Vyhláška ministra výživy o úpravě domácího porážení vepřů.

§ 1.

(1) Domácí porážení vepřů jsou všechna porážení, která nejsou prováděna k živnostenským účelům a která jsou určena k samozásobování masem a tuky osob provádějících domácí porážení, jakož i příslušníků jejich domácností, případně při společném stravování k společnému stravování zaměstnanců závodů, strávníků v ústavech a pod.

(2) Samozásobitelé masem a tuky nedostávají lístky na maso a na tuky, které se vydávají obyčejným spotřebitelům. Samozásobitelům, kteří dostávají přídavkové a dodatkové lístky, nevydají se po dobu samozásobení ani ústřižky na maso, sádlo a tuky příslušných přídavkových a dodatkových lístků.

§ 2.

Samozásobitelé masem a tuky se rozdělují do tří skupin a to do samozásobitelské skupiny A (zemědělci), samozásobitelské skupiny B (nezemědělci) a do samozásobitelské skupiny C (společně stravování).

§ 3.

(1) Samozásobiteli skupin A jsou všichni zemědělci, jimž je předpisován kontingent dobytka, a dále všichni jejich příslušníci domácnosti, kteří v jejich domácnosti bydlí a se stravují déle než jedno přídělové období.

(2) K samozásobitelům skupiny A dále náležejí:

1. a) výměnkáři, bez rozdílu, zda bydlí u zemědělce či nikoliv, anebo v jiné obci, jestliže podle smlouvy dostávají výměnek masa a sádla,
2. b) deputátníci, zemědělští zaměstnanci a dělníci oprávnění k odběru naturálií podle pracovních a mzdových smluv,
3. c) jiné osoby, oprávněné k odběru naturálií, pokud mezi těmito naturálními dávkami je plněno maso a sádlo, případně živý vepř.

§ 4.

(1) Samozásobiteli skupiny B jsou všechny osoby, které chovají a krmí vepře k vlastnímu zásobení masem a sádlem, jakož i k zásobení své domácnosti, ale nepatři ke skupině A nebo C. Sem patří tudíž i ti, kteří obhospodařují zemědělskou půdu o výměře do jednoho hektaru včetně a nejsou jim proto předepisovány kontingenty dobytka.

(2) Příslušníci domácnosti samozásobitelů skupiny B jsou též samozásobiteli, jestliže se stravují a bydlí nejméně jedno celé přídělové období v domácnosti samozásobitele skupiny B.

§ 5.

K samozásobitelům skupiny C patří: různé ústavy, nemocnice, ozdravovny a ošetřovny, školy (internáty), vojenské a bezpečnostní útvary a ostatní zařízení pro společné stravování (s výjimkou hostinců a podobných podniků).

§ 10.

(1) Že žadatel sám vepře držel a krmil, lze pokládali za prokázáno, jestliže:

1. a) vepř byl chován ve stáji, s níž majitel vepře může sám nebo s jinými osobami skutečně volně nakládati (na př. na základě svého vlastnictví podle pachtovní nebo nájemní smlouvy, nebo na základě bezplatného přenechání), a jestliže
2. b) držitel krmí a chová vepře sám na svůj účet a nebezpečí, anebo vepře dá krmiti příslušníky své domácnosti nebo jinými osobami, zaměstnanými v jeho domácnosti (podniku), a jestliže
3. c) krmení bylo prováděno vlastními krmivý. Za takové krmivo platí též získané odpadky nebo krmivá získaná jako plat (mzda) za zemědělskou práci v mezích platných ustanovení, jakož i krmivá získaná na volném trhu.

(2) Odevzdáním krmivá jakéhokoliv druhu (kuchyňské odpadky atd.) jiným osobám, které jimi krmí vepře, nevzniká pro odevzdávajícího nárok na schválení domácího poražení vepře, krmeného těmito krmivý.

(3) Spoludržba a spoluvýkrm vepřů pro samozásobení jsou povoleny. Spoluvlastníci a spoluvýkrmci musí však bydleti v téže obci. Pro samozásobení se počítají domácnosti spoluvýkrmců v poměru jimi určeném.

§ 11.

Od splnění podmínek v § 6, odst. (1), písm. a) a v § 10, odst. (1) může býti upuštěno, jestliže vepř určený k domácímu poražení byl přijat jako výměnek nebo deputát a jestliže nebylo možné vlastní krmení pro nedostatek vlastní krmivové základny nebo vlastní držení pro nedostatek vhodné stáje. Podmínkou však jest, že tyto podmínky splnila osoba, která výměnek nebo deputát plnila.

§ 12.

(1) Zásoba masa a sádla samozásobitelské domácností (t. j. zbytek zásob z předešlého poražení s připočtením množství navrhovaného poražení) nesmí novým poražením — s výjimkou ustanovení odstavce 2 býti větší než odpovídá spotřebnímu množství na 13 přídělových období.

Byla-li by zásoba větší, možno uděliti schválení jen s podmínkou, že polovina vepře musí býti odevzdána příslušnému správci trhu nebo rozdělovně jatečného dobytka.

(2) U domácností do 3 členů může samozásobitelská doba překročiti dobu 13 přídělových období za předpokladu, že domácnost žadatele není samozásobitelkou ještě z dřívějšího domácího poražení a že jí nebude povoleno další domácí poražení, dokud samozásobitelská doba z dřívějšího poražení vzniklá úplně neskončí.

§ 13.

(1) Pro samozásobitele skupiny A a B činí při domácím poražení vepře od 20. přídělového období samozásobitelská dávka na jedno přídělové období 4 kg masa a sádla dohromady pro spotřebitele starší 6 let a 2 kg masa a sádla dohromady pro spotřebitele do 6 let.

(2) K samozásobitelské dávce dostane každý samozásobitel ještě zvláštní lístek na maso, který opravňuje na období k odběru 800 g masa hovězího nebo masných výrobků pro osobu starší 6 let a 400 g masa hovězího nebo masných výrobků pro osobu do 6 let.

§ 14.

Pro horníky pracující pod zemí stanoví se odchylkou od ustanovení k § 13 samozásobitelská dávka 6 kg masa a tuků dohromady na osobu a 4 týdny. Tato dávka platí jen pro horníka, pracujícího pod zemí, nikoliv pro členy jeho domácnosti.

§ 15.

Samozásabitelská dávka stanovená v § 13 a 14 platí též pro spotřebitele, kteří jsou samozásobiteli z domácího poražení provedeného před účinností této vyhlášky, pokud samozásobovací doba ještě neuplynula; u nich z moci úřední se provede nový výpočet doby samozásobení ze zbytku ke dni 10. listopadu 1946 a doba samozásobení se opraví v lístku pro domácnost a v lístku pro samozásobitele.

§ 16.

(1) Samozásobitelům skupiny C se započítá domácí poražení vepře jako živnostenským podnikům, propočtením živé váhy podle směrnic Svazu pro dobytek, maso a ryby.

(2) Mrtvá váha vepře (§§ 19, 21, odst. 3) se propočítá na dávky, na které mají společně stravovaní nárok podle své věkové skupiny při čemž, vzhledem k tomu, že sádlo z vepřů samozásobitele skupiny C neodevzdávají, nutno započítati z mrtvé váhy 80% na maso a 20% na tuky (sádlo a umělé jedlé tuky).

§ 17.

Uznaným závodním a táborovým kuchyním se povoluje používati získaného masa a sádla z domácího poražení vepřů pro zlepšení stravování svých strávníků bez započtení na dávky. Předpokladem je, že byl vykrmován vepř od minimální živé váhy 25 kg. Odvodem sádla a súčtováním masa a sádla příslušnými ústřižky na potraviny nejsou povinny. Podmínky platné jinak pro povolení domácího poražení vepře (§§ 9 a 10) musí býti však též splněny. O každé domácí poražení nutno rovněž žádati předem. Zjištění mrtvé váhy se provede jen k účelům evidenčním a kontrolním a poznamená se na ohlášce.

§ 18.

(1) Každé domácí poražení vepře musí býti schváleno místním národním výborem. O schválení nutno žádati ohláškou na předepsaném tiskopise. Domácí poražení lze schválili jen pro takové osoby, u nichž byly splněny všechny podmínky pro schválení stanovené, a byla-li odvedena předepsaná dávka sádla z dřívějšího domácího poražení vepře.

(2) Domácí poražení se schválí jen má-li vepř, který má býti poražen, u samozásobitelské skupiny A nejméně 100 kg živé váhy a u samozásobitelské skupiny B nejméně 90 kg živé váhy. U samozásobitelské skupiny C může jíti o menší živou váhu. Schválení domácího poražení vepře o menší živé váze lze uděliti jen samozásobitelům skupiny B, a ještě jen tehdy, jestliže žadatel nemá zásoby krmiv k dalšímu krmení vepře. Nedostatek krmiv nutno prokázati věrohodným způsobem.

(3) Schválení nebo zamítnutí žádosti o povolení domácího poražení vepře se sdělí žadateli na ohlášce. Při zamítnutí se ohláška přeškrtne červeně a důvod se krátce poznamená.

(4) Domácí poražení musí se provésti během 3 dnů po schválení.

§ 19.

(1) Za mrtvou váhu se považuje váha poraženého vepře po oddělení, orgánů (vnitřností) dutiny hrudní, břišní, a pánevní, jazyku, průdušnice a hltanu, s výjimkou ledvin a plsního sádla; u kanců kromě toho vnějších pohlavních orgánů.

(2) Úřední zjišťování mrtvé váhy vepře se neprovede, zapíše-li majitel vepře do ohlášky domácího poražení živou váhu 125 kg nebo váhu vyšší a souhlasí-li se stanovením samozásobitelské doby ze 100 kg mrtvé váhy.

(3) Ve všech ostatních případech stanoví se mrtvá váha úředně komisí, sestávající z předsedy místního národního výboru (zástupce), z předsedy místního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců (zástupce) a není-li tato organisace v místě, z předsedy zemědělské komise (zástupce) a třetího člena jako vážného. Zjištěná mrtvá váha se ihned na místě zapíše do ohlášky a všichni členové ji potvrdí vlastnoručním podpisem. Zjištěná skutečná mrtvá váhy je pak podkladem pro vypočítání samozásobitelské doby.

(4) Jestliže žadatel v ohlášce uvedenou živou váhu doloží vážním lístkem úřední váhy, může býti od úředního zjištění mrtvé váhy za účelem přepočítání samozásobitelské doby upuštěno. Úřední zjištění živé váhy vážením smí býti v těchto případech provedeno jen na veřejné váze, podle možnosti u rozděloven, u kterých vážená zvířata se označují zvláštním označením. Byla-li zjištěna váha na veřejné váze, spojí se úřední vážní lístek s ohláškou domácího poražení. Není-li možno vážiti na veřejné váze, stanoví se mrtvá váha jen podle odstavců (2) a (3).

(5) Při úředním stanovení živé váhy nutno se přesvědčiti, že vepř, který má býti poražen, je skutečně vepřem, který byl vážen. V tom případě se mrtvá váha vepře nezjišťuje podle odstavce (3), nýbrž v ohlášce se zapíše mrtvá váha, která vychází podle tabulky (příloha 1).

§ 20.

(1) Místní národní výbory jsou povinny vésti průpisem dvojmo seznamy samozásobitelů, kteří provedli domácí poražení vepře, a to pro každé přídělové období zvláštní seznam.

(2) Seznamy musí obsahovati den domácího poražení vepře, množství sádla předepsaného k odevzdání a den, kdy bylo sádlo odvedeno. Jeden seznam si ponechá místní národní výbor pro vlastní evidenci předepsaných a splněných dávek sádla a druhý seznam zašle obvodové sběrně sádla a loje ihned v prvém týdnu nového přídělového období.

(3) Kontrolu odevzdaných předepsaných dávek sádla provede místní národní výbor tak, že každý samozásobitel, kterému byla předepsána povinná dávka sádla, je povinen předložiti místnímu národnímu výboru po odevzdání sádla k nahlédnutí „list o převzetí“ vydaný příslušnou sběrnou sádla a loje.

(4) Okresní národní výbory přezkouší, zda místní národní výbory pečují o včasné odvádění předepsané dávky sádla; správné vedení seznamu budiž proto kontrolováno.

§ 21.

(1) Vypočítání doby samozásobení vepřovým masem a sádlem se provádí pomocí týdenní tabulky (příloha 2). Protože týdenní samozásobitelská dávka samozásobitelů pod 6 let se rovná polovině týdenní dávky nad 6 let, počítá se v týdenní tabulce každý samozásobitel nad 6 let nebo 2 samozásobitele pod 6 let celým číslem, kdežto samozásobitel pod 6 let polovičním číslem.

(2) Vypočítání doby samozásobení u samezásobitelů skupiny A a B se provede tak, že se vezme za základ mrtvá váha 100 kg při poražení vepře o živé váze 125 kg nebo vyšší (§ 19, odst. 2) nebo zjištěná skutečná mrtvá váha vepře (§ 19, odst. 3), tato po odečtení dodávky sádla v syrovém stavu (t. zv. váha zbytků).

(3) Samozásobitelé skupiny C, jimž není předepsán kontingent dobytka, obdrží na návrh 10% srážku z mrtvé váhy.

§ 22.

Samozásobitelé, u nichž doba samozásobení se skončí, dostanou opět lístek na maso a na tuky a při splnění podmínek i přídavkové a dodatkové lístky.

§ 23.

(1) Zemědělec, jemuž je předpisován kontingent dobytka, a který:

1. a) splnil kontingent vepřového dobytka na celý rok (nikoliv jen zajistil),
2. b) splnil kontingent hovězího dobytka, připadající na dobu od začátku kontingentního roku až do dne žádosti,
3. c) splnil předepsanou dodávku chlebového obilí úplně beze zbytku a předepsanou dodávku krmného obilí alespoň do jedné poloviny anebo má tyto dodávky zajištěny, může žádati, aby mu v kontingentním roce (od 1. srpna 1946 do 31. července 1947) bylo povoleno jako prémie za splnění shora uvedených kontingentů domácí poražení 1 vepře bez započtení na samozásobitelské dávky.

(2) O domácí poražení tohoto vepře nutno rovněž žádati ohláškou. Místní národní výbor povolí domácí poražení, jestliže žadatel splnil uvedené podmínky, je v době poražení prémiového vepře samozásobitelem masem a sádlem a bude samozásobitelem masem a tuky do konce porážkového roku (do 9. listopadu 1947) z případného dalšího poražení, jakož i drželi a krmil-li vepře o jehož domácí poražení jako prémii žádá, sám nejméně po dobu 3 měsíců. Z tohoto poraženého vepře odvede zemědělec jen 4 kg škvařeného sádla, bez zřetele na váhu poraženého vepře. Mrtvá váha se nezjišťuje.

(3) Pro zjištění, zda je splněna podmínka podle odst. (1), písm. a), platí ustanovení § 6, odst. (5) obdobně.

(4) Zemědělci, který splňuje podmínky uvedené v odstavci (1) pod písmenem a) b), avšak beze své viny nemohl splniti dodávku chlebového a krmného obilí podle ustanovení písmene c), může povoliti poražení prémiového vepře jen okresní národní výbor. K žádosti nutno připojiti potvrzení, ověřené místním národním výborem, z jakých nezaviněných důvodů nemohl žadatel předepsané dodávkové kontingenty obilí splniti. Před rozhodnutím o žádosti vyžádá si okresní národní výbor dobrozdání okresního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců.

(5) Všechno maso a tuky (po odvedení 4 kg škvařeného sádla z tohoto poraženého prémiového vepře) může zemědělec bez újmy samozásobitelských dávek masa a sádla spotřebovati ve své domácnosti, jakož i pro stravování svých zaměstnanců.

§ 24.

(1) O nutné poražení vepře jde, je-li obava, že vepř uhyne před příchodem příslušného prohlížitele, nebo že se maso podstatně znehodnotí zhoršením nemoci, nebo je-li nutno vepře ihned poraziti pro nehodu [§ 1, odst. 2 vl. nař. č. 40/1942 Sb. a § 2, odst. 1, písm. a), č. 1 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb.].

(2) Bylo-li maso z nutně poraženého vepře prohlášeno veterinářem za poživatelné, započítá se celá mrtvá váha na samozásobení masem a sádlem. Za základ se vezme skutečná mrtvá váha vepře (masa a sádla dohromady), zjištěná podle ustanovení § 19.

(3) Jde-li o vepře nutně poraženého pro nakažlivou chorobu (obrna, červenka a pod.) nebo z nakažlivé nemoci podezřelého, jehož maso je podmíněně poživatelné a musí býti nejprve podrobeno příslušné úpravě (sterilizováno podle § 55 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb.), kterou u nakažlivé obrny je nutno provésti v příslušných jatkách, započítá se na samozásobení jen 50% množství masa a sádla dohromady, které majitel nutně poraženého vepře k samozásobení převzal. Vepři stižení nakažlivou obrnou nesmějí býti zásadně poráženi ve dvorci držitele, nýbrž je nutno je včas dopraviti k poražení do příslušných k tomu určených jatek. V takových případech musí býti zachována příslušná veterinární ochranná opatření. O výsledku prohlídky masa si vyžádá majitel nutně poraženého vepře osvědčení podle § 53, odst. 5 prov. předp. A k vl. nař. č. 43/1942 Sb. a odevzdá je místnímu národnímu výboru.

(4) O ponechání nutně poraženého, nebo nemocného vepře, na samozásobení nutno požádati místní národní výbor neprodleně, nejpozději však den po nutném poražení vepře.

(5) Pro nutná domácí porážení vepřů platí obdobně ustanovení jako u normálního domácího poražení vepře. U samozásobitelů skupiny A musí býti splněny zejména podmínky § 6; na samozásobení však možno převzíti vepře i o nižší živé váze než je v § 18, odst. (2) uvedeno.

§ 25.

(1) Z každého domácího poražení vepře jsou samozásobitelé skupiny A a B povinni odvésti obvodové sběrně sádla a loje stanovené množství škvařeného sádla. Toto množství se zapíše do ohlášky a oznámí žadateli.

(2) Odvodní dávka sádla činí:

(3) Odvodním množstvím sádla se rozumí čistá váha odváděného škvařeného sádla. Odvodní dávky škvařeného sádla platí též při nutném porážení vepřů, kteří jsou ponecháni k samozásobení domácnosti držitele vepře, bylo-li maso (sádlo) prohlášeno za poživatelné (§ 6, odst. 1 vl. nař. ze dne 7. srpna 1941, č. 40 Sb. z roku 1942 o prohlídce masa).

(4) Odváděné škvařené sádlo musí býti získáno ze sádla plsního a hřbetního a musí býti bezvadné jakosti. Nesmí obsahovati ani sádlo střevní ani jiné příměsky ani vodu.

(5) Stanovená dávka škvařeného sádla musí býti odvedena nejpozději do 14 dnů ode dne domácího poražení. Škvařené sádlo musí býti v době od 1. května do 30. září odvedeno výhradně v čistých kameninových nebo smaltovaných nádobách, ve kterých lze sádlo při přejímání ve sběrně snadno nahřáti. V době od 1. října do 30. dubna musí býti škvařené sádlo odvedeno výhradně v papíru, který dodá místním národním výborům prostřednictvím obvodových sběren sádla a loje Společnost pro obchod mléčnými výrobky, tuky, drůbeží a vejci.

(6) Odvádějící jest povinen vyplniti údaje předtištěné na obalovém papíru a potvrditi jejich správnost svým podpisem.

(7) Spolu s odvodní dávkou jest odvádějící povinen předložiti obvodové sběrně sádla a loje ohlášku domácího poražení.

§ 26.

(1) Obvodová sběrna sádla a loje jest povinna přezkoušeti váhu a jakost odváděného sádla. Převzetí odvedeného sádla potvrdí vydáním řádně vyplněného a podepsaného listu o převzetí. Nevykazuje-li odváděné Bidlo předepsanou váhu nebo stanovenou jakost, zadrží odváděné sádlo, vydá odvádějícímu zatímní potvrzení a vyzve ho, aby ještě ve stanovené lhůtě odvodní dávku doplnil, nebo nahradil sádlem bezvadné jakosti.

(2) Obvodové sběrny sádla a loje mohou ustanoviti sběrače pro určité obce svého sběrného obvodu sádla z domácího poražení, a to jen pro sběr v době od 1. října do 30. dubna. Ustanovení sběrače podléhá předchozímu schválení Svazu pro mléko a tuky, který vydá sběrači písemné osvědčení a oprávnění ke sběru sádla z domácího poražení. Sběrač přejímá sádlo z domácího poražení a provádí všechny úkony s tím spojené, jako zástupce obvodové sběrny sádla a loje, která je za jeho činnost odpovědna.

§ 27.

Ve výjimečných případech, kdy samozásobitel prokáže, že nemůže předepsanou dávku sádla odevzdati, může mu povoliti příslušný okresní národní výbor výjimku podle směrnic, které budou vydány ministerstvem výživy dodatečně.

§ 28.

Prodej nebo koupě výrobků z domácího poražení jsou zakázány, rovněž tak výměna nebo jakékoliv jiné přenechání za živnostenské, služební nebo z laskavosti prokázané protiplnění. Rovněž je zakázáno placení odměny naturáliemi za provedení domácích porážení.

§ 29.

(1) Domácí poražení skopového brava ovčího nepočítají se počínajíc 20. přídělovým obdobím na samozásobení. Samozásobitelská doba, stanovená z dřívějšího domácího poražení ovce, se ukončí koncem 19. přídělového období.

(2) Před každým příštím domácím poražením skopového bravu ovčího nutno však vyplniti ohlášku, která bude sloužiti:

1. a) jako oznámení obci, že chovatel provede domácí poražení ovce,
2. b) k nalepení daňové a příspěvkové známky Svazu pro dobytek, maso a ryby,
3. c) k statistickým účelům.

§ 30.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle §§ 8 a 9 dekretu presidenta republiky č. 118/1945 Sb.

§ 31.

Platnost, případně použivatelnost všech dosavadních předpisů o domácích poráženích vepřů a skopového bravu ovčího se ruší dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 32.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 11. listopadu 1946.