Vyhláška státního úřadu plánovacího, kterou se vydávají závazné směrnice pro depositní účetnictví a pro evidenci některých druhů finančního majetku v peněžních ústavech.

§ 1.

Organisace socialistického peněžnictví vyžaduje, aby i depositní účetnictví a evidence některých druhů finančního majetku byly sjednoceny ve všech peněžních ústavech.

§ 2.

Peněžní ústavy vedou o cenných papírech v úschově a o jiných věcech svěřených jim do úschovy (dále jen „cennosti“) depositní účetnictví podle těchto směrnic.

§ 3.

Depositní účetnictví musí poskytovat

1. a) podrobný přehled o přírůstcích, úbytcích a stavu cenností jak podle deponentů (schovatelů), tak i podle jednotlivých druhů,
2. b) podklady pro kontrolu cenností,
3. c) podklady pro statistické účely.

§ 4.

(1) Zápisy depositního účetnictví se provádějí podle časového uspořádání (časové zápisy) a podle věcného uspořádání (soustavné zápisy) účetních případů.

(2) Časové zápisy se provádějí v depositním deníku.

(3) Soustavné zápisy se provádějí na osobních účtech a věcných (druhových) účtech.

§ 5.

(1) Na osobních účtech se zachycují přírůstky, úbytky a stav cenností podle deponentů a u každého deponenta podle druhů cenností.

(2) Na věcných (druhových) účtech se zachycují přírůstky, úbytky a stav cenností podle jejich druhů.

§ 6.

Zápisy se provádějí v účetních knihách vázaných nebo vedených na volných listech.

§ 7.

(1) Přírůstky, úbytky a stav cenností se zachycují

1. a) jmenovitou cenou u cenných papírů, v nichž je tato cena vyznačena; jmenovitou cenou takového cenného papíru i u jejich samotných plášťů, samotných kuponových archů, talonů, potvrzení o zahájení umořovacího řízení a umořovacích usnesení;
2. b) výši vkladu ve vkladní knížce ke dni jejího převzetí do úschovy;
3. c) evidenčně částkou 1 Kčs za kus u ostatních cenností (na př. u akcií, v nichž není vyznačena jmenovitá cena, jejich samotných plášťů, samotných kuponových archů a talonů, u kuksů, členských a podílních knížek a listů, isolovaných kuponů, výherních listů, depositních listů, záručních listů, výplatních listů, pojistek, balíků a krabic, směnek, různých listin a potvrzení, volně uložených věcí).

(2) Akcie, jejich samotné pláště, samotné kuponové archy a talony, které se dosud zachycovaly částkou 1 Kčs za kus, mohou se zachycovat tímto způsobem i nadále.

(3) U cenností, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), které znějí na cizí měnu, se jednotka cizí měny vyjádří v Kčs přepočtením v poměru 1:1.

§ 8.

Časové zápisy musí obsahovat

1. a) datum přírůstku nebo úbytku cenností,
2. b) označení deponenta, po případě číslo jeho osobního účtu,
3. c) popis cennosti nebo její poznávací číslo podle seznamu, který vydá Státní banka československá,
4. d) vyjádření přírůstku nebo úbytku cenností v peněžních jednotkách (§ 7),
5. e) odvolání na účetní doklad.

§ 9.

Soustavné zápisy musí obsahovat označení deponenta, po případě číslo jeho osobního účtu, označení druhu cennosti a poznávací číslo podle seznamu uvedeného v § 8 písm. c) a pro každou položku pak

1. a) datum přírůstku nebo úbytku cenností,
2. b) vyjádření přírůstku nebo úbytku cenností v peněžních jednotkách (§ 7 ),
3. c) odvolání na účetní doklad.

§ 10.

(1) U cenných papírů s kupony musí soustavné zápisy obsahovat u každé jednotlivé položky též údaj o splatnosti připojeného kuponu.

(2) U cenností označených číslem, po případě i serií, musí soustavné zápisy obsahovat též číslo, po případě i serii cennosti. Tyto údaje mohou být nahrazeny zvláštními záznamy o číslech, po případě o seriích (číselníky), je-li zajištěna spojitost těchto záznamů se zápisy.

(3) U cenností znějících na cizí měnu musí soustavné zápisy obsahovat též označení této měny.

§ 11.

U cenností, které jsou v podúschově (redeponovány), musí zápisy obsahovat též údaj o místě, kde cennosti jsou.

§ 12.

1. Peněžní ústavy musí vést depositní účetnictví tak, aby každý druh cenností se mohl sledovat podle těchto skupin deponentů:
   1. a) státní správa,
   2. b) peněžní ústavy,
   3. c) pojišťovny,
   4. d) ostatní národní podniky, komunální podniky, lidová družstva a výsadní společnosti,
   5. e) jiné socialistické právnické osoby,
   6. f) ostatní právnické osoby,
   7. g) soudy (deposita, jimiž disponuje soud, bez ohledu na vlastníka),
   8. h) ostatní devisoví tuzemci,
   9. ch) devisoví cizozemci.

§ 13.

Peněžní ústavy provedou alespoň jednou ročně srovnání skutečného stavu cenností se zápisy.

§ 14.

(1) Cennosti, které jsou v podúschově (redeponovány), se zachycují na zvláštních osobních účtech uschovatelů (účty dlužných kusů) a na zvláštních věcných účtech cenností v podúschově; o těchto zvláštních účtech platí přiměřeně ustanovení této vyhlášky o vedení osobních a věcných účtů.

(2) Jsou-li však cennosti v podúschově (redeponovány) v cizině, je nutno uvést též, zda jsou v úschově jednotlivé či hromadné.

§ 15.

Peněžní ústavy vedou evidenci, ve které se podrobněji rozvádějí nebo doplňují soustavné zápisy finančního účetnictví o vlastních cenných papírech (nostro), valutách, mincích, zlatu a jiných drahých kovech.

§ 16.

Evidence se provádí v účetních knihách vázaných nebo vedených na volných listech.

§ 17.

Přírůstky, úbytky a stav cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů se zachycují

1. a) jmenovitou cenou s uvedením kursu a celkové kursovní ceny u pevně zúročitelných cenných papírů a u akcií, jejichž kurs se vyjadřuje za sto jednotek jmenovité ceny;
2. b) počtem kusů s uvedením kursu a celkové kursovní ceny u ostatních cenných papírů;
3. c) jmenovitou cenou s uvedením kursu a celkové kursovní ceny u valut a cizích oběžných mincí;
4. d) jmenovitou cenou s uvedením celkové ceny zlata u zlatých mincí;
5. e) jednotkami množství (počet slitků, plechů, tyčinek, kusů, váhových jednotek a pod.) s uvedením hrubé a ryzí váhy a celkové ceny zlata nebo jiného drahého kovu u ostatního zlata a jiných drahých kovů ražených i neražených.

§ 18.

(1) Evidence musí obsahovat označení účtu, po případě podúčtu finančního účetnictví a označení druhu cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů; pro každou položku pak

1. a) datum přírůstku nebo úbytku cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů,
2. b) přírůstek nebo úbytek v jmenovité ceně, počtu kusů nebo jednotkách množství (§ 17),
3. c) celkovou cenu nebo celkovou kursovní cenu (§ 17).

(2) U všech cenných papírů musí evidence obsahovat též kurs, u cenných papírů s kupony také ještě nejblíže splatný kupon a u cenných papírů ukládacích úrok přijatý nebo vyplacený při nabytí nebo při zcizení;

u valut a cizích oběžných mincí a zlatých mincí se uvede označení měny, na kterou znějí, a u valut a cizích oběžných mincí ještě kurs;

u ostatního zlata a jiných drahých kovů ražených i neražených se uvede hrubá váha, ryzost a ryzí váha.

(3) U cenných papírů označených číslem, po případě i serií, se uvede též číslo, po případě i serií cenného papíru. Tyto údaje mohou být nahrazeny zvláštními záznamy o číslech, po případě o seriích (číselníky), je-li zajištěna spojitost těchto záznamů s evidencí.

§ 19.

U cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů, které jsou uloženy mimo peněžní ústav, musí se uvést též údaj o místě úschovy.

§ 20.

Přírůstky a úbytky cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů se musí běžně zachycovat podle jednotlivých účetních dokladů. Je však dovoleno zachycovat tyto přírůstky a úbytky souhrnně denně, jde-li o stejný druh; cenné papíry stejného druhu se mohou zachycovat v evidenci souhrnně denně, jen mají-li stejné kursy a stejně splatné kupony.

§ 21.

Peněžní ústavy musí alespoň jednou ročně srovnat skutečný stav cenných papírů, valut, mincí, zlata a jiných drahých kovů s jejich evidencí.

§ 22.

Doklady depositního účetnictví a evidence musí obsahovat mimo údaje uvedené v § 18 odst. 2 vládního nařízení č. 205/1946 Sb. též údaje stanovené pro příslušné zápisy v §§ 8 až 11 a v §§ 17 až 19 těchto směrnic.

§ 23.

Státní úřad plánovací může v případech zřetele hodných povolit nebo nařídit výjimku z ustanovení této vyhlášky.

§ 24.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952.