutno provésti v příslušných jatkách, započítá se na samozásobení jen 50% množství masa a sádla dohromady, které majitel nutně poraženého vepře k samozásobení převzal. Vepři stižení nakažlivou obrnou nesmějí býti zásadně poráženi ve dvorci držitele, nýbrž je nutno je včas dopraviti k poražení do příslušných jatek.

(4) Při všech nutných domácích poráženích musí býti zachována příslušná veterinární ochranná opatření. O výsledku prohlídky masa si vyžádá majitel nutně poraženého vepře osvědčení podle § 53, odst. 5 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb. a odevzdá je místnímu národnímu výboru.

(5) O ponechání nutně poraženého nebo nemocného vepře na samozásobení nutno požádati místní národní výbor neprodleně, nejpozději však den po nutném poražení.

(6) Pro nutná domácí porážení platí obdobně ustanovení jako u normálního domácího poražení vepře. U samozásobitelů skupiny A musí býti splněny zejména podmínky § 7, na samozásobení však možno převzíti vepře i o nižší živé váze než je uvedeno v § 18 odst. 2.

§ 25.

(1) Z každého domácího poražení vepře, bylo-li maso prohlášeno za poživatelné (§ 6 odst. 1 vl. nař. ze dne 7. srpna 1941 č. 40/1942 Sb. o prohlídce masa), jsou samozásobitelé skupiny A a B povinni odvésti obvodové sběrně sádla a loje stanovené množství škvařeného sádla. Toto množství se zapíše do ohlášky a oznámí žadateli.

(2) Odvodní lávka sádla čím:

(3) Odvodním množstvím sádla se rozumí čistá váha odváděného škvařeného sádla. Odvodní dávky škvařeného sádla platí též při nutném porážení vepřů, kteří jsou ponecháni k samozásobení domácnosti držitele vepře, bylo-li maso (sádlo) prohlášeno za poživatelné (§ 6, odst. 1 vl. nař. ze dne 7. srpna 1941, č. 40/1942 Sb. o prohlídce masa).

(4) Odváděné škvařené sádlo musí býti získáno ze sádla plsního a hřbetního a musí býti bezvadné jakosti. Nesmí obsahovati ani sádlo střevní ani jiné příměsky, ani vodu.

(5) Stanovená dávka škvařeného sádla musí býti odvedena nejpozději do 14 dnů ode dne domácího poražení. Škvařené sádlo musí býti v době od 1. května do 30. září odvedeno výhradně v čistých kameninových nebo smaltovaných nádobách, ve kterých lze sádlo při přejímání ve sběrně snadno nahřáti. V době od 1. října do 30. dubna musí býti škvařené sádlo odvedeno výhradně v papíru, který dodá místním národním výborům prostřednictvím obvodových sběren sádla a loje Společnost pro obchod mléčnými výrobky, tuky, drůbeží a vejci.

(6) Odvádějící jest povinen vyplniti údaje předtištěné na obalovém papíru a potvrditi jejich správnost svým podpisem.

(7) Spolu s odvodní dávkou sádla jest odvádějící povinen předložiti obvodové sběrně sádla a loje úřední doklad o tom, jaké množství sádla bylo mu k odvedení předepsáno.

§ 26.

(1) Obvodová sběrna sádla a loje je povinna přezkoušeti váhu a jakost odváděného sádla. Převzetí odvedeného sádla potvrdí vydáním řádně vyplněného a podepsaného listu o převzetí. Nevykazuje-li odváděné sádlo předepsanou váhu nebo stanovenou jakost, zadrží odváděné sádlo, vydá odvádějícímu zatímní potvrzení a vyzve ho, aby ještě ve stanovené lhůtě povinnou dávku doplnil nebo nahradil sádlem bezvadné jakosti.

(2) Obvodové sběrny sádla a loje mohou ustanoviti sběrače pro určité obce svého sběrného obvodu sádla z domácího poražení a to jen pro sběr v době od 1. října do 30. dubna. Ustanovení sběrače podléhá předchozímu schválení Svazu pro mléko a tuky, který vydá sběrači písemné osvědčení a oprávnění ke sběru sádla z domácího porážení. Sběrač přejímá sádlo z domácího porážení a provádí všechny úkony s tím Spojené jako zástupce obvodové sběrny sádla a loje, která je za jeho činnost odpovědna.

§ 27.

(1) Ve výjimečných případech, kdy samozásobitel prokáže, že nemůže předepsanou dávku sádla odevzdati, může mu povoliti příslušný okresní národní výbor na písemnou žádost snížení nebo úplné prominutí stanovené dávky sádla pouze u vepřů z domácího poražení, jejichž mrtvá váha byla úředně zjištěna podle § 19, odst. 3 nebo 4 této vyhlášky.

(2) Snížení, případně úplné prominutí stanovené dávky sádla může býti povoleno:

1. a) měl-li poražený vepř pro vyhublost tak malé množství sádla, že by samozásobiteli po odvedení stanovené dávky zbylo pro samozásobení buď jen nedostačující nebo vůbec žádné množství sádla. Tuto, okolnost zjistí a potvrdí na ohlášce zvláštním záznamem členové komise, kteří úředně zjistili mrtvou váhu vyhublého vepře (§ 19, odst. 3) a zároveň uvedou, jaké přibližné množství syrového sádla má poražený vepř. Příčinu vyhublosti potvrdí podle výsledku prohlídky veterinář (prohlížitel masa), pověřený prohlídkou masa a to až po vydání potvrzení komise,
2. b) jestliže podle potvrzení lékaře, přezkoušeného protituberkulosní poradnou, je v samozásobitelově domácnosti některý člen domácnosti nemocen tuberkulosou,
3. c) má-li domácnost samozásobitele čtyři nebo více dětí do 15 let.

(3) Je-li žadatel nebo některý člen domácnosti horníkem pracujícím pod zemí, promine se mu celá stanovená povinná dávka sádla. Že jde o horníka pracujícího pod zemí, musí býti prokázáno potvrzením závodní rady dolu.

(4) O snížení stanovené dávky sádla musí žádati samozásobitel písemně do 8 dnů po poražení vepře u místního národního výboru. Místní národní výbor připojí k žádosti své dobré zdání a ohlášku domácího poražení a předloží žádost okresnímu národnímu výboru. Okresní národní výbor sníží nebo promine stanovenou odvodní dávku sádla podle volného uvážení, je-li splněn některý z důvodů uvedených v odst. 2 nebo 3. Vyhoví-li žádosti, vydá o tom výměr ve 3 stejnopisech, z nichž prvopis obdrží žadatel, po průpise pak okresní národní výbor a místní národní výbor. Okresní národní výbory zašlou v prvém týdnu každého přídělového období seznam podle vzoru příl. 4 všech povolených výjimek Svazu pro mléko a tuky v Praze. Předkládají i negativní hlášení.

§ 28.

Prodej nebo koupě výrobků z domácího poražení, rovněž i výměna nebo jakékoliv jiné přenechání těchto výrobků za živnostenské, služební nebo z laskavosti prokázané protiplnění jsou zakázány. Rovněž je zakázáno placení odměny naturáliemi za provedení domácích porážení.

§ 29.

(1) Domácí porážení skopového bravu ovčího se nepočítá na samozásobení.

(2) Před každým domácím porážením skopového bravu ovčího nutno však vyplniti ohlášku, která bude sloužiti:

1. a) jako oznámení obci, že chovatel provede domácí poražení ovce,
2. b) k nalepení daňové a příspěvkové známky Svazu pro dobytek, maso a ryby,
3. c) k statistickým účelům.

§ 30.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle §§ 8 a 9 dekretu presidenta republiky č. 118/1945 Sb.

§ 31.

(1) Výjimku z ustanovení této vyhlášky povoluje ministerstvy výživy.

(2) Platnost případně použivatelnost všech dosavadních předpisů o domácích poráženích vepřů a skopového bravu ovčího se ruší dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 32.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.