Výnos ministerstva průmyslu a ministerstva výživy, č. j. II/1-108.125/46, kterým se vydávají směrnice pro stanovení odměny národním správcům průmyslových a řemeslných podniků.

§ 1

(1) Orgány, povolané k ustanovení národních správců ve smyslu § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., stanoví podle § 23 tohoto dekretu výši odměny za činnost národního správce.

(2) Je-li pro stanovení odměny příslušno více orgánů, určí tyto orgány odměnu ve vzájemné dohodě; nedojde-li k dohodě rozhodne společně nadřízený orgán vyšší.

(3) Výše odměny se stanoví k žádosti národního správce, a to zvláštním výměrem. Vybírati si zálohy na odměny takto nevyměřené není přípustno.

(4) Do výměru, jímž se stanoví odměna, může národní správce podat) odvolání podle předpisů § 25 dekretu č. 5/1945 Sb. a předpisů správního řízení.

§ 2.

(1) Odměna národního správce se vyplácí ke konci každého měsíce za uplynulý kalendářní měsíc.

(2) Odměna národního správce se skládá ze základní odměny a přirážky.

§ 3.

(1) Základní odměna může se skládati z požitků peněžitých i věcných (naturálních).

(2) Výše odměny nesmí včetně naturálních požitků překročiti tyto hrubé měsíční částky:

(3) Počet zaměstnanců řídí se podle stavu v den 1. srpna 1945. Když se po této době zvětšil počet zaměstnanců, je maximální sazbu, uvedenou v odst. 2 posuzovali podle stavu ke dni 1. února 1946. — Jestliže počet zaměstnanců ke dni 1. února poklesl, je se říditi podle stavů ke dni 1. srpna 1945, pokud se národní správce zbavil zbytečných sil a zaměstnává pouze sily produktivní. Ovšem tam, kde pokles zaměstnanců nastal vinou národního správce a ke škodě podniku, je vycházeti ze skutečného stavu ke dni 1. února 1946. — Pokud by šlo o podniky (živnosti), jež jsou plně zaměstnány v jiné roční době než shora uvedeno (sezónní živnosti), přihlédne orgán, který stanoví odměnu k této skutečnosti a vezme za základ průměrný počet zaměstnanců v době plné zaměstnanosti.

(4) Ocenění naturálních požitků se řídí předpisy zemských národních výborů (býv. zemských úřadů) pro účely veřejného pojištění.

(5) V odst. 2 uvedené sazby jsou nejvýše dosažitelné a mají povahu pomocnou; stanovení odměny národního správce podle těchto sazeb nesmí býti pravidlem, nýbrž skutečnou výši odměny nutno v rámci nejvýše dosažitelné částky určití na základě skutečností, uvedených v § 4 těchto směrnic. Odměna může tedy býti nižší, není-li částka tam uvedená přiměřená a odůvodněná. Není přípustno paušálně a bez bližšího zkoumání stanoviti odměnu podle stupnice uvedené v odst. 2.

§ 4.

(1) Při vyměření odměny národního správce jsou rozhodnými, zejména tyto skutečnosti: v prvé řadě je posuzovati jaký výkon a námahu, jakož i kolik času vyžaduje na národním správci vedení podniku; dále padá v úvahu rozsah podniku, výše obratu, počet zaměstnanců, plat vedoucího podniku před zavedením národní správy, jakož i v dobách předválečných, dále zaměstnanost a hospodářský stav podniku; přihlížeti je též ke skutečnosti, zda národní správce musí žiti odloučeně od své rodiny. Byl-li vedoucím podniku majitel sám, zjistí se, jaký plat by náležel vedoucímu zaměstnanci podniku téhož druhu.

(2) K zjištění skutečností, směrodatných pro stanovení odměny je rozhodným 1. únor 1946, s výjimkou ustanovení § 3, odst. 3 těchto směrnic.

(3) V odst. 1 uvedené skutečnosti buďtež ověřeny závodní radou, po případě důvěrníkem zaměstnanců.

(4) Změní-li se podstatně skutečnosti uvedené v odst. 1, může výše odměny k odůvodněnému návrhu národního správce býti znovu upravena.

§ 5.

(1) Spravuje-li národní správce současné vice řemeslných nebo průmyslových podniků, přísluší mu za všechny tyto podniky celková odměna, která se řídí podle skutečností, uvedených v § 4, odst. 2, zjištěných pro každý podnik samostatně; celková výše odměny nesmí překročiti sazbu, uvedenou v § 3, určenou podle součtu zaměstnanců všech spravovaných podniků.

(2) V takových případech se rozdělí celková odměna poměrně na účet spravovaných podniků, s přihlédnutím na skutečnosti, uvedené v § 4 těchto směrnic.

(3) Orgán, který určuje národnímu správci odměnu, uloží mu, aby oznámil, zda byl jmenován národním správcem jiného podniku nebo jiné majetkové podstaty a který orgán ho jmenoval; rovněž je národnímu správci přikázati, aby i v budoucnu ohlásil, zda byl jmenován národním správcem v jiném podniku nebo majetkové podstatě.

Orgán, který ustanovuje národního správce, uloží mu též, aby hlásil, zda vykonává nebo hodlá vykonávati mimo funkci národního správce ještě jinou hospodářskou činnost, v jakém podniku nebo majetkové podstatě, rozsah této činnosti a výši důchodu z ní plynoucího; podle těchto skutečností je posouditi, zda odměna národního správce nemá býti přiměřeně snížena.

(4) Obdobně, jako se postupuje při stanovení odměny národního správce, jmenovaného pro více řemeslných nebo průmyslových podniků, je stanoviti odměnu i v případě, že jedna a tatáž osoba je národním správcem různých majetkových podstat; při tom se přihlédne též ke směrnicím pro stanovení odměny, vydaným příslušnými resortními ministerstvy. Spravuje-li jeden národní správce dva samostatné podniky, v nichž je jeden podnikem řemeslným nebo průmyslovým a druhý podnikem obchodním, přísluší mu odměna buď podle těchto směrnic nebo podle směrnic ministerstva vnitřního obchodu a dopravy ze dna 22. března 1946 (Ú. l. I. č. 80, č. 1212) podle toho, která sazba je pro něho výhodnější; stanovená odměna může býti z důvodů vedení dvou podniků zvýšena nanejvýše o 10%. — Pro rozvržení odměny na jednotlivé podniky platí ustanoveni odst. 2 tohoto paragrafu obdobně.

§ 6.

(1) Je-li ustanoven sbor národních správců, nutno se zřetelem na dělbu práce odměny jednotlivých jeho členů příslušně snížiti. Ustanovení toto nesměřuje k tomu, aby pro celý sbor byla stanovena jen odměna ve výši odpovídající odměně, jaká by byla vyměřena, kdyby tu byl pouze jeden národní správce, a aby tato částka byla rozdělena podle počtu členů sboru; je proto stanoviti pro každého ze členů přiměřenou odměnu, odpovídající jeho výkonu v podniku, s přihlédnutím k odst. 2 tohoto paragrafu.

(2) V případě, že některý ze členů sboru národních správců se neúčastní trvale a soustavně vedení podniku, je upraviti jeho odměnu tak, aby odpovídala času a námaze, vynaložené na vedení podniku a skutečně vykonané práci.

(3) V ostatním platí pro určení odměny členů sboru národních správců stejná ustanovení, jaká jsou předepsána pro národního správce — jednotlivce.

§ 7.

(1) V případě, že zaměstnanec podniku ve vyšším postavení, podřízený národnímu správci má se souhlasem příslušného ministerstva nebo podle platné mzdové úpravy vyšší plat než činí základní odměna národního správce ve smyslu předchozího ustanovení, může býti odměna národního správce stanovena o 10% výše, než činí plat tohoto zaměstnance; národní výbory si k tomuto rozhodnutí vyžádají souhlas zemského národního výboru.

(2) Toto ustanovení neplatí tam, kde byl plat takovýchto zaměstnanců (zpravidla příslušníků německé národnosti) neúměrně vysoký nebo kde jsou zaměstnány zvlášť kvalifikované a vysoce placené odborné síly nebo kde národní správce není plně zaměstnán a pod.

§ 8.

(1) Před stanovením odměny národního správce je si vyžádati stanovisko závodní rady, po případě důvěrníka zaměstnanců.

(2) Při určení odměny národního správce podniku, který je členem Ústředního svazu čsl. řemesla je dále přihlédnouti k dobrozdání příslušné odborné jednoty společenstev; jde-li o podnik, který je členem Ústředního svazu průmyslu, je přihlédnouti k dobrozdání příslušné hospodářské skupiny Ústředního svazu čsl. průmyslu, po případě jí určeného oblastního sekretariátu.

(3) Orgánům, uvedeným v předchozích odstavcích je sděliti skutečnosti rozhodné pro stanovení výše odměny.

§ 9.

(1) Národním správcům, kteří jsou v pracovním (služebním) poměru ke spravovanému podniku a hodlají v něm nadále činně setrvati, náleží rozdíl mezi odměnou národních správců a platem (mzdou), plynoucím z dosavadního služebního poměru.

(2) V těchto případech ze služebního platu sráží se daň důchodová jako u každého jiného zaměstnance, kdežto rozdíl mezi odměnou a služebním platem podléhá zdanění jako příjem z jinakých pramenů (srovnej k tomu bod 21 výnosu ministerstva financí ze dne 21. září 1945, č. j. 6100/45-V/5).

§ 10.

(1) V odůvodněných případech, zejména když národní správce nebo některý ze členů sboru národních správců, ustanovený příslušným národním výborem, vykázal zvláštní způsobilost nebo úspěch ve výkonu národní správy podniku, může mu býti přiznáno zvláštní zvýšení základní odměny.

Toto ustanovení platí zejména v případech, kdy národní správce nemá velký počet zaměstnanců, při čemž však výkon správy je velmi obtížný, takže jeho odměna není úměrná vynaložené práci (na př. obnova podniku, zničeného bombardováním, zadluženého a pod.). Podobně u podniků racionalisovaných, kde práce je z větší části přesunuta na stroje, je provésti podle tohoto ustanovení příslušnou korekturu. Měsíční odměnu je možno zvýšiti na určitý obmezený čas, buď za dobu minulou, po kterou trvala zvýšená činnost a námaha národního správce, nebo ku předu na určitou dobu, pro kterou je prokazatelně očekávati tuto zvýšenou činnost, na př. na 3 měsíce, nebo do odvolání; posléze je také možno povoliti jednorázovou odměnu, na př. ke konci roku.

(2) Národní výbory si k takovémuto rozhodnutí musí vyžádati souhlasu zemského národního výboru.

(3) Ustanovení § 8 těchto směrnic platí obdobně.

§ 11.

Národnímu správci nepřísluší náhrada za nevybranou dovolenou.

§ 12.

(1) K základní odměně, stanovené podle §§ 3 až 10 těchto směrnic je připočísti jednu polovinu veřejnoprávních pojistných příspěvků, skutečně placených národním správcem, který je fakticky veřejnoprávně pojištěn nebo v tomto pojištění dobrovolně pokračuje. Upozorňuje se, že ti, kdož dobrovolně pokračují ve veřejnoprávním pojištění, neplatí ani příspěvek k účelovému jmění pro podpory při včleňování do práce ani příspěvky fondu rodinných přídavků, pročež se tyto příspěvky nepřipočítávají.

(2) V případě, že národní správce nebyl dříve veřejnoprávně pojištěn nebo nemůže podle zákonných předpisů v tomto pojištění pokračovati, přísluší mu přiměřená náhrada, nanejvýš však částka, odpovídající jedné polovině příspěvků placených v nejvyšší třídě veřejného pojištění zaměstnanců ve vyšších službách. Předpis odstavce 1, věta druhá, platí obdobně.

(3) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí v případě, kdy národní správce je v pracovním nebo služebním poměru ke spravovanému podniku (§ 9 těchto směrnic). Zvýšení není rovněž přípustno tam, kde národní správce sice může pokračovati dobrovolně v pojištění, ale neučiní tak. V konkrétním případě je před povolením přirážky zkoumati, zda povaze případu odpovídá výměra zvýšení podle nejvyšší třídy pojištění, či zda nemá býti přiznána částka nižší.

§ 13.

Pokud základní odměna národního správce (§§ 3 až 10 těchto směrnic) podléhá dani z obratu, zvyšuje se o částku, odpovídající této dani (viz § 24, odst. 3 těchto směrnic).

§ 14.

Přirážka podle § 13 směrnic se počítá podle základní odměny ve smyslu §§ 3 až 10 směrnic, zvýšené o přípočty podle § 12 směrnic.

§ 15.

Národnímu správci, který žije odloučeně od rodiny, nepřísluší z toho důvodu nárok na zvláštní dietu, odlučné a pod.; musí-li žíti odděleně, na př. pro nedostatek bytů, je k této skutečnosti přihlížeti při stanovení základní odměny podle § 4, odst. 1 těchto směrnic.

§ 16.

(1) Za služební cesty přísluší národnímu správci podle § 23 dekretu č. 5/45 Sb., pouze náhrada hotových výdajů.

(2) Hotové výdaje národních správců průmyslových podniků (členů Ústředního svazu čsl. průmyslu) nesmějí překročiti částku 150 Kčs za stravu (diety) a 100 Kčs za nocleh na jeden den; za cestu po dráze přísluší jim jízdné druhé vozové třídy.

(3) Hotové výdaje národních správců řemeslných podniků (členů Ústředního svazu čsl. řemesla) nesmějí překročiti částku 150 Kčs za stravu (diety) a 100 Kčs za nocleh na jeden den; za cestu po dráze přísluší jim jízdné třetí třídy.

(4) Náhrady za služební cesty potvrzuje závodní rada (závodní důvěrník), která připojí své dobrozdání o nutnosti cesty. Náhrady schvaluje orgán, který národního správce jmenoval (§ 1 těchto směrnic), jemuž se předkládá hromadný účet s doklady jednou čtvrtletně, současně s čtvrtletním hlášením. Nedojde-li do 3 měsíců rozhodnutí o výši náhrady, platí účet za schválený.

(5) Národní správce si může vybrati na účet náhrady výloh služebních cest, potvrzený závodní radou, přiměřenou zálohu.

(6) Národnímu správci nepřísluší nárok na náhradu stěhovacích výloh.

§ 17.

Přípustnost vyplatiti národním správcům vánoční příspěvek, resp. remuneraci a její výše, bude stanovena zvláštním výnosem.

§ 18.

(1) Národní správci řemeslných a průmyslových podniků mohou přijímati výhradně odměny a náhrady, které jsou stanoveny podle těchto směrnic.

(2) Předpisy, vydané jinými orgány nebo úřady, upravující odměnu národních správců nemohou býti používány ani ku stanovení odměny, ani pro určení vedlejších nároků, diet a pod., pokud to v těchto směrnicích není výslovně připuštěno (§ 5, odst. 4), nebo pokud nebude provedena speciální úprava.

§ 19.

(1) Odměna nebo zvýšení základní odměny se vyměřuje k žádosti národního správce, v němž se navrhuje buď stanovení nebo přezkoumání nebo nová úprava výše odměny nebo přiznání zvláštního zvýšení základní odměny.

(2) Žádost je podati na předepsaném formuláři; formulář možno objednati u Státní tiskárny, Praha III., Karmelitská 6 (tiskopis č. skladové 188 D).

(3) Příslušný národní výbor nebude zásadně přezkoumávati a zvyšovati odměnu z moci úřední, nýbrž jen k žádosti, podané na předepsaném formuláři a řádně doložené. Ovšem tím není vyloučeno, aby tam kde vyměřená odměna by měla býti snížena, ježto neodpovídá dnešnímu výkonu národního správce, byla stanovená odměna přezkoumána.

(4) Před předložením žádosti orgánu, příslušnému k rozhodnutí je tiskopis ve všech bodech podrobně vyplniti a opatřiti potvrzením závodní rady, jakož i dobrozdáním, předepsaném v § 8 směrnic.

§ 20.

Předpisy těchto směrnic neplatí pro podniky, které jsou v likvidaci. U těchto podniků je stanoviti odměnu, odpovídající skutečně vynaložené námaze a ztrátě času a to po dohodě s Fondem národní obnovy.

§ 21.

(1) Tyto směrnice neplatí pro určení odměny národních správců podniků znárodněných podle dekretů č. 100/1945 Sb. a 101/1945 Sb.

(2) Odměna těchto národních správců bude stanovena zvláštním předpisem.

§ 22.

(1) Po dobu, kdy národní správce nebo člen sboru národních správců nevykonává funkci (na př. výkon vojenské presenční služby), nepřísluší mu odměna.

(2) Toto ustanovení neplatí pro dovolenou národního správce, která odpovídá době dovolené, na kterou má zákonný nárok zaměstnanec firmy ve vedoucím postavení. Ustanovení § 11 těchto směrnic není tímto ustanovením dotčeno.

(3) Po dobu nevykonávání funkce národního správce (s výjimkou dovolené) nutno ustanoviti prozatímního národního správce, kterému přísluší přiměřená odměna.

§ 23.

Bude-li národní správce zproštěn své funkce během kalendářního měsíce, přísluší mu odměna za celý měsíc.

§ 24.

(1) Žádost národního správce o stanovení odměny, resp. o její zvýšení podléhá poplatku 12 Kčs z každého archu, přílohy žádosti poplatku 2 Kčs z každého archu. Odvolání do rozhodnutí o uvedené žádosti podléhá poplatku 20 Kčs z prvního a 12 Kčs z každého dalšího archu, rozhoduje-li o něm vyšší stolice nadřízená orgánu, který odměnu stanovil. Rozklad proti stanovení odměny, o němž rozhoduje orgán, který odměnu určil, podléhá poplatku 12 Kčs každého archu.

(2) Za stanovení odměny se nevybírá dávka za úřední úkony ve věcech správních.

(3) Daň z obratu z odměny národního správce činí 3 % ze skutečně vyplacené částky, přesahuje-li souhrn úplat za výkon národní správy v předcházejícím kalendářním roce 80.000 Kčs (§ 7, č. 5 zák. č. 31/1945 Sb.). Souhrn úplat za výkon národní správy, dosažený v r. 1945 se pro výpočet daně z obratu z odměny za dobu od 1. března 1946 přepočte na celoroční obrat podle § 36, odst. 5, třetí věty téhož zákona. Za leden a únor r. 1946 je však národní správce povinen platiti daň z obratu ve výši 2 % z úplat, přijatých za činnost národního správce (tedy z odměny jakož i z náhrady hotových výloh), aniž by přicházelo v úvahu osvobození obdobné § 7, č. 5 zák. č. 31/46 Sb. (srovnej k tomu bod 21 výnosu min. financí z 21. září 1945, č. 6.100/45-V/5), i když tyto úplaty obdrží po 31. březnu 1946. — Dani z obratu podléhá též náhrada hotových výloh.

§ 25.

Směrnice tyto nabývají účinnosti dnem 1. dubna 1946 a je podle nich stanoviti odměnu národních správců průmyslových a řemeslných podniků tímto dnem počínaje. Platí v zemích České a Moravskoslezské.