Vyhláška ministerstva sociální péče, kterou se vydávají předpisy k provedení zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty., 1152/1948 Ú. l. I, vyhlášené znění

Předchozí stránka

87. Úlevy podle ustanovení č. 85 a 86 se netýkají případů, ve kterých může místní národní výbor prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou z jiných důvodů než podle § 11, odst. 1 zákona, jako na př. pro užívání bytu proti veřejnému zájmu (§ 3, odst. 2 zák.) nebo z důvodu dvou nebo více bytů téhož uživatele (§ 10, odst. 1 zák.) anebo pro nadměrnost bytu (§ 16 zák.) a pod.
88. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 11, odst. 1 zákona.

Podnájmy bytů.

K § 12.

89. Při posuzování dosahu povinnosti žádati za svolení podle § 12, odst. 1 zákona nutno lišiti mezi
1. a) tím, že uživatel přijme do bytu, v němž bydlí, osoby, které nemajíce vlastního bytu, se tím stávají příslušníky jeho domácnosti ve smyslu ustanovení č. 109, a
2. b) tím, že uživatel dá svůj byt bezplatně nebo za plat v užívání,
  1. aa) zcela komukoli, tedy i příslušníku své domácnosti, nebo
  2. bb) zčásti jiným osobám než příslušníkům své domácnosti.
  Svolení podle § 12, odst. 1 zákona se vyžaduje toliko v případech uvedených pod písm. b).

90. Svolení má býti zpravidla odepřeno, měl-li by byt tím, že jeho uživatel by jej dal ze zištných důvodů zčásti v užívání, povahu bytu zdravotně závadného nebo nedostatečného.
91. V žádosti za svolení musí uživatel bytu uvésti, zda-li dává svůj byt nebo jeho část v užívání bezplatně nebo za plat. V druhém případě musí podrobně uvésti, kolik z celkové úplaty připadá
1. a) na přenechané užívání
  1. aa) bytu nebo jeho části;
  2. bb) zařízení, jako na př. nábytku, peřin, ložního prádla a pod.;
1. b) na plnění, poskytovaná s podnájmem (nájmem), a to
  1. aa) věcné, jako na př. na osvětlení, otop, snídaně a pod., a
  2. bb) osobní, jako na př. na posluhu a pod.
  Požadovaná úplata za přenechané užívání bytu nebo jeho části musí býti ve shodě s cenovými předpisy.

Směny bytů.

K § 13.

92. Směnou bytů se rozumí smlouva, kterou se jejich uživatelé dohodli o jejich vzájemné výměně. Pod pojem směny nenáleží proto případ, kdy uživatel chce náhradou za svůj byt se nastěhovati do bytu, podléhajícího ohlašovací povinnosti, jako na př. do bytu, u něhož byla zrušena nájemní smlouva, a pod.
93. Ustanovení § 13 zákona se vztahuje pouze na směny, u nichž ani jeden z bytů, jež mají býti směněny, není podle § 33, odst. 1, č. 2 zákona vyňat z jeho působnosti.
94. Svolení vlastníků domů ke směně bytů se nevyžaduje. Před rozhodnutím o žádostech za směnu musí však býti slyšeni, při čemž k vyjádření se jim stanoví lhůta nejvýše 3 dnů od vyrozumění. V řízení o žádosti za směnu nemá vlastník domu postavení strany.
95. Vztahuje-li se na jeden z bytů, jež mají býti směněny, ustanovení § 5, odst. 1 a 2 nebo § 6, odst. 2 zákona, nutno o žádosti za směnu vyrozuměti úřad (vojenskou správu), jemuž přísluší podle těchto ustanovení právo označiti osobu, která má býti přikázána za nájemníka, a svolení odepříti, jestliže do 8 dnů, kdy byl o podání žádosti vyrozuměn, neprojevil se směnou souhlas
96. Dnem, kdy místní národní výbor dal svolení ke směně,
1. a) končí přímo ze zákona dosavadní právní poměry co do užívání bytů, jež si jejich uživatelé směňují, a
2. b) zároveň vznikají přímo ze zákona mezi uživateli bytů a vlastníky domů nové nájemní poměry, a to i když nedojde mezi nimi k dohodě o nájemném nebo o jiných podmínkách nájemních smluv; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor, jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.

97. Ustanovení č. 16 a 17 platí i v těchto případech.
98. O svolení ke směně nutno vyrozuměti písemně nejen uživatele bytů, kteří si byty směňují, nýbrž zároveň i vlastníky domů, v nichž jsou tyto byty.
99. Je-li jeden z bytů, jež mají býti směněny, v domě obecně prospěšného bytového družstva, vyrozumí místní národní výbor v rozhodnutí, jímž svoluje ke směně, uživatele bytu, který bude bydleti v tomto domě, že musí přede dnem, kdy začne bytu užívati (viz č. 19), se přihlásiti za člena družstva a splniti všechny podmínky, za jakých družstvo pronajímá byty ve svých domech.
100. Místní národní výbor může nájemní smlouvy takto vzniklé prohlásiti za zrušené, zjistí-li dodatečně,
1. a) že směna bytů byla provedena ze zištných důvodů, t. j. dal-li jeden z uživatelů bytů poskytnouti od druhého sobě nebo jinému majetkový prospěch za směnu bytu nebo v souvislosti s tím, nebo
2. b) že svolení ke směně bylo dáno proto, že strany vědomě nesprávně uvedly nebo zamlčely rozhodné skutečnosti, nebo
3. c) že směna bytů byla toliko předstírána, aby se obešla ustanovení zákona, zejména o ohlašovací povinnosti a o přikazovacím právu.

101. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 13, odst. 3 zákona.

Nadměrné byty.

Ohlašovací povinnost.

K § 14.

102. Ohlašovací povinnost podle § 14, odst. 1 postihuje uživatele nadměrných bytů.
103. Uživatelé nadměrných bytů jsou povinni ohlásiti je místnímu národnímu výboru do 19. června 1948.
Při tom musí mezi obytné čítati též
1. a) místnosti, jichž užívají sami nebo příslušníci jejich rodiny k výkonu svého zaměstnání nebo povolání nebo z důvodu veřejného zájmu, a to bez ohledu, zda bylo k tomu dáno přede dnem 4. června 1948 místním národním výborem svolení či nikoli, jakož i
2. b) místnosti, které dali bezplatně nebo za plat v užívání osobám, které nejsou příslušníky jejich domácnosti ve smyslu ustanovení č. 109, a to bez ohledu, zda bylo jim k tomu dáno přede dnem 4. června 1948 místním národním výborem svolení nebo zda byly jim tyto osoby místním národním výborem přikázány za podnájemníky (nájemníky) či nikoli.

104. Po 3. červnu 1948 nevzniká ohlašovací povinnost, jestliže byt je nadměrný toliko o nadpočetné místnosti,
1. a) o nichž místní národní výbor uznal po 3. červnu 1948 podle § 15, odst. 3 zákona, že jich uživatel bytu nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého zaměstnání nebo povolání nebo z důvodu veřejného zájmu, nebo
2. b) které dal uživatel bytu po 3. červnu 1948 se svolením místního národního výboru podle § 12 zákona v užívání osobám, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona nebo pro které mu místní národní výbor přikázal podle § 18, odst. 2 zákona podnájemníky (nájemníky).

Pojem nadměrného bytu.

K § 15.

105. Pro zjišťování skutečnosti, zda určitý byt má povahu bytu nadměrného, je rozhodující
1. a) počet obytných místností;
2. b) počet příslušníků domácnosti.

106. Které místnosti se považují za obytné, stanoví první věta § 15, odst. 3 zákona. V pochybnostech o tom, zda určitou místnost dlužno považovati za obytnou či nikoli, má býti vyžádáno rozhodnutí stavebního úřadu.
107. K místnostem, jichž uživatel bytu nebo příslušníci jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, nezbytně potřebují k výkonu svého povolání nebo zaměstnání, náleží především na př. domácí dílny živnostníků a domáckých dělníků, ordinační místnosti lékařů, dentistů a zubních techniků, kanceláře notářů, advokátů, učebny soukromých učitelů hudby a jazyků a pod.
108. Potřeba místností z důvodu veřejného zájmu má býti uznána u osob, zastávajících vynikající veřejné funkce, u osob, které jsou ve stálém oficiálním styku se členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí, u osob, které osvědčí, že jsou nuceny v zájmu státu soustavně pracovati mimo pracovní dobu též ve svém bytě, u vědeckých pracovníků (zejména učitelé vysokých škol a pod.), u spisovatelů, redaktorů, skladatelů, výtvarných umělců a výkonných umělců, kteří se vykáží potvrzením vědeckých institucí (ústavů) nebo odborných skupin. O tom, zda je v určitém případě skutečně dána potřeba místností z tohoto důvodu, rozhoduje místní národní výbor podle volné úvahy; jde-li o potřebu místností pro uložení vědeckých nebo uměleckých sbírek, vyžádá si vyjádření památkového úřadu.
109. Pojem příslušníků domácnosti (§ 15, odst. 1 zák.) je širší než pojem příslušníků rodiny (§ 32, odst. 4 zák.). Příslušníci rodiny jsou zpravidla základem domácnosti, jejímiž příslušníky mohou však býti i jiné osoby, které, nemajíce vlastního bytu, bydlí v uživatelově bytě, sdílejíce s ním nejen obydlí, nýbrž i spotřební společenství a tvoříce s ním tak s hospodářského hlediska jeden celek; za tohoto předpokladu dlužno za příslušníky domácnosti považovati i jiné příbuzné osoby než příslušníky rodiny, po případě i osoby sešvakřené. K domácnosti vedle toho náleží též osoby, které jsou s uživatelem bytu v pracovním poměru a jejichž činnost záleží v obstarávání domácích prací, jako na př. hospodyně, pracovnice v domácnosti a pod. Naproti tomu příslušníky domácnosti nejsou osoby, jimž uživatel dal část svého bytu v užívání, avšak u nichž nejsou splněny uvedené podmínky, jako na př. osoby s ním příbuzné nebo sešvakřené, které s ním nesdílejí spotřební společenství, nebo podnájemníci a pod., třebas se u něho též stravují.
110. Počet příslušníků domácnosti se nesnižuje, dlí-li uživatel bytu nebo příslušník jeho domácnosti z vážných důvodů jen přechodně mimo své bydliště, jako na př. pro výkon branné povinnosti, pro účast na pracovní brigádě, pro studium na odborné škole, z důvodů léčebných a pod.
111. Zmocnění podle § 15, odst. 4 zákona má býti použito jen výjimečně a pouze tenkráte, vyžaduje-li toho nezbytně naléhavá potřeba v obci. Bude věcí okresních a zemských národních výborů (pověřenectva sociální péče), aby v každém případě zjistily tyto skutečnosti dříve, než dají souhlas k tomuto opatření.
112. Jiné vymezení pojmu nadměrných bytů nesmí jíti tak daleko, že by bylo v rozporu se zásadami zdravého bydlení nebo představovalo jinak celkové snížení bytové úrovně v obci. Možno proto se odchýliti od zásad stanovených v § 15, odst. 1 až 3 zákona pouze v těchto směrech:
1. a) kuchyně se považuje za obytnou,
  1. aa) je-li přímo osvětlena,
  2. bb) činí-li výměra její podlahové plochy více než 20 m², po případě, je-li uživatelem bytu zemědělec a užívá-li jí též k hospodářským účelům, více než 25 m² a
  3. cc) je-li stavebně tak upravena, že jí lze skutečně užívati k bydlení;
1. b) u bytů o více než jedné obytné místnosti — nečítajíc kuchyni, třebas obytnou — počítají se jiné obytné místnosti než kuchyně za dvě, činí-li výměra jejich podlahové plochy více než 30 m².

Prohlášení smluv o užívání nadměrných bytů za zrušené.

K § 16.

113. Při použití práva prohlásiti smlouvy o užívání nadměrných bytů za zrušené musí se místní národní výbor říditi sociálními a zdravotními hledisky, dbaje však zároveň toho, aby nevznikaly zbytečné tvrdosti.
114. Prohlásiti smlouvy o užívání nadměrných bytů za zrušené místní národní výbor
1. a) může, přesahuje-li počet obytných místností o jednu počet příslušníků uživatelovy domácnosti;
2. b) zpravidla musí, přesahuje-li počet obytných místností o dvě nebo více počet příslušníků uživatelovy domácnosti.

115. Tohoto opatření nelze použíti u bytů v rodinných domcích, jíchž užívají vlastníci těchto domků (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.).
Vedle toho nemá ho býti používáno
1. a) zásadně u domů a bytů uvedených v § 33, odst. 1, č 1, písm. a) a c) zákona;
2. b) zpravidla u bytů v domech, vystavěných s podporou podle zákona č. 41/1947 Sb., které byly před 4. červnem 1948 pronajaty mladým manželům, od jejichž sňatku neuplynuly v době sjednání nájemní smlouvy ještě dva roky (§ 26, odst. 2 zák. č. 41/1947 Sb.).
V těchto případech, vyjímajíc byty uvedené v § 33, odst. 1, č. 1, písm. c) zákona, uloží však místní národní výbor uživateli bytu, aby dal nadpočetné místnosti se svolením podle § 12 zákona v užívání osobám, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona, po případě přikáže mu, nesplní-li tuto povinnost, pro nadpočetné místnosti podnájemníky (nájemníky) (§ 18 zák.).

116. Ustanovení č. 25 a 26 platí i pro prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené podle § 16 zákona. V rozhodnutí, jímž se prohlašuje podle § 16 zákona smlouva o užívání bytu za zrušenou, musí býti zároveň označen též byt, který se poskytuje uživateli jako náhradní.

Náhradní byty.

K § 17, odst. 1 a 2.

117. O přiměřenosti náhradního bytu rozhoduje místní národní výbor podle volné úvahy, přihlížeje pokud možno k tomu,
1. a) aby byl zpravidla zachován poměr mezi počtem obytných místností a počtem příslušníků uživatelovy domácnosti, jak jej připouští § 15 zákona;
2. b) aby nebyl na újmu zdraví jeho uživatele nebo příslušníků jeho domácnosti;
3. c) aby podstatně neztěžoval svou polohou uživateli nebo příslušníkům jeho rodiny, kteří bydlí v jeho bytě, nemajíce vlastního bytu, výkon jejich povolání nebo zaměstnání;
4. d) aby nájemné z něho bylo přiměřené důchodovým poměrům uživatele a příslušníků jeho rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti.

118. Přiměřený byt náhradní může býti i v jiné obci, jde-li o uživatele,
1. a) který nevykonává v obci své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin za potřebné a tvořící hlavní zdroj jeho výživy, a
2. b) na němž lze vzhledem k jeho rodinným nebo zdravotním poměrům spravedlivě žádati, aby se přestěhoval do jiné obce.

119. Místní národní výbory, jimž se nepodařilo opatřiti přiměřené byty náhradní v jiné obci, oznámi celkovou potřebu takových bytů s označením jejich velikosti podle počtu obytných místností zemskému národnímu výboru (pověřenectvu sociální péče). Ten jim přidělí podle naléhavosti jejich potřeby přiměřený počet volných bytů, které označí osidlovací úřad a Fond národní obnovy za vhodné a způsobilé pro tento účel; o tomto přídělu vyrozumí zároveň místní národní výbory obcí, v nichž jsou tyto byty.
120. Jsou-li tyto byty v obci, v níž platí podle § 38 ustanovení §§ 1 až 34 zákona, nesmí u nich místní národní výbor použíti přikazovacího práva bez svolení zemského národního výboru (pověřenectva sociální péče). Je však povinen přikázati pro ně za nájemníky osoby, které mu označí místní národní výbor obce, jíž byly přiděleny.

Náhrada stěhovacích výdajů.

K § 17, odst. 3.

121. Stěhovacími výdaji se rozumějí částky, jakých si vyžádalo přestěhování uživatelových svršků z dosavadního bytu do bytu náhradního. Výše jednotlivých položek těchto výdajů se určuje podle cenových předpisů.
122. Poskytnutí náhrady a její výše se řídí majetkovými a důchodovými poměry uživatele bytu a příslušníků rodiny, žijících s ním ve společné domácnosti. Její poskytnutí je vedle toho závislé též na tom, že uživatel vyklidil byt ve lhůtě, stanovené v rozhodnutí, jímž byla smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou, předpokládajíc ovšem, že byl vyklizen též náhradní byt a že tu nebyla ani jiná důležitá překážka, která mu zabránila splniti včas tuto povinnost.
123. Náhrada se neposkytne, provedl-li přestěhování místní národní výbor obecními orgány nebo byl-li ochoten tak učiniti a uživatel bytu nabídku bezdůvodně odmítl.

Podnájem nadpočetných místností.

K § 18.

124. Orgánem, určeným podle § 18, odst. 1 zákona, se rozumějí Správní komise pro sociální péči o vysokoškolské studentstvo.
125. Neprohlásí-li místní národní výbor smlouvu o užívání nadměrného bytu za zrušenou, musí uložiti jeho uživateli, aby dal nadpočetné místnosti do 15 dnů od doručení příkazu se svolením podle § 12 zákona v užívání osobám, u kterých jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona a které si sám vybere (§ 18, odst. 1 zák.). Podá-li uživatel bytu v této lhůtě žádost za svolení podle § 12, odst. 1 zákona, musí místní národní výbor rozhodnouti o ní dříve, než mu uloží, aby dal nadpočetné místnosti do podnájmu (nájmu) osobám, které mu přikáže (§ 18, odst. 2 zák.). Jestliže místní národní výbor svolení odepře, nutno vyčkati rozhodnutí odvolacího orgánu jen tehdy, přizná-li odvolání z tohoto rozhodnutí odkladný účinek a uživatel bytu skutečně odvolání včas podá. Jinak platí o této žádosti ustanovení § 12, odst. 2 zákona.
126. Jako podnájemníci (nájemníci) nadpočetných místností mají býti přikazovány zpravidla osoby žijící osaměle. Jde-li však o byt nadměrný o dvě nebo více obytných místností, lze jako podnájemníka (nájemníka) nadpočetných místností přikázati též rodinu, při čemž však nelze od uživatele bytu požadovati, aby jí dovolil společné užívání kuchyně; v takových případech budiž přihlíženo k jeho rodinným a zdravotním poměrům.
127. V obcích, ve kterých je vojenská posádka, nutno přikazovati za podnájemníky (nájemníky) v přednostním pořadí vojenské osoby v činné službě (po případě s příslušníky jejich rodin), které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).
Za podnájemníky (nájemníky) nadpočetných místností bytů, jejichž uživateli jsou vojenské osoby z povolání, lze přikázati toliko osoby, které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).

128. Za podnájemníky (nájemníky) nemají býti přikazovány osoby stižené přenosnými nemocemi, dokud jsou tyto ve stavu nakažlivosti (zejména zákon ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb., o potírání pohlavních chorob, a zákon ze dne 20. března 1948, č. 61 Sb., o ochranných opatřeních proti tuberkulose).
129. O každém přikázání za podnájemníka (nájemníka) nutno vyrozuměti písemně nejen přikazovanou osobu, nýbrž zároveň i uživatele bytu.
130. V rozhodnutí o přikázání za podnájemníka (nájemníka) nutno přikázanou osobu vyzvati, aby do 3 dnů od doručení rozhodnutí ohlásila místnímu národnímu výboru, zda má o místnost zájem; zároveň dlužno ji upozorniti, že nebude již v obci přikázána za podnájemníka (nájemníka), nesplní-li včas tuto povinnost
131. Ohlásí-li přikázaná osoba místnímu národnímu výboru do 3 dnů poté, kdy byla o přikázání vyrozuměna, že nemá o místnost zájem, přikáže místní národní výbor uživateli bytu za podnájemníka (nájemníka) jinou osobu. Ohlásí-li i tato nebo další přikázaná osoba místnímu národnímu výboru, že nemá o místnost zájem, nepozbývá tím místní národní výbor práva přikázati uživateli bytu za podnájemníka (nájemníka) jinou osobu.
132. Přikázáním za podnájemníka (nájemníka) vzniká přímo ze zákona mezi přikázanou osobou a uživatelem bytu podnájemní (nájemní) poměr, a to
1. a) je-li místnost volná, dnem, kdy bylo přikázané osobě doručeno rozhodnutí místního národního výboru o přikázání za podnájemníka (nájemníka);
2. b) není-li místnost volná, dnem skutečného uvolnění,
v obou případech ovšem vždy s podmínkou, že do 3 dnů od doručení rozhodnutí přikázaná osoba neohlásí místnímu národnímu výboru, že nemá o místnost zájem.

133. Podnájemní (nájemní) poměr vzniká takto přímo ze zákona i tehdy, nedojde-li mezi stranami k dohodě o podnájemném (nájemném) nebo o jiných podmínkách podnájemní (nájemní) smlouvy; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor (§ 2, odst. 3 a § 18, odst. 2 zák.), jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.
134. Rozhoduje-li okresní národní výbor o výši podnájemného (nájemného) je povinen se říditi cenovými předpisy; o odvolání z jeho rozhodnutí platí ustanovení č. 17.
135. Pro podnájemní (nájemní) poměr takto vzniklý platí předpisy občanského práva, tudíž i předpisy o ochraně nájemníků, pokud ovšem se naň vztahují.

Následující stránka