Vyhláška ministerstva průmyslu o organisaci záchranné služby v hornických závodech.

§ 1.

(1) Na každém samostatném hlubinném dole, koksovně, v železárnách a v huti, pokud se na ně nevztahují ustanovení § 11 tohoto nařízení, musí býti báňská záchranná stanice se záchrannými dýchacími přístroji a mužstvo vycvičené v jejich používání.

(2) Doly, které nebyly prohlášeny za nebezpečné třaskavými plyny, prachem uhelným, nedýchatelnými plyny nebo důlními požáry, mohou býti této povinnosti v odůvodněných případech zproštěny, Doly, u nichž počet osazenstva zaměstnaného pod zemí v nejsilněji obložené směně (včetně dozorců) nepřesahuje 20 mužů, zprošťuje této povinnosti revírní báňský úřad, doly větší báňské hejtmanství.

§ 2.

(1) Báňská záchranná stanice slouží k úschově záchranných dýchacích přístrojů i jiné výzbroje určené pro záchrannou službu a jest shromaždištěm záchranného mužstva při cvičení a při poplachu.

(2) Báňská záchranná stanice budiž na závodě umístěna pokud možno na místě nevystaveném prachu. Musí být opatřena zařízením pro vytápění a elektrickým osvětlením, musí býti stále udržována v čistotě a smí se jí používati jen k účelům záchranné služby.

(3) Aby pryžové součástky přístrojů netrpěly, budiž ve stanici udržována mírná vlhkost vzduchu a co možno stejnoměrná teplota, neklesající pod 10° C a nepřesahující při vytápění 25° C.

(4) Na vnější straně dveří musí býti nápis „Báňská záchranná stanice“ a údaj, kde je klíč k místnosti.

§ 3.

(1) V báňské záchranné stanici musí býti:

1. 1. Předepsaný počet záchranných dýchacích přístrojů podle § 4, odst. 2 s úplnou výstrojí (kyslíkové láhve, pohlcovače CO₂ a j.). Přístroje třeba chovati v bezvadném, vždy upotřebitelném stavu, na vhodném místě, chráněném před prachem a sluncem. Přístroje, ústenky a masky buďtež očíslovány; v záznamu o cvičeních záchranného mužstva podle § 10, odst. 2 buďtež uvedena v kmenovém listě každého jednotlivce čísla jemu přiděleného přístroje, ústenky, přilby nebo masky. V závodních a společných báňských záchranných stanicích mají býti zpravidla dýchací přístroje téhož vzoru. Není-li tomu tak, musí býti každý člen záchranného sboru vycvičen v používání všech vzorů dýchacích přístrojů, kterými je báňská záchranná stanice vybavena.
2. 2. Elektrické důlní lampy v bezvadném stavu a plně nabité. Jejich počet musí býti nejméně dvojnásobný než jest počet záchranných přístrojů anebo stejný, je-li po ruce stejný počet vyměnitelných náhradních akumulátorů. Je-li v lampovně zaručeně vždy pohotově předepsaný počet nabitých lamp nebo akumulátorů, může závodní naříditi pohotovost elektrických lamp v lampovně místo v záchranné stanici.
3. 3. Potřebné náhradní součástky k záchranným přístrojům v přiměřeném množství (dýchací vaky, hadice, redukční ventily a j.), leč by tyto součástky byly v hlavní nebo v ústřední báňské záchranné stanici, k níž je důl přičleněn.
4. 4. Náhradní výstroj, a to pro každý přístroj nejméně 3 pohlcovače CO₂ a 3 láhve s kyslíkem. Je-li po ruce zařízení k přečerpávání kyslíku, postačí pro každý přístroj jedna zásobní láhev s kyslíkem.
5. 5. Náčiní a potřebné pomůcky pro rychlé obnovení větrání (napuštěné plátno nebo plachtovina, sekery, pily, hřebíky a pod.).
6. 6. Teploměr.
7. 7. Seznam předmětů uložených v záchranné stanici.
8. 8. Seznam mužstva vycvičeného v užívání záchranných přístrojů podle § 9, odst. 5.
9. 9. Kniha o přezkoušení záchranných přístrojů, jejich součástek a příslušenství podle § 5, odst. 11.

Seznam podle č. 7 a 8 třeba vyvěsiti, knihu podle č. 9 uložiti přístupně na určeném místě.

(2) Pro udržování a zkoušení záchranných přístrojů a ostatního zařízení záchranné stanice v řádném stavu budiž jmenovitě určena způsobilá osoba.

§ 4.

(1) Na dolech, koksovnách, v železárnách a v hutích smí se užívati jen takových dýchacích přístrojů, které byly povoleny ministerstvem průmyslu pro celé území země České a Moravskoslezské nebo báňským hejtmanstvím pro jeho úřední obvod. Pokud se v dalším nestanoví nic jiného (§ 7), smí se pro záchrannou službu na dolech užívati pouze přístrojů upotřebitelných po dobu nejméně 2 hodin (přístroje dlouhodobé). Na závodech povrchových může býti použito i přístrojů s kratší než dvouhodinovou dobou upotřebení (přístroje krátkodobé), přístrojů hadicových, jakož i plynových masek (§ 8).

(2) Počet dlouhodobých bezvadných dýchacích přístrojů v záchranné stanici každého samostatného hlubinného dolu musí činiti nejméně 2% počtu osazenstva zaměstnaného pod zemí v nejsilněji obložené směně; při tom však musí býti u dolů, které byly prohlášeny za nebezpečné třaskavými plyny nebo prachem uhelným, nejméně 10, u dolů, které byly prohlášeny za nebezpečné důlními požáry nebo za takové, u nichž jest pro skrovný nebo jen příležitostný výskyt methanu potřeba zvláštní opatrnosti, nejméně 6, u dolů ostatních nejméně 4 takovéto dýchací přístroje. Na koksovnách, v železárnách a hutích musí býti v záchranné stanici nejméně 4 dýchací přístroje, z nichž alespoň 8 přístroje kyslíkové.

§ 5.

(1) Každý záchranný dýchací přístroj uložený v báňské záchranné stanici budiž nejméně jednou za půl roku důkladně přezkoušen výrobcem anebo mechanikem hlavní nebo ústřední záchranné stanice anebo jiným odborníkem uznaným báňským hejtmanstvím, zda je ve stavu bezvadném; mimo to budiž přezkoušen, kdykoli nastane pochybnost o jeho dobrém stavu, správném působení a seřízení. Poškozené, opotřebované anebo jinak vadné součástky třeba vyměniti nebo opraviti, přístroj vyčistiti, vyzkoušeti a tak seříditi, aby působil správně a vyhovoval všem úředně stanoveným podmínkám. Dopravu dýchacích přístrojů, jakož i jejich součástí, zejména záložních kyslíkových lahví k přezkoušení výrobci, na hlavní nebo ústřední záchrannou stanici nebo na jiné místo zkoušky, dále dopravu přístrojů na závody třeba zaříditi tak, aby přístroje dopravou netrpěly, kyslíkové láhve se neznečišťovaly mastnotou a šroubení a ostatní součástky nebyly poškozovány. Kyslíkové láhve se smějí dopravovati jen v bednách k tomuto účelu přizpůsobených tak, že pro každou láhev je zvláštní přihrádka. Láhve musí při dopravě státi. Dýchací přístroje musí býti rovněž dopravovány ve speciálních bednách.

(2) Správné působení přístroje anebo jeho jednotlivých součástek, jako redukčních ventilů, plicních automatů, přetlakových ventilů a pod., anebo předepsanou těsnost přístroje třeba zjistiti vhodnými měřicími přístroji.

(3) O výsledku těchto zkoušek vydá zkoušející písemné potvrzení, jež se zaznamená v knize o zkouškách přístrojů.

(4) Mimo hlavní zkoušku (odst. 1—3) třeba každý přístroj prohlédnouti před upotřebením a po něm, zda nemá zjevných vad a zda účinkuje správně. Zejména třeba zjistiti:

1. A. U všech soustav povolených přístrojů:
   1. a) Zda nejsou pryžové součástky ztvrdlé, popraskané, zda nepozbyly potřebné pružnosti, či zda nejsou jinak poškozené.
   2. b) Zda je náplň pohlcovače CO₂ sypká, což se pozná podle chrastění při zatřepání, a zda co do váhy vyhovuje ustanovením § 6, odst. 1.
   3. c) Zda je kyslíková láhev naplněna přibližně na 150 atm., nejméně však na 145 atm., což se zjistí odečtením na finimetru. Údaje finimetru před použitím a po použití přístroje zaznamenávají se v kmenovém listě záchrancově.
   4. d) Zda dýchací ventily řádně působí a lehce hrají. Při silném vdechu a výdechu musí slyšitelně dosedati a při obyčejném dýchání musí jimi procházeti vzdušiny bez znatelného odporu.
   5. e) Třeba zjistiti měřením, zda redukční ventil je správně seřízen tak, aby dával množství kyslíku předepsané povolovacím výnosem. Při otevření ventilu kyslíkové láhve musí býti slyšeti stejnoměrný sykot.
   6. f) Zda je úplně vystrojený přístroj těsný. Z nadmutého vaku (kyslíkovou láhev, přetlakový ventil jakož i vydechovací hadici třeba uzavříti) nesmí vzdušiny unikati při mírném tlaku na vak. Zkouší-li se při podtlaku vyssáváním vzdušin z přístroje ústy, musí podtlak stoupati s vyssáváním.

1. B. U soustav přístrojů se stálým přítokem kyslíku.

   Třeba zjistiti, zda přetlakový ventil správně působí. Výdechem do napnutého vaku musí vzdušiny slyšitelně unikati ventilem.

1. C. U soustav přístrojů se stálým přítokem kyslíku a s plicním automatem.

   O správném náskoku plicního automatu lze se zhruba přesvědčiti vyssáváním ze slabě naplněného vaku, při čemž se musí páka plicního automatu pohnouti směrem do vaku a přítok kyslíku se projeví ostrým sykotem.

   Třeba zjistiti, zda přetlakový ventil správně působí. Výdechem do napnutého vaku musí vzdušiny slyšitelně unikati ventilem.

1. D. U soustav přístrojů pouze s plicním automatem bez redukčního ventilu.

   Třeba zjistiti, zda plícní automat přístroje uzavírá těsně přítok kyslíku a řádně naskakuje. Při těsném uzávěru kyslíku automatem nesmí býti slyšeti sykot unikajícího kyslíku, je-li otevřena kyslíková láhev.

   O správném náskoku plicního automatu lze se zhruba přesvědčiti vyssáváním ze slabě naplněného vaku, při čemž se musí páka plicního automatu pohnouti směrem do vaku a přítok kyslíku se projeví ostrým sykotem.

   Třeba zjistiti, zda přetlakový ventil správně působí. Výdechem do napnutého vaku musí vzdušiny slyšitelně unikati ventilem.

   Některé typy přístrojů pod písm. B, C, D jsou opatřeny přídavným ventilem pro ruční připouštění kyslíku (by pass). Zda tento správně účinkuje, lze zjistiti zmáčknutím knoflíku, při čemž se musí ozvati ostrý sykot.

(5) Je-li ve vážných případech užití záchranného dýchacího přístroje tak naléhavé, že by průtahem mohl býti zmařen výsledek záchranné činnosti, a není-li jinak pochybnosti o dobrém stavu přístroje, lze upustiti při zkoušce od vážení pohlcovače CO₂ [písm. A, b)], a od měření množství kyslíku redukčním ventilem [písm. A, e), první věta],

(6) Upotřebené přístroje třeba před uložením důkladně vyčistiti a opět prohlédnouti podle předpisu odst. 5, písm. A—D. Ustanovení o přezkoušení pohlcovačů CO₂ a kyslíkových lahví platí jen pro zkoušku před upotřebením.

(7) Dále třeba prohlédnouti alespoň pololetně veškeré příslušenství přístrojů, zejména jejich pryžové součástky, vaky, kyslíkové láhve a pohlcovače CO₂.

(8) Kyslíkové láhve musí býti přezkoušeny na pevnost podle předpisů o vysokotlakých nádobách a datum zkoušky se poznamená do knihy o náhradních součástkách přístrojů podle odst. 11. Tlak jejich náplně budiž přezkoušen čtvrtletně manometrem, konstruovaným na tlak alespoň o 50% vyšší, než je tlak zkoušený. Chemická čistota kyslíku v malých lahvích, jež má dosahovati 98%, zjistí se chemickým rozborem vzorku vzatého aspoň z každé padesáté naplněné láhve anebo se doloží potvrzením firmy dodávající kyslík. Kyslíkové láhve nesmějí býti znečištěny olejem nebo olejografitovým mazadlem. Ke zkoušení tlaku v kyslíkové lahví smí se používati manometrů určených výhradně pro kyslík, neznečištěných olejem nebo mazadlem.

(9) Pohlcovače CO₂ se zkoušejí zatřepáním na sypkost náplně. Mimo to třeba pohlcovače před upotřebením zvážiti, aby se zjistil případný přírůstek na váze vzniklý za uskladnění.

(10) Prohlídky podle odst. 4, 6, 7, 8 a 9 koná a za správné jejich provedení odpovídá náčelník záchranného sboru anebo jiná osoba, závodním k tomu ustanovená, ve služební knize jmenovitě uvedená, spolehlivá a odborně zapracovaná.

(11) O výsledku prohlídek záchranných přístrojů, náhradních součástek a příslušenství třeba vésti zvláštní knihu odděleně podle součástek podléhajících prohlídce. Zjištěné závady a způsob jejich odstranění třeba výslovně uvésti.

§ 6.

(1) K záchranným pracím smí se použíti jen pohlcovačů a náplní úředně schválených, které nejsou starší 1½ roku, počítáno ode dne jejich plnění, nebyly dosud otevřeny a nemají většího přírůstku na váze než 50 g.

(2) Tyto pohlcovače a náplně dodávají výrobní firmy záchranných přístrojů anebo báňským hejtmanstvím uznané výrobny pohlcovačů hlavní nebo ústřední báňské záchranné stanice.

(3) Číslo, den plnění a váha pohlcovačů CO₂ s uzávěrkami buďtež vhodně a čitelně uvedeny na jejich obalu nesmazatelnou barvou.

(4) Pohlcovačů starších 1½ roku, dále pohlcovačů, které po uskladnění vykazují sice větší přírůstek na váze než 50 g, ne však více než 100 g, smí se použíti jen pro cvičení.

§ 7.

(1) Revírní báňský úřad může mimo předepsaný počet dýchacích přístrojů v záchranné stanici předepsati pro doly ohrožené průtržemi nedýchatelných plynů pohotovost záchranných dýchacích přístrojů v dole. K této pohotovosti možno užívati podle poměrů i přístrojů s kratší než dvouhodinovou dobou upotřebení (přístroje krátkodobé) připuštěných báňským hejtmanstvím.

(2) Přístroje uložené v dole třeba přezkoušeti podle § 5, odst. 1 a 4 po každém upotřebení, nejméně však měsíčně. O výsledku těchto zkoušek a o výsledku cvičení osob určených k jich užívání třeba vésti knihu podle § 5, odst. 11 a záznam podle § 10, odst. 2.

(3) K naléhavým zákrokům krátkého trvání smí se užívati přístrojů krátkodobých i jinde na poukaz závodního, jenž určí, kdo a k jakým úkonům jich smí použíti a kde mají býti uschovány.

§ 8.

K pracím krátkého trvání v nedýchatelných plynech na koksovnách, v železárnách a v hutích smí se používati též vhodných plynových masek, které byly povoleny ministerstvem průmyslu pro celé území země České a Moravskoslezské nebo báňským hejtmanstvím pro jeho úřední obvod.

§ 9.

(1) Na každém hlubinném závodě s vlastní báňskou záchrannou stanicí třeba zříditi a udržovati záchranný sbor. Tento sbor se skládá z náčelníka a jeho náměstka a ze záchranného mužstva. Náčelníka a jeho náměstka ustanoví závodní ze závodních inženýrů a uvede je v služební knize. Náměstkem a v nutných případech i náčelníkem může býti ustanoven také dozorce vyšší skupiny. Mužstvo se skládá ze způsobilých dozorců a dělníků. Počet mužstva musí býti o 100% větší, než je předepsaný počet záchranných dýchacích přístrojů, nikdy však ne menší než 10. Náčelník záchranného sboru ustanoví z mužstva četaře čet a jejich zástupce v takovém počtu, aby připadal vždy na 3 muže čety jeden četař a jeden zástupce.

(2) Do záchranného sboru třeba vybrati zpravidla dělníky a dozorce bydlící v blízkosti závodu a má se na to hleděti, aby byli co možná přiměřeně rozděleni na jednotlivé směny dne. Jako četaři a jejich zástupci buďtež ustanoveny osoby zvláště osvědčené a v dole dobře obeznámené, tedy zpravidla důlní dozorci, střelci a pod.

(3) Členové záchranného sboru musí býti tělesně zdraví, střídmí, vytrvalí, rozvážní a nemají býti zpravidla mladší 25 a starší 45 let. Zdravotní stav musí býti prokázán lékařským posudkem, jejž třeba přiložiti ke kmenovým listům záchránců (§ 10, odst. 2). Lékařskou prohlídku třeba každoročně opakovati.

(4) Všichni členové záchranného sboru musí býti každoročně cvičeni v první pomoci při úrazech.

(5) Seznam členů záchranného sboru s udáním bydliště každého jednotlivého člena budiž vyvěšen v záchranné stanici a v lampovně. Změny nutno vyznačiti bez průtahu. Noví členové se zařadí do seznamu teprve po úplném výcviku postačujícím pro užití ve vážném případě.

(6) Pro záchranný sbor budiž vypracován organisační řád, podléhající schválení revírního báňského úřadu.

§ 10.

(1) Záchranný sbor musí cvičiti pravidelně nejméně čtvrtletně tak, aby si každý jeho člen osvojil důkladně všechny potřebné znalosti a zkušenosti při pracích potřebných ve vážném případě a užíval při tom dýchacího přístroje nepřetržitě 2 hodiny. Tato cvičení buďtež konána na povrchu ve vhodné místnosti a v dole. Místnost na povrchu (dýmnice s přístroji na měření výkonu) budiž zařízena tak, aby mohla býti naplněna kouřem nebo nedýchatelným plynem, který nepůsobí škodlivě na pryžové součástky záchranných přístrojů (na př. nikoli SO₂), a přizpůsobena i jiným okolnostem, zvláště zvýšené teplotě, vyskytujícím se při záchranných pracích ve vážném případě. V dole se smějí konati cvičení v zaplynovaných předcích jen bylo-li záchranné mužstvo dobře vycvičeno.

(2) O cvičeních záchranného mužstva třeba vésti přehledný záznam a kmenové listy cvičenců podle přiložených vzorů.

(3) O každém upotřebení záchranných dýchacích přístrojů při vážných událostech v dole třeba podati zprávu revírnímu báňskému úřadu do 8 dnů. V této zprávě buďtež uvedeny mimo krátké vylíčení příčiny zákroku, též poznatky o upotřebení a spolehlivosti přístrojů, tělesném a duševním stavu záchránců po práci, jak dlouho trvaly práce v přístrojích a jakého druhu byly.

§ 11.

(1) Pro dva nebo více blízkých závodů může býti zřízena s povolením revírního báňského úřadu společná báňská záchranná stanice.

(2) Zřízení společné stanice je přípustno pouze tam, kde každý ze závodů přičleněných k této stanici se může kdykoliv ve dne i v noci dovolati její pomoci a kde je zaručeno, že nejpozději za 2 hodiny po vyslání žádosti o pomoc se dostaví na závod ze společné stanice plně vystrojený a k zasáhnutí připravený záchranný sbor.

(3) Počet záchranných dýchacích přístrojů a ostatních předepsaných potřeb ve společné stanici určí v každém jednotlivém případě revírní báňský úřad podle poměrů na závodě s největším počtem osazenstva, případně s největším nebezpečím. Zároveň určí, kolik záchránců z každého závodu třeba vycvičiti.

(4) Správa společné báňské záchranné stanice přísluší závodu, který jest stanici nejbližší.

§ 12.

(1) Pro několik, třeba i vzdálenějších závodů, může býti zřízena ústřední báňská záchranná stanice s ústředním záchranným sborem.

(2) Pro každou ústřední báňskou záchrannou stanici musí býti vypracován organisační řád, který podléhá schválení báňským hejtmanstvím.

(3) V mezích schváleného organisačního řádu může báňské hejtmanství povoliti přičleněným závodům úlevy a odchylky z ustanovení §§ 3, 4 a 8 tohoto nařízení.

§ 13.

(1) Báňské hejtmanství může naříditi, aby báňské podniky zřídily a udržovaly pro větší důlní oblasti hlavní báňské záchranné stanice.

(2) Hlavní báňská záchranná stanice řídí a dozírá na záchranářství svého obvodu, při čemž zejména

1. a) vydává směrnice pro výcvik a cvičení záchranných sborů závodních a ústředních báňských záchranných stanic a sama tento výcvik a cvičení provádí,
2. b) vydává služební příkazy členům záchranných sborů závodních a ústředních báňských záchranných stanic a osobám pověřeným udržováním záchranných přístrojů a ostatního zařízení záchranných stanic;
3. c) vydává směrnice pro přípravu záchranných akcí;
4. d) sestavuje plán pro vzájemnou pomoc jednotlivých báňských závodů při záchranné akci.

(3) Hlavní báňskou záchrannou stanici vede přednosta, který je báňským inženýrem a kterého potvrzuje báňské hejtmanství. Přednosta hlavní báňské záchranné stanice se řídí, pokud jde o záchrannou službu, příkazy báňského hejtmanství.

(4) Na činnost hlavní báňské záchranné stanice dozírá báňské hejtmanství, které pro ni vydá též příslušný organisační řád.

(5) Báňské hejtmanství může v menších důlních obvodech přenésti úkoly hlavní báňské záchranné stanice buď zcela nebo z části na některou ústřední báňskou záchrannou stanici.

§ 14.

(1) Na dolech, které byly prohlášeny za doly nebezpečné třaskavými plyny nebo prachem uhelným, dále na dolech, které byly prohlášeny za takové, u nichž jest pro skrovný nebo jen příležitostný výskyt methanu potřeba zvláštní opatrnosti, jakož i na dolech, které byly prohlášeny za nebezpečné nedýchatelnými plyny nebo důlními požáry, budiž zřízena závodní telefonní ústředna, trvale přímo obsluhovaná nebo alespoň vybavená signálem na poplach. Tato ústředna musí míti spojení

1. a) s veřejnou telefonní ústřednou,
2. b) s hlavními náražími jámy,
3. c) s těžními nebo větrnými jámami vzdálenými více než 100 m anebo s místy, kde mají stanoviště strojníci větrníků,
4. d) s telefonními stanicemi sousedních závodů téhož podniku,
5. e) se záchrannou stanicí na závodě a se společnou nebo s ústřední záchrannou stanicí, je-li k ní závod přičleněn.

(2) Je-li to místními a bezpečnostními poměry zvláště odůvodněno, může revírní báňský úřad naříditi zřízení telefonu a jeho stálou pohotovost i na jiných báňských závodech, případně zřízení telefonu od jámy do odlehlých částí dolu se soustředěným větším počtem osazenstva.

§ 15.

Pokud se v těchto předpisech nestanoví nic jiného, povoluje výjimky z tohoto nařízení báňské hejtmanství.

§ 16.

Přestoupení těchto předpisů trestá se podle ustanovení obecného zákona horního (§§ 240 a 250) a podle příslušných ustanovení obecného zákona trestního (§ 172 ob. zák. hor.).

§ 17.

Touto vyhláškou se ruší veškerá dosud vydaná nařízení, týkající se organisace záchranné služby na báňských závodech.

§ 18.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.