209.
Vyhláška
ministra financí
ze dne 1. března 1947,
kterou se stanoví za účelem urychlení plánované úvěrové podpory stavebních investic v rámci dvouletého hospodářského plánu směrnice pro peněžní ústavy v zemi České a Moravskoslezské.
Podle § 7, odst. 1, písm. c) a odst. 3 a 4 vládního nařízení ze dne 13. března 1941, č. 113 Sb., o dohledu a jinaké působnosti ministerstva financí v oboru peněžnictví, stanovím ve srozumění s Národní bankou Československou a po slyšení Ústředního svazu peněžnictví a se schválením předsednictva vlády podle § 16, odst. 2 zákona ze dne 25. října 1946, č. 192 Sb., o dvouletém hospodářském plánu, za účelem urychlení plánované úvěrové podpory stavebních investic v rámci dvouletého hospodářského plánu tyto směrnice pro peněžní ústavy v zemích České a Moravskoslezské.
Ukládati volné prostředky do stavebních investičních úvěrů v rámci dvouletého hospodářského plánu, zejména pro stavební obnovu a pro bytovou výstavbu, jsou povinny především spořitelny, okresní záložny hospodářské a Zemské banky. V druhé řadě náleží tato povinnost částečně též úvěrním družstvům, jednak všeobecným záložnám, jednak venkovským družstevním záložnám.
Spořitelny jsou povinny věnovati především zřetel úvěrům pro financování stavebních investic v územním obvodu obce, v níž mají své sídlo, po případě sídlo své pobočky. Okresní záložny hospodářské jsou povinny věnovati především zřetel úvěrům pro financování stavebních investic v zemědělství svého obvodu. Zemské banky jsou povinny věnovati především zřetel větším úvěrům podle níže uvedených ustanovení. Pokud mají úvěrní družstva povinnost k poskytování investičních stavebních úvěrů, věnují všeobecné záložny především zřetel úvěrům obdobným jako spořitelny, venkovské družstevní záložny pak úvěrům obdobným jako okresní záložny hospodářské.
(1) K účelům stavebních investičních úvěrů jsou spořitelny a okresní záložny hospodářské povinny vyhraditi jednotně ty kvóty přijatých vkladů, které určí ministerstvo financí pro určitá období ve srozumění s Národní bankou Československou a po slyšení zákonné zastupitelské organisace peněžnictví, a to odděleně určitou kvotu vkladů přijatých na vkladní knížky a určitou kvotu vkladů na běžné účty. Od úhrnu vkladů na vkladní knížky se při tom odečítají povinné vklady peněžních ústavů u Československého reeskontního a lombardního ústavu, povinné vklady spořitelen u Zemské banky pro Čechy — ústřední banky spořitelen v Čechách a na Moravě — a ta část vkladů, která jest vázána povinnou držbou státních půjček. Od úhrnu vkladů na běžné účty se odečítají vklady peněžních ústavů. Částka úvěrové reservy vyplývající ze stanovené kvoty zaokrouhluje se vždy na 10.000 Kčs dolů.
(2) Pro Zemské banky platí zásadně tytéž kvoty jako pro spořitelny a okresní záložny hospodářské, pokud jde o stanovení povinnosti poskytování stavebních investičních úvěrů neemisních. Úvěry emisní budou i nadále poskytovány v rámci kontingentů, které ministerstvo financí stanoví podle předpisů v tom směru platných.
(3) Pro úvěrní družstva platí zásadně poloviční kvoty jako pro spořitelny a okresní záložny hospodářské, leč by po slyšení zákonné zastupitelské organisace peněžnictví bylo ministerstvem financí výslovně stanoveno jinak.
(4) Stanovené výše kvoty a jejich změny budou peněžním ústavům oznámeny prostřednictvím zákonné zastupitelské organisace peněžnictví, resp. příslušných revisních svazů.
(1) Peněžní ústavy uvedené v čl. 1 jsou povinny hlásiti podle stavu k poslednímu dni každého měsíce tyto údaje:
(2) Hlášení nepodávají peněžní ústavy, dokud jejich volná úvěrová reserva nedosáhne 20.000 Kčs.
(3) Hlášení se zasílají v trojím vyhotovení příslušnému okresnímu národnímu výboru pro okresní úvěrovou komisi (čl. 5), pro Národní banku Československou a pro Československý reeskontní a lombardní ústav v Praze.
(4) Ministerstvo financí může vydati podrobnější a doplňující předpisy k provedení povinnosti hlášení.
(1) Při každém okresním národním výboru utvoří se okresní úvěrová komise, jejímiž členy jsou vedoucí úředníci (nebo národní správcové) všech spořitelen a okresních záložen hospodářských v obvodu správního okresu a dále těch úvěrních družstev, jež mají sídlo v sídlech okresních soudů téhož správního okresu. Schůzím této komise předsedá předseda okresního národního výboru, po případě jeho zástupce podle § 3 vyhlášky ministra vnitra ze dne 31. prosince 1946, č. B-2511-17./12.-1946-II/2. Kancelářskou agendu okresní úvěrové komise obstarává úřad okresního národního výboru.
(2) V městech se zvláštním statutem utvoří se společná úvěrová komise pro území jak statutárního města, tak i přiléhajícího stejnojmenného správního okresu venkovského. V Praze, v Brně a v Opavě jest členem okresní úvěrové komise též zástupce příslušné Zemské banky. V předsednictví schůzím společné komise se střídá zástupce statutárního města se zástupcem správního okresu venkovského, a proto se zúčastňují schůzí společné komise vždy oba. Za předsedu platí na venek zástupce statutárního města, jemuž přísluší postarati se o umístění a kancelářskou agendu společné komise, za místopředsedu pak platí zástupce venkovského okresu.
(3) Vyžádají-li si toho zvláštní místní a krajové poměry, může ministerstvo financí stanovití odchylnou úpravu, na příklad zřízení společné okresní úvěrové komise i v jiných případech nežli podle předchozího odstavce, zcela zvláštní úpravu pro zemská hlavní města (a pro město Ostravu) a pod.
(1) Okresní úvěrová komise především zjistí na základě úředních údajů okresního národního výboru rozsah schválené úvěrové potřeby investiční podle jednotlivých druhů staveb a podle místa těchto staveb, jakož i pravděpodobné časové pořadí, v němž stavby mají býti zahájeny. Dále komise zjistí rozsah volných prostředků v rámci kvot, stanovených podle článku 3 u jednotlivých peněžních ústavů a v jich celkovém úhrnu ve správním okresu. Potom projedná komise všechny žádosti o stavební investiční úvěry, došlé všem peněžním ústavům ve správním okresu a rozdělí je na základě dohody, s přihlédnutím k dosavadním úvěrovým spojením stavebníků-žadatelů, k projednání určitému peněžnímu ústavu, stanovenému především se zřetelem k čl. 2 těchto směrnic. Komise smí při tom v případě naléhavé úvěrové potřeby vzíti v počet pravděpodobný přírůstek úvěrové reservy, očekávaný v příštím výkazovém období.
(2) O výsledku provedeného rozvrhového řízení podá okresní úvěrová komise zprávu Československému reeskontnímu a lombardnímu ústavu a připojí k ní oba doplněné stejnopisy výkazu jednotlivých peněžních ústavů, který jest okresnímu národnímu výboru předkládán podle čl. 4, odst. 3.
(3) Zásadně jest dbáti toho, aby úvěrové potřeby byly uspokojeny z vlastních prostředků peněžních ústavů především z téhož soudního okresu, v němž investice bude se nalézati, a teprve kdyby volné vlastní prostředky těchto ústavů v rámci kvót stanovených podle čl. 3 byly vyčerpány, smí býti úvěrové prostředky poskytnuty nejbližším peněžním ústavem ze sousedního soudního okresu téhož správního okresu, kterýžto ústav určí okresní úvěrová komise. Pokud by peněžní ústav podle předpisů pro něj platných byl vázán na činnost v určitém územním obvodu, užším nežli správní okres, uděluji tímto dispens z řečeného omezujícího ustanovení.
Investiční stavební úvěr, žádaný jedním stavebníkem v takové výši, že by vyčerpal podstatnou část volné úvěrové reservy určené podle čl. 3 těchto směrnic u jednotlivého peněžního ústavu a který by nemohl býti rozdělen mezi dva či více peněžních ústavů v okresu, budiž okresní úvěrovou komisí postoupen k projednání přímo příslušné Zemské bance, o čemž peněžní ústav, u něhož byla žádost původně podána, zpraví s odvoláním se na tyto směrnice a na usnesení okresní úvěrové komise neprodleně žadatele.
(1) Ukáže-li se, že úhrn žádaných investičních úvěrů v tom kterém správním okresu jest vyšší nežli volná úvěrová reserva, vyplývající z kvoty podle čl. 3 těchto směrnic, oznámí to okresní úvěrová komise ve zprávě, předkládané podle článku 6, odst. 2 Československému reeskontnímu a lombardnímu ústavu, v níž zvláště uvede výkaz jednotlivých nekrytých úvěrových žádostí, které rovněž alespoň v opise připojí.
(2) Československý reeskontní a lombardní ústav zjistí nevyčerpanou úvěrovou reservu v jednotlivých okresích a u obou Zemských bank a vybídne pak příslušné peněžní ústavy, aby celou reservu nebo její část převedly jako účelový vklad na jiný peněžní ústav téže skupiny v potřebné částce nebo aby celou reservu nebo její část složily u Československého reeskontního a lombardního ústavu.
(3) Československý reeskontní a lombardní ústav vykonává činnost uloženou mu podle odst. 2 tohoto článku v dohodě se zvláštním zástupcem Národní banky Československé a po slyšení příslušných revisních svazů lidového peněžnictví jakož i příslušné Zemské banky.
Zjistí-li Československý reeskontní a lombardní ústav, že stanovené kvoty úvěrových prostředků jsou v obou zemích již plně vyčerpány jak u lidového peněžnictví, tak i u Zemských bank, oznámí to ministerstvu financí za účelem dalšího opatření.
(1) Základní zásadou při rozvrhovém řízení zůstává oprávnění peněžního ústavu, jemuž byla úvěrová žádost přidělena k projednání, aby úvěr byl povolen ve shodě s předpisy stanovenými pro jeho zajištění pro ten který druh peněžních ústvů. Žadatelé o úvěr nemají tudíž práva požadovati okamžité vyplacení bez splnění předepsaných úvěrových náležitostí.
(2) Peněžní ústavy josu povinny projednávati žádosti o investiční stavební úvěr s největším možným urychlením a v přednostním pořadí před ostatními obchodními záležitostmi.
Ministru financí zůstává vyhrazeno, aby ve srozumění s Národní bankou Československou a po slyšení zákonné zastupitelské organisace peněžnictví mohl v závažných případech stanoviti odchylky od těchto směrnic nebo jejich doplňky.