Vyhláška ministerstva sociální péče, kterou se vydávají předpisy k provedení zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty.

Účel zákona.

Jedním z úkolů lidově demokratického státu je umožniti všem občanům slušnou existenci a napomáhati jim proto všemi prostředky ke zvýšení jejich životní úrovně. Je tedy jeho povinností pečovati i o vhodné ubytování obyvatelstva, ježto přístřeší náleží mezi základní životní podmínky každého jednotlivce.

Mezi zákonné prostředky, jimiž se snaží náš stát dosíci splnění tohoto úkolu, patří především zákon ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty (dále jen zákon), jehož účelem je snaha, aby sociální bytový prostor, který tu je, byl pokud možno spravedlivě rozdělen a aby i nově zřízených bytů se dostalo jen uchazečům nejpotřebnějším. Provádění zákona je svěřeno národním výborům jakožto orgánům jednotné lidové správy. Místní národní výbory vybavuje při tom zákon podstatně širší pravomocí, než tomu bylo dosud. Její výkon je však spojen s tím vetší zodpovědností. Místní národní výbory budou proto při provádění zákona povinny dbáti co nejúzkostlivěji jeho ustanovení a v jeho duchu rozhodovati o každém opatření rychle a věcně. Při tom musí se však obezřetně vyvarovati příkrého zásahu v případech sociálně odůvodněných tak, aby jasné sociální zaměření všech opatření dostalo jejich pečlivým a zodpovědným rozhodováním také opravdovou praktickou náplň.

Řízení bytového trhu.

1. 1. Ustanovení §§ 1 až 33, § 35, odst. 2 §§ 37 a §§ 37 a 38 zákona upravují řízení bytového trhu. Předmětem tohoto řízení jsou byty, při čemž nerozhoduje, zda se jich užívá k bydlení nebo k jiným účelům nebo zda se jich vůbec neužívá.
2. 2. Bytem ve smyslu zákona se rozumějí jednotlivá místnost nebo soubor místností, jsou-li podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a mohou-li sloužiti tomuto účelu jako samostatné bytové jednotky. Nedostatek kuchyně nebo vedlejších místností, jako na př. předsíně, záchodu a pod., není povaze místnosti nebo jejich souboru jako samostatné bytové jednotky na překážku. Jsou proto bytem podle zákona i t. zv. garçoniery, jakož i pokojíky ve svobodárnách.
3. 3. Na povaze budovy ani na jejím účelu při tom nezáleží. Zákon se proto vztahuje na byty jak v obytných domech, tak i v jiných budovách; rovněž na byty ve vilách v letoviscích, jakož i v dřevěných chatách a jiných provisorních stavbách, lze-li jich podle posudku stavebního úřadu užívati bez újmy na zdraví jejich obyvatelů k bydlení po celý rok.

Byty, jichž se neužívá nebo které se uvolní.

Ohlašovací povinnost.

1. 4. Byty, v nichž jejich uživatel nebydlí, se rozumějí nejen byty, jichž se neužívá vůbec (prázdné byty), nýbrž i byty, kterých se užívá jen po určitou část roku (letní nebo sezonní byty) nebo toliko občas, jakož i byty, které dal jejich uživatel jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

   Podléhají proto ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 1 zákona byty,

   1. a) které nejsou dány v užívání, tedy takové, jichž vůbec nikdo neužívá nebo jichž užívá jen po určitou část roku nebo toliko občas vlastník domu;
   2. b) které jsou sice dány v uživání, avšak uživatel
      1. aa) jich vůbec neužívá nebo užívá jich jen po určitou část roku nebo toliko občas, nebo
      2. bb) je dal jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

1. 5. Podle § 1, odst. 1, č. 2 zákona nutno hlásiti byty,
   1. a) u nichž nastala skutečnost, na níž závisí zánik práva na jejich užívání, jako na př. byla-li zrušena nájemní smlouva nebo zemřel-li uživatel, jehož právo na užívání bytu bylo omezeno na dobu jeho života, a pod., nebo
   2. b) které se jinak uvolnily, jako na př. vyklidil-li vlastník domu byt, jehož užíval ve svém domě, a pod.

1. 6. Ohlašovací povinnost podle § 1, odst. 1, č. 3 zákona se týká bytů, daných v užívání nájemní smlouvou. Zemřel-li jejich nájemník, nutno je hlásiti tehdy,
   1. a) není-li tu příslušníků jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a vstoupili buď přímo ze zákona (§ 6, odst. 1 zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb., o ochraně nájemníků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících — vyhláška ze dne 24. března 1934, č. 62 Sb., na Slovensku § 5, odst. 1 nařízení ze dne 25. dubna 1946, č. 54 Sb. n. SNR, o ochraně nájemníků), nebo z důvodu dědického práva v nájemní smlouvu, nebo
   2. b) odmítly-li v zemích České a Moravskoslezské osoby uvedené pod písm. a), které nejsou zároveň dědici zemřelého nájemníka, do týdne poté, kdy zvěděly o jeho smrti, pokračovati v nájemním poměru (§ 4, odst. 1 vládního nařízení ze dne 26. června 1941, č. 248 Sb., o ochraně nájemníků proti výpovědi).

1. 7. Zákon podrobuje ohlašovací povinnosti všechny byty, tedy i byty v domech státu a zemí, jakož i ty, na něž se podle § 33, odst. 1, č. 1 nevztahují ustanovení o přikazovacím právu místních národních výborů nebo pro něž bude rozhodnutím zemského národního výboru (pověřenectva) podle § 33, odst. 2 tato výjimka rozšířena.

Ohlašovací lhůty.

1. 8. Byty uvedené v § 1, odst. 1, č. 2 zákona nutno hlásiti,
   1. a) nastala-li u nich skutečnost, na které závisí zánik práva na jejich užívání,
      1. aa) do 15 dnů poté, kdy tato skutečnost se stala právně účinnou (nabyla právní moci), jako na př. byla-li zrušena nájemní smlouva, a pod.;
      2. bb) jinak do 15 dnů po vzniku této skutečnosti, jako na př. zemřel-li uživatel, jehož právo na užívání bytu bylo omezeno na dobu jeho života, a pod.;
   1. b) uvolnily-li se jinak, do 15 dnů po tomto uvolnění, jako na př. vyklidil-li vlastník domu byt, jehož užíval ve svém domě, a pod.

1. 9. U těchto bytů je nejčastějším důvodem vzniku ohlašovací povinnosti zrušení nájemní smlouvy. V takových případech je vlastník domu povinen ohlásiti byt, došlo-li ke zrušení smlouvy
   1. a) soudní nebo mimosoudní výpovědí,
      1. aa) do 15 dnů po projití lhůty, ve které mohl vlastník domu nebo nájemník podati proti výpovědi námitky, jestliže je nepodali (§§ 562 a 566 c. ř. s., na Slovensku §§ 624 a 637 zák. čl. I/1911), nebo
      2. bb) do 15 dnů poté, kdy nabyl právní moci rozsudek, vydaný v řízení o podaných námitkách, jímž byla výpověď uznána za účinnou;
   1. b) usnesením, kterým soud připustil podle předpisů o ochraně nájemníků výpověď, danou vlastníkem domu, do 15 dnů poté, kdy toto usnesení nabylo právní moci (§ 4, odst. 5 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 3, odst. 4 nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR);
   2. c) odstoupením, do 15 dnů poté, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byla smlouva uznána za zrušenou (§§ 1117 a 1118 obč. zák., § 3, odst. 1 zák. č. 44/1928 Sb. — vyhl. č. 62/1934 Sb., na Slovensku § 2, odst. 1 nař. č. 54/1946 Sb. n. SNR);
   3. d) mimosoudní dohodou nebo smírem, do 15 dnů po sjednání dohody nebo smíru.

Přikazovací právo.

1. 10. Místnímu národnímu výboru přísluší právo přikázati pro byt, podléhající ohlašovací povinnosti, nájemníka, nejen byl-li byt ohlášen, nýbrž i tehdy, jestliže vlastník domu jej neohlásil (§ 2, odst. 1 zák.).
2. 11. O každém přikázání za nájemníka nutno vyrozuměti písemně nejen přikazovanou osobu, nýbrž zároveň i vlastníka domu.
3. 12. V rozhodnutí o přikázání za nájemníka nutno přikázanou osobu vyzvati, aby do 3 dnů od doručení rozhodnutí ohlásila místnímu národnímu výboru, zda má o byt zájem. Zároveň dlužno ji upozorniti, že bude vyřazena ze seznamu uchazečů o byty a že nebude již v obci přikázána za nájemníka, nesplní-li svou vinou včas tuto povinnost; o tom, zda jde o zavinění, rozhoduje místní národní výbor.
4. 13. Vlastník domu nesmí dáti v užívání byt jiné osobě, než kterou mu přikáže místní národní výbor. Ohlásí-li druhá nebo další přikázaná osoba místnímu národnímu výboru, že nemá o byt zájem, nepozbývá tím místní národní výbor práva přikázati vlastníku domu za nájemníka jinou osobu.

Vznik nájemního poměru.

1. 14. Přikázáním za nájemníka vzniká přímo ze zákona mezi přikázanou osobou a vlastníkem domu nájemní poměr, a to,
   1. a) je-li byt již vyklizen, dnem, kdy bylo přikázané osobě doručeno rozhodnutí místního národního výboru o přikázání za nájemníka;
   2. b) není-li byt dosud vyklizen, dnem jeho vyklizení,

   v obou případech ovšem vždy s podmínkou, že do 3 dnů od doručení rozhodnutí přikázaná osoba neohlásí místnímu národnímu výboru, že nemá o byt zájem.

1. 15. Nájemní poměr vzniká takto, i když nedojde mezi přikázanou osobou a vlastníkem domu k dohodě o nájemném nebo o jiných podmínkách nájemní smlouvy; v takových případech určí na žádost zúčastněné strany tyto podmínky okresní národní výbor, jehož pravomocné rozhodnutí je pro strany závazné.
2. 16. Rozhoduje-li okresní národní bývor o výši nájemného, je povinen se říditi cenovými předpisy.
3. 17. Z rozhodnutí o určení podmínek nájemní smlouvy lze se do 15 dnů odvolati k zemskému národnímu výboru (příslušnému pověřenectvu), jehož rozhodnutí je konečné (čl. 8, odst. 1 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb., o organisaci politické správy).
4. 18. Pro nájemní poměr takto vzniklý platí předpisy občanského práva, tudíž i předpisy o ochraně nájemníků, pokud ovšem se naň vztahují.
5. 19. Neužívá-li přikázaná osoba bytu, ač uplynulo 15 dnů od jeho vyklizení, má se za to, že je tu splněna podmínka § 1, odst. 1, č. 1 zákona a vlastník domu je proto povinen podle téhož ustanovení jej opět ohlásiti.

   Užíváním v tomto smyslu se rozumí též úprava bytu, bylo-li s ní začato do 3 dnů po jeho vyklizení a je-li v ní řádně pokračováno.

Prohlášení smluv o užívání bytů za zrušené.

1. 20. Právo místního národního výboru prohlásiti podle § 3, odst. 1 zákona smlouvy o užívání bytů za zrušené se vztahuje především na byty, podléhající ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 1 zákona, a to na byty, které jsou dány v užívání, avšak
   1. a) uživatel jich vůbec neužívá nebo užívá jich jen po určitou část roku nebo toliko občas;
   2. b) uživatel je dal jiné osobě zcela v užívání a sám bydlí jinde.

   U těchto bytů místní národní výbor tohoto práva musí použíti.

1. 21. Vedle toho může místní národní výbor podle volné úvahy prohlásiti podle § 3, odst. 1 zákona smlouvu o užívání bytu za zrušenou,
   1. a) zemřel-li nájemník a není-li tu příslušníků jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 3 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a
   2. b) nebyl-li byt vyklizen do měsíce ode dne jeho smrti.

1. 22. Stejně bylo by postupovati, zemřel-li jiný uživatel bytu než nájemník a jsou-li tu splněny stejné podmínky; totéž platí při vydání příkazu k vyklizení podle § 27, odst. 1 zákona, jde-li o byt, jehož užíval vlastník domu ve svém domě.
2. 23. Právo místního národního výboru prohlásiti podle § 3, odst. 2 zákona smlouvy o užívání bytů za zrušené se vztahuje na byty, které nepodléhají ohlašovací povinnosti, užívá-li se jich nebo jejich částí proti veřejnému zájmu.
3. 24. Za takové užívání se považuje zejména,
   1. a) způsobuje-li uživatel bytu přes výstrahu místního národního výboru svým chováním v domě oprávněné pohoršení tím, že sám nebo příslušníci jeho domácnosti
      1. aa) působí soustavně v opilství výtržnosti, nebo
      2. bb) že v bytě nebo jeho části provozují prostituci nebo její provozování trpí, nebo
   1. b) užívá-li se bytu nebo jeho části způsobem, ohrožujícím zdraví obyvatelů bytu nebo domu tím, že uživatel
      1. aa) chová přes výstrahu místního národního výboru v bytě nebo jeho části zvířata, jako králíky, slepice a pod., ač je to úředně zakázáno, nebo
      2. bb) dal po 4. červnu 1948 bez svolení podle § 12 zákona ze zištných důvodů byt zčásti jiným osobám v užívání tak, že má povahu bytu zdravotně závadného nebo nedostatečného, nebo
   1. c) byl-li uživatel bytu pravomocně potrestán pro cenový přestupek, spáchaný ve spojitosti s podnájmem (nájmem) bytu nebo jeho části.

1. 25. Prohlašuje smlouvu o užívání bytu za zrušenou, není místní národní výbor vázán smluvní ani jinou výpovědní lhůtou.
2. 26. Jsou-li u bytu, jehož užívá vlastník domu ve svém domě, splněny podmínky, za jakých — kdyby byl dán v užívání jiné osobě — bylo by možno prohlásiti smlouvu o jeho užívání za zrušenou, může místní národní výbor uložiti podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku domu, aby byt vyklidil.
3. 27. Ocitl-li by se státně spolehlivý uživatel bytu zrušením smlouvy o jeho užívání bez přístřeší, nutno mu opatřiti přiměřený byt náhradní, o němž platí ustanovení § 17, odst. 1 a 2 zákona.
4. 28. Práva podle § 3 zákona nemá být používáno u domů, bytů a podniků uvedených v § 33, odst. 1, č. 1, písm. a), c) a d) zákona.

Osoby přikazované za nájemníky.

1. 29. Místní národní výbor je povinen poříditi a soustavně doplňovati pro celou obec dva jednotné seznamy, a to
   1. a) seznam osob, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona a které se ucházejí v obci o byt (seznam uchazečů o byty);
   2. b) seznam osob přikázaných za nájemníky.

1. 30. V seznamu uchazečů o byty musí být u každého uchazeče uvedeno
   1. a) jméno a příjmení;
   2. b) věk;
   3. c) národnost;
   4. d) zaměstnání nebo povolání, tvořící hlavní zdroj jeho výživy;
   5. e) počet příslušníků jeho domácnosti;
   6. f) důvody,
      1. aa) pro které se uchází o byt, po případě
      2. bb) pro které se domáhá přednostního pořadí.

1. 31. V seznamu osob přikázaných za nájemníky nutno uvésti
   1. a) u každé přikázané osoby,
      1. aa) zda byla zapsána do seznamu uchazečů o byty a zároveň pořadové číslo, pod kterým je zapsána, nebo
      2. bb) zda jde o osobu nezapsanou;
   1. b) byt, za jehož nájemníka byla osoba přikázána, s vyznačením
      1. aa) městské čtvrtě, ulice (náměstí) a čísla domu, ve kterém je byt, a
      2. bb) jeho velikost podle počtu obytných místností;
   1. c) odůvodnění, proč byla přikázána za nájemníka.

1. 32. Seznamy uchazečů o byty, jakož i osob přikázaných za nájemníky musí být v každé obci vedeny jednotně pro celý její obvod a jediným orgánem.
2. 33. Doba, ve které musí býti každému dovoleno, aby si prohlédl opis seznamů uchazečů o byty, jakož i seznamu osob, přikázaných za nájemníky (§ 4, odst. 3 zák.), musí býti určena tak, aby možnost jejich prohlídky byla poskytnuta i osobám, které jsou v pravidelných denních hodinách zaměstnány.
3. 34. Osoby, které se ucházejí v obci o byt, lze zapsati do seznamu uchazečů o byty pouze tenkráte, jestliže
   1. a) jsou státně spolehlivé,
   2. b) v obci
      1. aa) nemají bytu nebo
      2. bb) mají v ní sice byt, avšak zdravotně závadný nebo nedostatečný, a
   1. c) vykonávají v ní (viz č. 40) své zaměstnání nebo povolání,
      1. aa) které uzná místní národní výbor v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zajmových hospodářských skupin za potřebné a
      2. bb) jehož výtěžek tvoří převážný (hlavní) zdroj jejich výživy.

      Toto ustanovení se nevztahuje na členy oficiálních a polooficiálních zahraničních missí.

1. 35. O tom, zda osoba je státně nespolehlivá, rozhoduje místní národní výbor. Toto právo se však nevztahuje na státní a jiné veřejné zaměstnance, kteří osvědčí, že jsou v činné službě.

   Za státně nespolehlivé nutno považovati bez dalšího osoby

   1. a) německé nebo maďarské národnosti, které pozbyly podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, československého státního občanství, pokud jim nebylo vráceno, nebo
   2. b) odsouzené
      1. aa) lidovým nebo národním soudem podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb.., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, nebo pravomocným rozhodnutím okresního národního výboru podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, na Slovensku podle nařízení Ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, nebo
      2. bb) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících nebo nahrazujících, nebo
      3. cc) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., o ochraně lidově demokratické republiky;
      4. dd) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu;
      5. ee) pravomocným rozsudkem soudu podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich;
      6. ff) pravomocným nálezem správního úřadu podle zákona č. 15/1947 Sb. nebo podle předpisů vyživovacích, zásobovacích a cenových pro trestný čin, kterým pachatel projevil svůj nepřátelský postoj k hospodářské soustavě lidově demokratického zřízení státu.

      Bližší pokyny stran osob uvedených pod písm. a) vydá ministerstvo vnitra.

1. 36. Osobami, které nemají v obci bytu (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.), se rozumějí nejen osoby, které v obci vůbec nebydlí, nýbrž i takové, které jsou v ní ubytovány ve společné domácnosti s jinou rodinou nebo v hotelu (ubytovacím podniku) anebo mají toliko zařízenou část bytu (zpravidla podnájem) a pod.

   Těmto osobám jsou postaveny na roveň osoby, které sice v obci byt mají, avšak

   1. a) vlastník domu má proti nim exekuční titul k nucenému vyklizení bytu, nebo
   2. b) jejich byt má vzhledem k počtu příslušníků jejich domácnosti povahu toliko přechodného ubytování.

1. 37. Zdravotně závadným (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.) se rozumí byt, který podle posudku lékaře okresního národního výboru nebo v obcích, v nichž místní národní výbory vykonávají též působnost okresních národních výborů, městského lékaře může z důvodu technických závad škodlivě působiti na zdraví jejich obyvatelů. Jinak nutno byt považovati za zdravotně závadný, jestliže jeho uživatel nebo osoba, náležející k jeho domácnosti, jsou podle potvrzení uvedeného lékaře pro nemoc trvale upoutány na lůžko nebo jsou stálým zdrojem nákazy (tuberkulosa) a není možno poskytnouti jim samostatnou místnost.
2. 38. Byt se považuje za nedostatečný (§ 4, odst. 1, č. 1 zák.), připadají-li na jednu obytnou místnost více než 2 příslušníci uživatelovy domácnosti.
3. 39. Místnímu národnímu výboru přísluší právo zkoumati v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin, zda výkonu uchazečova zaměstnání nebo povolání v obci vyžaduje veřejný zájem, zejména místní potřeba. Toto právo se však nevztahuje na státní a jiné veřejné zaměstnance v činné službě.
4. 40. Místní národní výbor obce,
   1. a) která územně souvisí s jinými obcemi, tvoříc s nimi jednotnou městskou (průmyslovou) oblast, nebo
   2. b) která je vzájemně spojena vhodnými dopravními prostředky s jinými obcemi tak, že lze z ní jako bydliště bez obtíží každodenně dojížděti (docházeti) do jiné obce jako pracoviště,

   nesmí odepříti osobě u níž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a která vykonává své zaměstnání nebo povolání v některé z těchto obcí, zápis do seznamu uchazečů o byty jedině proto, že nevykonává toto své zaměstnání nebo povolání právě v ní (§ 4, odst. 4 zák.).

   Obvody takovýchto území určí zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče) v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace a zájmových hospodářských skupin.

1. 41. Uchazeči o byty musí být v seznamu roztříděni do dvou skupin podle toho,
   1. a) nemají-li v obci bytu, nebo
   2. b) bydlí-li v bytech zdravotně závadných nebo nedostatečných

   (§ 4, odst. 2 zák.).

   V každé této skupině nutno uchazeče rozděliti podle druhu zaměstnání nebo povolání, po případě jejich odvětví do podskupin, jejichž pořadí se určí podle významu jednotlivých druhů zaměstnání nebo povolání (odvětví) s hlediska veřejného zájmu se zřetelem k místním poměrům (§ 4, odst. 2 zák.). Pro větší obec může toto pořadí podskupin určiti nadřízený národní výbor (pověřenectvo), a to, jde-li o uvolněné oblasti, které se osidlují slovanským obyvatelstvem, podle pokynů osidlovacího úřadu; v obcích, ve kterých je vojenská posádka, dlužno vytvořiti zvláštní přednostní podskupinu uchazečů z vojenských osob, které označí místnímu národnímu výboru vojenská správa (místní velitel).

   Vzhledem k odlišným poměrům mohou místní národní výbory stanoviti pořadí uchazečů v rámci těchto zásad i jiným způsobem.

1. 42. Za nájemníky smějí býti přikazováni toliko uchazeči zapsaní do seznamu. Jiné osoby lze přikázati jen tehdy,
   1. a) bydlí-li v budově, jež z nařízení stavebního úřadu musí být vyklizena, nebo
   2. b) byla-li jejich smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou nebo bylo-li uloženo podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku domu, aby vyklidil byt, jehož užívá ve svém domě, nebo bylo-li úředně nařízeno jejich přesídlení (§ 11, odst. 2 zák.), nebo
   3. c) má-li vlastník domu proti nim exekuční titul k nucenému vyklizení bytu, nebo
   4. d) ocitnou-li se bez přístřeší při směně bytu, jako na př. rozvedený (rozloučený) uživatel bytu, žijící dosud s rozvedenou (rozloučenou) manželkou, mění svůj byt za jiný a pod., nebo
   5. e) byly-li označeny (navrženy) za nájemníky podle §§ 5 a 6 zákona nebo podle ustanovení č. 120 a 165, nebo
   6. f) jde-li o osobu, která má podle pracovní smlouvy v jiné obci závodní byt a jejíž pracovní poměr má býti rozvázán podle zákona o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil, požádá-li o to okresní úřad ochrany práce (§ 40 zákona ze dne 9. května 1947, č. 87 Sb., o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil), nebo
   7. g) vyžaduje-li toho veřejný zájem, nebo
   8. h) není-li o určitý byt uchazečů, zapsaných do seznamu (§ 4, odst. 5 zák.).

1. 43. Při přikazování uchazečů, zapsaných do seznamu, nutno postupovati pokud možno podle pořadí, jaké pro jednotlivé uchazeče vyplývá z jejich zařazení do určité skupiny a v ní do podskupiny.

   Při více uchazečích téže podskupiny musí býti dávána přednost rodinám podle počtu nezaopatřených dětí, jakož i mladým manželům, zvláště pak těm, jimž se narodilo nebo podle lékařsky prokázaného těhotenství se má naroditi dítě (§ 4, odst. 2 zák.).