Vyhláška ministra průmyslu o výrobě, dodávkách a spotřebě rychlořezných ocelí.

§ 1.

(1) Rychlořezné oceli smějí se vyráběti a dodávati pouze ve složení uvedeném v příloze 1.

(2) Výjimky z ustanovení odstavce 1 může stanoviti nebo povoliti ministerstvo průmyslu.

§ 2.

Rychlořezné oceli kované, válcované, tažené nebo lité mohou býti dodávány:

1. a) závodům, které vyrábějí nástroje pouze pro vlastní potřebu, včetně potřeby podniku, k němuž patří,
2. b) závodům, které kromě pro vlastní potřebu [písm. a)] vyrábějí nástroje také pro třetí osoby,
3. c) závodům, které vyrábějí nástroje pouze po třetí osoby,
4. d) překupníkům.

§ 3.

Rychlořezné oceli uvedené v příloze 1 ve skupině Eb, Ec, Da a Db, je dovoleno dodávati na výrobu zvlášť namáhavých nástrojů jen na povolení ministerstva průmyslu.

§ 4.

(1) Závodům uvedeným v § 2, písm. a) a b) může býti ročně dodáno a závody smějí odebrati volně pro vlastní potřebu nejvýše množství, odpovídající 80% dodávek jednotlivých druhů rychlořezných ocelí pro vlastní potřebu v r. 1947 (volné odběrní množství).

(2) Volné odběrní množství podle odstavce 1 nesmí však pro jeden stroj pracující jen s nástroji z rychlořezné oceli při osmihodinové pracovní době přesáhnouti 6 kg ročně.

(3) Závody, které v roce 1947 ještě nebyly v provozu, nebo jímž v r. 1947 nebyla dodána rychlořezná ocel, požádají ministerstvo průmyslu o stanovení volného odběrního množství.

(4) Nestačí-li závodu volné odběrní množství podle odstavce 1 pro jeho nynější potřebu, požádá na předepsaném tiskopise (Ktl 1144) ministerstvo průmyslu o povolení dalšího odběru rychlořezných ocelí.

§ 5.

Závod může objednati celé volné roční odběrní množství najednou. Dodávky řídí se však podle výše uvedeného množství. Nepřesahuje-li toto množství 200 kg, lze je také najednou dodati; množství vyšší do 1000 kg je však dovoleno dodati jen ve dvou stejných dílčích množstvích půlletně, množství přes 1000 kg jen ve čtyřech stejných množstvích čtvrtletně.

§ 6.

(1) Závodům, uvedeným v § 2, písm. b) a c) mohou býti dodávány a tyto závody smějí odebírati rychlořezné oceli na výrobu nástrojů pro třetí osoby (pro tuzemskou spotřebu i pro vývoz) jen na povolení, které vydává ministerstvo průmyslu. V povolení stanoví se také výše ročního povoleného odběrního množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí.

(2) žádosti podávají se na předepsaném tiskopise (Ktl 1144) ministerstvu průmyslu; v nichž buďtež podrobně uvedeny okolnosti, kterými se odůvodňují.

§ 7.

(1) Závody, které vyrábějí z rychlořezných ocelí nástroje pro třetí osoby smějí uzavírati zakázky na seriovou výrobu nástrojů jen do výše tří čtvrtin ročního odběrního množství podle § 6, odst. 1.

(2) Přesahují-li zakázky uzavřené do dne počátku účinnosti této vyhlášky množství podle odstavce 1, smějí výrobci přijmouti další objednávky teprve, až jejich poměr bude odpovídati ustanovením prvního odstavce.

§ 8.

(1) Závody v § 7 uvedené nesmějí míti na skladě množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí přesahující tři čtvrtiny ročního odběrního množství podle § 6, odst. 1.

(2) Součet množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí, které má závod na skladě a množství téhož materiálu, které závod závazně objednal, však nesmí přesáhnouti roční odběrní množství podle § 6, odst. 1.

§ 9.

(1) Ministerstvo průmyslu povolí překupníkům na jejich žádost roční odběrní množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí; v povolení může stanoviti podmínky.

(2) V žádosti podle odstavce 1 musí býti uvedeno:

1. a) žádané množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí v kg pro jeden rok,
2. b) závody, které budou žadatelem zásobovány,
3. c) množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí v kg, která žadatel dodal v letech 1936 až 1938,
4. d) prohlášení žadatele, že povede přesné záznamy komu, jaké množství a který druh rychlořezné oceli byl dodán.

§ 10.

Dodavatelé rychlořezných ocelí jsou povinni vésti přesné záznamy (kartotéky) pro každého odběratele zvlášť, v nichž musí býti uvedeno:

1. a) jméno a adresa odběratele,
2. b) množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí dodaná odběrateli v roku 1947,
3. c) množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí, dodaná pro vlastní potřebu závodu (§ 4, odst. 1),
4. d) množství jednotlivých druhů rychlořezných ocelí dodaná na povolení ministerstva průmyslu (§ 6, odst. 1),
5. e) čísla povolení ministerstva průmyslu.

§ 11.

(1) Závody, které mají v zásobě větší množství rychlořezných ocelí, než činí jejich volné roční odběrní množství (§ 4, odst. 1) nebo tři čtvrtiny povoleného ročního odběrního množství (§ 6, odst. 1), jsou povinny neodkladně nabídnouti přebytečné zásoby ke koupi překupníkům, případně výrobcům nástrojů z rychlořezných ocelí nebo tuzemským výrobcům rychlořezných ocelí. K prodeji si musí opatřiti předem souhlas ministerstva průmyslu.

(2) Přebytečné zásoby rychlořezných ocelí (odstavec 1) jsou závody kromě toho povinny hlásiti vždy k 1. lednu a k 1. červenci ministerstvu průmyslu.

§ 12.

Nástroje z rychlořezných ocelí možno dodávati volně.

§ 13.

Nástroje vyrobené z rychlořezné oceli, která má vyšší obsah legujících prvků (skupina E, D), smějí býti používány jen k obrábění těžko opracovatelných materiálů.

§ 14.

(1) Rychlořezných ocelí smí býti používáno pouze k výrobě řezných nástrojů. Není dovoleno použiti rychlořezné oceli pro jiné účely, na př. k výrobě tvarujících nástrojů, částí odolných opotřebení nebo tepluvzdorných a pod.

(2) Z rychlořezných ocelí nesmějí se dále vyráběti a dodávati řezné nástroje uvedené v příloze 2. Ministr průmyslu může počet druhů uvedených v příloze 2 rozšířiti nebo snížiti.

(3) Z rychlořezných ocelí není dovoleno vyráběti nástroje plátované tvrdými kovy (slinutými karbidy). Ustanovení věty prvé neplatí pro nástroje s násadou o průměru menším než 13 mm, pokud k tomu dá souhlas ministerstvo průmyslu.

§ 15.

(1) Z jednoho kusu se nesmějí vyráběti zejména tyto nástroje z rychlořezné oceli:

1. a) nože pro soustruhy, hoblovací nože a jiné jednobřitové nástroje s průřezem větším než 200 mm², je-li jejich délka větší než 120 mm,
2. b) obráběcí nože do držáků o váze jednoho kusu větší než jeden kg,
3. c) kruhové pily pro opracování kovů o průměru větším než 350 mm,
4. d) nástroje s násadou o průměru násady 10 mm a větším,
5. e) frézy a jiné vícebřitové nástroje o průměru větším než 200 mm.

(2) Nástroje uvedené v odstavci 1, písm. a), c) až e) mohou býti vyráběny pouze tak, že základní těleso nebo jeho násada budou provedeny z oceli, která není legována niklem, chromem, molybdenem, vanadiem, mědí, kobaltem nebo woframem.

(3) Nástroje o průřezu do 900 mm² smějí se vyráběti jen tak, že řezná část z rychlořezné oceli je tupě svářena se základním tělesem z nelegované oceli, nebo destička z rychlořezné oceli se navaří nebo naletuje na základní těleso z nelegované oceli. Dovolená délka části z rychlořezné oceli je při nástroji do 240 mm délky 60 mm, pro delší čtvrtina celkové délky.

(4) Nástroje o průřezu větším než 900 mm² smějí se vyráběti jen tak, že destička z rychlořezné oceli se navaří nebo naletuje na základní těleso z nelegované oceli.

(5) Nástroje, které nejsou uvedeny v odstavci 1, jejichž výroba je však na základě technické zkoušky možná též v provedení podle odstavce 2, nutno zhotovovati v tomto provedení.

§ 16.

(1) Nástroje vyrobené z jednoho kusu rychlořezné oceli, s výjimkou nástrojů o průměru násady menším než 5 mm, jsou výrobci nástrojů povinni opatřiti značkami podle jednotlivých skupin rychlořezných ocelí, které se na nástroje vyrazí, vyleptají nebo jinak trvale vyznačí, a to, jde-li o nástroje vyrobené:

1. a) z rychlořezné oceli s obsahem kobaltu větším než 2%, značkou „Co“ (viz příloha 1, skup. Da, Db),
2. b) z rychlořezné oceli s obsahem vanadia větším než 2%, značkou „V“, [neobsahuje-li více než 2% molybdenu (viz příloha 1, skup. Ea, Ec)],
3. c) z rychlořezné oceli s obsahem vanadia menším než 2% a s obsahem wolframu větším než 10%, značkou „W“ (viz příloha 1, skup. A B C II),
4. d) z rychlořezné oceli s obsahem molybdenu větším než 2%, značkou „Mo“ (skup. A B C III).

(2) Není-li výrobcům nástrojů známa příslušnost rychlořezných ocelí ke skupinám uvedeným v odstavci 1, jsou povinni ji zjistiti u dodavatelů rychlořezných ocelí.

(3) Zbytky nástrojů z rychlořezných ocelí a odpady vzniklé při výrobě nástrojů z rychlořezných ocelí nutno tříditi do příslušných skupin uvedených v odstavci 1.

§ 17.

(1) Surovinoví hospodáři, ustanovení podle vyhlášky ministra průmyslu ze dne 23. dubna 1948, č. 737 Ú. l. I, o surovinových hospodářích, jsou povinni sledováním spotřeby a objednávek rychlořezných ocelí zabrániti vytvořeni nadbytečných zásob tohoto materiálu a dbáti, aby již vytvořené přebytečné zásoby byly odprodány.

(2) Surovinoví hospodáři jsou povinni dbáti, aby nástroje z rychlořezné oceli byly co nejúčelněji a nejhospodárněji využity, a aby těchto nástrojů bylo používáno jen, kde je to z technických nebo hospodářských důvodů nutné.

§ 18.

Ministerstvo průmyslu může v jednotlivých, zvláště odůvodněných případech povoliti nebo stanoviti výjimky z předpisů této vyhlášky.

§ 19.

Ministerstvo průmyslu nebo jím pověřené hospodářské organisace kontrolují dodržování předpisů této vyhlášky.

§ 20.

Přestupky této vyhlášky se trestají podle § 8 dekretu č. 109/ 1945 Sb.

§ 21.

Dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se zrušuje použivatelnost:

1. a) vyhlášky ministra hospodářství a práce ze dne 13. července 1942, č. 293 (Fe-B 11), o výrobě a označování nářadí z rychlořezné oceli (Úř. l. č. 165 ze dne 16. července 1942),
2. b) příkazu S 13 ministra hospodářství a práce ze dne 23. listopadu 1944, o výrobě, úpravě objednávek a omezení krytí pro rychlořeznou ocel.

§ 22.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.